areál farního kostela sv.Mikuláše

Údaje

Popis památky

1)kostel / ppč, 63 / 2)ohradní zeď / ppč, 63 / Kostel sv. Mikuláše, uváděný již r. 1360. Má pětiboce uzavřené presbyterium, k němuž od severu přiléhá sakristie. Ze strany západní je k lodi přisazena věž. Presbyterium je sklenuto křížovou klenbou a paprsčitým závěrem. Loď je plochostropá, opařená pseudogotickou kruchtou. R. 1820 - 1822 byla upravena a rozšířena loď a nad západním průčelím vztyčena věž. Poslední výraznější úpravy byly provedeny v období historizujících slohů na přelomu 19. a 20. věku a v r. 1931. Z období kol. r. 1770 pochází štuková výzdoba, údajně realizovaná I. F. Platzerem. Jednolodní orientovaný s obdélnou lodía věží jehlancem zakončenou v záp. průčelí. Presbytář polygonální, sakristie při jeho severní straně. Původně gotický - přestavován. Sakristie z konce 14. stol. presbytář z druhé pol. 15. stol. Jižně pod kostelem leží někdejší fara, k níž přiléhá poničený hospodářský dvůr. Po obvodu rozlehlé návsi je dochováno množství usedlostí z období kol. r. 1900 a pozdějšiho. Presbyterium. Kněžiště bylo založené na obdélném půdoryse, na východní straně trojboce ukončené. Od severu k němu přiléhá sakristie. Vnitřní prostor presbyteria je v širší části 6.15m, délka (od triumfálního oblouku až k nasazení trojbokého závěru je 8.54m. Interiér osvětlují vysoká hrotitá okna s rozšířenou špaletou. Na jižní straně jsou dvě okna, na straně jihovýchodní jedno okno. Strana východní je v současné době bez okna, které bylo sekundárně zazděné. Na straně severovýchodní je jedno okno, strana severní je bez okna, neboť zde stojí sakristie. Okna jsou bez kružeb. Okenní rámy jsou dřevěné, dělené na kříž, s rozdělením každé ze čtyř okenic do dalších osmi tabulek obdélného stojatého tvaru. Okenní rám je v závěru paprsčitě rozdělen do čtyř polí. V okenní nice na jihovýchodní straně je dochováno kamenné ostění s výžlabkem patrně ještě středověkého původu. Interiér kněžiště je sklenut křížovou klenbou s klínovými žebry a paprsčitým závěrem. Žebra klenebních polí jsou profilovaná, zhruba hruškového tvaru, s výžlabky. V průmětu klenebních žeber založených v závěru stavby je v základě kruhový svorník opatřený zdobným reliéfem s květinovým motivem. Žebra v závěru jsou sekundárně podchycena železnými pásky, patrně v souvislosti se statickým poruchami žebrové konstrukce, jak by na to mohly poukazovat odchylky od osy. Klenebná pole mezi triumfálním obloukem a paprsčitým závěrem jsou v křížení žeber bez svorníku. Plochy omítnutých polí klenby členěných žebrovou soustavou jsou opatřené štukovým dekorem - v závěru je v celkem pěti polích vždy po jednom trojlistu, v ploše mezi triumfálním obloukem a závěrem v celkem čtyřech polích jsou vyvedené nepravidelné čtyřlisty, do nichž je vetknut šípovitý rám. Vnitřní jižní stranu severní stěny presbyteria člení dveřní vstup do sakristie. Dveře jsou dřevěné, čtyřkazetové, jednokřídlé, se slohovým kováním, na povrchu s fládrováním. Východně od vstupu je ve stěně prolomena hrotitá nika - sanktuárium o šířce 47cm. V koutové části mezi východní stranou triumfálního oblouku a jižní stranou severní stěny presbyteria je prolomen vstup na dřevěnou kazatelnu barokně - klasicistního původu. Přístup na kazatelnu je ze sakristie jednoramenným schodištěm, průraz stěnou je veden šikmo. Lze předpokládat jeho sekundární založení. Podlaha kněžiště je vyložena kamennými deskami čtvercového formátu kladenými na koso. Hlavní oltář je opatřen kvalitním obrazem z 18.století s motivem v oblacích klečícího sv.Mikuláše před P.Ježíšem. Presbyterium je opatřeno z vnější strany opěrnými sloupy. Sakristie přiléhá k severní straně kněžiště. Byla založena na obdélném půdoryse (vnitřní délka 5.07m, šířka 3.5m, úhlopříčka 6.15m). Vstup z presbyteria do sakristie je prolomen v severní zdi kněžiště, má vodorovné nadpraží a směrem do sakristie rozšířenou dveřní špaletu shora uzavřenou segmentem (popis dveří viz odstavec presbyterium). Interiér sakristie je sklenut křížovou klenbou s kamennými žebry klínovitého tvaru, nasazenými v koutech asi 1.5m nad podlahou. Klenební žebra jsou bez konzol a svorníku. V koutové části při jihozápadním rohu sakristie je vyzděna konstrukce jednoramenného schodiště s dřevěnými stupni umožňující přístup na kazatelnu. Průchod severní stěnou presbyteria mezi sakristií a vlastní kazatelnou je šikmo založený (přibližně v ose JZ - SV). Schodiště i průchod jsou pozdního založení, nejdříve však období na přelomu 18.a 19.století. Mezi vstupem do sakristie z presbyteria a schodištěm ze sakristie na kazatelnu je ve stěně dřevěná vestavěná skříň. V západní zdi sakristie je sekundárně zaslepený dveřní otvor s vodorovným nadpražím vymezený kamenným ostěním osazeným do líce zdiva. Překlad je zdoben plastickou lištou, stojny jsou bez členění. Dveřní špaleta je rozevřená, shora uzavřená segmentovou klenbou. Z východní strany sakristii osvětluje okno přibližně čtvercového formátu, osazené do mírně rozevřené okenní špalety s výrazně sešikmeným parapetem. Okenní špaleta je zaklenutá segmentovou klenbou. Okno je dřevěné, dvoukřídlé, šestitabulkové. Z vnější strany okenní otvor chrání mříž. Na severní straně sakristie je jedno polokruhem zaklenuté okno, okenní otvor je z vnější strany okna chráněn mříží ze sešroubované páskoviny. Podlaha je betonová, s naznačenými "čtvercovými dlaždicemi kladenými na koso". Loď. Od západu presbyterium sousedí s lodí, která je oproti kněžišti širší a delší (světlá šířka je 10.07m, světlá délka je 14.10m). Vnitřní koutové části lodi jsou obloukovitě zakončené. Loď je plochostropá, s výrazným fabionem a v ploše stropu s iluzivními žebry napodobující (přibližně) hvězdovou klenbu. Pod fabionem je vytažena mohutná profilovaná římsa. Fabion je patrně falešný, dřevěný s omítkou. Východní stěna lodi je prolomena hrotitým vítězným obloukem o světlé šířce 4.6m a síle zdiva 0.75m. Triumfální oblouk je okosený, ve spodní části s patkou. Ve fabionu je v ose nad vrcholem oblouku namalován znak tepelského opata s kryptogramem G.J.H. a letopočet 1931. Po obou stranách triumfálního oblouku jsou v lodi dva boční rokokové oltáře s obrazy sv.Anny a sv. Martina. Interiér lodi ze severní a jižní strany osvětluje z každé strany vždy trojice vysokých hrotitých oken s rozšířenou špaletou. Okna jsou dělená shodným způsobem jako v presbyteriu (dřevěný rám dělený na kříž s křídly vždy po osmi tabulkách). Podlaha lodi je vyložená kamennými čtvercovými deskami kladenými na koso, část podlahy v úseku dvou řad lavic je vyložená na koso kladenými pálenými cihlami. Podlaha byla zčásti opatřena cementovým potěrem. K západnímu průčelí lodi přiléhá kruchta, která je přístupná schodištěm z podvěží. Šířka kruchty (resp. hloubka) je cca 3.2m, svojí délkou pak koresponduje se šířkou lodi. Podkruchtí je plochostropé. Trámovou konstrukci kruchty s omítaným podhledem vynáší na východní straně dvojice hraněných zděných a omítaných sloupů čtvercového půdorysu (0.47m x 0.47m), na východní straně s plastickou profilovanou hlavicí. Kruchta je směrem do lodi mírně vysunuta, ve středu obloukovitě vydutá (oproti ose sever - jih asi o 0.45m), boční křídla zábradlí jsou šikmo založená. Čelo zábradlí kruchty, tj. strana východní, je vyzdobena bohatým štukovým dekorem s profilovanou korunní římsou a profilovanou římsou kordónovou, pod kterou je vytažen obloučkový vlys s třapci. V ploše mezi korunní a kordonovou římsou jsou v omítce vytažené stojaté ovály čočkovitého tvaru, iluzivně vzájemně pospojované pásky. Strop podkruchtí je členěn dvojicí plochých plastických pásků založených v ose sloupů. Západní stěna lodi je v podkruchtí prolomena polokruhem zaklenutým otvorem o světlé šířce 2.16m. Tloušťka západní zdi lodi je 1.46m. V podkruchtí jsou na každé straně vstupu do podvěží umístěny zpovědnice. Kruchta nese dvě vystrojené varhaní skříně, zhotovené Krištofem Müllerem z Teplé na počátku 20.století. Věž. Ze západního průčelí lodi vyrůstá těleso čtyřboké věže. Lze předpokládat, že celé podvěží s boční kaplí , schodištěm do věže a na kruchtu a samotnou věží je empírového založení a bylo vybudované ve 20.letech 19.století (stavba dokončena r. 1822). Samotné podvěží propojené s lodi (resp. podkruchtím) polokruhem sklenutým otvorem je obdélného půdorysu, o šířce (v ose západ - východ) 2.47m a délce 3.78m (v ose sever - jih). Podvěží je zaklenuté plackou ležící podélnou osou ve směru západ - východ. Vstup v hlavním (západním) průčelí do podvěží je vymezen kamenným ostěním s lištou a vodorovným nadpražím. Dveřní špaleta je rozšířená, shora ukončená segmentovou klenbou. Dveře při vstupu jsou dvoukřídlé, dřevěné, z vnější strany pobité tabulemi plechu a opatřené zdobně tvarovanou páskovinou a kovovými plastickými květy. Severní a jižní stěna podvěží je sklenutá polokruhem o šířce klenebního pasu 0.8m, ve stěnách na obou stranách podvěží jsou dveře s vodorovným nadpražím. Jižně od podvěží je při jihozápadním nárožím lodi prostor oválného schodiště vedoucí z podvěží na kruchtu, do věže a dále do podkroví nad lodí a presbyteriem. Šířka schodiště je přibližně 1.05m Schodišťový prostor má oválný tvar s podélnou osou ve směru západ - východ. Schodiště je dřevěné. Dveře mezi podvěžím a schodištěm jsou dřevěné, jednokřídlé, čtyřkazetové, v dřevěné zárubni. Dveřní špaleta je rozšířená (v nejširší části cca 1.44m), shora uzavřená segmentovou klenbou. Schodiště v úrovni mezi přízemím a patrem osvětluje z jižní strany jedno z vnější strany polokruhem zaklenuté okénko s rozšířenou špaletou o světlé šířce 2.03m (měřeno v nejširší části), vlastní okenní otvor má šířku 1.07m. Podlaha podesty před schodištěm při vstupu do patra je cihelná (cihla pálená kladená na vazbu). Při severozápadním nároží kostelní stavby je v přízemí prostor lourdské kaple. Prostor byl založen na půdoryse krátkého obdélníka, s delší stranou ležící v ose západ - východ (2.82m) a kratší ležící ve směru sever - jih (2.3m). Interiér je sklenut plackou. Vstup do kaple je z podvěží dveřmi s vodorovným nadpražím, s rozšířenou špaletou, shora uzavřenou segmentovou klenbou. Dveřní zárubeň je dřevěná, bez dveří. Prostor je ze severní strany osvětlován oknem shodného typu s oknem osvětlující schodiště na kruchtu. Okno je dřevěné, jednoduché, dělené pěti obloukovitě prohnutými příčníky do jedenácti nestejně tvarovaných tabulek. Podlaha kaple je cihelná (cihla pálená klasického formátu, kladená na koso). Schodiště vložené do prostoru při jihozápadním nároží ústí v úrovni patra do podvěží, které je sklenuté plackou shodně s řešením podvěží v úrovni 1.nadzemního podlaží. Západní stěna je prolomena polokruhem zaklenutým oknem, které je vložené do široké rozevřené špalety zaklenuté polokruhem. Okno je jednoduché, rám je dřevěný, dělený vodorovně a svisle kladenými příčníky celkem do třinácti tabulek. Prostor podvěží navazuje v patře na kruchtu, stěna mezi podvěžím a kruchtou je prolomena otvorem sklenutým polokruhem. Podlaha podvěží je prkenná, shodně řešená s podlahou kruchty. Severní stěna podvěží je prolomena polokruhem zaklenutou špaletou (resp. klenebním pasem placky), na severní straně s vyzdívkou a dveřním otvorem do prostoru komory nad lourdskou kaplí v severozápadní části stavby. Interiér je sklenut plackou, na straně severní je polokruhem zaklenuté okno osazené do rozevřené okenní špalety. Dveřní otvor ve vyzdívce je s vodorovným nadpražím, dveře jsou dřevěné, jednokřídlé, čtyřkazetové, se slohovým kováním a jednoduchým skříňovým zámkem (patrně ještě 1.polovina 19.století). Dveře jsou typově shodné s dveřmi oddělujícími schodiště od podvěží. Dveřní špalety jsou rozevřené, shora uzavřené segmentem. Schodiště při jihozápadním nároží stavby pokračuje dále až do podkroví. V úseku mezi patrem a podkrovím je oválný prostor schodiště z jižní strany osvětlován oknem shodného typu s oknem mezi přízemím a patrem (okno sklenuté polokruhem, dřevěné, jednoduché, dělené obloukovitě založenými příčníky). Schodiště ústí do koutové části mezi jižní stěnou lodi a jižní stěnou věže. Těleso věže je v podkrovní části bez omítek. Zdivo je vyzděné z lomového kamene, ve štítech se sporadickým použitím pálených cihel. Východní stěna věže je v úrovni podkroví (2.patro) prolomena lomeným otvorem, s klenbou založenou v pálené cihle. V severovýchodním nároží věže tamtéž jsou osazeny dva větší kamenné opracované kvádry použité zde jako armovací články. Schodiště ze 2.patra věže směrem ke zvonové stolici je dřevěné, žebříkové. Prostor 2.patra věže osvětluje ze západní strany kruhové okno s rozšířenou špaletou. Okno je dřevěné, jednoduché, dělené na kříž. Třetí patro je věnované zvonové stolici. Ze severní, jižní a západní strany věže v úrovni 4.NP jsou ve zdivu prolomeny vysoká obdélná, stojatá okna, shora sklenutá polokruhem. Okenní špaleta je rozevřená, vyzděná ze smíšeného zdiva. V úrovni parapetu jsou pod okny zděné segmentové pasy. Okenice uzavírající okenní otvory 3.patra věže jsou prkenné, dvoukřídlé, s profilovaným poutcem, pozdního původu (vyloučit nelze ani období kolem r.1900 či později). Další okenní otvor je také na straně východní, kde je vzhledem k výšce hřebene střechy pouze malé polokruhem zaklenuté okno. Trámková konstrukce zvonové stolice nese dva nestejně velké zvony, z nichž větší má typicky tvarovanou hlavu. Zvony (podle Podlaha:: 1908) - ulitý R.Pernerem v Plzni r.1900 - s nápisem "Anno Domini 1505. N.Nicolaus. Lucas. Marcus. Joannes. Matthaeus - byl přelit r.1855 A.Pistoriausem v Chebu a r.1879 opětovně K.Šamalou (C.Schamal) v Plzni - asi z období kolem r.1500 s latinským nápisem zhotoveným v gotické minuskuli. Uprostřed nápisu je štítek s písmenem W - (snad Vladislav II.) Kromě vzpomenutých zvonů stolice vynáší dva nestejně velké zvonky věžních hodin. Evidentně sekundárního původu jsou velké plechové kruhové ciferníky umístěné mezi korunní římsu věže a okna zvonové stolice. Střecha věže je jehlancová, nad korunní římsou po všech čtyřech stranách s vyzděným nízkým trojúhelným štítkem rámovaným profilovanou římsou. Jehlancová část střechy je osmiboká, zcela ve vrcholu je kříž o pěti ramenech. Konstrukce střechy je pravděpodobně mladšího původu než zděná část věže. Obvodový plášť stavby. Presbyterium a loď (včetně západní přístavby se schodištěm a kaplí) mají profilovanou korunní římsu založenou ve stejné výšce. Presbyterium je z vnější strany zapřené opěráky a to jedním mezi okny na jižní straně a dále opěráky při nárožích (opěráky mají přibližně shodnou šířku 0.6m a hloubku 1.37m). Opěráky jsou z čela armované opracovanými kamennými kvádry, nahoře kryté v kameny vytesanou sedlovou stříškou, která je vetknutá do pultové stříšky. Zhruba v polovině výšky je opěrák ve své hloubce mírně zúžen, odsazení pak je hora kryté kamennou okapní římsou. V soklové části jsou opěráky rozšířené. Obvodový plášť jižní strany lodi, jižní strany presbyteria, východní strany presbyteria, severní strany presbyteria a severní strany lodi je až na korunní římsu prosta dalších architektonických článků, pouze pod okny je kamenná parapetní deska. Sakristie je ve fasádě opatřená pouze profilovanou korunní římsou. V ose západního průčelí empírové přístavby lodi je vytažen mělký rizalit o šířce 5.07m, rámovaný plastickými bosovanými pilastry. Nad vstupem vymezeným ostěním s lištou a vodorovným překladem je předsazená profilovaná římsa (supraporta) vynášená dvojicí klenáků. Pod oknem osvětlující od západu kruchtu (podvěží) je profilovaná podokenní římsa. Nad oknem je ve fasádě zřetelný otisk po erbovním znaku (patrně znak tepelského kláštera). Pod korunní římsou je ve fasádě vytažena kordonová římsa. Rizalit dále probíhá přes celou výšku západního štítu, kde navazuje na stejně širokou západní stranu věže. Nároží věže jsou lemovaná shodně s rizalitem bosovanými pilastry. Kruhové okno umístěné ve 2.patře věže a dále okna zvonové stolice jsou ve fasádě lemovaná plastickou paspartou. Krov nad lodí je hambalkový (se dvěma úrovněmi hambalků), se šikmými pásky, uprostřed příčné osy vynášený podpěrami se šikmými sloupky (jednou osově umístěnou stolicí se systémem podélně založených zavětrovacích pásků a vzpěr ). Stropní konstrukci před průhybem zajišťuje podélně kladený trám s želenými pásky kotvenými do stropu. Krov nad presbyteriem je hambalkový o dvou stojatých stolicích. Lze předpokládat, že krov je produktem první třetiny 19.století.