Debaty o budoucnosti kohezní politiky pokračují. Podoba finanční perspektivy zajímá především regionální politiky, kteří se obávají oslabení regionální politiky a snížení jejího podílu v rozpočtu EU.
Stálá představitelka České republiky při Evropské unii Milena Vicenová se na schůzce se stálými zástupci českých krajů v Bruselu vyslovila pro zachování regionálních operačních programů i v příštím programovacím období. Zdůraznila, že jednotlivé kraje jsou formou regionálních operačních programů nezbytnou součástí implementace kohezní politiky. Milena Vicenová byla u samého počátku vyjednávání současného programovacího období. Myšlenku redukce počtu operačních programů podporuje, ale Regionální operační programy chce ponechat ve stávající struktuře. Zároveň připomněla, že ekonomická situace se promítá i do debat o příští finanční perspektivě. Ochota navyšovat rozpočet je však velmi nízká. Kohezní politika je v ohrožení v souvislosti s debatou o revizi unijního rozpočtu. Zároveň probíhají diskuse o strategii Evropa 2020, což znamená, že v souvislosti s touto strategií přibudou nové úkoly a s tím i další nároky na rozpočet EU. V neposlední řadě se počítá s dalším rozšířením, což také rozšíří počet žadatelů o příspěvky EU.
Za předsedající Belgie se bude projednávat Pátá kohezní zpráva, která by měla být zveřejněna v listopadu, a jež je základem pro politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti po roce 2013. Tento klíčový dokument bude projednáván v první polovině příštího roku na Pátém kohezním fóru, kterého se účastní špičky EU a členských států.
V souvislosti s budoucností kohezní politiky Evropský parlament odsouhlasil reformu finančního dohledu EU. Řada českých europoslanců hlasovala proti. Nová struktura dohledu předpokládá zřízení evropského výboru pro systémová rizika a tří nových evropských úřadů (Evropský orgán pro bankovnictví, evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy), které budou dohlížet na finanční služby. Otázka rozdělení kompetencí mezi nadnárodními a národními orgány dohledu představovala nejspornější bod. Národním orgánům zůstala pravomoc dohlížet na běžné fungování domácích trhů. Pokud nastane „naléhavá situace“ přijde na řadu národní orgán. Nová struktura dohledu EU má zjistit případná rizika, která se v době finanční krize nahromadila.