kostel sv. Mikuláše

Údaje

Popis památky

Orientovaná, jednolodní stavba se zachovaným gotickým obvodovým zdivem s výjimkou hmoty předsíní a falešného transeptu připojeného k prvnímu poli kněžiště. Průčelí se zachovanými gotickými opěráky upravena barokně. Barokní je korunní římsa stavby a okna s trojlistými záklenky v hlubokých, šikmých špaletách. Předsíňka na západní straně vestavěna mezi opěrákly, barokní, stejně tak boční předsíňky na straně severní a jižní odpovídající zhruba střednímu poli. Gotické opěráky jednou odstupněné s pultovými stříškami. V rozsahu původního gotického zdiva probíhá originální sokl. Stávající portály jsou barokní, kamenné, obdélné, s konkávně seříznutou vnitřní i vnější hranou obrysu na rozích, s osovými pětibokými klenáčky. Fasády falešného transeptu při prvém poli kněžiště jsou do polí členěny vysokými lisenami s páskovými hlavicemi, nesoucími redukované kladí. Na styku západních stěn "transeptu" a bočních fasád lodi velké konkávní, barokně utvářené kouty. Okna falešného transeptu jsou shodného typu s trojdílnými záklenky v hlubokých špaletách, jako na ostatních částech průčelí. Střechy valbové, kryté bobrovkami. Nad křížením kněžiště a falešného transeptu. Nad křížením kněžiště a falešného transeptu oktogonální, barokní sanktusník s lucernou a cibulovou bání, krytými plechem. Při hodnocení dispozice interieru třeba zdůraznit, že zaměření publikované v Soupisu (díl XXX, Praha 1908, str. 14) je zcela vadné. Interier je jednolodní. Loď má dřevěný strop s fabionem, dělený do polí ve štuku provedenými, sdruženými pasy, nasazenými na sdružených pseudojonských pilastrech, nesoucích úseky kladí. Východní kouty lodi zaobleny. V západním poli lodi je tříosá kruchta, podklenutá plackami, s konvexkonkávně prohýbaným parapetem, dřevěným, balustrovým. Ve středních polích bočních stěn, ruby bočních portálů řešeny jako barokní variace motivu záclonových portálů. Kněžiště má hloubku dvou polí s plackovými klenbami, z nich prvé má přibližně čtvercový půdorys, druhé je šířkově obdélné, trojboký závěr klenut konchou, pročleněn třemi tříbokými výsečemi. Druhé pole kněžiště a závěr jsou v obvodových zdech vlastně původním gotickým závěrem o půdorysu pěti stran osmiúhelníka. Plackové klenby kněžiště jsou zdobeny freskami F. J. Luxe (v 1. poli Zázraky a dobré skutky sv. Mikuláše, ve 2. poli Apoteoza sv. Mikuláše). Po stranách prvého pole kněžiště jsou prostory sakristie a tzv. zimní kaple klenuté valenými barokními klenbami s tříbokými výsečemi. Nad nimi do kněžiště otevřené oratoře, rovněž s valenými klenbami s tříbokými výsečemi. Dřevěné parapety oratoří v půdorysu zvlněny. Tato čtveřice prostorů při prvém poli kněžiště vyplňuje objem tzv. falešného transeptu. Stěny kněžiště a pilíře triumfálními oblouky členěny barokně jonskými pilastry, stejného utváření jako v lodi. Oratoře nad sakristií a zimní kaplí přístupné barokními dřevěnými šneky v síle zdi. Podlahu v hlavních prostorech tvoří pískovcová dlažba. Výbava pozdně barokní, stylově jednotná. Výjimečnou součástí výbavy interieru je renesanční Kalvarie a socha Krista Trpitele, zřejmě z poloviny 16. století. Jižně od kostela stojí volně vysoká, tříetážová zvonice. Nároží má armována lisenovými vertikálami, stáže odděleny páskovými kordonovými římsami. Okna v druhé a třetí etáži jsou půlkruhově zaklenutá, v plochých šambránach. Portál v přízemí v severní stěně věže. Ve třetí etáži nad okny (na všech čtyřech stranách) jsou kruhová hodinová pole, nad kterými se římsa segmentově zdvihá. Věž zastřešena velkou oktogonální cibulovou bání s lucernou, pokrytou plechem. Na místě dnešního kostela je poprvé připomenut farní kostel již r. 1259. Od r. 1272 byla fara obsazována klášterem chotěšovským. Kostel vyhořel v l. 1420 a 1620, opravován v l. 1651 a 1692. Velká pozdně barokní přestavba proběhla v l. 1757-58. Obvodové zdivo stávajícího kostela s původními gotickými opěráky svědčí o tom, že vrcholně středověký kostel, který nahradil původní, nepochybně románskou stavbu, byl ve 14. století vybudován jako trojlodní síň. Trojlodí mělo hloubku tří polí, která v hlavní lodi byla přibližně čtvercová, v bočních hloubkově obdélná. Kněžiště mělo hloubku jednoho mírně obdélného pole a závěr na půdorysu pěti stran osmiúhelníka. Kdy byla trojlodní síňová dispozice změněna na jednolodí není jasno, nejpozději k tomu však došlo po požáru v r. 1620, neboť v následujícíchz letech je již stavba uváděna jako jednolodí s plochým stropem. Při pozdně barokní přestavbě v l. 1757-58 byl vybudován tzv. falešný transept, zaklenuto kněžiště, nově zastropena loď, zřízena dnešní kruchta a stavba zevně i uvnitř nově architektonicky členěna. Architektonické členění této přestavby vykazuje četné rysy augustonovského projevu, nelze vyloučit, že autorem přestavby byl někdo, kdo se na starších stavbách Augustonových pro chotěšovský klášter podílel, či že bylo dokonce použito staršího Augustonova plánu, vzniklého snad v souvislosti s výstavbou kostela sv. Víta v Dobřanech. Zvonice jižně od kostela je raně barokní z l. 1694-1700, vystavěná L. Tronnerem. Původně byla pouze dvouetážová, poslední patro nastavěno a stávající střecha zřízena v l. 1865-66.