Do pátého ročníku Dvorany slávy 2013 hejtmana Plzeňského kraje vstoupilo 23. září 2013 dalších pět osobností.
Již popáté se letos otevřela Dvorana slávy hejtmana Plzeňského kraje. Letos do ní vstoupilo 5 osobností – trojnásobná olympijská vítězka ve střelbě Kateřina Emmons, básnířka a překladatelka Hana Gerzanicová, herec, dramatik a divadelní režisér Antonín Procházka, stíhací pilot gen. Miroslav Štandera a lékař a pedagog prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc.
Všichni tito lidé se narodili nebo dlouhodobě žili v Plzeňském kraji a svojí prací překračují hranice kraje. Navíc letos oslavili významné životní jubileum.
„Jsou to osobnosti, které nás ostatní inspirují, lidé, od nichž se můžeme učit a kteří nás posunují o kousek dál. Je mi proto velkou ctí a potěšením uvést je do pomyslné Dvorany slávy našeho kraje," uvedl hejtman Milan Chovanec, který pětici osobností do Dvorany slávy 2013 hejtmana Plzeňského kraje společně se zakladatelkou této tradice senátorkou a bývalou hejtmankou Miladou Emmerovou uvedl.
vpředu: gen. Miroslav Štandera, Kateřina Emmons, Hana Gerzanicová, Antonín Procházka, prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc.,
vzadu: hejtman Milan Chovanec, senátorka Milada Emmerová
Slavnostní akce se konala v atriu Měšťanské besedy v Plzni. V programu vystoupili studenti Konzervatoře Plzeň a vokální skupina Hlasoplet.
Fotogalerie:
Foto: Jindra Radová
Kateřina EMMONS, narozena 17. listopadu 1983 v Plzni
Kateřina Emmons se narodila v rodině dvojnásobného mistra světa ve střelbě z malorážky Petra Kůrky. Jako malá závodně plavala, poté však střelba zvítězila a v roce 1997 se Kateřina pustila stejně jako mladší sestra Alena do tohoto sportovního odvětví naplno.
Parádní disciplínou Kateřiny Emmos je střelba ze vzduchové pušky. Na mistrovství Evropy juniorů v roce 2001 ji sice zastínila malorážka, ve které získala zlato, jinak však získává úspěchy právě ve vzduchovce. Ten doposud největší přišel v roce 2002 v Lahti, kdy ještě jako juniorka dokázala zvítězit v seniorské kategorii a převrátila tak celý střelecký svět naruby. V témže roce získává Kateřina Emmons ocenění Nejlepší sportovní střelec České republiky.
Od té doby Kateřina Emmons několikrát dokázala, že její vítězství zdaleka nebylo náhodné. V roce 2003 zvítězila na Akademickém mistrovství světa, které se konalo v pro ni dobře známé Plzni a na Mistrovství Evropy ve švédském Göteborgu obsadila druhé místo. V následujícím roce na Mistrovství Evropy po napínavém souboji s Němkou Pfeilschifterovou získala zlato a na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách pak bronzovou medaili. Zároveň, již podruhé, získala ocenění Nejlepší sportovní střelec České republiky. V roce 2006 si přivezla stříbro z Mistrovství světa a bronz z Mistrovství Evropy. Následující rok na Mistrovství Evropy obsadila první a druhé místo. Z Letních olympijských her v Pekingu 2008 si Kateřina Emmos přivezla dvě medaile – zlatou za vzduchovku a stříbrnou za malorážku.
Na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně skončila ve střelbě ze vzduchové pušky na 10 metrů na čtvrtém místě a z Mistrovství Evropy si přivezla stříbrnou medaili.
Kateřina Emmons se provdala za amerického střelce Matthewa Emmonse, s nímž má dceru Julinku a syna Martina Henryho. Po několika letech života v USA se rodina Emmonsových přestěhovala do Plzně.
Hana GERZANICOVÁ, narozena 11. 5. 1928 v Plzni
Básnířka a překladatelka Hana Gerzanicová, celým vlastním jménem Hana Gerzanic-Hons, se od čtyř let učila německy, od osmi let francouzsky, ve dvanácti anglicky a ve třinácti skládala privátní maturitu z latiny. Po gymnáziu vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a vzápětí emigrovala přes Německou spolkovou republiku do Austrálie, za což byla v nepřítomnosti odsouzena k sedmnácti letům vězení. Zpět se trvale vrátila v roce 1999.
V Austrálii Hana Gerzanicová pracovala manuálně, později dostala zaměstnání v kanceláři a privátně vyučovala jazyky. Poté se stala pedagožkou a posléze zástupkyní ředitele školy. Získala diplom z teologie a pracovala jako náboženský koordinátor. Přitom také psala a překládala pro tamní českou rozhlasovou stanici a aktivně pracovala v české komunitě.
Poezii začala Hana Gerzanicová psát v Austrálii. Je zastoupena ve více než deseti amerických básnických antologiích. Její česky psané verše vycházely v australských novinách, po návratu publikovala v Plzeňském deníku, MF Dnes či Plzeňském literárním životě. Z angličtiny vybrala a přeložila texty australských písní Andrewa Bartona Patersona „Balady z buše“, vydala sbírky veršů „Ve stínu eukalyptů – básně“, „Nová epocha“, „Kam cesty vedou“, „Words only“, „Otisky v mlze“, „Neznámé ruce“, „Hrozny okamžiků“ a soubor vzpomínkových próz v „Kalendáři plzeňském 2005“. Úvahy a verše obsahuje kniha „Procházka se slunečnicí“.
Roku 2004 převzala pamětní Historickou pečeť města Plzně. Je držitelkou International Poet of Merit Award, udělované Mezinárodní společností básníků v USA, a řady dalších cen udílených anglicky píšícím zahraničním autorům. Mezinárodním koordinačním výborem zahraničních Čechů ve spolupráci se Stálou komisí Senátu pro krajany a Odborem kulturních a krajanských vztahů Ministerstva zahraničí ČR byla oceněna uznáním Významná česká žena ve světě. Hana Gerzanicová obdržela v březnu 2010 od prezidenta organizace Evropský kruh Franz Kafka Praha Prof. PhDr. Miroslava Klivara Evropskou medaili Franze Kafky s diplomem za dosavadní uměleckou tvůrčí práci v oblasti literatury (poezie).
Antonín PROCHÁZKA, narozen 25. prosince 1953 v Kroměříži
Český herec, dramatik a divadelní režisér Antonín Procházka pochází z hudební rodiny. Po maturitě na střední ekonomické škole byl přijat na DAMU, kterou absolvoval rolí Klubka ve „Snu noci svatojánské“. Jeho divadelní kariéra je spjata především s angažmá v Divadle J.K.Tyla v Plzni , kam v roce 1977 nastoupil a kde působí dodnes. Jako herec i režisér hostoval i v pražském Národním divadle. Pravidelně pracuje pro Český rozhlas a věnuje se dabingu. Dlouhodobě spolupracuje s televizemi i filmovými produkcemi. Antonín Procházka je také osobitým moderátorem.
Na prknech plzeňského divadla ztvárnil řadu rolí. Jmenujme Hrmu v „Ostře sledovaných vlacích“, Mozarta v Shafferově „Amadeovi“ nebo Kočkareva v „Ženitbě“. Vynikající výkon podal také jako Ligurio v „Mandragoře“, Fistula v „Pokoušení“ či sluha Jakub v dramatizaci „Jakub a jeho pán“. Dále ztvárnil například postavu abbé Rocha v „Rozmarném létu“, dramatika Antona Pavloviče v „Čechovovi na Jaltě“ či Šaška v „Králi Learovi“. V posledních letech své herecké umění plně rozvinul v roli Jana Dítěte v dramatizaci Hrabalova „Obsluhoval jsem anglického krále“.
Antonín Procházka si zahrál například v Herzově psychologickém díle „Den pro mou lásku“, Kachyňově filmu „Oznamuje se láskám vašim“ či Kleinově „Konec básníků v Čechách“. Do podvědomí širšího diváckého publika se vryl několika seriálovými rolemi. Jmenujme roli v seriálu „Malý pitaval z velkého města“, „Život na zámku“ nebo „Vyprávěj“.
Kromě hereckých schopností je Antonín Procházka vybaven i autorským talentem. Pro činohru Divadla J.K.Tyla dosud vytvořil řadu komedií, jejichž tématem je nejčastěji krize středního věku spojená s různými manželskými trojúhelníky a touhou po změně a dobrodružství. Mezi nejznámější patří „Klíče na neděli“, „S tvojí dcerou ne“, „Věrní abonenti“. V poslední době se v jeho textech objevují i politické a společenskokritické motivy. Napsal také hudební komedie, inscenované souborem operety Divadla J.K.Tyla, a hru „Muzikvariát“ pro Divadlo Miroslava Horníčka. Své hry Procházka většinou sám s úspěchem režíruje.
gen. Miroslav ŠTANDERA, narozen 5. října 1918 v Praze
Letec Miroslav Štandera se narodil v Praze. Jeho rodina se pak odstěhovala do Dobrušky. Po absolvování grafické školy stal typografem ve zdejší tiskárně. V roce 1936 byl přijat do Školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou za dva roky dokončil a nastoupil jako desátník na letiště v Pardubicích.
V červnu 1939 odešel přes Polsko do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie a byl přidělen ke stíhačům francouzského letectva.
O rok později mu při leteckém souboji německý protivník prostřelil nádrže letounu a při nouzovém přistání si Miroslav Štandera vážně poranil páteř. Ještě v sádrovém krunýři odjížděl jako jeden z posledních lodí do Anglie, kde pak byl přidělen k 312. československé stíhací peruti RAF. Zde létal až do srpna 1942.
Přeškolil se na nočního stíhače a před spojeneckým vyloděním v Normandii hlídkoval nad tímto tehdy utajovaným prostorem. V okamžiku vylodění vojsk zajišťoval bezpečnost vzdušného prostoru. Pak zneškodňoval nacistické létající pumy V1. V bojích za války nalétal 1 320 hodin.
V srpnu 1945 se Miroslav Štandera vrátil do Čech. O rok později se v Anglii přecvičoval na nový typ letounů. Po návratu byl převelen do Plzně, pak na Slovensko.
Po únoru 1948 ho tehdejší režim donutil odejít od letectva i z armády a tak se Miroslav Štandera živil sběrem železného šrotu na Tachovsku. Když jej pak komunistická StB stále pronásledovala a pokusila se ho zatknout, podařilo se mu ještě uprchnout přes hranici do Německa a vrátit se do Anglie. Až do roku 1955 sloužil u tamního vojenského letectva.
Miroslav Štandera se pak vyučil stříbrotepcem a v roce 1983 odešel do důchodu. Odstěhoval se do Bavorska a v roce 1994 se vrátil zpátky do Čech k dceři, která žije v Plzni.
Miroslav Štandera se účastní mnoha setkání a vzpomínkových akcí. Je členem Svazu letců ČR, předsedou Svazu zahraničních letců a významným členem Sdružení československých zahraničních letců. Je čestným členem Aeroklubu Plzeň – Letkov a čestným občanem města Plzně. V roce 2006 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
Prof. MUDr. Jiří VALENTA, DrSc., narozen 22. března 1933 v Klatovech
Po Vrchlického reálném gymnáziu v Klatovech Jiří Valenta promoval s vyznamenáním v roce 1957 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni.
Už v roce 1953 působil jako asistent Anatomického ústavu LF UK v Plzni, po vysoké škole nastoupil jako sekundární lékař Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Od roku 1964 působil na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni jako odborný asistent, v roce 1978 získává Jiří Valenta titul docent, v roce 1999 titul profesor a stává se přednostou Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, a zároveň na čtyři roky děkanem Lékařské fakulty UK v Plzni. V letech 2001 až 2008 působil Jiří Valenta na částečný úvazek jako prorektor na Vysoké škole v Plzni, o.p.s. Od roku 2000 až dosud též na částečný úvazek působí jako profesor v Anatomickém ústavu LF UK v Plzni.
Jiří Valenta absolvoval několik dlouhodobých pracovních pobytů v zahraničí, především v šedesátých letech - dva roky jako expert ministerstva zdravotnictví v Ghaně, šest měsíců na stipendijním pobytu ve švédském Stockholmu, rok ve Spojených státech amerických na Surgical Research Fellow, The Johns Hopkins Hospital v Baltimore a v roce 1976 šest měsíců ve švédské Uppsale jako transplantační chirurg.
Významná je také jeho publikační a výzkumná činnost. Je autorem 150 článků v odborných časopisech a 8 obhájených státních výzkumných úkolů.
Je autorem knih „Náhlé příhody v chirurgii pro praktické lékaře“,“ Introduction to Surgery“ a „Základy chirurgie“, a několika medicínských skript v češtině a angličtině.
Jiří Valenta je i členem několika odborných společností - The Johns Hopkins Medical and Surgical Association, České chirurgické společnosti, České gastroenterologické společnosti, České transplantační společnosti a České společnosti kardiovaskulární chirurgie.
Jiří Valenta získal několik zvláštních ocenění - Zlatou medaili Univerzity Karlovy, Jubilejní medaili Univerzity Karlovy, Maydlovu medaili České chirurgické společnosti, Medaili Západočeské univerzity v Plzni, Medaili Lékařské fakulty LF UK v Plzni, Medaili Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, a čestných členství - České chirurgické společnosti, České transplantační společnosti a České lékařské společnosti J.E. Purkyně.