vodní mlýn

Údaje

Popis památky

Dle Památkového katalogu 2/2022: Areál vodního mlýna čp. 149 je situován na jižním okraji městečka, v jihozápadním koutě náměstí Dr. E. Beneše, při komunikaci spojující náměstí s areálem národní kulturní památky „vodní hrad Švihov“. Mlýn stojí přímo před vodním příkopem obtékajícím hrad ze severozápadní strany. Areál mlýna je pohledově velmi exponovaný jak ze strany hradu, tak z pohledu od městečka a vytváří charakteristickou dominantu stávající historické zástavby města Švihov. Areál bývalého mlýna tvoří několik pozemků, vymezených na jižní a západní straně kamennou ohradní zdí. Vjezd do areálu je od severovýchodu z náměstí pilířovou branou. Vlevo od vjezdu stojí hmotově dominantní čtyřpodlažní budova mlýnice, z níž k severu k bráně vybíhá patrové obytné křídlo, zde byly v minulosti umístěny kanceláře a v patře byt mlynáře. Na západní průčelí mlýnice se napojuje nižší patrové obytné stavení klasicistního původu, v interiéru propojené se severním obytným křídlem; přízemí plnilo hospodářskou funkci, v patře byly reprezentativní pokoje obrácené na jih do parkově upraveného prostoru s náhonem. Vpravo od brány stojí přízemní hospodářská budova, bývalé stáje, v minulosti na západní straně propojená s obytným stavením průjezdným hospodářským křídlem (demolice po roce 2005), takže společně vytvářely půdorys U. Z bývalého západního hospodářského dvora se zachovala pouze zděná hospodářská budova na severní straně pozemku, doklad mladší hospodářské zástavby asi z 30. let 20. století; ostatní budovy byly postupně demolovány, jednak ve 2. polovině 20. století a naposledy po roce 2005. K jižnímu průčelí mlýnice kolmo přiléhá dvojice přízemních objektů – východní z nich je funkční drobná budova elektrárny (obě tyto budovy nejsou předmětem památkové ochrany). Před jižním průčelím obytného stavení prochází náhon, napájený vodou z hradního příkopu, tekoucí východním směrem k elektrárně. Mezi náhonem a jižní ohradní zdí na ostrůvku drobný parčík. Původně panský mlýn založený v těsném sousedství gotického vodního hradu Švihov, s náhonem napájeným vodou z hradního příkopu. Mlýn staršího založení připomínaný již k roku 1700 byl v roce 1912 upravený na ve své době moderní poloautomatický mlýn s elektrárnou; byla vystavěna nová mohutná čtyřpodlažní budova mlýnice, současně došlo i k úpravě a rozšíření klasicistního obytného stavení a stávajících hospodářských budov; během 1. poloviny 20. století probíhaly ještě další dílčí stavební úpravy a rozšíření. Areál leží v těsné blízkosti národní kulturní památky „vodní hrad Švihov“, na území ochranného pásma hradu, v diferencovaném režimu A, zahrnujícím hradní komplex s dochovanou částí zavodňovacího systému fortifikační soustavy a dále přímo související urbanistickou strukturu historického městečka. Mlýn tvoří ucelený areál, který z urbanistického hlediska představuje nedílnou součást zástavby města. S ohledem na strategickou polohu mezi hradem a náměstím se mlýn výrazně uplatňuje při pohledech z náměstí ke hradu a naopak při pohledech z hradní věže na městečko. Pohledově nejvýznamnější z celého areálu mlýna je čtyřpodlažní budova mlýnice, vůči okolí zcela dominantní stavba, které konkuruje pouze hradní věž s navazujícími paláci. Objekt při dálkových pohledech významně ovlivňuje celkovou siluetu hradu i města. Na císařském otisku Stabilního katastru z roku 1837 je zachycena zděná budova mlýnice zhruba ve stávajícím půdorysném uspořádání s úzkým nespalným přístavkem s vodním kolem při jižním průčelí nad náhonem; v severozápadním koutě dvora je zachyceno zděné stavení na půdorysu L. Na mladší nedatované Indikační skice Stabilního katastru je již zděné dvorní stavení rozšířeno na půdorys U a propojeno s budovou mlýnice, západním směrem pak navazují nové hospodářské objekty. Obdobný stav najdeme i na katastrální mapě z roku 1895. Mapa Pozemkového katastru (někdy mezi l. 1931-1956) zaznamenává již severní obytný přístavek u mlýnice a hospodářské budovy na severozápadní straně dnešního areálu. Do roku 1901 měl tento mlýn šest vodních kol na spodní vodu a šest mlýnských složení. Stávala u něj valcha s vlastním vodním kolem, na níž se vyráběla tříslovina pro švihovské koželužny. V roce 1893 ho Jan Tyl nechal přestavět na tzv. umělecký, který roku 1901 vyhořel. V roce 1912 proběhla výstavba nového mlýna, již poloautomatického, vybaveného novými stroji a zařízením. Původně panský mlýn, náležející k hradu, je v literatuře zmiňován již k roku 1700, kdy se zde uvádějí mlynáři Rozsypalové. V letech 1841 – 1948 byl mlýn v držení rodiny Tylovy, v roce 1901 vyhořel, v letech 1910 - 1912 byl obnoven Marií Tylovou a jejím synem Emilem Tylem do nynější podoby - byl zbudován nový poloautomatický mlýn s elektrárnou dle tehdejších nejnovějších standardů; především byla postavena mohutná čtyřpodlažní budova mlýnice na základech mlýnice původní a pravděpodobně došlo i k úpravě a modernizaci obytného pozdně klasicistního stavení a k rozšíření hospodářských budov. Od roku 1930 patřila k jeho výbavě Francisova turbína o výkonu 48 HP. Ve 30. letech 20. století v části objektu vybudována pekárna, která byla v provozu do roku 1942. Dle dochované historické plánové dokumentace byla v roce 1940 realizována na obytném stavení nástavba polopatra s obilními sily. Na leteckém snímku z roku 1956 je zachycen mlýn ještě v původním rozsahu – na východní straně směrem do náměstí budova mlýnice s navazujícím severním obytným křídlem a západním uzavřeným traktem na půdorysu U; na západ pokračoval hluboký protáhlý dvůr lemovaný ze všech stran hospodářskými objekty. Během 2. poloviny 20. století proběhly v areálu postupné demolice hospodářských budov, především v západním dvoře, naposledy po roce 2005, kdy byla odstraněna průjezdná stodola mezi předním a západním dvorem a navazující severní křídlo až k zadní hospodářské budově.