vodní mlýn E3, areál

Údaje

Popis památky

Areál mlýna č.e. 3 v Zahrádce (obytné stavení s mlýnicí včetně mlýnského složení a palečního kola, stodola, rybník a pozemky st.p.č. 2,3, p.p.č. 139, 149), obec Čížkov, okr. Plzeň-jih. Areál mlýna je situován v malebném údolí na severním okraji vesnické památkové zóny Zahrádka. Mlýn leží na nepravidelném pozemku. V současné době je tvořen dvojicí objektů, oddělených rybníčkem (akumulační nádrží), s dlouhou hrází na jihozápadní a jihovýchodní straně. Pod jihovýchodní stranou hráze je situována budova mlýna (obytné stavení s mlýnicí). Svou podélnou osou je mlýn orientován přibližně ve směru severovýchod – jihozápad, tedy rovnoběžně s potokem. Stavení je založené ve svahu tak, že z jihovýchodní strany se jeví jako patrové, zatímco ze severozápadní strany jako přízemní. Na severozápadní straně areálu stojí volně nevelká stodola, orientovaná podélnou osou ve směru severozápad – jihovýchod. Zbývající části vodního díla (náhon, odtokový kanál s jalovým přelivem a odtokový kanál z lednice) nejsou památkově chráněny (na pozemku ppč. 212). Počátky mlýna nejsou objasněné. Dnešní stavba obsahuje druhotně použité dřevěné stavební konstrukce z první třetiny 18. století – prvky barokní mlýnské hranice s jedním bohatě profilovaným sloupem a dále prvky rámové roubené stěny ze silných fošen v prostoru mlýnice. Tyto konstrukce jsou dendrochronologicky datované mezi roky 1708 – 1725 (hranice), resp. 1717 a 1727 – 1729 (roubená příčka a rámová stěna mlýnice). Zda k barokní stavební etapě patří i některé zděné konstrukce (suterén, klenby) se nepodařilo bezpečně určit, pravděpodobně jsou však až pozdější. Situace na mapě stabilního katastru z roku 1837 ukazuje pozoruhodný fakt, že objekt byl oproti dnešnímu stavu významně kratší na severovýchodní straně. Objekt byl vyznačen červeně jako nespalný. Areál doplňovala ještě stodola v dnešní poloze (značená žlutě) a především dnes již zaniklý velký objekt v podélné orientaci vůči přístupové cestě, navazující volně kolmo na stodolu na severozápadní straně areálu (rovněž značený žlutě). Tato skutečnost nás nutí zamyslet se nad funkcí jednotlivých objektů v rámci areálu. Zdá se pravděpodobné, že zaniklý objekt na severozápadní straně areálu mohl být původním obytným (roubeným) domem, zatímco oproti dnešku významně menší objekt na místě dnešního mlýna a obytného stavení byl původně jen monofunkčním mlýnem. Právě tato stavba mohla být postavena z dřevěných prvků, obsažených druhotně v dnešní konstrukci mlýnské hranice a roubení mlýnice. Příklad kvalitní klasicistní budovy venkovského mlýna, zbudované s použitím starších barokních dřevěných konstrukcí (mlýnská hranice, roubená příčka a rámová stěna mlýnice). Objekt vznikl jako zděná novostavba v 30. letech 19. století, kdy v lidové architektuře jižního Plzeňska převažovala dřevěná zástavba, a předznamenal tak nástup klasicistní zděné lidové architektury v regionu. Objekt je dochován takřka v původním stavu s intaktními interiéry. Areál mlýna vhodně dotváří klasicistní pilířová stodola a vodní dílo s rybníkem. 1) obytné stavení s mlýnicí Obytné stavení s mlýnicí má obdélníkový půdorys o rozměrech cca 18,5×8m. Svou podélnou osou je dům orientován přibližně ve směru SV-JZ, tedy rovnoběžně s potokem. Je založen ve svahu tak, že ze strany od potoka (JV strana) se projevuje jako patrový, zatímco od rybníka (SZ strana) jako přízemní, neboť vstup do druhého podlaží je situován na úrovni terénu, ještě zahloubeného pod těleso rybniční hráze. Objekt vyzděný ze smíšeného lomového zdiva s příměsí cihel, zdivo je v současné době zbaveno omítky, opatřeno jen cementovým podhozem. V JZ a JV průčelí v úrovni patra mlýnice druhotně použita rámová konstrukce se sloupky. Dům je krytý oboustrannou polovalbovou střechou o sklonu 45° s eternitovými šestiúhelníkovými šablonami v klasické síťové vazbě; v šablonové krytině světle šedé barvy jsou vytvořené červené ornamentální vzory křížů. Hlavní štítové průčelí je obrácené k SV, vzhledem ke klesajícímu terénu je levá část vyšší (dosahující úrovně suterénu), pravá nižší, jen na úrovni přízemí. Na úrovni přízemí je dvojice oken světnice (okenní výplně novodobé dřevěné, dělené do kříže - původně okna dvojitá, dovnitř a ven otvíravá, dvoukřídlá, členěná na 6 tabulek). Shora je průčelí ukončeno odsazenou fabionovou římsou, na níž nasedá lichoběžníkový štít polovalbové střechy, nesymetricky přesahující na pravé straně nad zápražím. Štít je vyzděný z cihel, po obvodu lemovaný odsazenou fabionovou římsou. V ploše štítu je dvojice okének, výplně jsou novodobé dřevěné dělené do kříže (původně okénka osazená v líci, dvoukřídlá, celkem šestitabulková, rámována pásovými šambránami). Severozápadní vstupní průčelí je orientované směrem k rybniční hrázi, čtyřosé - v prvé a třetí ose zleva okna (výplně novodobé dřevěné, shodné jako ve štítovém průčelí), ve druhé a čtvrté ose novodobé historizující dveře (levé do vstupní síně, pravé do mlýnice). Nad zápražím přesahuje střecha, podpíraná zhlavími vazných (současně stropních) trámů, trámy jsou na koncích oble seříznuté s okosenými hranami; přesah štítu nad zápražím vynáší konzola, podporovaná silnou fošnou. Zápraží je vydlážděno cihelnou dlažbou. Jihozápadní štítové průčelí je obrácené směrem k lednici. Spodní část na úrovni suterénu je vyzděna z lomového kamene, bez omítky. Mírně vpravo je pravoúhlý otvor, z něhož vystupuje zbytek hřídele vodního kola (mlýnské kolo se nedochovalo). Přízemí (ze strany od JZ první patro) je stejně jako levé nároží JV postavené rámovou technologií (roubená fošnová stěna do sloupků). Stěna je rozdělena do dvou polí třemi sloupky (2 rohové, 1 střední), začepovanými do nově vyměněného prahového trámu. Sloupky jsou opatřeny drážkou, do níž jsou zasazena pera jednotlivých stěnových trámců, resp. širokých silných fošen s patrnými záseky po zasazení kolíčků na líci. Ty jsou druhotně použité a při opravě ještě nově přeskládané. V pravé části je vyříznut prostý obdélníkový otvor bez výplně. Druhotně použité dřevo bylo dendrochronologicky datováno do let 1727-29. Shora je průčelí ukončeno lichoběžníkovým štítem polovalbové střechy, štít je prostý svisle bedněný, s lištovanými spárami a dvojicí vyříznutých obdélníkových otvorů bez výplně. Před JZ průčelí mlýna předstupuje šachta lednice, vymezená kamenným lomovým zdivem (zdivo nevystupuje nad úroveň terénu), v její jihozápadní stěně segmentový záklenek odtokového kanálu. Ze svahu hráze vystupuje kamenný žulový tesaný žlab obdélníkového průřezu, s polodrážkou vysekanou na konci (k osazení dřevěného žlabu vantrok). Jihovýchodní boční průčelí je v celém rozsahu patrové; stěna zděná z kamene s výjimkou patra mlýnice (v jižní části průčelí), kde je stejně jako v patře JZ průčelí druhotně použita rámová konstrukce, sroubená z trámců; přibližně uprostřed průčelí novodobě přizděný kamenný opěrný pilíř. Přízemí trojosé – vlevo vstup do mlýnice s cihelným záklenkem a novodobou dveřní výplní s nadsvětlíkem, uprostřed okno (na místě původních dveří), vpravo vstup do předního sklepa. V úrovni patra je v rozsahu zděné části trojice okenních otvorů (zadní světnice, černá kuchyně, světnice), výplně jsou novodobé, dřevěné, shodné jako na štítovém průčelí (původně okna obou světnic dvojitá, dovnitř a ven otvíravá, dvoukřídlá, členěná na celkem 6 tabulek). Shora je průčelí ukončeno římsičkou, vytvořenou z prken, přebílených vápnem. Interiér: Dispozice objektu odpovídá běžné dispozici venkovského domu. Suterén má poněkud odlišnou dispozici od přízemí (vysvětlení rozdílností může být spekulací o stavebním vývoji objektu) - je přístupný samostatnými vstupy v severovýchodním průčelí a je příčně rozdělen na 3 díly. Střední díl, původně vstupní, je podélně rozdělen na 2 trakty – chodbu (vstupní síň) a sklep - zaklenuté půlkruhovými valenými klenbami s pětibokými výsečemi. Největší jihozápadní část na zhruba čtvercovém půdorysu tvoří mlýnice, propojená jediným vnitřním schodištěm s přízemím. V interiéru mlýnice se dochovala při jihozápadní štítové stěně mlýnská hranice na 1 složení - přední podsvorní sloupy jsou zdobně profilované (levý je autenticky zachovaný, pravý je novodobě vyměněný za kopii). Z mlecího zařízení se dochovalo paleční kolo. Konstrukce mlýnské hranice byla zhotovena z dubů pokácených mezi roky 1708 - 1725 a jedlí kácených v letech 1834/35 a 1850. Severovýchodní část suterénu tvoří druhý sklep, dnes přístupný z exteriéru, zaklenutý dvěma poli plackových kleneb, oddělených příčným pasem. Dispozice přízemí je na rozdíl od suterénu čtyřdílná, rozdělená na běžnou trojdílnou obytnou jednotku a vrchní podlaží mlýnice; poloha dělících stěn neodpovídá situaci suterénu. Za vstupní plochostropou síní se nachází bývalá černá kuchyně, zaklenutá dvěma nestejně širokými půlkruhovými pasy – úseky stoupající valené klenby, mezi nimiž je ponecháno široké ústí dobře dochovaného dymníku; v bočních stěnách černé kuchyně jsou široké niky – původně s obslužnými otvory topenišť. Ze síně do černé kuchyně vedou jednoduché svlakové dveře. Severovýchodní velká obytná světnice je plochostropá, s omítaným podhledem, po straně je zachována policová nika vzniklá úpravou krbečku. Zadní světnice je rovněž plochostropá, přístupná ze síně rámovými dveřmi. Za zadní světnicí je roubenou příčkou oddělený zadní díl přízemí - mlýnice; příčka byla dendrochronologicky datována do let 1727/28 a 1728/29 (druhotně použité dřevo), prahový a věncový trám z let 1835/36. JV a JZ stěna vrchního podlaží mlýnice je rovněž roubená do drážky, z druhotně použitého dřeva z let 1727-29. Jednoduchý hambálkový krov polovalbové střechy, systému stojaté stolice, přesahuje nad zápražím. Spoje jsou čepované, jištěné dřevěnými kolíky, dřevo ručně opracované. Trámy krovu zhotoveny z jedlí kácených v l. 1833/34. 2) stodola Stodola je situována na západní straně zahrady. Je to nevelká stavba na obdélníkovém až lichoběžníkovém půdorysu, s (dnes) neprůjezdným mlatem a úzkými pernami. Obvodové zdivo je provedeno v kombinaci lomového kamenného zdiva s roubenými výplněmi do sloupků (z druhotně použitého dřeva). Na jihovýchodní straně je druhotně přistavěná kolna z cihelného zdiva, druhotně ještě rozšířená posunutím jihovýchodní stěny až na samý břeh rybniční hráze. Fasády stodoly mají zbytky hrubé omítky. Střecha je sedlová, s bedněnými štíty, krytá eternitovými šestiúhelníkovými šablonami v klasické síťové vazbě. V šablonové krytině světle šedé barvy jsou vytvořené červené ornamentální vzory křížů. Krov stodoly jednoduchý hambálkový, v ose podepřený středovou stolicí se sloupky a vaznicí zavětrovanou pásky. Krov přesahuje i nad kolnu. V krovu stodoly byly datovány smrk a jedle pokácené v letech 1830/31 a 1831/32. Stodola se zařadila rovněž mezi progresívní stavby regionu, neboť v době jejího vzniku byla naprostá většina hospodářských objektů roubená. 3) rybník Rybník je situovaný mezi budovou mlýna a stodolou. Má srpkovitý půdorys, o celkové délce cca 45m. Dle údajů starší plánové dokumentace dosahovala nádržka největší hloubky cca 85cm. Nádrž je lemovaná na jihozápadní, jižní a jihovýchodní straně sypanou hrázkou. Stavidla (čap) novodobé dřevěné konstrukce jsou situována na jižní straně nad bývalou lednicí. Na jihozápadní straně je kameny vyzděný bezpečnostní přeliv. Dle historické plánové dokumentace byla v hrázi osazena normálová značka. Voda je do akumulační nádrže přiváděn náhonem od severovýchodu, vedeným v přímém směru po úbočí mírného svahu údolí Bichanického potoka. V prostoru zahrady se dochovalo několik kamenných (žulových) nahrubo otesaných sloupků (kun) oplocení, s vysekanými otvory pro zasazení svlaků (rýglů) plotu.