V plzeňské Dobrovského ulici na domě s číslem popisným 8 byla v pondělí 11. listopadu odhalena pamětní deska podplukovníka Jaroslava Weidmanna a jeho rodiny. Pplk. Weidmann byl významnou osobností protinacistického odboje na Plzeňsku, který byl za své činy v době heydrichiády popraven a následně byly nacisty zavražděny i jeho dcera a manželka.
„Je nesmírně důležité si připomínat nejen tyto hrdinské činy, ale i zrůdnosti režimů, které toto dopustily. Je totiž smutné, že zatímco lidé, kteří umírají pro čest a pravdu, tak ti kteří to celé rozpoutají, stojí někde v pozadí a tváří se, že se nic neděje. Mnoho takových zůstalo nepotrestáno,“ poznamenal radní Plzeňského kraje pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Libor Picka, když současně připomněl: „Pro mě zajímavým zjištěním byla skutečnost, že pplk. Weidmann byl už ve výslužbě a přesto se stavil Němcům na odpor. O to jsou pro mě jeho činy ještě větší a hrdinnější.“
Pamětní deska byla odhalena při příležitosti Dne válečných veteránů. Spolu s radním Pickou, u ní položil květinu i náměstek hejtmana Petr Vanka. S životem a osudem plzeňského odbojáře účastníky pietního aktu seznámil publicista a historik Zdeněk Roučka. Deska na Borech byla umístěna na dům, kde rodina Weidmannových dlouhodobě žila. Při této příležitosti byla také vydaná publikace, která připomíná, že pplk. Weidmann byl jako příslušník protinacistického odboje zastřelen v období heydrichiády v červnu 1942 na popravišti v rokli nad obcí Vejprnice. Jeho manželka Ludmila a dcera Milena byly za činnost manžela a otce zatčeny na podzim r. 1942, vězněny v Terezíně, a později v únoru 1943 popraveny v koncentračním táboře Osvětim. „Odhalení pamětní desky nad vchodem domu, kde rodina žila, má svou velkou historickou důležitost, je velmi záslužným činem. Připomene a oživí téma nacistické diktatury a hrdinství českých vlastenců, kteří se i přes obrovské nebezpečí a riziko neváhali postavit temné tyranii. Ulice Dobrovského je poměrně frekventovaná, kolem domu jezdí trolejbusová doprava a pamětní deska bude tzv. hodně na očích,“ poznamenal historik Zdeněk Roučka.