mlýn Jílkův čp. 114 - areál (s pozemky)

Údaje

Popis památky

NPÚ, ú.o.p. Plzeň: Areál Jílkova mlýna tvoří budovy seskupené kolem obdélného, na severu se rozšiřujícího dvora, vně po východní straně je situován cca 200 m dlouhý náhon. Na severní straně dvora stojí patrový obytný objekt - vila čp. 114 (1), východní stranu dvora tvoří stará obytná budova s mlýnicí (2) na obdélném půdorysu s navazující sýpkou (3). K východní straně mlýnice přiléhá objekt elektrárny (4). Západní stranu dvora uzavírají zděné obdélné chlévy (5). Jižní strana dvora, původně tvořená rozlehlou stodolou, zřícenou po povodni v r. 2002, je dnes volně otevřená do zahrady. Jižně v zahradě se nachází dřevěný přístřešek kolny, bez památkové hodnoty. Vstup do dvora od severovýchodu vjezdovými vraty (6). 1. Vila čp. 114 Nepodsklepený patrový objekt na členitém, zhruba obdélném půdoryse, s podélnou osou ve směru východ-západ je umístěný na severní straně dvora, vpravo od vstupní brány. V době své výstavby to byla moderní, ale i romantická dominanta celého hospodářství. Střecha je mansardová s valbou, spodní část změkčená námětky dosahuje do asi třetiny výšky střechy. Vnější, severní průčelí zvýrazňuje vlevo od středu umístěný mělký jednoosý rizalit, jeho průčelí zasahuje do úrovně římsy mansardy a vrcholí zvlněným, orámovaným štítem, na ploškách oplechované atiky s koulemi, hřeben sedlového zastřešení ve výši hřebene střechy celého domu. Na soklu ze stylizované omítky obklad z bílých cihel. Nad profilovanou parapetní římsou v ose vyniká mohutné okno schodišťového prostoru s půlkruhovým nadpražím, svisle rozčleněné na tři části pilířky, výplně tvoří leptané sklo s květinovým motivem. Zdvojené pilastry na vysokých patkách na nároží rizalitu nesou širokou hlavní římsu se třemi štukovými kruhy. Pod římsou je v šíři okna prohloubená obdélná část, v ose okenních sloupků tu vyčnívají dva polosloupky s prohlubeninami a hlavicí. V úrovni štítu je skoro trojúhelné okno dělené dvěma svislými zděnými sloupky a vrcholící konkávně prohnutým nadpražím, které sleduje štít. Okno je lemované zvlněnou šambránou, nad ním je květinový štukový koš. Vlevo od rizalitu je jedna okenní osa, v přízemí i v patře s obdélným, členěným oknem (úzké okénko v přízemí u rizalitu), vpravo od rizalitu dvě okenní osy, vlevo se jedná o dvě sdružená úzká a vysoká okénka, vpravo běžná okna. Plochu této základní části průčelí člení pilastry různé výšky, včetně jejich zdvojení i zaoblení, struktura povrchu a lemování oken. Přízemní okna v parapetu s hrubou omítkou, postranní sloupky s jemným vodorovným rýhováním, nad oknem rovné nadpraží a profilovaný půlkruh. V severozápadním rohu vyčnívá z budovy úhlopříčně rizalit, jakási obdélníková věž. Nad hlavní římsou, která je v úrovni římsy mansardy, se tyčí věžička střechy (dlátko s námětky a kovovými atributy). Rizalit navazuje v patře na hlavní průčelí malou lodžií s betonovými sloupky zábradlí, přístupnou prosklenými dveřmi v rizalitu. Každá ze tří stěn rizalitu má po jedné okenní ose. V přízemí tvoří povrch bílé, režné zdivo, nad profilovanou kordónovou římsou jsou nárožní oblé pilastry, obdélná okna patra i nízká polopatra, umístěná pod hlavní římsou jsou lemována profilováním, v parapetech průčelní stěny jsou štukové květinové koše. Navazující západní průčelí má jednu, nesymetricky umístěnou okenní osu. Průčelí východní obsahuje tři okenní osy. Členěný povrch odpovídá již popsanému u severního průčelí. Dvorní (jižní) průčelí má v ose mělký trojosý rizalit, který však ve své pravé části - ve dvou osách vyčnívá o cca 1,5 m více do dvora. Přízemí této části rizalitu, plato přístupné z úrovně dvora po několika stupních širokého, betonového schodiště se zaoblenými rohy, tvoří před hlavním vstupem do domu krytý prostor, jakési loubí. Tři pilíře s půlkruhově klenutými oblouky v čele, do úrovně paty s bílým, režným zdivem, nad záklenky segmentové šambrány, ve cviklech kruhové štuky. Je vyznačena kordónová a průběžná podokenní římsa. Dvě obdélná okna v patře se štukovými šambránami, nárožní pilastry se stylizovanou hlavicí. Pod vrcholovou římsou, která je v úrovni římsy mansardy, jsou drobné, lemované otvory. Zastřešení tvoří valbu. Část rizalitu vlevo má v přízemí verandu nesenou dřevěnou zdobnou konstrukcí, zakrytou pultovou střechou. V úrovni patra obdélné, lemované okno, průběžné lemování pod hlavní římsou a mansardová střecha přecházejí ze základní hmoty objektu. Vpravo od rizalitu je jedna okenní osa, v přízemí trojdílné okno, v patře vystupuje lodžie krytá pultovou střechou, nosnou konstrukci tvoří dřevěné profilované sloupky a oblouky, třikrát se opakuje motiv oblouku vstupu, i když v jiné podobě, vstup na lodžii rozměrnými balkónovými dveřmi. Levé nároží tohoto průčelí tvoří v úrovni patra dvě okenní osy, v té vzdálenější jsou dveře na terasu mezi vilou a navazujícími stájemi. Interiér: Přízemí vily sloužilo spíše jako prostory provozní, tj. kuchyně, chodba, hala, kancelář mlynáře a sociální zařízení. Podlahy přízemí jsou opatřeny keramickými dlaždicemi. Téměř všechny dveře i zárubně v interiérech jsou zdobeny secesními motivy, zvýrazněnými zlacením. Pozornost si mimo jiné zaslouží leptané skleněné výplně oken na schodišti s rostlinnými motivy a dvoukřídlých vstupních dveří do haly se zjednodušeným pohledem na původní mlýn s vodním kolem. Schodiště je trojramenné, mezipodesty zdobeny dvoubarevnou dlažbou. Zábradlí dřevěné, zdobené. V hale nad schodištěm je dřevěný kazetový strop se secesními osvětlovacími tělesy. V patře je obývací pokoj, pánský pokoj - pracovna, ložnice, pokoje pro hosty a koupelna. Podlahy parketové, některé prostory doplněny na stěnách a na stropě štukovou výzdobou. Zdivo objektu je cihelné, krytina pálená - drážkové tašky. Všechna okna včetně rámů, dveře a zárubně i zábradlí jsou ze dřeva, opatřena bílým nátěrem. Dřevěné jsou všechny konstrukce krovové a většina stropních konstrukcí. 2. Stará obytná budova s mlýnicí Vlevo od vstupní brány je původní, pravděpodobně nejstarší, budova mlýna, sestávající z obytné části a mlýnice. Na ni navazuje dvoupodlažní sýpka, která uzavírá východní stranu dvora. Dvorní (západní) průčelí budovy má pět okenních os. V patře v líci umístěná, na kříž dělená osmitabulková okna s lehkým segmentem v nadpraží, v přízemí jsou ve druhé a čtvrté ose vstupní dveře - dvoukřídlé, dřevěné. Plochu člení nevýrazná kordónová římsa, střecha sedlová krytá drážkovými taškami. Severní stěna se štítem, orientovaná vlevo od brány, má v přízemí tři, v patře a ve štítě dvě okenní osy s obdélnými okny v líci, průčelí rozčleněno římsami. Před průčelím je odkryt otvor do klenutého sklípku. Východní stěna, k níž je přistavěna elektrárna, má po pravé straně dvě okenní osy. Betonovou plochu zčásti kryje novodobá dřevěná pavlač v úrovni patra, na kterou je možné vstoupit dveřmi ze šalandy, nebo po jednoramenném dřevěném schodnicovém schodišti. Fasáda je bez ozdob, vodorovně dělená kordonovou římsou. Okapní římsa je profilovaná. Obytná část sestává ze dvou obytných místností a chodby s původní pecí. V jižní části přízemí byla při přestavbě v roce 1940 prohloubena podlaha přibližně o 1 m pod úroveň dvora a zvýšena původní podlaha přízemí. Vznikl tak suterén, do kterého byly umístěny transmise a elektromotor pro pohon mlýnských strojů. Ve zvláštní místnosti s předsíňkou byl umístěn stabilní naftový motor ŠKODA z roku 1932 (při poslední revizi nenalezen, odcizen). Výfukové potrubí je vedeno po vnější stěně, souběžně s okapem, a je ukončeno nad římsou (dřevěná nástavba střechy). Do zvýšeného přízemí byly umístěny těžké mlýnské stroje, pšeničná, dvě žitné stolice, loupačka a "francouzský kámen". Dřevěné násypky strojů procházejí do patra, kam byly také umístěny vysévače (pšeničný a žitný), čistící stroj a míchací komora na mouku. V severovýchodním rohu patra je tzv. šalanda, sestávající ze dvou místností, oddělených od prostoru mlýnice lehkou příčkou. V patře nad strojovnou elektrárny je umístěn moučný vysévač a vysévač prachu. Lehké stroje byly také umístěny do půdního prostoru: třídič pšeničný, žitný a vysévače (dumstový a hrudkový). Vertikální doprava je zajištěna obvyklými kapsovými dopravníky v dřevěných šachtách. Všechna schodiště jsou provedena jako schodnicová, dřevěná. Stropní konstrukce a krovy jsou dřevěné, střešní krytina pálená, korunová z bobrovek. 3. Sýpka Na budovu mlýnice navazuje patrová sýpka s půdou, jež má ve dvorním, západním průčelí v patře dvě okenní osy, s jednoduchými okny stejnými jako na navazujícím domě, v přízemí dva vstupy s dřevěnými dvoukřídlými dveřmi, vpravo s jednoduchým kamenným ostěním. Ve vnějším, východním průčelí jsou tři drobnější okenní otvory, opatřené mřížemi. V místě, kde sýpka navazuje na mlýnici, prochází napříč budovou průchod k elektrárně, na konci uzavřený také dřevěnými dvoukřídlými dveřmi. Podobnými dveřmi je možné z průchodu vstoupit i do prostoru mlýnice. Stropy a krov jsou dřevěné. Sedlová střecha s bobrovkami je vlastně pokračováním střechy na mlýnici. Schodiště v sýpce jednoramenné, schodnicové, dřevěné. 4. Elektrárna Elektrárna je objekt na obdélníkovém půdorysu, přistavěný z vnější strany k východní stěně mlýnice v místě, kde dříve bývalo dřevěné kolo. Na mohutně dimenzovaném, železobetonovém základu, jehož součástí je i kašna turbiny, je z cihel vyzděno přízemí - strojovna a patro, kryté téměř plochou střechou. Krytina - pozinkovaný plech. Strop v přízemí je železobetonový, nad patrem dřevěný, stejně jako nosná konstrukce střechy. Vstup do strojovny umožňuje betonová lávka nad náhonem. Vně strojovny, těsně pod jeho střechou, je hlavní stavidlový uzávěr. V železobetonové kašně pod podlahou strojovny je umístěna vertikální kašnová turbina Francis. Její hřídel prochází do prostoru strojovny, kde je zavěšen v axiálním ložisku, neseném dvěma ocelovými nosníky profilu I. Ty jsou na jednom konci zazděny, druhý je podepřen betonovým sloupem. Do betonových základů jsou uchycena i všechna další ložiska - u přechodového hřídele i rovnoběžně vedené transmise, podobně i mechanizmus regulace. Stejné uložení bylo voleno i pro elektrické stroje v prostoru strojovny. Převod na předlohu je řešen rozměrnými kuželovými ozubenými koly. Průchod do mlýnice je také možný z plošiny umístěné cca 1 m nad podlahou strojovny a odtud přístupné po několika dřevěných schodech. Z plošiny je také dosažitelná rozvodna a ovládací deska. Vnitřní prostor strojovny je osvětlován dvěma okny, umístěnými v ose severní a jižní. Okna jsou kovová, dělená do malých obdélníkových tabulek, horní třetina je vyklápěcí. Místnost v patře je osvětlována dvěma okny ve východní stěně. Okna jsou jednoduchá, dvoukřídlá, dřevěná. 5. Náhon a odpadní kanál K areálu mlýna patří náhon a odpadní kanál celkové délky asi 200 m. Náhon je mělký, šířky 2 - 3 m, zčásti vyzděný z lomového kamene. Cca 15 m před vtokem do elektrárny vede přes náhon mostek, jehož oblouk o rozpětí kolem 4 m je klenut z bílých cihel. 6. Chlévy Ze západní strany je dvůr uzavřen chlévy, na které na jižní straně ještě navazovaly kolny, stržené povodní po v srpnu r. 2002. Chlévy jsou zděné, přízemní s polopatrem, na obdélném půdorysu, kryté sedlovou střechou s taškami bobrovkami. Ve dvorním, západním průčelí jsou okna, vstupní dveře i podávací otvory do polopatra nepravidelně rozmístěny. Zachována jsou dvě kamenná ostění dveří. Ve vnějším průčelí jsou pouze větrací okénka. V omítce chlévů je po celém obvodu jemná římsa, cca 0,75 m pod okrajem střechy a vrcholová. Zdivo je smíšené, nad terénem s převahou lomového kamene. Interiéry zaklenuté segmentovými klenbami do traverz. 7. Vrata Vstupní vrata do dvora v severní části jsou kovová, dvoukřídlá, spodní rámy s plnou výplní, horní část tyčová, se zdobením, v kvalitním návrhu i provedení, patrně ze stejné doby jako vila. Pravé křídlo vrat v současnosti leží před severním průčelím staré obytné budovy s mlýnicí.