Hrad a zámek Poběžovice

Údaje

Popis památky

Dle Památkového katalogu ze dne 05.03.2025 (dostupné z URL: https://pamatkovykatalog.cz/zamek-18799451) Rozlehlý objekt složitého stavebního vývoje, dokládající v několika slohových fázích proměny šlechtického sídla od pozdně gotického hradu v zámek, upravovaný z hlediska komfortu v 19. století a v 1. polovině 20. století. Dějiny Původně hrad z konce 15. stol. postavený Dobrohostem z Ronšperku, upravovaný během 16. a začátkem 17. století za Švamberků. Následně došlo v 80. letech 17. století k barokní přestavbě Matyášem Bohumírem Wunschwitzem, odpovídající pozornost byla věnována i barokně komponované zahradě. Zámek byl renovován razantně znovu za nových majitelů, hrabat z Coudenhove, kteří se stali majiteli v roce 1864. K dalším výrazným úpravám pak došlo počátkem dvacátých let 20. stol. V poválečných letech došlo k postupné devastaci objektů. Historický vývoj První písemná zmínka o Poběžovicích pochází z období druhé poloviny 14. století. Není jisté, zda v této době existovalo jakékoliv vrchnostenské sídlo, jehož existenci potvrzuje smlouva z roku 1419, v němž je tvrz v Poběžovicích zmíněna jako jistina dluhu. V roce 1424 byly Poběžovice povýšeny na město s týdenním trhem. V roce 1459 zakoupil město i s tvrzí Dobrohost z Ronšperka a v souvislosti s jeho držbou zaniká původní název Poběžovice a mladší prameny stále častěji využívají jméno Ronsperg (Ronšperk). Dle náhrobního kamene z roku 1506 v kostele Nanebevzetí Panny Marie je uvedeno, pan Dobrohost byl zakladatelem zámku, fundátorem kostela a výstavby městských hradeb. Dobu výstavby hradu se podařilo upřesnit dendrochronologickou datací k roku 1463. Roku 1542 získávají Ronšperk Švamberkové a drží jej do roku 1619, kdy bylo město dobyto vojskem Dona Marradase. Ronšperk s celým panstvím byl konfiskován a roku 1623 byl prodán Severinu Thalovi. V osmdesátých letech 17. století v době držby Matyášem Bohumírem z Wunschwitzu byl hrad upraven na zámek barokní přestavbou, jejíž rámcová datace je potvrzena dendrochronologickým průzkumem (datované vzorky z let 1682, 1683 a 1685; primární archivní prameny nejsou dostupné). V druhé polovině minulého století pravděpodobně došlo k výstavbě zámeckého parku. V roce 1805 získává panství Antonín hrabě Thun-Hohenstein, jehož syn Leopold přebudoval zámecké zahrady na anglický park. V roce 1864 zakoupil celé panství František hrabě Coudenhove, který v zámku záhy provedl menší gotizující úpravy. Poslední větší stavební činnost a modernizace na zámku probíhala pod dohledem Hanse Coudenhove - Kalergi ve 20. a 30. letech 20. století, kdy zámek dostal dnešní podobu. S jeho působením lze ztotožnit většinu historizujících mnohdy kontroverzních stavebních úprav. Nástupcem Františka hraběte Coudenhove byl Jindřich hrabě Coudenhove, který působil jako velvyslanec Rakouska – Uherska v Tokiu. Zde se oženil s hraběnkou Mitsuko Aoyama, s níž se v roce 1875 usadil v poběžovickém zámku. Rod Coudenhove-Kalergi vlastnil zámek do doku 1948, kdy byl zestátněn. Do osudu městečka Poběžovice negativně zasáhly politické změny po druhé světové válce, odsun původního německého obyvatelstva a poloha lokality v blízkosti státní hranice se SRN - centrum města bylo po polovině 20. století vystaveno značnému množství devastujících zásahů a degradace nebyl ušetřen ani samotný zámek s parkem. Ten se dostal do majetku ministerstva národní obrany a sloužil jako vojenská ubytovna. Z důvodu dlouhodobé neúdržby začal zámek postupně chátrat, zámecká zahrada zanikla a byla zčásti pohlcena vojenskými kasárnami. V 60. letech, kdy přešel zámek do vlastnictví ONV Domažlice, se dokonce usilovalo o jeho demolici. K negativním zásahům do zámecké budovy došlo během poslední nedokončené rekonstrukce v 80. a 90. letech 20. století, kdy zaniklo množství památkových hodnot (truhlářské výplně otvorů, podlahy, obložení atp.). Popis Areál zámku v severovýchodním rohu náměstí se skládá ze zámku, bývalých stájí čp. 211, obytné budovy čp. 210, brány, ohradní zdi s nikou a sochou světice, hospodářsko-správního objektu čp. 272, spojovací chodby, kapličky a parku. V jihozápadní části parku stojí objekt bývalé oranžérie a nedaleko něho kašna se sousoším Neptuna a Tritona. K předhradí patří západní podélný trakt s bývalými stájemi, obytnou budovou, ohradní zeď a brána. Popis památkové hodnoty Původní hrad Dobrohosta z Ronšperka, později přeměněný na zámek, je významným reprezentantem šlechtického sídla, které je integrální součástí poddanského města. Areál zámku při severovýchodním okraji poběžovického náměstí představoval ve středověku důležitou součást opevnění městečka. Těžištěm památkových hodnot je skutečnost, že jde o kontinuálně, od středověku až do 20. století, se vyvíjející panské sídlo, přičemž starší stavební etapy jsou dodnes dochovány v hmotě objektu. Novější stavební zásahy se projevovaly zejména aditivním přidáváním hmot, prostor a vrstev, nikoliv razantními přestavbami. Někdejší středověké sídlo se tak dochovalo v plném rozsahu, jeho původní podoba byla převrstvena, půdorysná stopa, obvodové zdivo, klenby a dokonce i středověké malby dokládají, resp. naznačují jeho někdejší podobu. Jistou hodnotu dnes již mají i často pitoreskní historizující úpravy realizované v první polovině 20. století za posledních majitelů hrabat Coudenhove - Kalergi. Rodina posledních majitelů je pozoruhodná i z obecně kulturně-historického hlediska. Rod Coudenhove – Kalergi představoval již v 19. století typickou kosmopolitní (středo) evropskou nobilitu s kořeny v mnoha zemích (od Nizozemí po Byzanc). Rakousko-uherský diplomat Heinrich Coudenhove – Kalergi se v 90. letech 19. století oženil s Mitsuko Aoyama, která se tak stala první Japonkou ve střední Evropě. Jejich nejstarší syn Hans je autorem návrhů posledních, romanticky bizarních, stavebních úprav poběžovického zámku (20. – 30. léta 20. stol.), které objektu propůjčily osobitý ráz. Mladší syn Richard byl pak zakladatelem panevropského hnutí, ideového předchůdce Evropské unie. I přes negativní zásahy, provedené ve druhé polovině 20. století, jde o příkladně dochovanou středověkou budovu hradu s jasně dochovanými renesančními, barokními a prvorepublikovými úpravami. Opomenout nelze ani hledisko historické, neboť zámek, resp. jeho majitelé a uživatelé, utvářeli lokální, někdy dokonce i celoevropské dějiny, které ze stavby bezpochyby činí památku nadregionálního významu. ------- Areál zámku v severovýchodním rohu náměstí se skládá ze zámku, bývalých stájí čp. 211, obytné budovy čp. 210, brány, ohradní zdi s nikou a sochou světice, hospodářsko-správního objektu čp. 272, spojovací chodby, kapličky a parku. V jihozápadní části parku stojí objekt bývalé oranžérie a nedaleko něho kašna se sousoším Neptuna a Tritona. K předhradí patří západní podélný trakt s bývalými stájemi, obytnou budovou, ohradní zeď a brána. Původní hrad Dobrohosta z Ronšperka, později přeměněný na zámek, je významným reprezentantem šlechtického sídla, které je integrální součástí poddanského města. Areál zámku při severovýchodním okraji poběžovického náměstí představoval ve středověku důležitou součást opevnění městečka. Těžištěm památkových hodnot je skutečnost, že jde o kontinuálně, od středověku až do 20. století, se vyvíjející panské sídlo, přičemž starší stavební etapy jsou dodnes dochovány v hmotě objektu. Novější stavební zásahy se projevovaly zejména aditivním přidáváním hmot, prostor a vrstev, nikoliv razantními přestavbami. Někdejší středověké sídlo se tak dochovalo v plném rozsahu, jeho původní podoba byla převrstvena, půdorysná stopa, obvodové zdivo, klenby a dokonce i středověké malby dokládají, resp. naznačují jeho někdejší podobu. Jistou hodnotu dnes již mají i často pitoreskní historizující úpravy realizované v první polovině 20. století za posledních majitelů hrabat Coudenhove - Kalergi. Rodina posledních majitelů je pozoruhodná i z obecně kulturně-historického hlediska. Rod Coudenhove – Kalergi představoval již v 19. století typickou kosmopolitní (středo) evropskou nobilitu s kořeny v mnoha zemích (od Nizozemí po Byzanc). Rakousko-uherský diplomat Heinrich Coudenhove – Kalergi se v 90. letech 19. století oženil s Mitsuko Aoyama, která se tak stala první Japonkou ve střední Evropě. Jejich nejstarší syn Hans je autorem návrhů posledních, romanticky bizarních, stavebních úprav poběžovického zámku (20. – 30. léta 20. stol.), které objektu propůjčily osobitý ráz. Mladší syn Richard byl pak zakladatelem panevropského hnutí, ideového předchůdce Evropské unie. I přes negativní zásahy, provedené ve druhé polovině 20. století, jde o příkladně dochovanou středověkou budovu hradu s jasně dochovanými renesančními, barokními a prvorepublikovými úpravami. Opomenout nelze ani hledisko historické, neboť zámek, resp. jeho majitelé a uživatelé, utvářeli lokální, někdy dokonce i celoevropské dějiny, které ze stavby bezpochyby činí památku nadregionálního významu. První písemná zmínka o Poběžovicích pochází z období druhé poloviny 14. století. Není jisté, zda v této době existovalo jakékoliv vrchnostenské sídlo, jehož existenci potvrzuje smlouva z roku 1419, v němž je tvrz v Poběžovicích zmíněna jako jistina dluhu. V roce 1424 byly Poběžovice povýšeny na město s týdenním trhem. V roce 1459 zakoupil město i s tvrzí Dobrohost z Ronšperka a v souvislosti s jeho držbou zaniká původní název Poběžovice a mladší prameny stále častěji využívají jméno Ronsperg (Ronšperk). Dle náhrobního kamene z roku 1506 v kostele Nanebevzetí Panny Marie je uvedeno, pan Dobrohost byl zakladatelem zámku, fundátorem kostela a výstavby městských hradeb. Dobu výstavby hradu se podařilo upřesnit dendrochronologickou datací k roku 1463. Roku 1542 získávají Ronšperk Švamberkové a drží jej do roku 1619, kdy bylo město dobyto vojskem Dona Marradase. Ronšperk s celým panstvím byl konfiskován a roku 1623 byl prodán Severinu Thalovi. V osmdesátých letech 17. století v době držby Matyášem Bohumírem z Wunschwitzu byl hrad upraven na zámek barokní přestavbou, jejíž rámcová datace je potvrzena dendrochronologickým průzkumem (datované vzorky z let 1682, 1683 a 1685; primární archivní prameny nejsou dostupné). V druhé polovině minulého století pravděpodobně došlo k výstavbě zámeckého parku. V roce 1805 získává panství Antonín hrabě Thun-Hohenstein, jehož syn Leopold přebudoval zámecké zahrady na anglický park. V roce 1864 zakoupil celé panství František hrabě Coudenhove, který v zámku záhy provedl menší gotizující úpravy. Poslední větší stavební činnost a modernizace na zámku probíhala pod dohledem Hanse Coudenhove - Kalergi ve 20. a 30. letech 20. století, kdy zámek dostal dnešní podobu. S jeho působením lze ztotožnit většinu historizujících mnohdy kontroverzních stavebních úprav. Nástupcem Františka hraběte Coudenhove byl Jindřich hrabě Coudenhove, který působil jako velvyslanec Rakouska – Uherska v Tokiu. Zde se oženil s hraběnkou Mitsuko Aoyama, s níž se v roce 1875 usadil v poběžovickém zámku. Rod Coudenhove-Kalergi vlastnil zámek do doku 1948, kdy byl zestátněn. Do osudu městečka Poběžovice negativně zasáhly politické změny po druhé světové válce, odsun původního německého obyvatelstva a poloha lokality v blízkosti státní hranice se SRN - centrum města bylo po polovině 20. století vystaveno značnému množství devastujících zásahů a degradace nebyl ušetřen ani samotný zámek s parkem. Ten se dostal do majetku ministerstva národní obrany a sloužil jako vojenská ubytovna. Z důvodu dlouhodobé neúdržby začal zámek postupně chátrat, zámecká zahrada zanikla a byla zčásti pohlcena vojenskými kasárnami. V 60. letech, kdy přešel zámek do vlastnictví ONV Domažlice, se dokonce usilovalo o jeho demolici. K negativním zásahům do zámecké budovy došlo během poslední nedokončené rekonstrukce v 80. a 90. letech 20. století, kdy zaniklo množství památkových hodnot (truhlářské výplně otvorů, podlahy, obložení atp.).