Dne 17. 1. 2024 obdržel Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor kontroly, dozoru a stížností (dále jen „KÚPK“) žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „InfZ“). V žádosti žadatel požádal o poskytnutí následujících informací: „o seznámení s metodikou, podle které se postupuje v případě, že kdokoli z úředníků KÚPK zjistí, že zákon či některá část zákona je v rozporu s právním pořádkem ČR, přičemž se tento zákon nemusí týkat jen samosprávy. Kolik takových zjištění evidujete, jak byla řešena a jakou spisovou značku mají. Jak jsou prováděna pravidelná školení, kdo je organizuje a kdo připravuje materiály. Zda je interně známo, že některé zákony porušují Ústavu a lidská práva. Obracím se touto žádostí na tento úřad z důvodu, že jste jedním z odpovědných mezistupňů kontroly zákonnosti, protože ji zároveň i vymáháte."
K žádosti KÚPK sdělil dne 25. 1. 2024 následující informace:
Žádost se ve své podstatě netýká působnosti KÚPK. Krajský úřad nemá zavedeny zvláštní postupy pro případ, že některý z úředníků shledá, že je zákon či některá jeho
část v rozporu s právním pořádkem ČR. Pro takový případ neexistuje metodika ani jiný vnitřní předpis. Taková zjištění krajský úřad neeviduje ani k této problematice nekoná školení. Právní předpisy takový úkol krajským úřadům neukládají. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Dle komentářové literatury jsou právní orgány (úřady) povinny uplatňovat právní řád v jeho celistvosti, i když třeba mají o zákonnosti určitého předpisu pochybnosti (srov. např. ust. § 2 odst. 1, 2 SpŘ). Nelze proto na nich požadovat (a nemůže jít ani o procesní vadu, když tak neučiní), aby se v odůvodnění svých rozhodnutí zákonností použitých právních předpisů zabývaly.
Krajský úřad jako správní orgán je tedy vázán zákonem. Kdyby některý z úředníků došel k názoru, že zákon či některá jeho část je v rozporu s jiným zákonem, musel by postupovat dle obecně přijímaných výkladových pravidel (zejména zvláštní ustanovení má přednost před obecným, novější ustanovení má přednost před starším), postup by mohl konzultovat s právníkem úřadu.
Soulad zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení s ústavním pořádkem posuzuje Ústavní soud (čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR). Kdo je oprávněn podat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, stanoví § 64 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Kraj by k tomu byl oprávněn pouze podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako „ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona“, tedy v souvislosti se sporem ve vlastní věci. V souvislosti se svou rozhodovací činností takový návrh může podat soud, nikoli správní orgán (§ 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).