Slovanské hradiště Hůrka ve Starém Plzenci

Údaje

Popis památky

podle prohlášení za národní kulturní památku učiněné usnesením vlády ČSR č. 70 ze dne 24. února 1987, které bylo zrušeno podle § 2 nařízení vlády č. 147/1999 Sb. ze dne 16. června 1999 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky a podle § 1 tohoto nařízení vlády prohlášeno za národní kulturní památku Dle evidenčního listu památkového ústavu: Hradiště leží na nepravé ostrožně (opyši) sklánějící se k západu a vymezené řekou Úslavou a Tymákovským potokem. Vrcholová kóta hradiště je 431 m n. m. Plocha hradiště členěna do dvou částí a předhradí. Vlastní hradisko se skládá z akropole s palácem a výzkumem obnaženými základy kostela sv. Vavřince, západní část hradiska je od akropole oddělena valem. Zde stojí rotunda sv. Petra na samostatném výběžku plochy hradiště s opevněním nevysokým valem. Západní val se obloukovitě stáčí do podhradí k brodu přes Úslavu. Na východním předhradí za vysokým valem a příkopem jsou relikty dvorce s obnaženými základy kostela sv. Kříže. Základy kostelů byly odkryty archeologickými výzkumy. Sv. Vavřinec v roce 1906 (B. Horák), sv. Kříž v roce 1909 (b. Horák). Další výzkumy v letech 1920 - 1925 (A. Friedl). V roce 1972 v souvislosti s opravou rotundy sv. Petra byl proveden revizní zjišťovací výzkum ARÚ ČSAV (A. Hejna). Rotunda sv. Petra: Kostelík sv. Petra a Pavla je situován v jihových. nejvyšší části předhradí velkého hradiště. Jedná se o českou rotundu s apsidou ve tvaru lehce stlačené podkovy a kruhovou lodí. Středověká část stavby je vyzděna z otloukaných křemeninových kvádříků, renesanční dostavba lodi je ze zdiva lomového, dosti pravidelně řádkovaného, mezi nímž byly použity původní kvádříky. Zdivo není omítnuto. Rotunda nemá sokl, její zdi vyrůstají přímo z terénu, pod úrovní terénu odkryt lehce předstupující přední hled. Zdivo apsidy je v podélné ose kostelíka otevřeno jedním oknem oboustranně špaletovaným se stlačeným obloukem a parapetem. Okno postrádá tesané ostění odpovídající parapetu. Špalety jsou vyzděny z otloukaných kvádříků, záklenek z hrubě tesaných klenáků. Apsida vrcholí novodobou profilovanou, vysazenou dřevěnou římsou, je kryta nízkou půlkuželovou střechou. Románské zdivo si zachovalo v lodi pouze v neširokých úsecích v přímém navázání na zdivo apsidy. Po zřícení velké části lodi kostelíka v 15. nebo 16. století byla rotunda v renesanci dostavěna lomovým zdivem. Všechny otvory lodi, portál i okna jsou umístěna v novějším lomovém zdivu. Secesní portál lodi má obdélný tvar, čelní strana jeho překladu i ostění je bosována (pochází z doby kolem r. 1560). Portál ukončuje nahoře kamenná, jednoduše profilovaná, po stranách přečnívající římsa. Nad římsou vyklenut segmentový odlehčovací záklenek. Tři okna lodi mají lizardní tvar. Jsou oboustranně špaletována se segmentovými, směrem do vnějšího líce stoupajícími záklenky a rovněž segmentově prohnutými parapety. Parapety i záklenky jsou vyzděny z cihel, ve špaletách uplatněno zdivo smíšené. Loď má kuželovitou střechu s krytinou. Na vrcholu vztyčen kovový kříž. Vnitřní plášť apsidy je vyzděn z otloukaných kvádříků, s dobře dochovaným typickým románským spárováním. Přímo na zdivo je nadsazeno klenutí konchy apsidy bez římsy. Vpravo od rohu, na rozhraní apsidy a lodi je v apsidě vyhlouben téměř čtvercový výklenek pro nejsvětější svátost s kamenným překladem. Oltářní mensa je vyzděna z tesaných pískovcových kvádrů. Překrývá ji dole přečnívající, šikmo skosená deska, vytesaná z jednoho kusu. Na kameni zdiva lodi, jež převyšuje jen málo záklenek konchy apsidy, spočívá konstrukce krovu podbitá prkénky. Nad ním válcový prostor lodi ve tvaru šestibokého jehlanu. Středověké části stavby z 10. století, s průkazným zásahem velké opravy ze století 12., renesanční oprava lodi dokončena před rokem 1600, památková úprava provedena v letech 1920 - 1921 a v roce 1972 (?). Součástí staroplzeňského hradiska, správního střediska západních Čech, se stala rotunda sv.Petra již v 10.století. Stavba se však poprvé připomíná až v listině krále Přemysla Otakara II. roku 1260, podle níž se stal premonstrátský klášter v Chotěšově patronem všech 8 kostelů ve Staré Plzni. Po dobyté chotěšovského kláštera husity počátkem roku 1421 nastala etapa pozvolného chátrání. Koncem 15. nebo počátkem 16.století se zřítila část kruhové lodi i její strop. Z vnitřního zařízení zůstala pouze kamenná menza. Kokořovci z Kokořova, kteří vládli z nedalekých Šťáhlav zdejšímu panství, si zvolili ve Starém Plzenci kostel Nanebevzetí Panny Marie za pohřební místo. Za jimi podnikaných oprav došlo v polovině 16.století i k opravě rotundy. Během 17. a 18.století byl stavební stav rotundy stále dobrý, po dražbě oku 1788 sloužila až do 30.let 19.stol. jako skladiště střelného prachu pro rozvíjející se doly. Od roku 1917 se začala soustřeďovat k rotundě pozornost řady odborníků. Za podpory plzeňské i staroplzenecké kulturní veřejnosti zakoupila objekt staroplzenecká obec, která se zasloužila v letech 1920-1926 o provádění archeologických průzkumů hradiska Hůrky i o opravu rotundy. Předrománská podoba rotundy se sice zachovala v torzu, ale přesto je budova nejstarší celistvě dochovanou architektonickou památkou na českém území, tvoří vzácný příklad ve vývoji sakrálních staveb cntrálního charakteru. Důležitá je rovněž její vazba na zdejší hradisko, které má ryze středověkou podobu.