dům čp. 721 s bytem Oskara Semlera

Údaje

Popis památky

Dům čp. 721, se zahradou, garáží, oplocením a s pozemky p.p.č. 7343 a 7344, k.ú. Plzeň, Klatovská tř. 110, Plzeň 3 - Jižní Předměstí. Volně stojící bytový dvoupatrový dům je situován na rohu Klatovské třídy a Hruškovy ulice, se kterou je souběžný podélnou osou. Dům je v principu symetricky řešený na půdorysu U. Střechy jsou valbové, kryté pálenými taškami bobrovkami. Hlavní vstup je orientovaný ze dvora. V SZ rohu zahrady byla v roce 1939 postavena, v souvislosti s úpravou bytu pro O. Semlera, dvougaráž (2) s plochou střechou, sloužící jako terasa, která je přístupná jednoramenným schodištěm z boku stavby. Dvůr má povrch z betonu a před objektem ve dvoře je chodník provedený z kamenné mozaiky. V zahradě jsou vzrostlé stromy. Oplocení (3) je částečně původní – zděné pilířky a dřevěné výplně; směrem do Klatovské tř. novodobě upraveno. Byt manželů Semlerových je památkou, přesahující svým významem hranice regionu i ČR. Je jedinou dochovanou realizací architekta Heinricha Kulky v Plzni, jenž byl žákem a kolegou Adolfa Loose, který se nejspíše na úpravě bytu koncepčně podílel. Jde o vynikající, v Plzni jediný příklad loosovského prostorového myšlení - tzv. Raumplanu, kdy obytná část je řešena ve více výškových úrovních s plynulou návazností jednotlivých prostor. Tento interiér je součástí rozsáhlejšího, významného souboru Loosových bytů v Plzni, je zde značná podobnost s významnou Loosovou realizací v Praze – Müllerovou vilou. Vlastní dům, ve kterém se byt nachází, je moderní ukázkou úrovně bydlení na počátku 20. století v Plzni, je zachován v podstatě v autentické podobě. Jedná se o kvalitní prvorepublikovou architekturu, přičemž dům leží ve významné poloze při Klatovské třídě na území MPZ Bezovka. Vzhledem k plánované rehabilitaci významného interiéru a celkovou obnovu domu se jedná o objekt s vysokým návštěvnickým potenciálem. 1) dům Dům je v principu symetricky řešený na půdorysu U. Střechy jsou valbové, kryté pálenými taškami bobrovkami. Hlavní vstup je orientovaný ze dvora. Průčelí do Hruškovy ulice je desetiosé, symetricky členěné dvěma dvouosými mělkými rizality s trojúhelnými štíty (ve 2. a 3. ose od obou nároží) s elipsovými okenními otvory. Střední vpadlá plocha fasády mezi dvěma rizality má čtyři okenní osy a je ukončena trojúhelným štítem s obloukovým oknem. V levé části přízemí byla druhotně (v souvislosti s úpravou Semlerova bytu ve 30. letech 20. století) vložena dvě velkoplošná posuvná okna. Východní i západní průčelí jsou shodně řešena; jsou symetrická, členěná dvěma trojbokými rizality s valbovým zastřešením a ve středu třemi osami úzkých obdélných oken. Ve střeše je pětiboký vikýř. Dvorní průčelí hlavního křídla je ve střední ose členěné výrazným schodišťovým rizalitem, zastřešeným vysokou střechou v podobě lucerny, přesahující hlavní římsu. V přízemí rizalitu, členěném vysokými pilastry, je hlavní vstup s architektonicky řešeným portálem. Po stranách rizalitu jsou vždy dvě okenní osy. Dvorní průčelí bočních křídel domu (do dvora i do zahrady) jsou dvouosá, do dvora s balkóny s kovovým zábradlím. Fasády jsou sjednocené vysokým soklem a mohutnou profilovanou římsou. Střední část hlavního průčelí je dále v ploše dělená vpadlými svislými pásy, probíhajícími přes okna všech podlaží. Rizality jsou v úrovni 1. a 2. NP členěné bosovanými pilastry nesoucími výraznou profilovanou kordonovou římsu. Zbývající část hlavního průčelí při nárožích je dělena kordonovou římsou s mohutným vlysem. Toto členění pokračuje až na dvorní průčelí bočních křídel, kde je doplněno výraznými okenními obdélnými paspartami, umístěnými nad sebou tak, že suprafenestra okna nižšího podlaží tvoří zároveň parapet okna nad ním (vzniká tak členěný svislý pás podél okenní osy). V a Z fasáda je oproti hlavní fasádě plasticky vyvinutější; základní horizontální členění probíhá z delších fasád a je porušeno v místech dvou plasticky vystupujících arkýřovitých rizalitů nižším nasazením kordonové římsy v úrovni parapetů oken a rozdílnými velikostmi okenních otvorů (v čelní části rizalitů trojdílná a v bocích a středu jednodílná okna). Výplně okenních otvorů jsou dřevěné, špaletové, ve středu průčelí trojdílné (šestikřídlé), po stranách a v rizalitech dvoudílné (čtyřkřídlé); v přízemí J průčelí jsou dvě rozměrná atypická kovová posuvná okna. Interiéry domu jsou symetricky řešeny: z centrálního domovního schodiště ve středu dispozice se v každém podlaží vstupuje do dvou navzájem protilehlých bytů. Od hlavního vstupu lze krátkým ramenem schodiště sestoupit ke vstupu do suterénu, opatřenému slohovými kazetovými dveřmi. Schodiště má kamenné stupně a kované zábradlí (schodištový sloupek u domovního vstupu byl opatřený atypickým svítidlem v podobě přesýpacích hodin, které bylo v nedávné době zcizeno). Na podestách schodišť je dochována původní dlažba, výplně okenních otvorů s kondenzačními nádobkami a dveře do jednotlivých bytů (dřevěné, kazetové, s původním mosazným kováním včetně kukátek a někde i mosaznými štítky na zvonky). V některých bytech jsou dochovány původní podlahové krytiny (parkety, dlažba) a výplně vstupů. Mimořádnou pozornost zasluhuje byt Oskara Semlera v Z křídle domu a hodnotný je také pozůstatek bytu továrníka Adlera (oba popsány níže). Krovová konstrukce je rovněž původní; v nedávné době proběhla oprava krovu a výměna střešní krytiny. Symetrická dispozice domu byla ve 30. letech 20. století změněna moderní vestavbou třípodlažního bytu pro plzeňského továrníka Ing. Oskara Semlera do Z křídla domu, a to v rozsahu dvou podlaží. Návrh provedl Heinrich Kulka patrně dle koncepce Adolfa Loose a práce realizovala firma Müller a Kapsa. Úprava se na vnějším vzhledu domu projevila pravoúhlou odstupňovanou přístavbou s plochými střechami a hladkými fasádami, vloženou mezi schodišťový rizalit a Z křídlo domu. Přístavba obsahuje za hlavním vstupem, zastřešeným plochou betonovou deskou, zádveří a vestibul a dvě nezávislá schodiště (jedno schodiště určené pro personál). Součástí přístavby byla také spižní komora ke kuchyni, s malou terasou na střeše. Byl zde uplatněn tzv. Raumplan, takže při přestavbě došlo k vybourání příček, snížení stropů nad sklepy i patrem a vložení mohutných ocelových průvlaků - vznikly prostory s různými úrovněmi podlah a stropů. V upravených suterénních prostorech původního domu vznikla šatna a další nezbytné zázemí. V přízemí přístavku se nachází hlavní vstup do bytu s trojdílnými dveřmi (úprava dveří působí jako celoplošné oplechování) s mosazným kováním, za nímž následuje zádveří s prosklenými kovovými dveřmi, vstupní hala s horním denním osvětlením (kovový rošt se zasklením) a vstupem na schodiště pro personál a krátké dřevěné schodiště, kterým se vstupuje přes menší obdélný prostor (původně s odpočinkovým koutem včetně vestavěného nábytku, s krbem a obklady stěn z kanadské břízy - vše v době kolem roku 1997 odstraněno) do navazující obytné haly. Rozlehlá obytná hala o rozloze cca 50 m2 je osvětlována velkými dvojitými posuvnými kovovými okny (vnější okno vpravo bylo neotvíravé a mělo špaletu využitou jako zimní zahradu), v líci fasády zasklenými zrnitým neprůhledným sklem a směrem do místnosti čirým sklem. Východní čelní stěna v podélné ose haly je členěna nikou se skleněným stropem (se zabudovaným umělým osvětlením), do které je vsazen cihelný krb, obložený hrubě opracovanými kamennými kvádry (mat. znělec) a opatřený měděným zachycovačem kouře (krb pro přímé topení). Po stranách krbu jsou obdélníkové výklenky (rozdělené přepážkou na 2 části) a v bočních stěnách niky pro zabudované radiátory ústředního topení, kryté kovovou mříží (z plechovaných geometrických článků, spojovaných řetízkovými očky - stejné žaluzie kryjí topná tělesa pod okny i na protilehlé stěně). Na protější čelní stěně visela dle dobové dokumentace tapisérie z Číny (pět set let starý obraz koupený Loosem ve Vídni), která je dnes v majetku muzea v Sydney v Austrálii. V dolní části stěny jsou mělké vestavěné skříňky a po jejích stranách radiátory. V ose proti V oknu je nika s barovým pultem (zde chybí mramorová parapetní deska; dochován je pult s vestavěným nábytkem a dřevěné obklady pultu a stěn za pultem). Z obytné haly jsou dochována osvětlovací tělesa: nástěnné lampy s válcovitými stínidly, původně osazená v rozích haly (dnes jsou osazena v chlapeckém pokoji o podlaží výše). V téměř celé délce obytné haly probíhá proti oknům galerie, otevřená do haly třemi otvory (dnes provizorně zaslepeno). Na galerii je přístup dřevěným dvouramenným schodištěm z býv. odpočinkového koutu při hale, které je přerušeno podestou zpřístupňující další reprezentační část bytu: doprava byl vstup do jídelny s kuchyní (vstup provizorně zaslepený; dnes tvoří jídelna samostatně přístupný oddělený byt), rovně vstup kovovými prosklenými dveřmi na verandu (sloužila jako soukromá letní jídelna; prostor byl později adaptován na kuchyni s koupelnou, okna byla druhotně zazděna; jsou zde dochovány části mramorového okenního parapetu a mramorová dlažba) a doleva do pracovny – pánského pokoje (v nároží za obytnou halou; dochována parketová podlaha a dřevěné dveře s obložkami). Mezi pokojem a verandou byla malá umývárna (dochován keramický obklad). Na podestě je původní nástropní svítidlo, tvořené čtvercovou skleněnou tabulí, uchycenou v provrtaných rozích kovovými prvky ke stropu a další svítidlo v podobě prosklené nástěnné skříňky, v níž byly 4 různě barevné žárovky. Galerie je opatřená dřevěnými obklady a vestavěnými skříňkami, v jedné z nichž je zabudovaný malý výtah na přepravu jídla, spojující všechna podlaží (je zde dochován panel s ovládacími tlačítky; jedná se o výtah Stigler dodaný f. Moučka Praha). Vestavěný nábytek tvoří i výplň parapetu otvorů do obytné haly; nad skříňkami je ještě zábradlí v podobě dřevěných tyčí. Stop je kazetový, napodobující trámový strop se záklopem (dřevo s červeným benátským nátěrem, záklop zlacený). Obklady stěn, stejně jako vestavěný nábytek a obklad ocelového průvlaku nad okny galerie, jsou z kanadské břízy. Půdorys jídelny vycházel z formy trojbokého rizalitu v západním průčelí, což architekt zopakoval na protilehlé straně a vznikl tak centrální osmiúhelníkový prostor. V ose proti vstupu z podesty byl zapuštěn do niky bufet se zrcadlem a po obou stranách v obkladech zabudovány vitrínky. V přilehlé kuchyni je dochovaný vestavěný nábytek. Podlaha obytné haly, podesta, galerie i pánský pokoj mají dochované parketové podlahy. Přes galerii lze užším schodištěm (nerezové trubkové zábradlí, kovová okenní výplň s ventilací, na stěnách nálezy původních tapet, parapet zábradlí v horní vstupní hale ze skleněné tabule s dřevěným madlem) vystoupit do menší vstupní haly v „soukromém“ 1. patře bytu – zde byl zachován i původní vstup do bytu z domovního schodiště (hala měla na podlaze atypickou gumovou podlahovou krytinou, na stěnách nálezy původních tapet, dřevěné obklady stěn, v rohu malá komora s výtahovou šachtou s dochovaným ovládáním výtahu, nika pro šatnu – otisk sedacího nábytku a stolku, obklady, dřevěné zádveří vedle šatny pro druhé vedlejší schodiště). Z haly jsou přístupné jednotlivé, navzájem pak průchozí pokoje - dva dětské pokoje (s vestavěným nábytkem a dřevěnými obklady stěn) a pokoj pro vychovatelku. Na halu navazuje předsíňka, ze které je přístupná dámská ložnice (s vestavěným nábytkem, skříňkou a dřevěným obkladem stěn), pánská ložnice (dochován mramorový krb se skleněnou mříží, vestavěný nábytek s trezorem, skleněný vypínač), a mezi ložnicemi koupelna s dochovaným vybavením (pochromovaný radiátor, sanitární keramika, vodovodní baterie, mýdlenky, obklady a dlažba); ložnice měly vstup na společnou terasu na střeše verandy. Ve všech obytných pokojích jsou dochovány parketové podlahy. Na vstupní halu ještě navazuje kratší chodba, odkud je vstup do další koupelny (novodobě upravená; proti koupelně je nika s dochovaným vestavěným nábytkem), do pokoje pro služku a další menší místnosti (sloužící zřejmě jako zázemí). V bytě jsou dochovány i původní dveře s kováním (u koupelen ještě v horní části dveří vsazený kruhový rámeček s barevným zasklením, kterým při svícení v koupelně prosvítalo světlo a signalizovalo tak její obsazenost). Byt byl po 2. světové válce rozdělen na pět samostatných bytových jednotek a v současné době probíhá opět jeho scelení. V 1. patře domu, ve V křídle směrem do Klatovské tř., se nachází byt s dochovaným fragmentem dalšího atypického interiéru, navrženého N. Krigerem pro továrníka Adlera. Je zde zachována vestavěná skříň v předsíni a drobné zimní zahrádky ve špaletách okenních otvorů směrem do Klatovské tř., vzniklé přepažením boků lichoběžníkových rizalitů (stěny nik obloženy zrcadly a dna opatřena vestavěnými plechovými truhlíky).