kostel sv. Víta

Údaje

Popis památky

Kostel stojí naproti kostelu sv. Mikuláše při severozápadním okraji náměstí. Kostel sv.Víta je barokním skvostem. Náleží k nejzajímavějším barokním stavbám v Čechách a vrcholným dílům plzeňského architekta Jakuba Augustona mladšího. Stavby podobného typu kostela sv.Víta jsou dvě ve střední Evropě. Jedním je dobřanský kostel a druhou kostel sv.Anny na Taneberku ve všerubském průsmyku, který však nedosáhl takového významu. Stavba mimořádné dispozice a výrazné architektonické kvality, je patrně nejhodnotnějším Augustonovým dílem a jako taková i objektem prvořadého významu v kontextu západočeské barokní architektury.Prostorově důmyslně řešená oválná centrála, stavba vrcholného baroka. Kostel sv.Víta je centrální barokní stavba šestnáctiboká na oválném půdorysu s boky střídavě konvexními. Do kostela vedou čtyři vchody, z každé světové strany jeden, s krásnými pískovcovými portály s prohnutým nadpražím. Do prvního patra je prolomeno osm velkých oken trojlaločně zakončených. Nad pultovou střechou plechem krytou vystupuje šestnáctiboký tamborn s osmi oválnými okny. Roku 1786 byl kostel sv.Víta z vládního rozkazu zrušen, a tím započal úporný boj dobřanských měšťanů o zachování této krásné svatyně. Velice hodnotné je též vnitřní vybavení- středověký oltář s bohatou sochařskou výzdobou od M. V.H-Jackela.Rovněž další mobiliář je barokní. Na kopuli freska sv. Víta ve slávě nebeské. Popis: Pozoruhodná vrcholně barokní stavba centrální dispozice na půdorysu hloubkového oktogonu, blížícího se oválu. Střední prostor obklopen dvěma patry ochozů. Hlavní průčelí dvouetážové, spodní etáž odpovídá výšce ochozů, je dvoupatrová, horní etáž (na způsob monumentální lucerny) převýšenému vlastnímu střednímu prostoru. Spodní etáž zastřešena pultovou střechou, horní bání mírně zvoncovitého profilu s osovou oktogonální lucernou. Spodní část průčelí dělena do osmi polí, přičemž pole na hlavních osách stavby (hloubková a příčná) jsou vymezeny barokně jonskými pilastry s čabrakovými motivy v hlavicích, pole na diagonálách pouze lisenami. Osm základních polí vnějšího průčelí má stěnu konkávně proláklou. Tato pole jsou oddělena úzkými úseky stěny mezi sdruženými lisenami, členěnými křivkově vykrajovanými plošnými příložkami a v půdorysu se konvexně vydouvajícími. V modelaci vnějšku stavby vzniká tak iluze souvislého konvexně-konkávního křivkového založení, které je ovšem pouze povrchové a do interiéru stavby se nepromítá. Liseny a pilastry nesou mírně redukované průběžné kladí, jehož architráv a vlys jsou nad vertikálními členícími prvky oblamovány. V hlavních polích průčelí jsou ve spodní části stěny výškově oválná okna, v profilovaných štukových šambránách, nad nimi okna obdélná s trojlistými záklenky, vsazená rovněž do bohatě prutově profilovaných šambrán. V parapetech těchto horních oken jsou vpadlá čtyřcípá pole. Ve východním poli spodní etáže průčelí je pod oknem patra vstupní portál s profilovaným rámem, jehož záklenek je konvex-konkávního tvaru. Portál má plochou supraportu, rámovanou vztyčenými drobnými volutami nesoucímí bohatě profilovanu římsu, ve střední části vybíhající do drobného frontonku. V poli supraporty je šířkově oválné okénko v bohatě profilované šambráně, navazující svým tvarem na střední proláklou křivku portálu. Horní etáž průčelí, tj. "lucernová" část, opakuje konvexně-konkávní zvlnění spodního objemu. Pole s šířkově oválnými okny v konkávních částech zdi, jsou vymezena bohatě vykrajovanými lisenovými rámy, drobné konvexní úseky zdi dekorovány plošnými, křivkově vykrajovanými příložkami. Stěna ukončena průběžnou římsou. Pozoruhodným rysem řešení exterieru je to, že je pojat jako jednotně modelované plastické těleso, bez rozlišení hlavního a bočního průčelí. Dispozice interieru s dvěma patry ochozů vychází zřejmě z typu německých ochozových kostelů. Ochozy se do středního prostoru otevírají arkádami se segmentovými záklenky. Stěna mezi arkádami je osazena monumentálními kompozitními pilastry, nesoucími oblamované kladí nad horní etáží ochozů. Nad záklenky arkád se celý pás kladí segmentově zdvihá. Nad římsou je nasazen sokl klenby hlavního prostoru, která je báňová nad oválem, pročleněnná osmi výsečemi o půdorysu sférických trojúhelníků. V čelech výsečí jsou oválná okna lucerny, v jejich parapetech křivkově vykrajovaná pole s freskovou výzdobou. Ve vrcholu klenby je bohatě křivkově vykrajované zrcadlo s freskou "Apotheosa sv. Víta". (Výše uvedené fresky v polích pod okny zobrazují výjevy z legendy sv. Víta). Spodní etáž ochozu má pole klenuta plackovými klenbami, spojovací meziprostory valené s výsečemi. Plochy kleneb jsou odděleny přímými pasy, svedenými do lisen. V patře je ochoz klenut mělkými valenými klenbami s tříbokými výsečemi, spojovací části opět valené. Pasy mezi poli klenby přímé, svedené do lisen. Na plackových klenbách spodního ochozu je osm malovaných výjevů z legendy sv. Jana Nepomuckého, v plochách rámovaných štukovými profily. Horní patro ochozu přístupno barokním šnekovým schodištěm v síle obvodové zdi. Podlaha prostorů tvořena pískovcovou dlažbou a cihelnými dlaždicemi. Ve středním prostoru vysoce pozoruhodný ciboriový oltář sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého, dílo M. V. Jäckela a M. Dobnera z let 1728-31. Historie : Původní kostel sv. Víta zmiňován v Dobřanech již v r. 1260. Nacházel se při klášteře magdalenitek, které r. 1282 odešly do Stříbra. Středověká stavba kláštera zanikla nejpozději v husitských válkách, starý kostel sv. Víta opravován ještě několikrát v 17. století. Přestavěn byl pravděpodobně goticky a renesančně po požáru v roce 1620. Další požár roku 1686 měl za následek rozhodnutí o celkové barokní novostavbě. V polovině 19.století kostel opravován- došlo k odstranění zděných štítů ve střeše. V l. 1724-34 vybudována na jeho místě stávající vrcholně barokní novostavba, dle projektu plzeňského architekta J. Augustona ml. Stavba mimořádné dispozice a výrazné architektonické kvality, je patrně nejhodnotnějším Augustonovým dílem a jako taková i objektem prvořadého významu v kontextu západočeské barokní architektury. Roku 1789 koupili dobřanští měšťané v dražbě kostel za 610 zlatých. Dvorní kancelář dne 6. června 1794 povolila otevření kostela. Po zrušení kláštera v Chotěšově v roce 1781 kostel upadal, až v roce 1804 byl předán patronát nad kostelem tepelskému klášteru. V roce 1829 a 1845 byla prováděna oprava kostela a v letech 1867-1868 byl kostel pokryt novým plechem. Kostel byl sevřen mezi domy, kdysi masnými krámy, a obklopen hřbitovem, který byl v roce 1798 zrušen. Podlaha kostela je v úrovni náměstí. Úzký vstup vedl od východu. Při bráně tohoto vstupu se nalézají sloupková Boží muka s litinovým novogotickým křížem. Bývala na nich též lucerna, dnes zbyla toliko konzola. V roce 1992 byly masné krámy zbořeny, čímž se kostel stal snáze přístupným a dobře viditelným z náměstí. Ze západní strany působí kostel zvláště mohutným dojmem, je vyvýšen na terase s opěrnou zdí 4 až 5 metrů vysokou a 1, 8 metrů silnou. První písemná zmínka o kostele sv.Víta pochází z roku 1259. V roce 1420 vyplenili kostel husité, roku 1620 kostel vyhořel a roku 1651 byl poąkozen Švédy. Nynější filiální kostel sv.Víta je novostavbou. Základní kámen k jeho stavbě byl položen 15. 6. 1727, na svátek sv.Víta, chotětovským proboštem Dominikem Peterkou. Údaje o jeho stavbě jsou zapsány ve farní kronice z roku 1839 na stránce 73 až 75, tyto údaje byly převzaty vlastivědnou literaturou a vešly v obecnou známost. V rámci schváleného programu regenerace městské památkové zóny byly v roce 1994 zahájeny práce na generální opravě kostela sv.Víta společností pro obnovu památek "Murus Praha". V lednu 1996 byl zpracován Doc.PhDr. Mojmírem Horynou "Stavebně historický průzkum kostela sv.Víta". Autor se ve svém průzkumu zaměřil na dosud nezpracovanou oblast historických písemností "Kniha kostelních účtů dobřanského farního kostela sv. Mikuláše z let 1722 -1782 ". V uvedené knize se nacházejí i účty stavby kostela sv.Víta. Historické písemnosti jsou uloženy ve Státním oblastním archivu Plzeň, pobočka Žlutice, fond Řád Premonstrátů Teplá, kniha 415. První velkou skupinou účtů jsou účty za lámání kamene. V době od 23. 11. 1726 do 13. 9. 1727 bylo zaplaceno 127 zlatých za 640 sáhů zdícího kamene. Kámen byl lámán v lomu Vysoká, v lomu u Blatovského mlýna, v Černotíně a ve stodském lomu. Lamači kamene byli Ondřej Preyss, dobřanský zednický mistr a Pavel Yhl z Černotína. Bourání starého kostela se čtyřmi štíty a římsami bylo prováděno od 3. 5. 1727 do 1. 6. 1727 a za uvedené práce bylo vyplaceno dobřanským zedníkům 69 zlatých. Od června 1727 započaly přípravné práce zedníků a tesařů, pořizování pracovního nářadí. Za nákup železa k pracovnímu nářadí bylo dobřanskému obchodníku se železem Ondřeji Prokopovi vyplaceno 11 zlatých, za nákup prken k lešení. V účetním roce 1728 bylo vyplaceno za provádění vybírání a vykopání starých základů a za odborný dozor u nádeníků (robotujících) dobřanskému zedníku Ondřeji Pressimu 20 zlatých. Za práce stavitele Jakuba Augustona v roce 1727 bylo vyplaceno 50 zlatých. V roce 1728 pokračovalo lámání kamene na stodských pozemcích, ve Vrabině a v Bílém lomu, celkem 358 sáhů zdícího kamene. Opracování kamenů ke kostelu prováděl kamenický mistr Jan Mayer se svými tovaryši. Kamenickému mistru z Dobřan Mikuláši Sládkovi bylo v roce 1728 vyplaceno 220 zlatých. Železné kleštiny byly zakoupeny v Plzeňském a dobřívském železném hamru. V srpnu 1728 byly práce na kostele sv.Víta na krátký čas přerušeny z důvodu stavební závady na sloupech, kde se objevily vystouplé nebezpečné trhliny. Bylo nařízeno je strhnout a provést v lepším tvaru a trvanlivosti, stavbou z kvádrů. V roce 1729 bylo dovezeno dalších 100 sáhů nalámaného kamene z lomu za Robčicemi od kameníka Jana Laretze. V roce 1730 byly zaplaceny účty za dopravení zvonoviny do Klatov, za vytažení a spuštění zvonů zvonaři Brigueovi z Klatov a za velký a malý svatovítský zvonek, celkem 100 zlatých. V červenci a srpnu 1731 byly placeny práce na střeše za 4000 černých a 500 bílých hřebíků na plech. V roce 1732 byly placeny práce kamenickému mistru Mikuláši Sládkovi za zhotovení 150 loktů desek, okenní ostění na 4 okna a obou točitých schodech. V prosinci 1731 byly proplaceny účty za dovezené sklo 270 kusů žlutých skleněných tabulí a 1000 okenních terčů. Šindelů bylo zakoupeno 4000 kusů a 6000 kusů hřebíků šindeláků. V dubnu 1733 bylo zaplaceno 150 zlatých pražskému varhanáři za zhotovené varhany a 18 zlatých pro dva sedláky, kteří varhany dovezli z Prahy. Za zhotovení oltáře bylo zaplaceno 50 zlatých truhlářskému mistru Jakubovi Steinerovi. Oltář Sochařskému mistru Matěji Jáklovi za oltář sv.Víta bylo zaplaceno 600 zlatých. V účetním roce 1735 byly placeny účty za práce truhlářské, štukatérské a pokrývačské, nákup zlata a stříbra, stavbu kazatelny. Celkem za stavbu kostela a jeho zařizování v letech 1727 až 1736 bylo zaplaceno 10 822 zlatých.