Dne 9. 4. 2018 byla Krajskému úřadu Plzeňského kraje (dále jen „KÚPK“) doručena žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Bylo požadováno poskytnutí informací:
„podle jakého zákona nebo nařízení jste rozhodli společně s odborem dopravy Městského úřadu Klatovy o tom, že přiznání není důkazem proti pachateli nezákonného jednání“.
Na žádost KÚPK sdělil následující informace: KÚPK o tom, že přiznání není důkazem proti pachateli nezákonného jednání, nikdy společně s odborem dopravy Městského úřadu Klatovy nerozhodoval. V této věci nebylo ze strany KÚPK vydáno žádné rozhodnutí, v této věci bylo zasláno toliko Vyřízení stížnosti, resp. Vyřízení žádosti o přešetření způsobu vyřízení stížnosti, ve kterém bylo sděleno, že v postupu Městského úřadu Klatovy nebylo shledáno pochybení, neboť k tomu, aby bylo možné označit chování určité osoby za přestupek, je třeba v něm spatřovat určitou společenskou škodlivost, která v tomto případě byla mizivá, resp. nižší než nepatrná, tedy nedosahovala takové intenzity, aby byl naplněn tento znak přestupkového jednání. Nadto neexistuje fotodokumentace tohoto stavu. Toto stanovisko vyplývá z obecných zásad správního práva, a to konkrétně z ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“). Toto ustanovení zakotvuje tzv. zásadu materiální pravdy, tedy zásada vztahující se k určení rozsahu (a způsobu), v jakém správní orgán zjišťuje skutečnosti, které jsou nutné pro provedení úkonu v určité věci. Dle § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tato aplikace vyplývá právě z obecných zásad správního práva, které popisuje zákon, a vykládá je odborná literatura.