vila Käthi

Údaje

Popis památky

Letní vila Käthi čp. 27, s oplocením zahrady a pozemky st.p.č. 75, p.p.č. 1022, k.ú. a obec Konstantinovy Lázně, okr. Tachov. Dle Památkového katalogu NPÚ (08/2019): Vila Käthi č. p. 27 se nachází jihovýchodně od hlavního lázeňského domu Prusík a východně od kostelíku Panny Marie Lurdské. Stavba je obklopena velkou zahradou. Při části severní hranice, v severozápadním nároží a části západní hranice parcely p. p. č. 1022 se dochoval úsek původního oplocení. Jedná se o volně stojící zděný omítaný jednopatrový dům, značně nepravidelného koncentrovaného půdorysu (vycházejícího ze čtverce) s mírně zahloubeným suterénem, zvýšeným přízemím a obytným podkrovím ve valbové mansardové střeše. Střešní plášť tvořen keramickými pálenými bobrovkami položenými na husté laťování (šupinové krytí), úžlabí oplechovaná, nároží a hřebeny položeny do malty. Žlaby provedeny jako sámové nad oplechovaným okapem. Ze střechy na východní straně vystupují dva, okénky uzavřené, osvětlovací vikýře tvaru volské oko, na západní a severní straně je široký pultový vikýř rovněž uzavřený okny. Při hřebeni ze střechy vystupují hranolová omítaná komínová tělesa, ve spodní polovině zdobená svisle vlnkovitě rýhovanou omítkou, horní část hladká. Ve vrcholech valeb (na J a S str.) osazeny malé plechové makovice. Původní hlavní vstup do objektu se nachází v západním průčelí. Před vstupem do zvýšeného suterénu při obvodové zdi stoupá přímé schodiště. Vlastní vstupní otvor ukončen obloukem a je chráněný výrazným rizalitem, v podstatě předsíní otevřenou oblouky svedenými na pilíře. V patře nad otevřeným přízemím dřevěná prosklená veranda. Zadní (menší vstup) vstup do zvýšeného přízemí se nachází na východní straně, je obdobně řešený, ale rizalit nenese nástavbu a je ukončený pultovou valbovou stříškou. Na jižní straně (směrem do zahrady) široký přístavek zasahující až do úrovně podkroví, plnící funkci dřevěné dvoupatrové prosklené verandy. Nepravidelnost je patrná i v rozložení, velikostech a tvarech oken a vstupů. Fasády hladké, členěné nepravidelně ukončeným soklem z režného kyklopského zdiva, výrazným prvkem uplatněným na fasádách je kombinace omítaného zdiva a přiznaných dřevěných konstrukcí. Jemný geometrický dekor v omítce je proveden pouze okolo oblouků a v náběžních článcích u vstupních rizalitů. Okenní otvory různých velikostí a tvarů, od prostých na výšku či podélně obdélných (v soklu) po obloukem ukončené, ojediněle malé oválné. Vstupy ukončené obloukem. V severním průčelí velký obloukem zakončený okenní otvor osvětlující hlavní schodiště v hale. Patrně všechna větší okna (mimo soklových) byla kryta vnějšími okenicemi, u některých otvorů dodnes zachované kovové závěsné háčky a očka udržující křídla okenic v otevřené poloze. Tam, kde jsou v ose nad sebou okenní otvory stejné šířky, jsou ve fasádě provedena hladká pásová pole, v jejichž středu je symetricky umístěná na výšku obdélná vpadlina s prostou geometrickou výplní. Okenní otvory v soklu jsou opatřeny původními mřížemi s květinovým motivem na spojích a lemují je pasparty z režných cihel. Okenní výplně převážně dvojité dvoukřídlé, dovnitř otvíravé, s profilovaným poutcem a vyklápěcími ventilačkami, členěnými svisle kladenými příčlemi. Kování původní, tvořené válcovými zapuštěnými závěsy zakončenými kuželkou s kuličkou (typické „bambulkové“ závěsy), dále jednoramennými kličkami a s mosaznými olivami (méně obvyklého tvaru) na obdélné podložce ovládajícími protisměrné rozvory skryté v klapačce. Některé výplně menších oken jednokřídlé, členěné příčlemi či vyndavací s mosaznými madly. Místy dochovány háčky pro závěsy. Výplně na verandách jednoduché, ven otvíravé, jedno či dvoukřídlé, různě členěné příčlemi, některé opatřené vyklápěcí ventilačkou. Kování původní, tvořené válcovými zapuštěnými závěsy zakončenými kuželkou s kuličkou (typické „bambulkové“ závěsy), dále jednoramennými kličkami, otočnými tyčovými pákovými uzavírkami a kyvnými háčky udržujícími okenní křídla v otevřené poloze. Vstupní dveře dřevěné, dvoukřídlé, rámové konstrukce s vyndavacími prosklenými výplněmi v oblouku, chráněnými z exteriéru dekorativní mřížkou. Výplně zdobené elegantním geometrickým dekorem, kování původní, tvořené „bambulkovými“ závěsy a mosaznými klikami (méně obvyklého tvaru) s na výšku obdélnými klíčovými štítky. Pod korunou zdiva z hladké fasády domu vystupují dřevěné jednoduše zdobené krakorce s opěrkou „nesoucí“ bedněný přesah okapu. Střídmě dekorované jsou rovněž dřevěné krakorce pod okapem dřevěných verand a prvky tvořící nosný skelet i skládané bednění. U verandy nad hlavním vstupem se dochovaly pěkné dekorativní kovové konzolky pro květinové truhlíky. V severozápadním nároží proveden v úrovni patra úsek římsy s štukovým profilem a nad ním z nároží vystupuje bohatě zdobená kovaná konzola s rostlinným polychromovaným motivem, v jehož středu je slunce. Konzola nese kovanou lucernu. Secesně modernistická vila, vystavěná na počátku 20. stol., poprvé zmiňovaná v Lázeňských pobytových listech v létě roku 1916. Jejím majitelem a zřejmě i stavebníkem byl plzeňský notář Dr. Josef Binder, syn Josefa Bindera (1837-1900), vrchního sládka Měšťanského pivovaru v Plzni a Kathariny Bayer – Binder (1848-1919) pocházející z dobřanského měšťanského rodu. Pojmenování vily zřejmě zvolil její stavebník po své matce Katharině. Stavební činnost soukromých osob v Konstantinových Lázní se začala významně rozrůstat po otevření lokální železniční dráhy Pňovany – Bezdružice v roce 1901. V této době začala vznikat řada domů ovlivněná prvky secese. Stavební exploze se ještě zvýšila po r. 1924, kdy se lázně staly samostatnou obcí a do r. 1934 v podstatě získaly dnešní podobu, v této době vznikly nové chodníky a obecní cesty a celá řada nových domů, nejzajímavější z nich s kubizujícími projevy promíšenými ještě s barokizujícími a empirovými vlivy. Na území obce tak od poč. 20. stol. do 30. l. 20. stol. vznikl organicky rostlý soubor kvalitní moderní architektury. Mimo své stavebně historické kvality je dům zajímavý i díky osobě stavitele. Dr. Josef Binder byl synem Josefa Bindera (1837-1900), vrchního sládka Měšťanského pivovaru v Plzni a Kathariny Bayer – Binder (1848-1919) pocházející z dobřanského měšťanského rodu. Nelze vyloučit, že pojmenování vily zvolil její stavebník po své matce Katharině. Rodina Binderova – Bayerova patří k významným plzeňským rodinám a má nákladnou hrobku na Ústředním hřbitově v Plzni, ve které je pohřbený i Dr. Josef Binder. Objekt původně sloužící jako letní vila plzeňského notáře Josefa Bindera upoutá především střídmou elegancí, členitostí půdorysu a střech, dále pak kombinací omítaného zdiva a dřevěných prosklených konstrukcí verand. Mimořádně cenná je míra dochování uměleckořemeslných prvků, presentovaných obklady, schodištěm haly, schodištěm do podkroví ad. Mimořádně cenný je bohatý a jen minimálně narušený soubor výplní otvorů, sestávající z celé řady různých typů, na míru vyráběných, okenních a dveřních výplní, dochovaných včetně dobového kování, doplňkových prvků a deštění ostění (bohužel se nedochovaly vnější okenice). Dům čp. 27 je nejlépe dochovanou stavbou náležící do období počátku stavebního rozmachu v lokalitě po r. 1900.