Povodně, blackout, pandemie nebo migrace. Odbor bezpečnosti a krizového řízení Krajského úřadu Plzeňského kraje (KÚPK) zajišťuje přípravu na mimořádné události, podporuje obce, školí samosprávy a vede preventivní projekty pro veřejnost. V krizi pak pomáhá propojit všechny, kteří musí jednat rychle a efektivně. Odbor vede Radek Svoboda.
Krizové situace se nedají naplánovat do detailu. Jak říká vedoucí Odboru bezpečnosti a krizového řízení KÚPK Radek Svoboda, realita je vždycky trochu jiná než scénáře na papíře. Právě proto se kraj průběžně připravuje na povodně, výpadky elektřiny, různé havárie, kalamity i další mimořádné události. Vedle toho odbor během celého roku rozděluje dotace obcím a dobrovolným i profesionálním hasičům, organizuje školení, připravuje cvičení a podílí se na projektech, které mají pomoci dětem, seniorům i dalším obyvatelům kraje lépe zvládat rizikové situace.
Bezpečnost a krizové řízení si lidé často spojí hlavně s mimořádnými událostmi. Čím vším se ale váš odbor zabývá i v době, kdy se zdánlivě nic neděje?
I když se to lidem dle názvu odboru může tak jevit, nevěnujeme se jen krizím. Velkou část práce tvoří dotace a projekty v oblasti bezpečnosti. Každoročně poskytujeme podporu stovkám obcí na bezpečnost, na činnost jejich jednotek hasičů, dobrovolným hasičům nebo při obnově území po mimořádných událostech. Podílíme se také na preventivních projektech pro děti, mládež i seniory. Patří mezi ně například Kraj pro bezpečný internet nebo Informovaný senior, kde se lidé seznamují s tématy první pomoci, bezpečného chování či finanční gramotnosti. Spolupracujeme také s Policií ČR na kampaních zaměřených na bezpečnost v dopravě nebo prevenci rizikového chování. Součástí naší agendy je i péče o válečné hroby a pietní místa v kraji a ochrana utajovaných informací. Vedle toho se průběžně připravujeme na krizové situace – tvoříme plány, školíme obce a pořádáme cvičení.
Jaké typy krizových situací musí být Plzeňský kraj připraven řešit a které z nich se v posledních letech ukazují jako nejpravděpodobnější?
Nejčastější mimořádnou událostí v Plzeňském kraji jsou dlouhodobě povodně – jarní při tání, letní po přívalových deštích i zimní při ledových zátarasech na tocích. Řešíme je prakticky každý rok. Opakovaně jsme se zabývali také důsledky vichřic nebo obdobím sucha, kdy se vyhlašuje nebezpečí vzniku požárů. Vedle toho ale musíme být připraveni i na méně očekávané situace, jako byla pandemie covidu-19, migrační vlna spojená s válkou na Ukrajině nebo různé nehody a havárie. Aktuálním tématem je také připravenost na rozsáhlejší výpadky elektrické energie.
Jak probíhá spolupráce kraje se složkami integrovaného záchranného systému a kdo má v krizových chvílích jakou roli?
Při zásahu mají hlavní roli složky integrovaného záchranného systému, tedy hasiči, policie a zdravotnická záchranná služba. Událost na místě řídí velitel zásahu. Kraj vstupuje do hry ve chvíli, kdy situace přesáhne běžné možnosti řešení a je potřeba širší koordinace nebo mimořádná opatření. Tehdy se zapojuje hejtman, bezpečnostní rada kraje a krizový štáb. Náš odbor pro vedení kraje připravuje podklady, analýzy a zajišťuje komunikaci se složkami IZS, obcemi a ostatními zapojenými organizacemi. Jinými slovy – pomáháme, aby všichni věděli, co mají dělat a aby rozhodování bylo rychlé a opřené o aktuální informace.
Vzpomněl byste si na situaci, kdy bylo nutné rozhodovat velmi rychle a pod tlakem, a kdy šlo doslova o minuty?
Nechci se stavět na úroveň záchranářů, protože právě jim jde při zásazích často o minuty a o lidské životy. I my ale zažíváme situace, kdy je nutné jednat velmi rychle, třeba i v řádu několika hodin. Výrazně se to ukázalo během pandemie covidu-19, kdy bylo potřeba okamžitě zajistit materiál na šití roušek, dezinfekci nebo provoz očkovacích center. Podobně rychlá reakce byla nutná po vypuknutí války na Ukrajině. Během krátké doby vzniklo v Plzni Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině, kde lidé získali registraci, ubytování, pracovní informace a bylo jim dočasně poskytnuto základní zázemí. Zpočátku přicházely stovky až tisíce lidí denně, takže bylo nutné vše operativně přizpůsobovat situaci.
Co všechno se musí připravit předem, aby krizové řízení fungovalo ve chvíli, kdy dojde na povodně, blackout nebo jinou mimořádnou událost?
Základem je dobře nastavený systém. Každý, kdo se do řešení zapojuje, musí znát svou roli, pravomoci a odpovědnost. Právě proto se konají cvičení a školení, při nichž si jednotlivé instituce zkoušejí spolupráci v praxi. Připravují se také krizové plány, postupy a návody pro různé typy událostí. Součástí příprav je i přehled o dostupných zdrojích – například kde jsou pytle s pískem, náhradní zdroje vody nebo elektrocentrály. Když pak krizová situace skutečně nastane, důležitá je schopnost rychle reagovat a přizpůsobit se tomu, že realita nikdy neprobíhá přesně podle plánu.
Jakou roli hrají v krizových situacích samotní obyvatelé kraje a co může jejich chování výrazně zlepšit nebo naopak zkomplikovat?
Role obyvatel je zásadní. Stát ani záchranné složky nemohou v prvních hodinách zajistit vše okamžitě, proto je důležité, aby lidé byli alespoň základně připraveni. Pomáhá mít doma zásobu vody, trvanlivých potravin, léků nebo vědět, co si vzít při evakuaci. Velmi důležité je také respektovat pokyny záchranářů a situaci nezlehčovat. Pokud lidé výzvy ignorují, komplikují práci složkám a někdy ohrožují i ty, kteří jim přijeli pomoci. Naopak velkou hodnotu má solidarita. Při mimořádných událostech se opakovaně ukazuje, že lidé umějí nabídnout pomoc, materiál i podporu druhým.
Existuje nějaký rozšířený omyl o tom, jak krizové řízení funguje, který byste rád uvedl na pravou míru?
Častým omylem je představa, že krizové řízení začíná až ve chvíli, kdy nastane problém. Ve skutečnosti velká část práce probíhá dlouho předem – v přípravách, plánování, školeních a cvičeních. Dalším omylem bývá, že kraj řeší úplně všechno. Některé oblasti mají v kompetenci jiné instituce, například ochranu obyvatelstva nebo úkryty zajišťuje Hasičský záchranný sbor ČR. Krizové řízení je především o spolupráci více složek, ne o jedné instituci.
Jak se podle vás mění přístup k bezpečnosti a krizové připravenosti – ať už vlivem nových hrozeb, nebo zkušeností z posledních let?
Myslím si, že lidé se o bezpečnost zajímají více než dřív. Ptají se, kde by se v případě potřeby mohli ukrýt, kam by šli při evakuaci nebo jak se připravit doma. Je to dané zkušenostmi z posledních let i mezinárodní situací. Vnímám, že část veřejnosti nechce být jen pasivním příjemcem pomoci, ale chce vědět, jak může reagovat a co může udělat sama. To je pozitivní posun. Samozřejmě záleží na každém jednotlivci, ale obecně zájem o připravenost roste.
Co vás osobně přivedlo k oblasti bezpečnosti a krizového řízení a k práci ve veřejné správě? A co vás na této práci i po letech pořád motivuje?
K této oblasti jsem se dostal po základní vojenské službě, kdy jsem nastoupil do struktur civilní ochrany. Později vznikly kraje a já měl možnost pokračovat v této práci i tady. Letos je to už 25 let. Za tu dobu se z toho stala profesní součást života – člověk pak běžné věci kolem sebe vnímá trochu jinak a automaticky přemýšlí nad možnými riziky i řešeními. Motivuje mě hlavně to, že tahle práce není stereotypní. Nikdy přesně nevíte, co přijde. A velmi důležití jsou pro mě i lidé, se kterými v této oblasti spolupracuji. Když se náročná situace společně zvládne, je to silný pocit.
Jaké slovo nejlépe vystihuje váš odbor a vaši práci?
Spolupráce. Pokud se má vyřešit nějaká mimořádná událost nebo krizová situace, má spolupráce se všemi složkami integrovaného záchranného systému mnohem větší, silnější a rychlejší účinek, než kdyby měl člověk danou situaci řešit sám.