Pátek 27. ledna je Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu, den, kdy si připomínáme životy milionů lidí po celém světě, kteří se stali oběťmi nacistických zločinů během 2. světové války. Hrůzy a zločiny války zapálením svíčky u tzv. Kamenů zmizelých v Plzni v Nerudově a Bendově ulici připomněl také hejtman Plzeňského kraje Rudolf Špoták a ředitelka Krajského úřadu Plzeňského kraje Štěpánka Szabó. Připojili se tak k mezinárodní výzvě izraelského velvyslanectví vzpomenout tento významný den.
"Většina obětí byla židovského původu a my bychom měli alespoň touto cestou připomenout, jak moc kruté jsou války. Zvláště v době, kdy čelíme ruské agresi na Ukrajině," říká hejtman Rudolf Špoták a dodává: "Spojení vzpomínky s projektem Stolperstein nebo-li Kameny zmizelých, které najdeme po celé České republice v podobě zlatých dlažebních kostek se jmény transportovaných, ve mně osobně vyvolalo velmi zvláštní pocity a především smutek z toho, jak moc utrpení druhá světová válka přinesla."
Židovské transporty z Plzně
S významným dnem památky obětí holocaustu souvisí také vzpomínka na židovské transporty, které proběhly od 18. - 26. 1. 1942. Z plzeňského nádraží odjelo v těchto dnech 2 604 osob, pamětní deska na Sokolovně u fotbalového stadionu ve Štruncových sadech počet uvádí 2613 obyvatel židovského původu ve třech transportech označených písmeny R, S a T. Téměř polovina z nich pokračovala po příjezdu do Terezína transporty do ghett na polském území. Konce války se dožilo jen 209 plzeňských Židů.
V neděli 18. ledna 1942 začaly transporty plzeňských Židů. Výzvu k nástupu do transportu obdržela většina plzeňských Židů na začátku ledna 1942. Po registraci se měli dostavit na shromaždiště, které se nacházelo v Sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Plzeňští Židé sem byli předvoláváni od 9. 1. 1942. Zde odevzdali klíče od svých domovů, do občanských průkazů dostali razítko: „ghettoisiert“ a několik nocí čekali na odjezd vlakem do Bohušovic, odkud pokračovali asi dva kilometry pěšky do Terezína. Přípravy popsala ve svém deníku dvanáctiletá Věra Kohnová. Se svou rodinou nastoupila do vlaku 22. ledna 1942, všichni zahynuli.