Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce s katakombami a budovou latinské školy v Klatovech

Údaje

Popis památky

prohlášené za národní kulturní památku Nařízením vlády č. 439/2025 Sb. ze dne 22.10.2025, o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky 1/ kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce Kostel stojí při jižním konci západní fronty náměstí, hlavní průčelí obráceno do náměstí a jižní pak do Balbínovy ulice. Závěr presbytáře ze všech stran obestavěný městskými domy. Objekt usazený do svahu, před vstupním průčelím široké žulové schodiště. Kostel vznikl jako barokní novostavba na místě starších městských domů. Základní kámen ke stavbě byl položený 24. dubna 1656. Provádějícím stavitelem a pravděpodobně i autorem návrhu byl Carlo Lurago. Zpočátku stavba probíhala rychle, ale po dvou letech se postup zpomalil či dokonce zastavil. Od roku 1666 stavbu vedl Giovanni Domenico Orsi. V roce 1671 byly v hrubé stavbě dokončeny obě věže včetně střech; v následujících letech zastřešena a zaklenuta loď a prováděny omítky. První bohoslužba se v kostele sloužila v roce 1675. V kryptě se začalo pohřbívat už v roce 1677. Kostel vysvěcen 20. srpna 1679. Řada prací však ještě nebyla zcela ukončena. Z raně barokní výstavby se dochovalo obvodové zdivo, základní systém členění fasád a interiérů, některá okna a portály a klenby (?). Při požáru města v roce 1689 kostel vyhořel. Opravy probíhající v průběhu celých 90. let měly jen provizorní charakter. Až v roce 1709 začala kompletní oprava a přestavba. Znovu byly postaveny krovy (1712) a provedena klenba lodi a presbytáře, dále osazeny portály do východního průčelí, upraveno členění fasád a provedena štuková výzdoba v interiérech. Teprve tehdy měly vzniknou empory nad bočními kaplemi. Kostel vysvěcen v roce 1717. Následně se však ještě doplňovalo vnitřní vybavení. V roce 1743 byly do nik průčelí věží osazeny sochy. V roce 1758 poškodil požár střechy věží. Po zrušení jezuitského řádu přešel kostel pod městskou správu. V roce 1791 a 1810 stavbu poškodil další požár. Oprava po druhém požáru měla být dokončena až v roce 1826. Všechny dochované krovy asi vznikly až při opravě po posledně jmenovaném požáru (jako rok vztyčení krovů věží uvádí v literatuře 1817). Další opravy kostela proběhly v letech 1868-9. V roce 1896 měly být věže pokryty plechem a břidlicí. Kompletní oprava objektu realizována v letech 1935-42. Nedílná součást unikátního raně barokního jezuitského komplexu, budovaného od 50. let 17. století do počátku 18. století. Typologicky raně barokní chrám z let 1656-1679 od doloženého architekta Domenico Orsi de Orsini, patřícího ve své době k nejpřednějším v zemi. Po požáru v roce 1689 byl kostel do r. 1717 upravován s největší pravděpodobností Kryštofem Dienzenhoferem, který tehdy pracoval minimálně pro dvě pražské jezuitské koleje (staroměstskou u sv.Klimenta a malostranskou u sv. Mikuláše). Stavba na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen si tak zachovává klasickou koncepci jezuitských chrámů. Hlavní průčelí obrácené do náměstí svírá dvojice věží s vysokými báněmi, typickými pro siluetu města. V rizalitu mezi věžemi je trojice bohatě řešených portálů. Pod kostelem jsou umístěny katakomby s nejrozsáhlejším zachovaným souborem mumifikovaných těl u nás. 2/ schodiště Široké žulové schodiště situované před hlavním východním průčelím kostela. 3/ katakomby Z důvodu svažitého terénu vznikl pod částí kostela valeně klenutý polosuterén, který sloužil k pohřbívání (dnes označován jako katakomby). V současnosti je v katakombách uloženo 38 mumií a kosterních ostatků. Vybudovány jako součást stavby kostela v letech 1656-1676, sloužily jako pohřebiště příslušníků jezuitského řádu a jeho dobrodinců z řad okolní šlechty a měšťanů. V letech 1676 až 1783 zde bylo uloženo více než 200 zemřelých. V roce 1784 císař Josef II. pohřbívání v kryptách z hygienických důvodů zakázal. 4/ jezuitská latinská škola Objekt je situován na jižním okraji Denisovy ulice, svým východním průčelím přisazený k západnímu průčelí jezuitského kostela. Západní průčelí objektu se obrací do Denisovy ulice, jižní do ulice Balbínovy, úzké východní průčelí směřuje do Mírového náměstí. Nárožní zděný třípatrový dům o 9 x 3 osách na obdélném půdorysu s delší osou ve směru S-J, s lehce zaoblenými západními nárožími, krytý valbovou střechou, krytina z eternitových šablon. Na volném severním úseku východní fasády obdélný rizalit, orientovaný do náměstí. Omítky fasád štukové. V JZ nároží provedený vysoký sokl z kamenných kvádrů, ukončený profilovanou patkou. Západní a jižní fasádu dělí ploché kordonové pásy; na západní straně navíc pilastry probíhající přes 3 podlaží, založené na spodním kordonovém pásu, místo hlavic protažené dříky do korunní profilované římsy. V západním průčelí vpravo vysoký obdélný vstup v lištové šambráně; v přízemí 6 vysokých obdélných oken v lištových šambránách s parapetními římsami; jedno z oken vzniklo úpravou barokního portálu – má kamenné stojky se soklíkem a lištou, půlkruhový záklenek a zvlněnou suprafenestru s kartuší. Okna v patrech rovněž obdélná, v 1. a 2. patře v lištových šambránách, v 1. patře s parapetními římsami, střední tři okna 3. patra v západním průčelí ukončena půlkruhově. Jižní průčelí má vlevo obdélný portál s olištovaným žulovým ostěním a segmentem sklenutým nadsvětlíkem. Východní průčelí nečleněné, pouze na okrajích rizalitu pilastry bez hlavic a kordonové pásy; vpravo půlkruhově ukončený konvexní portál se zvlněnou nadpražní římsou. Barokní z l. 1719-1721, úprava fasád klasicistní.