kostel sv. Mikuláše

Údaje

Popis památky

Dle památkového katalogu NPÚ, březen 2016: Kostel se nachází na SZ okraji osady v jejím nejvýše položeném místě. Kostel se uplatňuje při dálkových pohledech od J a V. Stavba usazená do mírného svahu. Přístup ke kostelu a na západě navazujícímu hřbitovu od východu po zatravněné cestě přerušené několika kamennými stupni (schodiště bez památkové ochrany). Zděná, orientovaná stavba. Loď obdélná, na východní straně připojen užší, téměř čtvercový presbytář s navenek trojbokým plochým závěrem (uvnitř líc V stěny obloukově zakřivený). Po jižním boku presbytáře věž zhruba o čtvercové základně, zhruba v polovině výšky (od 3. patra) půdorys změněn na osmiboký. Kruchta byla přístupná po vnějším schodišti přisazeném k jižní stěně. Střecha lodi chybí, pouze koruna S úseku V stěny je zakrytá pultovou stříškou. Jižní stěna z větší části dochovaná až ke koruně s porušením v místech oken, protější zeď v torzálnějším stavu. Fasády nečleněné, hlazené omítky (dochované zejména na Z průčelí; na J stěně více vrstev). Zdivo z lomového kamene, v S stěně část prokládaná šíbry a zlomky cihel; obě Z nároží vyskládaná z kamenných kvádrů. Při východním konci S stěny opěrák, který také před severním úsekem V zdi a ve východní polovině S stěny. Západní štít zděný, lichoběžný, hrubě omítaný. V J fasádě vstup v obdélné edikule, ukončené přímou římskou (po zaniklé štukové profilaci). V podélných stěnách 3 obdélná okna se stlačeným záklenkem. Kruchta přisvětlena od Z dvěma okny se stlačeným záklenkem a hladkými paspartami. V J a Z stěně zazděné vstupy (na J straně s žulovým portálem; lehce hrotitá archivolta). Při západním konci J zdi byl vstup na kruchtu (asi segmentový záklenek); před vstupem zasypané kamenné přístupové schodiště (dvě krátká na sebe kolmá ramena, torzo železného zábradlí). Při terénu v J stěně několik čtvercových větracích otvorů. Presbytář kryje sedlová střecha s valbami nad závěrem; krytina prejzová. Na S straně hrubě omítaný sokl; pozůstatky vyložené korunní římsy (původně profilované, ve stejné výšce jako na lodi). V S stěně obdélné okno se stlačeným záklenkem(v dolním rohu fragment malované pasparty); stejné okno také v osové zdi závěru (horní část záklenku porušená). Po levé straně S okna zazděné okno. V JV a SV zdi závěru zrušená úzká okénka s lomeným záklenkem a kamenným ostěním. Věž je zakryta nízkou provizorní stanovou střechou (druh krytiny není odspoda patrný). Fasádu člení mírně předsazený, hrubě omítaný sokl; korunní římsa se nedochovala. Zhruba uprostřed výšky ukončený čtyřboký plášť věže kordonovou římsou (na Z straně sporý zbytek štukového profilu; výškově římsa situovaná nad korunou stěn lodi). Ve spodním dílu jsou hrubě omítnuté plochy stěn kombinované s hladkými pásy u nároží; nad oknem 1. patra pak ještě hladká obdélná plocha; v horním dílu pak hrubě omítnutý vyšší soklík, na který jsou usazeny lisény zalomené přes nároží; pod korunní římsou lisény přepásány jednoduše profilovanou lištou; jinak štuková omítka. Sakristie osvětlena od J obdélným, segmentově zaklenutým oknem; v 1. patře úzké okno s odsazeným převýšeným záklenkem; ve 3. patře na každé straně obdélné okno s cca půlkruhovým záklenkem (šambrány mají pateční a vrcholové klenáky; okno JZ, Z a SZ zazděné); v posledním podlaží na J a V straně kruhové okno (bývalé ciferníky ?); na JV a SV pak nízké okno s obloukově vypouklými boky (kvadrilobové). Na V zazděný obdélný vstup; před prahem zarostlé schodiště. Interiér: Strop lodi zanikl. Stěny byly členěny lisénami; ve spodní partii stopy po geometrické výmalbě. Vítězný oblouk má mírné stlačenou archivoltu. Nika J portálu ukončena půlelipticky, Z vstupu segmentově. Zazděný J portál má střechovitý záklenek. Z konstrukce kruchty se dochovaly jen kapsy po trámech (konce průvlaků podepíraly sloupky, které spočívaly na kamenných patkách; zábradlí bylo dřevěné). Nika vstupu ze schodiště má segmentový cihelný záklenek. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou (omítka chybí; pod S a J čelem klenby se rýsují cca půlkruhová čela starší klenby, v S polovině V zdi vidět starší hrotité klenební čelo); při okrajích stěn byly lisény, na zbytcích omítky patrná geometrická výmalba. Do sakristie lomený žulový portálek. V J zdi výklenek z kamenných desek (lemovaný červenou paspartou); naproti pískovcový sanktuář se sedlovým nadpražím, nad nímž motiv trojlistu. V S zdi náhrobní deska. V porušeném zdivu oltářní menzy druhotně užity zlomky klenebních žeber. Přízemí věže sloužilo jako sakristie; má valenou klenbu s výsečemi (geometrická výmalba). V posledním 4. patře zvonová stolice. Půda presbytáře na Z uzavřena prkenným štítem. Posledními výzkumy posunutý vznik kostela do 2. poloviny 13. století. Několik dílčích středověkých a barokních etap přestavby. Hodnotné architektonické detaily (sanktuář, portály). 1979 zřícení stropu a krovu lodi; v l. 1994-96 provedeno zakrytí presbytáře. Střecha i strop lodi zcela chybí. Krytina střechy presbytáře poškozena (sjíždí kůrky prejzů); stav provizorní střechy věže nelze zjistit. Omítky fasád tak ze 30% opadané až na zdivo. Koruna stěn lodi a štítu lokálně uvolněná a rozrušená od kořenů stromů, které v ní rostou (severní strana). Korunní římsa věže zřícená; zdivo kordonové římsy věže poškozené včetně stříšky (uchycena zde vegetace). Záklenky většiny oken lodi zřícené včetně zdiva nad nimi; nebezpečí lokální destrukce obvodového zdiva. Při patách zdiva suť a náletová zeleň (severní strana lodi). V interiérech dost opadané omítky až na zdivo (loď, klenba presbytáře); omítky silně zavlhlé a v lícní vrstvě oloupané; místy trhliny (presbytář). Kruchta zřícená, oltářní menzy poškozené. Výplně oken a dveří chybí. Plocha hřbitova zarostlá křovím. Ohradní zeď z více jak poloviny zřícená či rozebraná. Dle pasportizace SÚRPMO, okres Domažlice, prosinec 1979: Presbytář s jedním skoro čtvercovým polem a plochým trojbokým závěrem, po jižní straně se připojuje věž, širší dlouhá obdélná loď. Horní patro věže je osmiboké s barokním členěním a vrcholí štíhlou protáhlou bání s cibulkou. Nároží věže dole areováno. Loď je zříceninou s polozbořeným západním štítem, skoro uprostřed jižní strany byl odhalen vrchol lehce lomeného okoseného portálku. Vnitřek je po zřízení kasetového stropu lodi v letošním roce nepřístupný. Presbytář má valenou výsečovou klenbu. Do sakristií vede odtud lomený portál. Prostor sakristie je zaklenut křížově bez hřebínků. Kostel patří dle místní tradice k nejstaršímu v kraji, jeho postavení se přisuzuje pivoňskému klášteru. Presbytář byl původně podlouhlý, závěr připojen za baroka, gotická je i sakristie i obvodové zdivo lodi udivující délky, nepodařilo se zjistit její dodatečné prodloužení. Počátky kostela sahají do 2. pol. 13. stol., větší stavební aktivita v následujícím věku. Dosti pronikavá barokizace, při níž vytvořen závěr, vyzdvižena věž a celek kostela upraven, někdy v pozdním 17. století. Špatný stavební stav kostela představuje v současné době jeden z nejvážnějších památkových problémů okresu.