kostel sv. Barbory

Údaje

Popis památky

Kostel stojí na východním konci městečka při potoku; poměrně v nevýrazné poloze; obklopen hřbitovem; postaven na skalním bloku vytvářejícím terasovitý zlom; vysoký terénní skok zachycen na severní straně opěrnou zdí jdoucí od kaple SZ směrem; v půdorysu mírně oblouková; vystavěna asi z cihel; povrch hrubě omítnut; na jejím dolním konci osazena socha sv. Barbory na podstavci; hřbitov rozložen převážně na rovné ploše; od areálu stoupá terén k jihu a na ostatní strany zhruba vodorovný. Hřbitovní kostel sv. Barbory, připomínaný r. 1417, byl postaven na místě staršího poutního dřevěného kostela, který svým zasvěcením připomíná dávné dolování na Manětínsku. Autorem projektu realizovaného před r. 1697 byl J. B. Mathey. Kostel postavený na vyvýšeném terénu má obdélnou loď s věží nad středem průčelí. Stavbu doplňuje užší obdélné kněžiště s okosenými nárožími, při lodi kaple a za kněžištěm sakristie. K západnímu průčelí stoupá dvojramenné schodiště z r. 1736 osazené vázami z dílny Josefa Herschera. Z dolní podesty je přístupná studánka s vodou pramenící z břídlového ostrohu, na němž je kostel postaven. Interiér zaklenutý valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi zdobí díla Petra Brandla se svatováclavskou tematikou, plastiky Josefa Herschera a manětínských barokních umělců. Varhany jsou z dílny malostranského varhanáře L. Spiegla (1721). Kaple sv. Josefa na hřbitově u sv. Barbory je jednou z nejstarších staveb ve městě. Pod klasicistní fasádou z poč. 19. stol. se skrývá renesanční kostelík z r. 1312, tehdy zasvěcený sv. Matoušovi, postavený pro činnost zpěváckého kůru literátského, který byl činný v Manětíně v 17. a 18. stol. Na vysoké terase vybudované orientované jednolodí, s nízkou věží nad západním průčelím a podélným polygonem uzavřeným chórem, k němuž na jihu a severu přiléhají dvě čtvercové simetrické kaple a na východě obdélná sakristie. Střechy jsou sedlové a valbové tašky. Na věži stanová konkávně prohnutá střecha ukončená vázou s křížem na vrcholu. Průčelí lodi i chóru s vysokým soklem, ukončeným plochou římsou, člení lisénové rámování a průběžná hlavní římsa, okna jsou termální bez rámů, s hlubokými špaletami, pouze v záp. části fasády lodi jsou obdélná okna vedoucí na schodiště kruchty. Boční portály lodi mají kamenná pravoúhlá ostěn. západní průčelí, zdůrazněná středním rysalitem, je členěna stejně, ukončuje ji však kladí s masivní římsou, nesoucí v části rysalitu trojúhelný tympanon. Obě křídla vyplňují vpadlé obdélné výplně a ve výši středního okna umístěné niky se sochami sv. Antonína pad. a Františka Haverského. V ose rysalitu umístěný hl. portál se segmentovým záklenkem s velkým klenákem je vložen do bohatě profilovaného rámu, nad ním je umístěno nad římsou okno se segmentovým záklenkem v bohatém rámu ukončeném segmentovou římsou proloženou velkým klenákem. Nad rizalitem je umístěna nízká hranolová, z plné atiky vyrůstající věž členěná lysénovými rámy a ukončená hlavní římsou. Okna se segmentovými záklenky mají ploché rámy. Sakristie je hladce omítaná. Interiér lodi člení pilíře s představenými pilastry, jejichž římsové hlavice nesou pasy dělící klenbu ve 3 pole,,sklenutá valenou klenbou s lunetami, při zdech se vytvářejí nehluboké pasy překlenuté kaple. V západní části je umístěna kruchta, otevřená v přízemí i patře do lodi 3 arkádami a doplněná zvlněným, do lodi vysutým zábradlím. Její přízemí je zaklenuto 3 lunetovými klenbami, oddělenými příčkami s prolomenými arkádami, střední prostor podkruchtí tvoří předsíň, oba boční jsou opatřeny dveřmi do šnekových schodišť na kruchtu. Nečleněný triumf. Oblouk s půlkruhovým záklenkem se otvírá do chóru o 1 poli a závěru, který je členěn stejně jako loď a sklenut rovněž valenou klenbou s lunetami. Hladké stěny chóru člení v závěru 2 mělké niky, při triumf. Oblouku jsou otevřeny velké arkády do bočních kaplí.Jejich stěny člení mělké výklenky a v sešikmených nárožích umístěné niky. Jsou sklenuty českými plackami.V ose chóru za hlav.oltářem je vchod do sakristie, zaklenuté valenou klenbou se 4 lunetami. Terasa, na které stojí kostel, je přístupná ze západu dvouramenným schodištěm, s plným zděným zábradlím, členěným pilířky, na nichž stojí kamenné vázy .Vstup na schodiště uzavírá nízká železná tepaná mřížka. V terase pod hlavním portálem je vstup ke studni, umístěné v klenuté komoře a uzavřené železnou mříží. Druhý vstup na terasu Stavba z r. 1697 provedena pravd. dle plánu, průčelí upraveno 1758-60, plastiky a fasády z r. 1750-60, byli sem přineseny z mostu proti kostelu. Plastiky na terase schodiště z r. 1735. Socha sv. Barbory z téže dílny. Orientovaná stavba; k obdélné lodi přiléhá užší presbytář s okosenými nárožími; po obou stranách presbytáře kaple (severní dvoupodlažní); po východní straně presbytáře obdélná sakristie; nad západním průčelím nevysoká čtyřboká věž. Exteriéry -Loď Střecha sedlová s valbou na východní straně; krytina šindelová na latích; několik vikýřů se sedlovou stříškou; západní částí střechy prorůstá věž. Sokl dvakrát výškově odsazený z pískovcových desek. Korunní římsa desková s bohatým profilem. Ze západního štítu se samostatně uplatňují jen nevysoká atiková čela po stranách věže; pročleněna lisénami a jednou etážovou římsou; smíšené zdivo; v patách štítu na podélných zdech volutové konzoly. Podélné stěny člení lisénové rámce, rozdělující fasády na čtyři pole; ve spodní části lisény rozšířeny; v místě lisén zalomena horní část soklu; v dolní polovině fasády probíhá pás zalomený v místě lisén. Západní průčelí je rozděleno středním rizalitem na tři pole; v každém dvakrát odsazený lisénový rám; v postranních polích konchy se sochami; průčelí ukončeno mohutnou vysazenou římsou a trojúhelným tympanonem ve středním poli; pod římsou průběžný pásek. V rizalitu západní fasády obdélný portál do spodního podlaží lodi; pískovcové ostění opatřeno lištou, ušima a kapkami; otvor uzavřen proplétanou mříží (má letopočet 1709). Do přízemí vedou dva pravoúhlé portály umístěné v podélných zdech (třetím poli od západu); pískovcové ostění s vnější lištou; dvoukřídlové dveře s diagonální výplní (asi 18. století). V podélných zdech tři páry oken (ve třech polích od východu); termální s šikmými špaletami a cihelnými záklenky; v západních polích dvě čtvercová okna nad sebou osvětlující schodiště (pouze spodní v jižní zdi má segmentový záklenek); pískovcová ostění s lištou; dřevěné dělené rámy. V podkruchtí je jedno okno v západní zdi; uzavřeno vyšším segmentovým záklenkem; šambrána s ušima, střapci a vrcholovým klenákem; voštinová mříž. Na kruchtu ústí jedno vyšší okno v západní zdi; v patě segmentového záklenku obloukové konzolky. Presbytář Od lodi odsazený; východní nároží široce otupená; střecha sedlová s valbami nad závěrem; hřeben níže než na lodi; šindele na latích; vikýře se sedlovou stříškou; sokl z pískovcových desek; korunní římsa ve stejné výšce jako na lodi; fasády členěny lisénovými rámci; omítky hladké štukové; v podélných stěnách po jednom obdélném okně s půlkruhovým záklenkem; železný rám s šestihrany do olova (možná 18. století). Věž Vztyčena nad západní část lodi tak, že západní stěna lícuje s průčelím lodi. Nad střechu vystupuje jen jedním podlažím. Střecha v podobě nízkého projmutého jehlance; krytina z měděného plechu; na hrotnici makovice a kříž. Korunní římsa zděná se štukovým profilem; ve střední části stěn segmentově vzdutá. Stěny člení lisénové rámce (na podélných zdech odsazené od nároží). Ve 3. patře na západní straně obdélné okno s půlkruhovým záklenkem; na S a J straně okno termální; okolo oken šambrány s patečními klenáky. Severní kaple Dvoupodlažní, obdélného půdorysu; střecha sedlová s valbou na severní straně; hřeben níže než koruna stěn presbytáře; krytina šindelová; sokl obložen pískovcovými deskami; římsa s jednodušším omítkovým profilem; pod ní odsazený pásek; fasády členěny širokými pilastry při nárožích; v ploše každého obdélné vpadlé pole; v místě pilastrů zalomena horní část soklu. Do spodního podlaží vede od severu obdélný pískovcový portálek s nadsvětlíkem; čelo ostění doplněno lištou; dvoukřídlové dveře s diagonálně kladenými prkny; pásové závěsy (18. století); nad vstupem v líci zdi obdélná vpadlina; shodně řešený portálek v západní zdi horního podlaží (dnes zazděný). Prostor přízemí osvětluje od severu jedno okno se segmentovým záklenkem; boky okna po výšce šikmé; jednoduchá šambrána s uchy v horních rozích; dřevěný dělený rám se zasklením do olova (možná ještě 18. století). Jižní kaple Dispozice, zastřešení i členění fasád se shoduje se severní kaplí; suterén zde není; v západní zdi také zazděný portál s nadsvětlíkem a v jižní stěně stejně řešené okno; patrno, že východní zeď převážně z cihel. Sakristie Jednopodlažní, obdélné dispozice; střecha valbová s krátkým hřebenem u presbytáře (níže než koruna); krytina šindelová; jeden vikýřek; sokl není; jednodušší zděná římsa; omítka fasád hladká bez členění; v jižní zdi zazděný obdélný portál s nadsvětlíkem; pískovcové ostění s lištou; v severní stěně na výšku obdélné okno s pískovcovým olištovaným ostěním; dřevěný rám dělený křížem s šestihrany do olova (asi 18. století). Interiéry-Loď Spodní podlaží Jde o jeden prostor při západním průčelí; v zásadě křížový půdorys; dlažba pískovcová; střední vstupní část zaklenuta nízkou valenou klenbou o segmentovém čelu (vrcholnice V - Z); v postranních místnostech obdobné klenby; na J a S straně zazděný vstup na schodiště do přízemí; na východním konci ve skále vysekaná studánka. Přízemí Podlaha z pískovcových desek; v podkruchtí cihly; zde kruhový otvor s proplétanou mříží (průhled do studánky ve spodním podlaží). Prostor rozdělený přízedními pilíři a příčnou stěnou oddělující kruchtu na čtyři pole; při východních rozích a dělící zdi pilíře subtilnější; na čelech pilířů užší pilastry s římsovými hlavicemi; pilíře opatřeny soklem a po výšce přepásány dvěma omítkovými pruhy (spodní průběžný i na stěnách pod parapetními deskami oken); pilastry opatřeny vlastním soklem usazeným na sokl pilíře; v místě pilastrů zalomeny pásky pilířů; mezi pilíři přístěnné půlkruhové pasy. Prostor vlastní lodi má valenou klenbu se stlačenými čely; trojúhelné nestyčné výseče; v místě pilastrů pasy (pod nimi táhla). Podkruchtí je v příčné zdi otevřeno v přízemí i v patře třemi arkádami (střední širší) s půlkruhovými záklenky; v patách oblouků pásky; střední prostor podkruchtí zaklenut valenou klenbou se dvěma nestyčnými pětibokými výsečemi; v bočních prostorech valené klenby se styčnými pětibokými výsečemi; v patkách klenby pásky; v západních zdech postranních prostorů půlkruhem ukončené niky. Na kruchtě je dispozice řešená stejně včetně kleneb; poprsnice vysazená před dělící stěnu; vodorovný podhled olištovaný; zábradlí složeno z přímých i obloukových úseků; soustružené balustry; na kruchtě prkenná podlaha. Jižní a severní vchod má segmentem překlenutou niku. Z bočních prostorů podkruchtí vedou obdélné portálky na schodiště; v úrovni kruchty na schodiště obdélné olištované portály. Okna v podélných stěnách mají téměř kolmé niky překlenuté půlkruhem; špaleta západního okna podkruchtí uzavřena půlkruhem; záklenky špalet oken na schodištích segmentové; stejně uzavřena i nika okna na kruchtě. Vítězný oblouk má kolmé nečleněné boky a půlkruhový záklenek. Schodišťové prostory jsou zhruba válcové; dřevěné stupně s podstupnicemi a válcový šnek. Z přízemí vedlo schodiště i do spodního podlaží se studánkou; v úrovni patra jižní schodiště ukončeno plochou klenbou; severní pokračuje až do půdy. Presbytář Obdélného půdorysu s otupenými východními rohy; pískovcové dlaždice; klenba valená se dvěma páry trojúhelných nestyčných výsečí; nad závěrem část neckovité klenby s jednou výsečí; v patách klenby římsové konzolky; v západní části půlkruhově ukončené průchody do bočních kaplí; v patě záklenků římsky; záklenky špalet oken půlkruhové; v podélných stěnách i východní zdi slepé arkády a v otupených rozích konchy; ve východní zdi obdélný portál do sakristie; členěn lištou; dvoukřídlové dveře s kazetami na pásových závěsech (možná 18. století). Věž 1. patro Z přístupového schodiště vstoupíme segmentovým průchodem do bočního prostoru a odtud stejně řešeným průchodem v severní zdi věže do vlastního interiéru; trámy patrné v podhledu asi totožné s vaznými trámy; stěny hrubě omítnuty; v jižní zdi průchod do bočního prostoru; žádné okno. 2. patro Jeho prkenná podlaha v úrovni vazných trámů; výška kolem 3 m; strop nese 5 trámů uložených v S - J směru; do dalšího patra vede schodnicové schodiště s deskovými stupni; zdivo smíšené z cihel, pískovce a lomového kamene; povrch hrubě omítnutý; v S, J a V zdi průchod s půlkruhovým záklenkem; v líci stěn několik kapes. 3. patro (zvonové) Prkenná podlaha; výška kolem 5m; do půdy vede jen žebřík; prostor otevřen do krovu; zdivo smíšené; půlkruhový záklenek špalety západního okna z cihel; u zbylých oken záklenky stejného tvaru; ve východní zdi vysoký průchod do krovu; záklenek půlkruhový (práh v rovině spodních hambalků). Zvonová stolice má tři vzpěradlové vazby ve V - Z směru; v každé základový trám, střední sloup a jeden pár šikmých vzpěr; horní konce sloupů spojeny trámem a ve spodní části oboustrannými kleštinami (svorníky se čtvercovými maticemi); zavěšeny dva zvony (jeden určitě barokní); dřevo ručně tesané; v čepových spojích kolíky. Jižní kaple Rohy prostoru otupeny s odsazením; pískovcová dlažba; klenba placková; přístěnné cca půlkruhové pasy; v otupených rozích sokly, konchy se sochou a pásky v patě klenby. Na bývalý vchod upozorňuje nika se segmentovým záklenkem a ponechaný dřevěný rám nadsvětlíku; segmentem ukončená špaleta okna lemovaná šambránou; ve východní zdi půlkruhem ukončená slepá nika pro vsazení oltáře. Severní kaple Spodní podlaží Obdélný prostor; na jižní straně prorůstá skála; cihelná podlaha; cihelná klášterní klenba s trojúhelnými výsečemi; hrany vytaženy do hřebínků; v Z a V zdi slepá arkáda s cihelným půlkruhovým obloukem; zešikmená nika vchodu překlenuta segmentem; místy obnaženo smíšené zdivo. Přízemí Prostor řešen do detailů shodně jako jižní kaple. Sakristie Betonová podlaha; klenba necková se čtyřmi trojbokými výsečemi; čela půleliptická; v patě klenby pásky; nika J i Z vchodu uzavřena segmentem; stejně zaklenuta i špaleta okna; parapet odsazený; ve východní zdi široká nika s půlkruhovým ukončením. Podkroví Podkroví lodi Západní štít se jeví provázaný se stěnami věže; zdivo smíšené (místy vystupují z líce velké kameny). Klenba cihelná s rubovými žebry. Podélné stěny zesíleny několika pilířky (pro uložení vnitřní pozednice); do nich kotveny šikmá táhlá z pásového železa nahoře chycená k vazným trámům; zdivo smíšené hrubě omítnuté. Na východě není štít. Krov hambalkové soustavy tříetážový, podélně vázaný ležatou stolicí ve spodní etáži a věšadly ve střední etáži. Celkem obsahuje 7 plných vazeb (krajní západní částečně obezděna štítem a stěnami věže) a v polích tři mezilehlé. Plná vazba má vazný trám, šikmé sloupky stolic, rozpěru, hambalek (odsazený od rozpěry a plátovaný s krokvemi), pásky (plátované i s krokvemi a hambalkem), středový věšadlový sloup (dole nespojen s vazným trámem - zářezy na botku ale připraveny), jednoduché věšadlo ve střední etáži, horní hambalek (plátovaný s krokvemi) a krokve. V mezilehlé vazbě je vazný trám, dva hambalky a krokve. V podélném směru probíhají dvě pozednice na každé stěně, mezilehlé vaznice, lichoběžné střední vaznice a dva podélné nosníky ve střední rovině (pod hambalky). Ztužení zajištěno v rovině střechy ondřejským křížem v každém poli a ve střední rovině ondřejským křížem v každém poli (ve střední etáži, plátované). Dřevo je ručně tesané; převážně plátované spoje jistí dřevěné hřeby; prvky značeny na severní straně vyseknutými čárkami a na jihu trojúhelníčky. Několik zhlaví vazných trámů je protézováno. Podkroví presbytáře Klenba vystavěna z cihel. Ve zdivu převažuje lomový kámen; povrch neomítnutý; v podélných stěnách segmentově překlenuté průchody do krovů bočních kaplí. Krov stejné skladby jako v lodi. Liší se jen tím, že věšadlové sloupy začínají až ve střední etáži (plátované s rozpěrou); mezi nimi pak v každém poli dva ondřejské kříže (navzájem se neprotínají). Ve střední etáži už není věšadlo. Celkem jsou zde čtyři plné vazby; v polích 3 nebo 4 mezilehlé vazby; nad závěrem systém kráčat pro opření krokví valeb; charakter dřeva a způsob montážního značení stejný jako na krovu lodi. Podkroví věže Osmipaprskový rošt vazných trámů doplněn při rozích výměnami; na každé straně dvě od sebe odsazené pozednice vytvářející rám (vnitřní mimo stěny); ve středu sloup opřený čtyřmi vzpěrami; dvě diagonální vazby obsahují krokve a hambalek; fošnové ramenáty; dřevo ručně tesané; značky v podobě přímých záseků. Podkroví jižní kaple Krov stojaté stolice s jedním hambalkem; čtyřboké vaznice podepřeny sloupky ve dvou plných vazbách a pásky (plátované); v plných vazbách ještě šikmé vzpěry a vazný trám; v mezilehlých vazbách kráčata, krokve a hambalek (plátovaný s krokvemi); dřevo ručně tesané; ve spojích dřevěné hřeby. Podkroví severní kaple Krov stejné konstrukce jako v jižní kapli. Ohrazení a vstupní brány Hradba na nepravidelném polygonálním obrysu. Na západní straně plní v jižní části opěrnou funkci; přerušena zde dvouramenným schodištěm stoupajícím při západní fasádě od spodního vstupu; kamenné stupně; ohraničeno zídkami z cihel (ve spodní části zdi cihly smíšené s pískovcem a kamenem); koruna ukončena deskami z pískovce; osazeno několik váz. Severní část hradby je ze smíšeného zdiva; pultová betonová koruna. Jižní hradba je částečně také opěrná; vystupuje tak 1 m nad plochu hřbitova; v této horní části cihelná; pultová koruna z cihel. Na severní straně hradba převážně z lomového kamene a hrubě omítnutá; na koruně pískovcové desky či betonová mazanina. Několik metrů za kaplí sv. Josefa končil starší hřbitov; spodní partie hradby zůstala. Nový hřbitov je založený na obdélném půdorysu; ohradní zeď z režného spárovaného lomového zdiva; koruna z tašek; před jižní zdí strmý skalní svah. V SZ rohu je jedna pilířová branka s novodobými železnými vraty; obdobná vede na novější hřbitov od západu; po její jižní straně obdélná budova márnice (novodobá). Kaple sv. Josefa Stojí na hřbitově po severní straně kostela; terén v bezprostředním okolí zatravněný a vodorovný. Obdélného půdorysu s delší osou ve směru V - Z; po východní straně užší čtvercový přístavek. Střecha sedlová krytá břidlicí; osmiboký sanktusník s půlkruhově ukončenými otvory; helmová stříška kryta pozinkem; na hrotnici makovice a křížek. Sokl odlišen jen barevným nátěrem; na podélných zdech jednoduchá zděná římsa; východní štít zděný trojúhelný, v patě neuskočený; uvnitř obdélné okénko. Západní průčelí člení dva pilastry odsazené od nároží; omítnuté sokly a římsové hlavice; v patě pravoúhle uskakovaného štítu římsa; ve vrcholu křížek. Západní obdélný portál má pískovcové ostění členěné lištou; dřevěné dvoukřídlové dveře s reliéfními kazetami; přímá nadpražní římsa; nad ní omítkový pás s akroteriemi. Na J a S straně je jedno naležato obdélné okno se segmentovým záklenkem; nad vchodem termální okno s radiálně děleným dřevěným rámem; v severní zdi při terénu cca čtvercové okénko do krypty. Východní přístavek má sedlovou stříšku s valbou nad východní zdí; krytina z alukritu; ve východní zdi obdélný vstup s dvoukřídlovými dveřmi pobitými plechem. Prostor hrobky přístupný východním přístavkem s prkenným podhledem; asi betonové schodiště; na jeho spodním konci segmentem překlenutý průchod do vlastní hrobky; cihelná klenba valená o plném oblouku; vrcholnice v S - J směru; v severní zdi šikmá parapetní deska větracího okénka. Vlastní prostor kaple je zaklenutý valenou klenbou svedenou na pilastry s římsovými hlavicemi a odsazeným páskem pod nimi; čelo klenby téměř půlkruhové; trojúhelné nestyčné výseče; v patě klenby příčná táhla; v západních rozích pilastry nejsou; podlaha betonová; místy obnaženo cihelné zdivo; nika S a J okna uzavřena segmentem; nika západního okna půlkruhová; špaleta vchodu má segmentové nadpraží. Na západní stěně je tak uprostřed výšky ústupek a v západní části jižní zdi pilířek. Tyto prvky možná souvisí s bývalou konstrukcí kruchty). Podkroví není přístupné. Výplně otvorů pochází zřejmě z 1. poloviny 19. století. Stavební vývoj Kostel vznikl jako novostavba na sklonku 17. století; do dnešní doby dochován bez výrazných zásahů; z doby výstavby asi i krovy nad celým kostelem; v 19. století patrně vložena táhla klenby, protézovány některé prvky krovů a možná postavena nová zvonová stolice; ve 20. století zazděny některé vchody. Kaple sv. Josefa je v jádru možná z 1. poloviny 17. století (dispozice, klenba); v klasicismu předěláno západní štítové průčelí; neznámo kdy odstraněna předpokládaná kruchta. Stávající stav areálu Střechy vcelku v pořádku (nedávno vyspravena krytina a oplechování střech bočních kaplí); krovy nevykazují poruchy (částečně poškozeno několik prvků na východní straně presbytáře); na věží krytina dobrá; omítky značně opadané; na fasádách několik výrazných trhlin a lokálně porušena římsa; v interiérech místy porušeny omítky od vlhkosti; několik vlhkých map i na klenbách; ve stěnách trhliny; omítky ohradní zdi lokálně porušené; u předloženého schodiště stupně rozestoupené; okolí udržované. Exteriér kaple sv. Josefa byl nedávno opraven; střechy starší dobré; v interiéru omítky silně provlhlé a místy až na zdivo opadané; vlasové trhliny na klenbě). Železné kříže Viz r.č. 4- 4224 Na hranol. podstavci s široce vysazenou deskou stojí kamen. oblý dřík s římsou a cibulovitou hlavicí na něm malý kovaný křížek, železný kříž. 4-1394/5 (4 hrob vpravo za vchodem na hřbitov u západní zdi, kříž obrácen k východu) Na kamenném soklíku je umístěn dole zaoblen, vzhůru konkávně probraný sokl, členěný vpadlými poli a ukončený deskou. Do ní je zasazen tepaný železný kříž, jehož dřík z plochého pásu je u paty zesílen 3 esovitými závitnicemi. V horní části pak tepanými listy, vytvářející ve středu obrazec maltézského kříže, do něhož je vložena železná uzavřená schránka. Na koncích ramennokruhové terče, doplněné listy. V dolní polovině jeho dříku železnými svorkami upevněna noví jednoduchá malé obdélná deska s nápisem: Rodina Zimmerhaklova . 4-1394/6 V severovýchodním rohu staré části hřbitova ve 2 řadě hrobů od východní i severní zdi kříž obrácen k západu.Na jednom odstupněném kamenném hranolovém soklu, ukončeným komolým, probraným kuželem, je zasazen kovaný kříž.Dřík a ramena z tepaných hladkých prutů doplňují v křížení proti sobě postavené závitnice s vloženými listy, které také ukončují ramena. Ve středu křížení je připevněna kovová schránka s dvířky a nápisem: Zde odpočívá Josefa Dlouhá 4-1394/7 kříž v severní zdi staré části hřbitova poblíž severovýchodního rohu: kříž obrácen k jihu. Na kamenném nízkém hranolovém podstavci s deskou v profilu konkávně prohnutou, je umístěn dole zaoblený, vzhůru konkávně prohnutý sokl s vystupujícími nárožími, jež se napojují na desku, která kryje sokl. V desce je zasazen kovový kříž.Dřík a ramena jsou z tepaných hladkých prutů, dřík po stranách ozdoben páskou, nahoře i dole vytepanou a šnekovitě stáčenou. V křížení jsou proti sobě umístěné závitnice.Ramena ukončují tepané listy, z nichž jeden je pod závitnicemi také na dříku .Na kříži upevněn kovový korpus. 4-1394/8 Kříž ve druhé řadě hrobů - severně od sakristie kostela sv.Barbory.Na nízkém kamenném krychlovém soklíku je umístěn dole zaoblený , vzhůru konkávně prohnutý sokl s deskou, v profilu na stranách zaoblenou, a opět vzhůru konkávně prohnutou. Do ní je zasazen malý kříž, jehož dřík a ramena jsou z tepaných hladkých prutů.dřík vpředu dole je ozdoben širokou tepanou volutovitě stáčenou páskou. Boky dříku ve střední části zdobeny esovitě stáčenou páskou, na horní části dříku umístěna kovová schránka s dvířky, jejíž horní část je půlkruhovitě vypnutá. Dřík i ramena doplňují v křížení proti sobě postavené závitnice.Ramena zakončena kovovými kuličkami, vrcholek kříže zdobí navíc tepané listy květu. Na kříži upevněný korpus Krista. 4-1394/9 kříž vpravo od vchodu do staré kostnice pod severní boční kaplí kostela sv.Barbor kamenný sokl v půdorysu trojboký, s okosenými rohy leněn nahoře ústupkem, konkávně prohnutým s deskou se zaoblenými hranami , nese kříž, jehož dřík i ramena jsou z plochých pásků v žení zdobená na plocho symetricky umístěnými páskami s květy lilie a trojlístky na koncích ramen. Před trojlistem na každém rameni kovově tepaná zlacené růže, v křížení je nápisová schránka s dvířky a horní částí obloukovitě vypjatou. Ve schránce nápisy: Kateřina roz. Karásková, * roku 1876, v 92 roku stáří, Bůh jim dej lehké odpočinutí Jan Karásek, majitel Burešova mlýna, * 1784 + v roce 1835 a jeho manželka, Karel Karásek, zemřel roku 1793 v 52 roku stáří svého .