Plánování a financování sociálních služeb, spolupráce s obcemi i organizacemi nebo podpora pěstounství. To je denní chléb Odboru sociálních věcí Krajského úřadu Plzeňského kraje (KÚPK). Ten řeší široké spektrum témat, která se dotýkají seniorů, lidí se zdravotním postižením i rodin v obtížných situacích. Už 17. rokem jej vede Filip Zapletal.
Vedoucí Odboru sociálních věcí KÚPK Filip Zapletal zdůrazňuje, že sociální služby jsou především o lidech. Odbor plánuje síť služeb v regionu a rozděluje prostředky, které na jejich provoz přicházejí ze státního rozpočtu i z krajských financí. V Plzeňském kraji jde každoročně o více než 1,2 miliardy korun pro desítky poskytovatelů sociálních služeb.
Odbor sociálních věcí se dotýká velmi citlivých oblastí života. Čím vším se zabývá a komu především pomáhá?
Odbor sociálních věcí má velmi široký záběr. Plzeňský kraj je velké území a sociálních témat je mnoho. Zabýváme se plánováním a financováním sociálních služeb, spolupracujeme se sociálními pracovníky na obcích i v neziskových organizacích a věnujeme se také preventivním aktivitám, včetně prevence kriminality. Spolupracujeme s organizacemi, které se věnují prevenci závislostí nebo pomáhají lidem užívajícím drogy. Velkou agendou je také pěstounství a adopce – krajský úřad posuzuje, zda je konkrétní člověk vhodným pěstounem. Dále řešíme podporované bydlení, spolupracujeme s organizacemi, které pomáhají lidem se zdravotním postižením, chronickým onemocněním nebo seniorům. Důležitá je také spolupráce s obcemi při práci s veřejnými opatrovníky, kteří pomáhají lidem s omezenou svéprávností.
Za jakých okolností se na vás nebo na organizace, které v této souvislosti kraj podporuje, obracejí lidé nejčastěji?
Organizace se na kraj často obracejí kvůli financování, protože bez něj nemohou služby fungovat. Zároveň s námi konzultují nové projekty nebo změny v těch stávajících a využívají kraj jako místo, které propojuje obce, neziskové organizace a ministerstva. Občané se na nás obracejí především ve chvíli, kdy je jejich situace složitá a nepodařilo se ji vyřešit na úrovni obce nebo sociální služby. Někdy také tehdy, když nejsou spokojeni s tím, jak jim byla pomoc poskytnuta. Často jde například o komplikované rodinné poměry po rozvodu, kdy se řeší péče o děti, nebo o případy seniorů, kteří potřebují sociální službu a rodina pro ně hledá vhodné řešení.
Plzeňský kraj spolupracuje s řadou sociálních služeb. Jakou roli v tomto systému kraj hraje a co by bez něj fungovalo jen velmi obtížně?
Základní úkoly kraje jsou dva – plánování a financování sociálních služeb. Kraj odpovídá za to, aby byly sociální služby na jeho území dostupné, a zároveň rozděluje finanční prostředky, které na jejich provoz přicházejí ze státního rozpočtu. V Plzeňském kraji jde o více než 1,2 miliardy korun ročně, které kraj rozděluje mezi jednotlivé poskytovatele sociálních služeb. K tomu přidává také desítky milionů ze svého rozpočtu. Kraj navíc propojuje obce, poskytovatele služeb, neziskové organizace i ministerstva a pomáhá hledat řešení v konkrétních případech. Velkou přidanou hodnotou je přehled o tom, jaké služby jsou k dispozici a jaké možnosti mohou lidé využít. Je nutné také zmínit, že Plzeňský kraj je největším poskytovatelem pobytových sociálních služeb, tedy domovů, na svém území. V našich organizacích je více než 2 200 lůžek a zaměstnáno přes 1 300 zaměstnanců, takže kraj je nezanedbatelným hráčem mezi poskytovateli sociálních služeb.
Jak se v posledních letech mění potřeby obyvatel kraje v sociální oblasti – co přibývá a co naopak ustupuje?
Přibývá rodin, které pečují o své seniory nebo zdravotně postižené příbuzné doma. To je pozitivní trend, protože lidé často chtějí zůstat ve svém přirozeném prostředí co nejdéle. S tím ale roste potřeba terénních služeb, které rodinám pomáhají. Zároveň přibývá potřeba zařízení pro seniory s demencí nebo jinými specifickými zdravotními problémy, například domovů se zvláštním režimem. Naopak ustupuje potřeba klasických domovů pro seniory pro relativně zdravé a soběstačné lidi. V minulosti bylo běžné, že se do nich stěhovali i aktivní senioři, dnes většina z nich zůstává doma a služby využívá až ve chvíli, kdy opravdu potřebuje větší podporu.
Existuje v tomto ohledu problém, který je podle vás ve veřejné debatě často přehlížený, ale v praxi zásadní?
Velkým problémem je nedostatek pracovníků v sociálních službách. Často se mluví o financích, ale méně o tom, že chybějí lidé, kteří by v těchto službách pracovali. Týká se to zejména pečovatelek, osobních asistentů nebo pracovníků v přímé péči. Jde o náročnou práci, která je přitom pro fungování systému naprosto zásadní. Bez těchto lidí by domovy pro seniory ani další služby nemohly fungovat. Jedná se o profesi, jejíž význam si veřejnost často uvědomí až ve chvíli, kdy ji sama potřebuje.
Vzpomněl byste si na konkrétní případ, kdy jste mohl pozorovat přímý dopad práce vašeho odboru? Kdy jste si řekl – to je ono, to je důvod, proč to děláme?
Takových situací je spousta. Pamatuji si třeba případ muže, který se odmítal odstěhovat z nemovitosti, kde už nemohl zůstat. Hrozilo vystěhování i exekuce a celé to mohlo skončit velmi konfliktně. Do řešení se tehdy zapojili sociální pracovníci z obce, neziskové organizace i krajský úřad, který celý proces koordinoval. Nakonec se podařilo najít řešení a muž dnes žije v domě s pečovatelskou službou. Jde o příklad, kdy spolupráce různých institucí pomohla zabránit tomu, aby člověk skončil bez pomoci.
Co by veřejnost měla o sociálních službách a roli kraje vědět, ale často se to zjednodušuje nebo opomíjí?
Sociální služby jsou dobrovolné. To znamená, že je nelze lidem nařídit – mohou je využít, ale také odmítnout. Někdy se lidé ptají, proč nikdo nepomůže například lidem bez domova. Pokud ale člověk pomoc nechce, sociální služby ho k ní nemohou nutit. Je to jeho rozhodnutí. Důležitá je také spolupráce rodiny nebo samotného klienta. Ve chvíli, kdy někdo odmítá hledat kompromis nebo jiné možnosti řešení, je velmi obtížné celou věc posunout dál.
Co vás osobně přivedlo k práci v sociální oblasti a k vedení tohoto odboru? A co vám dává smysl i po letech práce ve veřejné správě?
Na sociální oblasti mě dlouhodobě přitahuje to, že má přímý dopad na životy lidí. Člověk vidí, že práce sociálních služeb může pomoci v opravdu složitých životních situacích. Smysl mi dává také spolupráce mezi různými organizacemi a hledání řešení tam, kde je situace složitá a není na první pohled jasné, jak postupovat. Už během studií jsem se seznámil s neziskovým sektorem, následně jsem u něj zůstal a jako dobrovolník vypomáhal. A to mě k sociální oblasti zcela přitáhlo a udrželo u ní. Tenhle odbor vedu už 17 let. Speciálně u našeho odboru je velmi důležité oddělit soukromý život od pracovního a nenosit si kauzy domů. Když totiž pracujete s lidmi s postižením, se seniory a podobně, dost často se jedná o emotivní situace. Pro mě osobně bylo důležité najít si nějaké koníčky, které mi umožní takzvaně si vyčistit hlavu. Takže rád jezdím na kole, chodím do přírody a v posledních letech jsem si velmi oblíbil audioknihy.
Jaké slovo podle vás nejlépe vystihuje váš odbor a vaši práci?
Slovo „úžasné“, protože tady mám tým úžasných profesionálů, jejichž cílem je pomoci klientovi v jeho nepříznivé sociální situaci. Úžasný je i pocit ve chvíli, kdy víte, že jste mu doopravdy pomohli.