Kategorie maloplošných zvláště chráněných území
Národní přírodní rezervace je nejvýznamnější kategorií maloplošných zvláště chráněných území, území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku.
Národní přírodní památka je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s národním nebo mezinárodním významem.
Přírodní rezervace je menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast.
Přírodní památka je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický a geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem.
Cílem ochrany je uchování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany.
Všechna dosud vyhlášená maloplošná zvláště chráněná území mají svoje ochranné pásmo. Je buď vyhlášené na konkrétní ploše, nebo je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území.
Jaké jsou ochranné podmínky?
Ve zvláště chráněných územích jsou stanoveny zakázané nebo nedovolené činnosti, které by mohly negativně ovlivnit jejich přírodní vývoj v základních a bližších ochranných podmínkách.
Základní ochranné podmínky v národním parku a chráněných krajinných oblastech jsou stanoveny v ustanovení §§ 16 a 26, v maloplošně chráněných územích v ustanovení §§ 29, 34, 35 a 36 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění (dále jen ZOPK). V přírodních rezervacích je např. zakázáno hospodařit způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému anebo nevratně poškozovat půdní povrch, používat biocidy, stavět, rozšiřovat nepůvodní druhy rostlin a živočichů, sbírat či odchytávat rostliny a živočichy kromě výkonu práva myslivosti a rybářství či sběru lesních plodů. V národních přírodních rezervacích je kromě toho zakázáno např. provádět chemizaci, změnu vodního režimu, těžit nerosty a humolity, vstupovat a vjíždět mimo vyznačené cesty, tábořit a rozdělávat ohně mimo vyznačená místa. V národních přírodních památkách a přírodních památkách je zakázána jejich změna, poškozování nebo hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození.
Bližší ochranné podmínky pro národní park Šumava jsou uvedeny v § 16d ZOPK, pro ostatní kategorie zvláště chráněných území jsou uvedeny v jednotlivých zřizovacích předpisech. Jsou v nich omezeny ty činnosti, které by mohly způsobit poškození nebo zničení předmětu ochrany.
Výjimku ze základních ochranných podmínek může povolit příslušný orgán ochrany přírody jen v případě, pokud jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody nebo pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. Souhlas k činnostem vymezených v bližších ochranných podmínkách může vydat příslušný orgán ochrany přírody. Příslušným orgánem ochrany přírody je Správa národního parku Šumava, příslušná správa chráněné krajinné oblasti nebo Krajský úřad Plzeňského kraje. Příslušnost je uvedena v přiloženém přehledu maloplošných zvláště chráněných území Plzeňského kraje. Umístění jednotlivých území je zobrazeno zde.
V ochranném pásmu zvláště chráněných územích je nutný souhlas orgánu ochrany přírody k umisťování, povolování nebo provádění staveb, změně způsobu využití pozemků, terénním úpravám, změnám vodního režimu pozemků nebo k nakládání s vodami, k použití chemických prostředků a ke změnám druhu pozemku, u některých území i k další činnosti, např. pastvě.
Poškození, zničení nebo nedovolené změny v chráněných územích, zničení označení a vybavení zvláště chráněného území, vykonání činnosti zakázané v ochranném pásmu mohou být kvalifikovány jako přestupek nebo protiprávní jednání a mohou být sankcionovány pokutou až do výše 2 milion Kč. Tyto pokuty může ukládat příslušný orgán ochrany přírody nebo Česká inspekce životního prostředí.
Plány péče
Lidské aktivity, které jsou v souladu s ochrannými podmínkami zvláště chráněných území, jsou usměrňovány prostřednictvím plánů péče. Tyto plány vycházejí z inventarizačních průzkumů a dalších odborných materiálů a obsahují pokyny zejména pro provádění praktických zásahů, vedoucích k udržení, resp. zlepšení stavu předmětu ochrany. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný. Plány péče schvaluje příslušný orgán ochrany přírody zpravidla na období 10 let.
Jak se pozná zvláště chráněné území v terénu?
Označování zvláště chráněných území v terénu se provádí červenými pruhy ve výšce 1,5 m umístěnými na kmenech stromů nebo na sloupcích tak, že jeden pruh probíhá po celém obvodu kmene (sloupku), druhý jen z vnější strany chráněného území. Při pohledu zevnitř je viditelný jen jeden pruh, při pohledu zvenčí oba dva. Na přístupové cesty a exponovaná místa se umisťují tabule se státním znakem a označením kategorie chráněného území. V častěji navštěvovaných územích jsou na přístupových cestách umístěny informační tabule.
Úloha Krajského úřadu Plzeňského kraje v péči o přírodní rezervace a památky
Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, zajišťuje kromě administrativně právní agendy pro zvláště chráněná území zpracování odborných podkladů, inventarizačních průzkumů, zpracování a projednání plánů péče, realizaci značení hranic a praktických zásahů v terénu uskutečňovaných na základě platných plánů péče, popularizaci chráněných území pomocí informačních tabulí a vydávání publikací.