železářská huť

Údaje

Popis památky

Dle Památkového katalogu NPÚ (1/2018): Areál železářské huti stojí při severním okraji obce na východním břehu Panského rybníka, vlevo od silnice směrem do Vrčeně. Plocha areálu je zhruba obdélná, s delší osou probíhající ve směru sever-jih, na ní stojí objekty bývalé železárny: na jižní straně bývalá správní budova čp. 77 (1), severně od ní bývalá zahrada (7), za ní dále k severu navazuje objekt bývalé olejny se skladištěm (3) a severovýchodně od něj hospodářský objekt (4). Na severní straně areálu stojí budova bývalé železárny, později upravená na mlýn (2). Východně od býv. mlýna prochází dnes zatrubněný náhon (6) bývalé železárny. Areál je na západní straně k Panskému rybníku a na východní straně směrem ke komunikaci vymezen ohradní zdí (5), vyzděnou převážně ze struskových tvárnic. Železná huť zvaná zelenohorská existovala mezi Vrčení a Dvorcem podle literatury již v 2. polovině 17. století či dokonce v předbělohorském období. Poslední práce zabývající se historií a vývojem zelenohorské železárny však pro existenci železáren v tomto období nenašla dostatek dokladů. Písemnými prameny je spolehlivě doložený až rozvoj areálu od počátku 18. století - do roku 1730 hutě pracovaly, byl zřízen rybník pro pohon kováren (dnešní Panský rybník, dodatečně předělený tělesem železniční trati v 60. letech 19. století) a tří hamrů, v té době měl být postaven i dům pro správce železáren (č. p. 77) a kolem roku 1760 protilehlý dům čp. 78 (zbořen r. 2013). Areál železné huti je zachycen na mapě I. vojenského mapování prováděného v 60. letech 18. století. Na mapě je již zakreslena poloha dnešního objektu č. p. 77 nacházejícího se při jižním konci hráze Panského rybníka, severně od správní budovy je pod hrází rybníka zakreslený objekt hamru (objekt je označen vodním kolem a nápisem „Eisen Hamm“, tedy železný hamr). Na základě situace zachycené na II. vojenském mapování z poloviny 19. století vyplývá, že právě při severním konci hráze rybníka stála vysoká pec (na mapě označena jako „Hochofen“) a hamr. Budova dnešního mlýna tedy tvořila v 18. a 19. století jádro zelenohorských železáren. Mezi budovou č. p. 77 a vysokou pecí se při hrázi rybníka nacházel další objekt hutí, který je zakreslený na císařském otisku stabilního katastru z roku 1837 v místech pozdější olejny jako nespalný. Výroba ve vysoké peci byla ukončena v roce 1871, hamry však byly v činnosti až do roku 1885. Na mapě III. Vojenského mapování z konce 70. let 19. století je areál bývalých hutí již označen jako továrna na olej („Öhl-Fh“). Knížecí olejová továrna, kde se lisoval řepkový olej, v areálu bývalých hutí tedy fungovala od 70. let 19. století. Olej se zde lisoval až do 2. světové války. Severní část železáren byla po ukončení výroby železa v závěru 19. století upravena na mlýn, roku 1920 byl v severní části areálu železáren zřízen mlýn Václava Šmeráka. Mlýn prošel celkovou přestavbou v roce 1935, kdy byla na starší stavbu nastavěna dvě patra. V 2. polovině 20. století areál využíval podnik Jednota, který zde provedl četné utilitární úpravy zejména na budově mlýna a částečně v přízemí bývalé olejny a skladu. Areál železáren představuje významnou technickou památku a dominantu obce Dvorec, která si do současnosti uchovala svou průmyslovou tradici. Na jejím počátku stálo právě založení železáren. Nejstarší dochované objekty areálu pocházejí patrně z 1. poloviny 18. století, kdy došlo k rozvoji zelenohorské huti a k výstavbě vodního díla pro její napájení, kterým je Panský rybník. Areál železáren tvoří unikátní soubor v rámci regionu jižního Plzeňska. Dokládá způsob hospodaření a podnikání panství Zelená Hora. Areál železáren tvoří společně s blízkými poplužními dvory součást souboru barokně – klasicistních vrchnostenských výrobních a hospodářských areálů, na kterých je patrná snaha o jednotné architektonické řešení výzdoby polovalbových štítových průčelí většinou s motivem šternberské hvězdy. Dochovaná zástavba je také dokladem stavebního vývoje průmyslových objektů od 18. století do počátku 20. století. Dochovaly se zde hodnotné historické konstrukce a původní stavební materiály typické právě pro prostředí železáren. Jedná se například o uplatnění pro jižní Plzeňsko netypických hrázděných konstrukcí nebo použití struskových tvárnic, které představují tradiční stavební materiál vyráběný v místě z odpadního materiálu železáren. Starší popis - dle pasportizace SÚRPMO Praha, okres Plzeň - jih, prosinec 1978 - Budovy bývalých železáren. Proti parčíku při cestě do Vrčné. Při novodobé budově mlýna stojí patrové stavení obdélného půdorysu o dvou a třech osách. Část stavení má pod přízemím nestejně vysoké oblouky jimiž protéká náhon. Další budova je přízemní (č. 77) o tří a sedmi osách. Interier plochostropý, sklep zaklenut valeně s výsečemi. Železárny založeny v r. 1889 (pozn. - datum špatně čitelné, ověřit), přízemní budova nepochybně starší již z poslední třetiny 18. věku.