Odboru kontroly, dozoru a stížností Krajského úřadu Plzeňského kraje nejde o to, zda má obec opravenou silnici nebo správně namontované osvětlení. Kontroluje, jak úřady postupují – například jestli včas a správně odpovídají na žádosti o informace nebo vyřizují stížnosti občanů. Vedoucím odboru je Martin Sarkisov.
Kontrola, dozor a stížnosti – tři oblasti, které má v názvu jeden z odborů Krajského úřadu Plzeňského kraje (KÚPK). „I když tato slova mohou na první dobrou působit nepříjemně, občané se našeho odboru obávat nemusí,“ říká jeho vedoucí Martin Sarkisov. Odbor dohlíží na to, aby veřejná správa fungovala podle zákona, a zároveň poskytuje metodickou pomoc obcím i dalším institucím.
Čím vším se váš odbor zabývá a proč je pro fungování kraje nezbytný?
Spousta lidí si myslí, že jsme jen „kontroloři“, ale naše práce je mnohem širší. Kontrolujeme sice obce, města nebo krajské organizace, ale vyřizujeme zároveň stížnosti, petice a také žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Těch chodí každoročně stovky a jejich počet roste. Fungujeme také jako odvolací orgán – když lidé nejsou spokojení s tím, jak jejich žádost nebo stížnost vyřídila obec, obracejí se na nás. Kromě toho koordinujeme plán kontrol pro celý úřad, poskytujeme metodickou pomoc obcím a připravujeme podklady pro politické vedení kraje. Zjednodušeně řečeno: jsme takový „servisní a kontrolní uzel“, který hlídá, aby veřejná správa fungovala podle zákona, a zároveň pomáhá ostatním, když si nejsou jistí, jak postupovat. Naše práce je hodně o zodpovědnosti – vůči občanům, obcím i vedení kraje.
Co by veřejnost měla o kontrolách a dozoru vědět, aby se jich zbytečně nebála nebo je správně chápala?
Kontrola není o tom „někoho nachytat“. Jejím smyslem je zjistit, jaký je skutečný stav, a porovnat ho s tím, co říká zákon. Pokud najdeme chybu, důležité je hlavně to, aby se napravila. V praxi to často znamená, že když jde o drobnost, vyřeší se rovnou na místě. Pokud je problém složitější, snažíme se vysvětlit, jak ho napravit a jak nastavit věci do budoucna správně. Kontrola tedy není trestání, ale spíš pomoc a metodické vedení. Samozřejmě, pokud jde o závažné porušení, nezůstane bez řešení. Ale rozhodně neplatí, že bychom chtěli za každou cenu něco najít. Kontrolovaný subjekt nás už dnes často nevnímá jako hrozbu, ale spíš jako partnera, který může pomoct.
S jakými typy podnětů a stížností se na vás lidé nejčastěji obracejí a co se s nimi po přijetí děje?
Spektrum je opravdu široké. Lidé si stěžují na úředníky, starosty, zastupitele nebo na postupy úřadů. Často jde o stavební řízení, přestupky, sociální agendu nebo územní plánování. Zároveň se na nás lidé obracejí i s věcmi, které do naší působnosti vůbec nespadají – například se sousedskými spory. Tam musíme vysvětlovat, že jako úřad nemůžeme rozhodovat o všem. Ve veřejné správě totiž platí princip, že můžeme dělat jen to, co nám zákon výslovně umožňuje, a způsobem, který zákon stanoví. Po přijetí podnětu vždy posuzujeme, kam spadá a jaký má být další postup. Někdy věc řešíme přímo, jindy ji předáváme jinému orgánu nebo vysvětlujeme, jak má člověk postupovat dál.
Jak probíhá taková kontrola v praxi?
Většina kontrol je plánovaných a dopředu zveřejněných, takže obce vědí, kdy přijdeme. Kontrolujeme především takzvanou přenesenou působnost, tedy výkon státní správy na obcích. Lidé si často myslí, že hledáme chyby, ale ve skutečnosti velká část práce spočívá v tom, že vysvětlujeme, radíme a pomáháme nastavit správné postupy. Vedle toho existují i mimořádné kontroly na základě podnětů. Ty se pochopitelně neoznamují dopředu. I zde je ale hlavním cílem ověřit, jestli je podezření oprávněné – a to se v řadě případů nakonec nepotvrdí.
Vzpomenete si na nějaký případ, který byl z hlediska kontroly nebo dozoru mimořádně náročný nebo poučný?
Za zmínku stojí například situace, kdy někteří lidé dlouhodobě zahlcují úřady desítkami podání měsíčně. Obrací se nejen na nás, ale i na obce, ministerstva nebo soudy. V jejich podáních se objevují nepřesnosti nebo nepravdivé informace. Takové případy jsou náročné hlavně tím, kolik času a energie stojí jejich vyřizování. Soud už v jednom konkrétním případě konstatoval, že jde o zneužívání práva. Vedle toho se samozřejmě setkáváme i s vážnějšími situacemi, kdy je nutné konstatovat porušení zákona, někdy i s přesahem do trestní roviny. Konkrétní případy ale zveřejňovat nemůžeme.
Mění se nějak výrazně způsob práce na vašem odboru, nebo zůstávají určité postupy zcela neměnné?
Změny přicházejí hlavně s legislativou – když se změní zákony, musíme tomu přizpůsobit i naši práci. Vliv mají také požadavky ministerstev nebo samotných obcí. Velkým tématem poslední doby je i chování samotných žadatelů. Někteří se snaží hledat mezery v zákoně nebo ho obcházet a do toho vstupuje i neodborné používání umělé inteligence, které někdy situaci komplikuje. Pozadu samozřejmě nezůstává ani modernizace a elektronizace našich postupů a činností v souladu s dobou.
Co vás osobně přivedlo ke kontrole a dozoru ve veřejné správě? A co vás na této práci i po letech pořád motivuje?
Nebyl to jeden konkrétní moment. Postupně se ukazovalo, že dokážu věci analyzovat, najít problém a navrhnout řešení. A to je přesně podstata téhle práce. Důležité je umět vysvětlit, proč je něco špatně, a hlavně jak to napravit, aby se chyba neopakovala. Motivuje mě kontakt s lidmi a to, že můžeme obcím nebo organizacím pomoct fungovat lépe. Pořád je co zlepšovat – a to je na té práci vlastně nejzajímavější.
Jaké slovo podle vás nejlépe vystihuje váš odbor a vaši práci?
Zodpovědnost. A to z toho důvodu, že se nezodpovídáme jen občanům, ale i ostatním správním orgánům, ministerstvům, kolegům z našeho úřadu a samozřejmě i politické reprezentaci.