Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích

Údaje

Název památky:
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích
Rejstříkové číslo:
21000 /4-421
Obec:
Přeštice
Adresa:
Přeštice, Přeštice, , Plzeň-jih
Katastr:
Přeštice

Popis památky

prohlášené za národní kulturní památku nařízením vlády č. 170/2008 Sb. ze dne 28.4.2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky Dle pasportizace SÚRPMO Praha, okres Plzeň - jih, prosinec 1978 - Monumentální vrcholně a pozdně barokní stavba je dominantou vlastního městečka i dálkových krajinných pohledů. Dispozici kostela tvoří podélně transformovaná centrála. Vlastní prostor lodi má půdorys řeckého kříže s připojenými koutovými prostory na čtvercích, nižšími a přístupnými z ramen řeckého kříže. Na západní rameno řeckého kříže navazuje šířkově obdélné vstupní pole s kruchtou, po jehož stranách jsou čtvercové prostory v přízemí věží (v síle zdi pak drobná šneková schodiště na kruchtu); na východní straně hluboký presbytář s jedním polem šířkově obdélným a téměř půlkruhovým závěrem. Po stranách prvého pole presbytáře dva oktagonální prostory (severní: kaple sv. Barbory; jižní: sakristie). Interiér klenut plackovými klenbami včetně monumentálního prostoru křížení s okosenými pilíři na diagonálách. Pasy mezi poli kleneb jsou přímé valené. Stěny člení bohaté srostlice pilastrů a polosloupů kompozitního řádu, nesoucí úseky kompletního kladí, na které dosedá bohatě profilovaná průběžná římsa v plochách polí vybíhající do frontonových motivů segmentového či trojúhelného tvaru. Závěr klenut trojdílnou klenbou a tříbokými výsečemi. V interiéru dvě etáže oken, spodní kazulová v hlavní etáži, horní s odsazenými půloválnými záklenky v čelech klenebních polí hlavních prostorů. Celé členění interiéru stavby je mimořádně bohatým a hodnotným souborem originálních architektonických detailů. Výbava interiéru částečně pozdně barokní, částečně mladší; v prvním poli kněžiště na klenbě freska Jana Preislera z r. 1895. Velmi hodnotné, dobově intaktně zachované (včetně výbavy) jsou interiéry kaple sv. Barbory a protějškové sakristie, centrální oktagonální prostory, klenuté osmidílnými klenbami s tříbokými výsečemi. Hmotová skladba exteriéru vychází věrně z vnitřní dispozice. Část odpovídající hlavnímu prostoru (tj. vstupní část, loď na půdorysu čackého kříže a kněžiště) je dvoupatrová, boční prostory pak jednopatrové, kryté pultovými střechami. Průčelí je dvouvěžové, střed je dvouetážový s předsazeným edikulovým členěním, tvořeným sdruženými sloupy a nesoucím ve druhé etáži segmentové náběhy rozeklaného frontonu. Boky střední části průčelí jsou konkávně vyžlabeny. Věže jsou tříetážové, s konkávně proláklými stěnami a okosenými nárožími. V první etáži hlavního průčelí jsou sloupy (resp. pilastry) římsko-dorského řádu, ve druhé etáži pak jonského řádu, třetí etáž je členěna lisenami a nasazenými rokajovými čabrakovými hlavicemi. Ve všech etážích je průběžné, bohatě oblamované kladí. Průčelí je bohatě zdobeno pozdně barokním, hmotným štukem (shodného typu jako na budově nového konventu v Kladrubech) mírně rustikovaným v detailu. Boční průčelí jsou členěna jednodušeji, lisenovými rámci, pouze vnější průčelí příčné lodi jsou členěny v přízemí římského dorskými pilastry, v patře jonskými pilastry, osazena trojbokými frontony. Střechy hlavní části objemu stavby jsou valbové, střechy věží oktagonální stanové s drobnými lucerničkami. Stavba započata v r. 1748, dle projektu K. I. Dienzenhofera z r. 1729. Po smrti K. I. Dienzenhofera (+ 1751) se na stavbě uplatnili A. Lurago (který, jak naznačují jednotlivé detaily zřejmě starší projekt upravil) a posléze po r. 1765 A. Haffenecker. Podíl při stavbě zmiňovaného F. I.Préea nelze bez hloubkového průzkumu přesně určit. Stavba svěcena v r. 1775. Kostel byl chrámem probošství kladrubského kláštera do jeho zrušení v r. 1765, po té farní, od r. 1808 děkanský. Stavba poškozena požáry v l. 1784, 1810 a 1892. Kostel zřízen částečně na místě původního středověkého proboštského kostela, zmiňovaného poprvé v r. 1245, přestavěného kol r. 1590 a strženého 1750. Mimořádně významná vrcholně a pozdně barokní památka, prvořadá urbanistická a krajinná dominanta. Basilikální trojlodí se střední šířkově akcentovanou příčnou lodí, se zúženým presbytářem polokruhovitě ukončeným, se sakristií a kaplí sv. Barbory po stranách kněžiště. Hlavní, střední loď zaklenuta poli českých placek, které se otvírají do bočních lodí polokruhovými arkádami. Stěny lodi člení svazky pilastrů, v křížení pak i polosloupy s kompositními hlavicemi, nesoucí úseky kladí s průběžnou profilovanou římsou. Boční loď osvětlují okna kasulového tvaru, převýšenou střední i příčnou loď obdélníková okna s odsazeným polokruhem. V apsidovém závěru sklenutém konchou s lunetami zprostředkuje světlo trojice kasulových oken, v partiích nad římsou okula. Západní pole střední lodi přetíná vydutá kruchta, podklenutá plackou. Jižní kaple sv. Barbory na osmibokém půdorysu je sklenuta klášterní klenbou s lunetami. Její kruchta umožňuje vstup do oratoře v partii presbytáře. Sakristie na jižní straně o dvou patrech je stejného zaklenutí. Ornamentika rokajová pozdního charakteru s úponky růží. Kostelní průčelí je dvouvěžové o dvou pásmech se středním rizalitem s konkávně vyžlabeným nárožím. Rizalit člení v přízemí i v patře dvojice polosloupů s přisazenými pilastry a kladí s vysunutou římsou. Rizalit ukončen volutovým nástavcem. Přízemí je prolomeno jednoduchým portálem, patro pak obdélníkovým oknem ukončeným polokruhem. Boční věže konkávně prohnuté flankují v přízemí, v patře i v převýšené partii pilastry a kladí. Střecha stanová. Portály, obdélníková okna i okula věží mají zdobnou štukovou supraportu. Celé průčelí je pak bohatě zdobeno páskovou a rokajovou ornamentikou. Severní bočná fasáda se rozpadá na partii věže, podélné a příčné lodi. Boční členění věže je obdobné, s povrchovým rozvrhem věžní partie při hlavní fasádě. Stěnu boční lodi člení jen sled monumentálních oken kasulového tvaru ve štukovém rámci se supraportou, volutovými uchy a trojúhelníkovým štítem, který se vylamuje z architrávu kladí, obíhajícího kostelní budovu. Boční lodi jsou kryty pultovou střechou. Příčná loď, výškově stejná s hlavní, má průčelí členěné v přízemí i v patře vždy dvojicí pilastrů, rámujících niku s plastikou světce, které nesou průběžné zalamující se kladí. Z kladí horního patra vybíhá římsa v trojúhelný štít. V ose přízemí je prolomen jednoduchý portál obdélníkového tvaru, polokruhem ukončený, s jednoduchou profilací. V patře pak na témže místě je situováno okno stejného tvaru se zdobnou supraportou. Průčelí zdobí ještě útvary rokají s úponky růží nebo páskového ornamentu. Stěna převýšené hlavní lodi je rozvržena lisénovými rámci a obdélníkovými okny s odsazeným polokruhem v plochém štukovém rámci. Střecha hlavní lodi je pultová, příčné pak valbová. Jižní fasáda kostela je jednodušší, o čtveřici nik s plastikami a štukovou páskovou a rokajovou výzdobou. Datování: Základní kámen ke kostelu byl položen v r. 1748, stavba se však protáhla až do roku 1775. Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie vystavěný na místě hradiště a kaple, r. 1770 – 75 barokně přestavěn podle plánů K. I. Dientzenhofera. Na hlavním oltáři obraz od J. Redelmayera. Presbytář s nástropní freskou od J. Preislera z r. 1898 a bohatá sochařská výzdoba (pozdně gotická socha madony z r. kolem 1480).