V období, kdy jsem působila ve funkci ministryně zdravotnictví (srpen 2004 - říjen 2005) jsem v lednu 2005 podepsala v Helsinkách deklaraci k "duševnímu zdraví ve společnosti". Tím jsem se za českou vládu zavázala, že i v naší republice budou aktivně vyvíjeny další kroky k zachovávání resp. zlepšování duševního zdraví jak jednotlivce, tak i celé národní, evropské a světové společnosti.
V této souvislosti, ale i v jiných vazbách ( např. boj proti alkoholismu), jsem oslovila spolu s profesorem Rackem plzeňské kolegy - lékaře s následující výzvou :
„V krajském městě Plzni je světoznámý výrobce piva s významnou exportní potencí, ale i s výrazným vlivem na spotřebu piva v tuzemsku. Marketingové reklamní snahy Plzeňského Prazdroje jsou oprávněné, jsou na vysoké kulturní úrovni a jsou chvályhodně propojovány s finanční pomocí užitečným projektům v městě Plzni, a to např. v kultuře, ve zdravotnictví, ve sportu apod.
Nebylo by tedy tzv. „od věci“, kdyby plzeňští lékaři spolupracovali na kolektivním díle, ve kterém by zhodnotili pivo jako nápoj z hlediska zdravotního a sociálního, do jaké míry je užitečné, v jakých případech naopak škodí apod. Ostatně, profesor Racek se z pozice biochemika ve spolupráci s plzeňskými pivovarníky již kdysi tímto tématem zabýval, ale samozřejmě, že šlo o vědeckou práci, která by nenašla čtenáře v laické veřejnosti.Vaše příspěvky by tedy měly mít jakýsi osvětový charakter, sloužící občanům pro poučení, do jaké míry je pivo nápoj užitečný a v jakých množstvích, anebo při kterých onemocněních by je pacient neměl požívat vůbec. Mělo by tedy jít názor medicínských specialistů, jak je utvářen v rámci jejich užšího oboru.
Domníváme se, že vyvážené informace o tomto nápoji z obou pozic, tj. kladné i záporné, jsou pro laiky přijatelnější k osvojení, nežli zmůžou přísné zákazy a odsuzování.
Publikace by tedy měla sloužit občanům pro poučení, kterým by se měli v budoucnu řídit, pokud chtějí přispět ke svému zdraví somatickému i psychickému“.
Ve vyzývacím dopisu byly hned nastíněny některé problémy, které by měly jednotlivé odbornosti a zúčastnění autoři zmínit, a to dle mínění zadavatelů.Základním mottem by měla pro každého být myšlenka, že alkohol v jakékoli podobě je požíván lidstvem po tisíciletí, protože je látkou, která působí bezprostředně příjemné relaxační pocity, zlepšuje náladu a usnadňuje společenský kontakt. Je to však droga, která je při vysoké spotřebě spojená s celou řadou nemocí. Musíme však rozlišovat těžké pijáctví nebo nárazové pití vysokých dávek alkoholu a mírnou pravidelnou (kulturní) konzumaci piva a dalších ušlechtilých alkoholických nápojů..
Naším dalším cílem bylo, aby se na „monografii o pivu“ podíleli jen plzeňští lékaři, čímž bychom chtěli dát najevo jednak jakýsi lokální patriotismus, jednak i společné prospěšné akce lékařů Fakultní nemocnice Plzeň a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, tj. celků, které neodmyslitelně k sobě věcně i formálně náleží.
Když jsem v září 2005 sdělila můj úmysl panu profesoru Jaroslavu Blahošovi, předsedovi ČLS JEP, byl nadšen, a jako bývalý Plzeňák se hned nabídnul, že by přispěl svojí „troškou do mlýna“ …
To bylo rozhodujícím stimulem, aby byl záměr doveden do konce…
Po naší výzvě v únoru 2006 se přidali i někteří odborníci z plzeňského pivovaru, aby přispěli nejaktuálnějšími informacemi, které se týkají moderní výroby piva, jeho složení, spotřeby apod. Nezapomněli přispět k historii výroby piva v Plzni, což je zcela přirozená povinnost s ohledem na jeho popularitu v celém, byť globalizovaném, světě.
Na podzim roku 2007 tedy byla nakladatelstvím NAVA Plzeň vydána publikace PIVO A ZDRAVÍ. Její vydání bylo urychleno zájmem profesora Zadáka z Hradce Králové, který byl tehdy pověřen organizačním a odborným zajištěním světového nutričního kongresu v Praze na podzim 2007. Úvodní originální přednáškou, příznačnou pro zemi, kde se kongres koná, byla prezentace piva. Tu s velkým ohlasem tehdy ve spolupráci s odborníky Plzeňského Prazdroje přednesl prof..MUDr..Michal Anděl,DrSc. z Prahy. Útlá knížka plzeňských autorů byla k dispozici účastníkům kongresu k zakoupení, bytˇ jenom v českém vydání.
Původní záměr vydání publikace i v cizojazyčné verzi se bohužel zatím nepodařilo uskutečnit, ale při reedici by k tomu mělo být přistoupeno, jak přislíbilo Nakladatelství NAVA, Plzeň. Publikace je totiž natolik originální a žádaná, že už se dlouhodobě těžko shání, a to především v Plzni samotné. Podle dostupných informací oficiálních i ústních jde o originální dílo o pivu, jaké dosud nebylo v podobném podání na světě publikováno.
Publikace PIVO a ZDRAVÍ obsahuje „předmluvu“, ve které je vyjádřen primární záměr autorky tohoto článku. Jinak se podílela na realizaci díla jako koordinátorka a editorka jednotlivých statí se snahou o jejich srovnatelný rozsah a výstižný obsah, o srozumitelnou češtinu s odstraněním anebo výkladem cizích slov, pro laika jinak nezvyklých, která by jej mohla odradit od čtení dalšího textu. Byla ponechána stylistická svéráznost jednotlivých sdělení. Ta v žádném případě neměla sloužit jen jako podkladový materiál pro jediného odborníka, který by text stylisticky sjednotil, ale zároveň i ošidil o originalitu jednotlivých autorů. Bylo usneseno, že nebude korigováno ani opakování některých poznatků v různých statích, neboť „opakování je matka moudrosti“ a dále – je tím odstraněno riziko, že nesystémová četba celého textu, tj. všech článků, by ošidila některého čtenáře o poznatky, které jsou uvedeny pouze v té stati, kterou nemínil číst.Každý autor je na závěr jeho stati představen a jsou vypsány jeho nejdůležitější odborné aktivity během profesního života.
Základní údaje o pivu a historii jeho výroby zpracoval ing. Pavel Průcha, obchodní sládek Plzeňského Prazdroje a.s., odborník světového významu. Jeho konstatování, že pivo je po vodě druhý nejužívanější nápoj, s historií výroby sahající až šest tisíc let před náš letopočet, je překvapující. Pozitivní hodnocení piva z různých aspektů jeho účinku je velmi poučné : tišení žízně, občerstvující účinek, uklidňující působení, kladné chuťové požitky, výrazná nutriční hodnota, jeho dietetický význam a přísun přírodních antiooxidantů, to vše relativně převažuje jako klad, pokud však spotřeba piva nepřevyšuje jeho doporučené dávky, které platí i pro zdravého jedince.
Docent Motáň z I. interní kliniky FN Plzeň při svém širokém intelektuálním potenciálu uvádí některé jiné historické údaje a zmiňuje se i o kvalitě piv z různých oblastí Evropy. Jako chuťově nejlepší a nejkvalitnější jsou hodnocena piva česká, především pivo plzeňské, ale i například Budvar anebo pivo bavorské. Zmiňuje se i o názorech některých věhlasných internistů, jakým byl pražský pan profesor Charvát anebo profesor Josef Pelnář, krajan z Chodska. Konstatování posledně zmíněného, že „pivo se hodí ke všemu“, je dostatečně vypovídající o jeho názoru na tento nápoj, který jistě vycházel i z bohaté klinické praxe tohoto internisty a neurologa zároveň.
Názoru teoretického odborníka, docenta Františka Vožeha, který je přednostou Ústavu patologické fyziologie LF UK v Plzni, nelze nic vytknout. Nikdo z odborníků netvrdí, že pivo je nápojem, který by byl požíván bez rizika. Toto výrazně stoupá, pokud se nerespektují doporučení odborníků. Je tedy alkoholickým nápojem, který mívá časný i pozdní nežádoucí účinek na funkci centrálního nervového systému, což vadí například při řízení motorového vozidla.
Celou plejádu výhod i nevýhod požívání piva uvádí klinický anesteziolog a intenzivista docent Kasal. Uvádí rizika alkoholového opojení nejen při vzniku úrazu, který nemocného „přivedl“ do nemocnice, ale i při nutnosti podání anestezie u tohoto jedince, kdy při spasmu pyloru a zpomaleném vyprazdňování žaludku vlivem alkoholu je vysoké nebezpečí aspirace žaludečního obsahu. Urgentní operace ve stavu opilosti je tedy spojena s rizikem komplikací, a proto je u takových jedinců zaváděna nasogastrická sonda k odčerpávání obsahu žaludku. K tomu přistupuje fenomén potenciace sedativ, anestetik a analgetik, s čímž je nutné při vedení anestezie nutně počítat. Naproti tomu je možno podat pivo v rámci premedikace večer před operací, ale stejně tak 2 – 3 dcl vína. V tomto ohledu je tendence vyhovět přání nemocného, jeho zvykům a zkušenostem s požitím tohoto malého množství alkoholu za účelem uklidnění a mírné euforie.
Upozorňuje také na chorobné postižení horních etáží trávicího traktu u chronických pijáků piva, u kterých se vyskytuje jak podvýživa při snížené potřebě kvalitního jídla, a to díky substituci pivem, tak i častěji rakovina jícnu. Z dalších postižení u těchto osob je akutní zánět slinivky břišní, který je provázen vysokou úmrtností. Představuje mimo jiné velmi nákladnou patogenetickou léčbu, bez perspektivy úplného vyléčení, spíše s prognózou trvalého zhoršování a relapsů. Pivo je však blahodárným nápojem u nemocných s vředovou chorobou gastroduodenální a také u těch, kteří prodělali v rámci intenzívní péče různé typy parenterální nebo enterální umělé výživy, např. pro přechodnou poruchu vědomí. Přechod na šetřící a normální stravu ulehčuje pití malých dávek piva, a to s predilekcí piva plzeňského, které má kromě výborné chuti nenahraditelné účinky léčebné.
Dietoložka Kreuzbergová upozorňuje ve své stati na žádoucí pitný režim, kdy 500 ml piva denně je tolerovatelná dávka tohoto nápoje, který doplní žádoucí příjem tekutin pro die. Přitom připomíná, že příjem tekutin je závislý na venkovní teplotě, a je tedy v letních měsících vyšší. Autorka zmiňuje i rizika požívání piva ve větších množstvích, i když její rekapitulace obsahu živin, minerálů, stopových prvků a antiooxidantů znovu upozorňuje čtenáře, jak důležité látky požil, jestliže právě vypil „ jedno pivo“. Upozorňuje, že pivo je nutné pojímat jako samostatnou potravinu, ale i jako surovinu pro přípravu jiných jídel, včetně polévek. Uvádí různé starší, ale i nové recepty, a především upozorňuje diabetiky, kolik tzv. rychlých sacharidů pivo obsahuje – 1,5 výměnné jednotky v půl litru tohoto nápoje. Na závěr uvádí výrok, že „…… pivo je v malém množství přítelem a ve velkém velmi záludným vrahem…“, čímž hovoří v konsenzu s ostatními odborníky. Tímto způsobem názorně a znovu přibližuje, jaké následky může mít nadměrné pití piva.
Zpracování tématu „alkohol a léky“, které sepsali pracovníci Oddělení klinické farmakologie FN v Plzni, je rovněž velkým přínosem. Jsou zopakovány účinky alkoholu na centrální nervový systém a dále pak popsáno vstřebávání alkoholu v lidském organizmu s výskytem maximální koncentrace alkoholu v krvi 30 minut po požití. Průměrný dospělý člověk metabolizuje asi 7 – 10 gramů alkoholu za hodinu, což odpovídá zhruba 0,3 l piva, l decilitru vína nebo 30 ml destilátu. Autoři probírají výsledný účinek požití různých typů nejčastěji užívaných druhů medikamentů spolu s pitím piva. Obecně je nutné zvažovat, že může jít o podporu účinku léku, nebo potlačení jeho žádoucího působení anebo usnadněná manifestace jeho nežádoucích účinků apod. V těchto souvislostech je žádoucí, aby si každý nemocný prostudoval příbalový leták u užívaného léčivého preparátu, kde je výslovně uváděno nežádoucí užití alkoholu spolu s některými preparáty anebo u některých chorobných stavů.
Požívání alkoholu u sportovců je provázeno omezením zábran a zvýšením agresivity. Působí však vysloveně negativně na psychomotorické funkce, zvláště na přesnost a koordinaci pohybů. Může vést k dehydrataci organismu zvýšením výdeje řídké moči při nižším vylučování antidiuretického hormonu. Nelze tedy jeho požívání vysloveně doporučit, a to ve všech případech.Alkohol, včetně piva, je na antidopingové listině u některých sportovních odvětví, např. zcela jistě u automobilismu, billiardu, karate, leteckých sportů, u parašutismu, střeleckých disciplín atd.
Mimo soutěžní klání se však sportovec může chovat jako jiný dospělý a zdravý člověk. Například pivo po jídle anebo před spaním, zvláště při potřebě zklidnění, je žádoucí podat či přijímat. U těch sportovců, u kterých musí být sledována hmotnost ve vztahu ke sportovní soutěži, je však potřeba zvažovat, zda právě pití piva nepředstavuje zvýšenou energetickou nálož a tedy nežádoucí zvýšení aktuální hmotnosti.
Výzkumná práce profesora Racka z nedávné minulosti byla rovněž zařazena mezi tyto osvětově - naučné stati, neboť hovoří o rizikových faktorech vzniku aterosklerózy u mužů středního věku. Cílem této studie bylo odpovědět, zda pravidelná konzumace asi 830 ml světlého ležáku denně příznivě ovlivní některé parametry rizika aterosklerózy a oxidační zátěže organismu. Studie byla podpořena Českým svazem pivovarů a sladoven a vyvolána Iniciativou zodpovědných výrobců piva.
Prvým kolem, kde byl testován zdravotní stav zájemců, neprošlo značné procento (pro zvýšenou aktivitu jaterních enzymů, značně zvýšenou koncentraci krevních tuků – triacylglycerolů, příliš vysoký krevní tlak, laboratorní známky poškození slinivky břišní apod.). Druhým problémem byla skutečnost, že pivo je alkoholický nápoj. Téměř denně slyšíme o autonehodách pod vlivem alkoholu, o problematice alkoholismu atd. Bylo třeba tedy opakovaně zdůrazňovat, že lékaři nepropagují konzumaci alkoholických nápojů, ale naopak jejich střídmé požívání, kde se může projevit jejich příznivý účinek, navíc spojené se zdravým životním stylem. Do studie se přihlásilo 116 zájemců. 21 jich bylo vyřazeno z uvedených zdravotních důvodů a další dva byli vyřazeni během studie. Celou studii tedy absolvovalo 93 mužů. Všichni účastníci studie podepsali informovaný souhlas, jehož součástí bylo i konstatování, že jsou si vědomi, že pivo je alkoholický nápoj a po jeho pití musí dodržovat příslušná omezení (nepít před řízením vozidla apod.). Jako u všech vědeckých studií, i zde celý projekt předem schválila společná etická komise Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Plzni.
Standardizovaným dotazníkem byla zjištěna průměrná spotřeba všech alkoholických nápojů před začátkem studie (24,8 g alkoholu/den), z čehož asi 73 % tvořilo pivo. Každý ze zařazených účastníků studie přišel na tři návštěvy do ambulance: po přibližně 1 měsíci abstinence od alkoholu (vyšetření A), následoval měsíc pití piva denně a druhá návštěva (vyšetření B). Studie pokračovala znovu měsíční abstinencí zakončenou poslední návštěvou (vyšetření C). Při každé návštěvě byl účastník zvážen,byl změřen tlak krve a odebrán vzorek krve. Účastníci studie pili po dobu jednoho měsíce po návratu z práce a večer jedno velké a jedno malé pivo, tedy celkem asi 830 mililitrů. Byl to světlý ležák českého typu, „dvanáctka“, jak už bylo uvedeno. V podávaném pivu byla změřena koncentrace vitaminů B6, B12 a kyseliny listové a také celková antioxidační kapacita.
V každém vzorku krve byly vyšetřeny tzv. jaterní testy, aby mohl být posouzen event. škodlivý účinek alkoholu na játra, dále hladinu krevních tuků – triacylglycerolů, cholesterolu a jeho frakcí. Ty jsou známé jako HDL-cholesterol, který má ochranný účinek před aterosklerózou (laiky zvaný „hodný“ cholesterol) a LDL-cholesterol, jehož zvýšená koncentrace naopak vznik sklerotických změn na cévách podporuje („zlý“ cholesterol). Změřena byla i hladina kyseliny močové, o níž je známo, že po alkoholu stoupá, a sledováno bylo celé spektrum vyšetření, které dovede posoudit zátěž organismu volnými radikály a jeho schopnost bránit se před jejich účinkem. Právě volné radikály svým oxidačním účinkem mohou poškozovat cévní výstelku a měnit částice LDL na toxické, což obojí podporuje vznik aterosklerózy. Protože na skleroticky změněném povrchu cév se mohou usazovat krevní destičky s následným růstem krevní sraženiny (trombu), který pak uzavře např. věnčitou či mozkovou tepnu, sledována byla i hladinu fibrinogenu v krevní plazmě. Fibrinogen jako faktor, podporující krevní srážení; se přitom mění ve vláknitý fibrin, tvořící základ krevní sraženiny.
Bylo sledováno, k jakým změnám došlo mezi vyšetřením A a B, tedy během měsíčního období pití piva, a zda pozorované změny přetrvávaly i během dalšího měsíce abstinence (vyšetření C).
Velmi mírné zvýšení „jaterních testů“ bylo sice statisticky významné, z klinického hlediska se však jednalo o nevýznamné změny. Hodnoty při měření B rovněž prokázaly očekávaný vzestup kyseliny močové opět následovaný návratem k původním hodnotám. Po fázi pití piva (měření B) byl sledován vzestup celkového, HDL i LDL cholesterolu. Poměr LDL a HDL cholesterolu, zvaný někdy aterogenní index, statisticky významně po pití piva klesl a tento pokles zůstal významný i při měření C; ukazuje to, že převládl „hodný cholesterol“, působící na cévy ochranně. Triacylglyceroly stouply při měření B překvapivě jen statisticky nevýznamně, což lze hodnotit příznivě. Koncentrace fibrinogenu poklesla v měření B a tento pokles zůstal statisticky významný i v měření C; ukazuje to snížení pohotovosti k nadměrnému srážení krve.
Další měřené parametry ukázaly zlepšení antioxidační ochrany organismu po pití piva; i tento nález se dá hodnotit příznivě z hlediska tendence k rozvoji aterosklerózy.
Pravidelné pití ležáku českého typu – na rozdíl od vína a jiných alkoholických nápojů – nevedlo k vzestupu hladiny homocysteinu, dalšího nezávislého rizikového faktoru srdečně-cévních chorob. To je možné vysvětlit poměrně vysokým obsahem kyseliny listové a vitaminů skupiny B v pivu; v denním množství (830 ml) piva bylo obsaženo 20 % doporučené denní dávky vitaminu B6 a 24 % doporučené dávky pro kyselinu listovou. Na rozdíl od podobné studie s vínem po měsíčním požívání piva došlo k nárůstu hmotnosti, v průměru o 3/4 kg. Je pravda, že kalorická nálož piva je ve srovnání s vínem vyšší, na druhé straně však nelze nevidět, že studie probíhala na podzim, kdy klesá tělesná aktivita a sklon k „přibývání na váze“ je vyšší.
Dá se shrnout, že došlo k ovlivnění několika rizikových faktorů aterosklerózy v příznivém směru; pivo může tedy, je-li požíváno v přiměřeném množství, chránit před rozvojem aterosklerózy.
A názor získaný v souvislosti s rizikovými faktory kardiovaskulárních chorob? Dá se říci, že každý člověk může pro své zdraví udělat nejvíc. Ale právě to je nejtěžší – aby člověk shodil nadbytečné kilogramy, musí pravidelně cvičit (kdyby to tak šlo nějakými tabletkami a přitom ležet u televize!), dát si zeleninový salát (ale když on se nabízí řízek nebo vepřové s knedlíky!), nekouřit (proč, když mi kouření nedělá potíže a sousedovi je osmdesát a kouří celý život?) – a takhle to většinou se snahou o správnou životosprávu končí. Samozřejmě ne vždy, ale často, a bohužel i u mladých, kde by se mělo začít. Umírněné pití piva může snížit riziko rozvoje srdečně-cévních onemocnění, vždy si však musíme být vědomi toho, že se jedná o alkoholický nápoj a že je třeba vzít v úvahu celou životosprávu – tedy rozhodně ne uzený bůček, „utopenec“ či salám a zapít to několika pivy.
„Hovoříme-li v souvislosti s aterosklerózou o srdečně cévních chorobách tj. o kardiovaskulárních nemocech (KVN), myslíme především nejčastější nemoci postihující srdeční a mozkové tepny event. další tepny.“ Tak zní úvodní věta stati, kterou zpracovali lékaři II. interní kliniky FN v Plzni, kteří jsou na tato onemocnění profesně speciálně zaměřeni. Uvádějí, že na KVN stále umírá v rozvinutém světě mnoho lidí; u nás jsou KVN každoročně příčinou více než poloviny úmrtí naší populace. Vysvětlují, že principem je tvorba sklerotického plátu ve stěně tepny , který ji postupně uzavírá a nedovoluje dostatečné prokrvení orgánu. Jestliže dojde k náhlému sražení krve na poškozeném sklerotickém plátu tj. k tepenné trombóze, vzniká akutní uzávěr tepny a náhlá srdeční nebo mozková příhoda tj. akutní infarkt myokardu nebo mozková mrtvice. Vysvětlují, že nedokrevnost srdečního svalu se nazývá ischemická choroba srdeční, která se může projevovat různě. Kromě náhlého srdečního infarktu se může projevit při fyzické nebo psychické námaze jako bolest na hrudi tj. angina pektoris, nebo jako různé poruchy rytmu srdce (arytmie) nebo jako srdeční selhávání. Nejzrádnější formou ischemické choroby srdeční je náhlá smrt, jejíž nejčastější příčinou je akutní srdeční infarkt; bohužel stále polovina akutních infarktů myokardu umírá na náhlou smrt doma nebo na cestě do nemocnice. Proto je velmi důležitá prevence KVN, tzn. zabránit, aby kardiovaskulární příhody vůbec vznikaly!
Riziko pro KVN je u každého člověka jiné; na jedné straně je dáno dědičnou náchylností a na druhé straně je lze ovlivnit životním stylem, tj. našimi návyky. Kouření, nedostatek pohybu a vysoko-energetická tučná strava zvyšuje riziko vzniku aterosklerózy a KVN.
Jakou roli hraje pití piva u KVN ? Pití piva má některé dobré, tj. protektivní účinky, ale i některé škodlivé, tj. rizikové účinky pro KVN.
Mezi KVN se řadí také vysoký krevní tlak - hypertenze, která je zároveň rizikem pro aterosklerózu i trombózu a následně rizikem srdečního infarktu nebo cévní mozkové příhody. Z moderních studií byla přínosem americká studie Klatského, která prokázala u mužů přímou souvislost mezi pitím alkoholu a vznikem hypertenze, ale u žen (které pijí většinou méně alkoholu než muži) se zjistila závislost krevního tlaku a hypertenze ve tvaru tzv. „J“ křivky tzn. že hypertenze se objevovala více u abstinentek a u žen s velkou spotřebou alkoholu, zatímco vysoký krevní tlak se téměř nevyskytoval u žen, které pily alkohol mírně.
Autoři znovu upozorňují, že je třeba definovat mírnou konzumaci alkoholu: u žen jsou to 1-2 alkoholické nápoje denně, u mužů 3 alkoholické nápoje denně. Alkoholický nápoj neboli drink je definován jako 0,5l piva nebo 2dl vína nebo 5cl destilátu. Podle řady studií nezávisel vznik hypertenze na druhu alkoholických nápojů tj. vztah mezi konzumací alkoholu a tlakem byl nezávislý na tom, zda se konzumovalo pivo, víno nebo destiláty.
Některé studie však neprokázaly tento vztah mezi vyšší spotřebou alkoholu a hypertenzí. Mezi tyto práce patří např. studie z plzeňského pracoviště z 80. let, ve které bylo zjištěno, že i těžcí pijáci v epidemiologické studii více než 3 tisíců mužů středního věku, kteří konzumovali více jak 10 plzeňských piv týdně, neměli vyšší krevní tlak ani vyšší výskyt hypertenze oproti mužům konzumujícím menší množství alkoholu. Vysvětluje se to vysokým obsahem draslíku v plzeňském pivu; je známo, že právě nedostatečný příjem draslíku podporuje vznik hypertenze. Přesto se všude na světě doporučuje nemocným s vysokým krevním tlakem omezit pití všech alkoholických nápojů včetně piva, a to do 30 g čistého alkoholu denně u mužů s hypertenzí (tj. maximálně 2 půllitry piva denně) a do 20 g čistého alkoholu denně u žen s hypertenzí (tj. maximálně 1 půllitr piva denně).
Obsah alkoholu je v běžně užívaných alkoholických nápojích v ČR různý : jeden litr 10° piva obsahuje 28g čistého alkoholu,jeden litr 12° piva 33g alkoholu, jeden litr vína 80 -100g alkoholu a konečně jeden litr destilátu 400 g alkoholu.
Pivo obsahuje i další látky, které snižují riziko rozvoje aterosklerózy a trombózy - tedy dvou základních procesů, které vedou k srdečnímu infarktu nebo mozkové mrtvici. Tak např. antioxidačně působící polyfenoly, které brání zabudování cholesterolu do tepenné stěny a foláty (kyselinu listovou) spolu s vitamíny skupiny B, které snižují homocystein (další metabolický rizikový faktor pro KVN). Také sám alkohol obsažený v jakémkoli alkoholickém nápoji, tedy i v pivu, brání vzniku aterosklerózy a KVN prostřednictvím zvyšování hladin HDL-cholesterolu.
Velkým hitem minulého století byl tzv. „francouzský paradox“ ; objevily se informace, že pití červeného vína snížilo výskyt KVN u francouzské populace i přes vyšší hladiny cholesterolu v krvi! Tento poznatek vedl k vyšší spotřebě červeného vína především v USA. Později se však tento poznatek vyvrátil, neboť bylo potvrzeno, že i bílá vína a ostatní alkoholické nápoje mají protektivní účinky na KVN tj. brání vzniku kardiovaskulárních příhod. Na druhé straně však těžší pijáci alkoholických nápojů mají častěji poruchy srdečního rytmu, neboť alkohol vede k větší ztrátě draslíku a hořčíku, a tento nedostatek iontů vede častěji k arytmiím až k náhlé smrti. Pravidelné pití alkoholu je spojeno s vyšším výskytem krvácivých cévních mozkových příhod, ale s menším výskytem cévních mozkových příhod ischemického typu, a to většinou na podkladě aterosklerózy ( asi 80% všech mozkových mrtvic).
I když pití piva snižuje výskyt srdečního infarktu i anginy pektoris, přesto nesnížilo úmrtnost na KVN a dokonce zvýšilo mortalitu na rakovinu plic u kuřáků zhruba 3krát. Pijáci piva si také častěji dopřejí masitou potravu a uzeniny. To zvyšuje riziko vzniku rakoviny konečníku a tlustého střeva, jak se prokázalo u české a bavorské populace, které mají podobnou spotřebu piva, červeného masa (tj. vepřové a hovězí maso) a uzenin. Sám alkohol může potencovat účinek kancerogenů v tabáku, mase a uzeninách.
Vliv pravidelné konzumace malých dávek alkoholu (piva) na celkovou úmrtnost, je rozdílný u mužů i u žen. U mužů snižuje celkovou mortalitu až od 45 let věku, kdy hlavní příčinou úmrtí jsou KVN. Do 45 let věku jsou to spíše úrazy a jiné choroby spojené s vysokou spotřebou alkoholu. U žen mírné požívání alkoholu piva, asi v poloviční dávce, snižuje celkovou úmrtnost i v mladším věku; ženy mívají v mládí méně úrazů, dopravních nehod i jiných chorob.
Lze tedy konstatovat, že pravidelná mírná konzumace piva a jiných kvalitních alkoholických nápojů prokazatelně snižuje riziko KVN především ve středním a vyšším věku. Protože lékař neví, který pacient může mít dědičný sklon k chronickému alkoholismu, nemůže pití alkoholu, a tedy i piva, přímo doporučovat. Avšak osobám, které jsou dlouhodobými mírnými konzumenty alkoholických nápojů, tento způsob pití nezakazujeme.
Kardiolog Boček shrnuje všechny rizikové faktory vzniku aterosklerózy : hypercholesterolémie, arteriální hypertenze, diabetes mellitus, obezita, kouření, zvýšená hladina homocysteinu. Zdůrazňuje podíl dehydratace a zvýšené pohotovosti ke srážení krve, což přispívá k manifestaci jakékoliv ischemické příhody. Z toho pak vyplývá i hodnocení piva s jeho protektivními účinky, resp. s jeho obsahem antiooxidancií, s jeho vlivem na vyšší hodnotu HDL cholesterolu a naopak na snižování LDL cholesterolu. Ovlivňuje i další rizikové faktory, jakými jsou stres, likviduje již zmiňovanou dehydrataci a pohotovost k vyšší krevní srážlivosti. Pivo také podporuje syntézu endogenních vazodilatancií, které mají přiměřený antihypertenzní účinek. Bylo prokázáno, že konzumace 4 – 9 litrů piva za týden má pozitivní vliv na stav kardiovaskulárního systému. Nadměrné pití piva však vede naopak ke zhoršování situace KV aparátu. Zhoršuje arteriální hypertenzi, projevy srdečního selhávání a dokonce přímý toxický vliv alkoholu na myokard může vést k rozvoji alkoholické kardiomyopatie.
O vlivu pití piva na uropoetický systém jsou různé, často i protichůdné názory.Docent Motáň uvádí, že je třeba zdůraznit, že k hlavním úkolům ledvin patří nejen odstraňování řady škodlivých látek, které vznikají při látkové výměně, ale také udržování rovnováhy tekutin v organismu. Pokud jsou ledviny zdravé, dokáží se do značné míry přizpůsobit menšímu nebo naopak většímu přísunu tekutin a přiměřené množství tekutin z těla vyloučit. Když však ledviny mají sníženou funkci, je správné sledovat, kolik moči organismus za den vyloučí a podle toho upravovat příjem tekutin (s přihlédnutím i k pocení, případné horečce apod.).
Z toho vyplývá, že vypití většího množství piva může u ledvinové nedostatečnosti spojené se sníženou tvorbou moči mít nežádoucí důsledky – především hyperhydrataci. Nutno však podotknout, že stejný účinek mohou mít i jiné nápoje, dokonce i kvalitní pitná voda v nadbytku může při selhávání ledvin vést k otokům, dušnosti a až k otoku plic. Pití piva a jiného alkoholu je třeba omezit u dny.
Naproti tomu je řada situací, kdy lékař doporučuje zvýšit příjem tekutin a nevylučuje i příjem v podobě piva. Při infekcích v ledvinách a vývodných močových cestách je základním předpokladem „propláchnutí“ močového systému, které sníží pomnožování bakterií, a proto je žádoucí vypít 2,5 až 3 litry tekutin za den (pokud nejsou jiné důvody, které by příjem tekutiny omezovaly). Je utkvělou představou mnohých lidí, že toto „proplachování“ se musí provádět pouze urologickým čajem či jinými speciálními čaji dle různých léčitelů. Zkušenost ukazuje, že když lékař doporučí – zejména mužům – pít po více dní tyto čaje, obvykle nesklidí úspěch a mnozí muži nedokáží v této formě doporučené množství tekutin přijmout. V těchto případech bychom mohli souhlasit i s vložením rozumného množství piva (0,5 l až 1 l/den), což obvykle zlepší spolupráci nemocných ohledně doporučeného příjmu tekutin. Samozřejmě je nutné respektovat současně podávané léky, z nichž některé se s alkoholem neslučují.
Obdobná situace je při zvýšeném sklonu ke tvorbě močových kaménků. Zvýšeným příjmem tekutin lze předcházet vzniku nebo recidivě tvorby močových kaménků. U některých typů močových kamenů se doporučuje vypít denně až 4 litry tekutin, u ostatních aspoň 2,5 – 3 litry za den. Zajímavou práci zveřejnil Gary C. Curhan se spolupracovníky z Harvardské univerzity v Bostonu. Sledovali, zda některé nápoje zvyšují či snižují riziko vzniku kaménků v močovém ústrojí. Dospěli k zajímavým výsledkům: při denním pití 240 ml (tj. zhruba čtvrt litru) kávy se sníží riziko vzniku močových kaménků v budoucnosti v průměru o 10%, při pití stejného množství čaje o 14%, při pití piva o 21% a ještě o něco více při pití 240 ml vína denně . Naproti tomu při pravidelném pití stejného množství jablečného a grapefruitového džúsu se zvýší pravděpodobnost vzniku močových kaménků o 35% a 37% . Tito badatelé porovnávali pití zmíněných nápojů s účinkem pití čisté vody a dospěli k tomu, že nejde jen o množství tekutin, ale že se uplatňují určité látky obsažené v uvedených nápojích (např. v pivě), které snižují riziko vzniku kaménků. Naopak v džúsech jsou látky, které riziko vzniku kaménků zvyšují (zvýšené množství šťavelanů v ovoci, které za některých okolností mohou vést ke vzniku šťavelanových močových kaménků).
Podobné tvrzení má i uroložka Toufarová. Základní urologickou otázkou je bilance tekutin u nemocných s postižením močového systému. V souvislosti s dotazy na denní celkový příjem tekutin a výdej moče se 90% nemocných dotazuje lékařů, zda mohou pít pivo. Žijeme ve městě piva, kde konzumují pivo kromě novorozeňat, batolat, dětí předškolního a školního věku snad všechny zbývající věkové kategorie občanů, a proto nás otázky nemocných týkající se konzumace piva nijak nepřekvapují. Doporučujeme moderované pití piva, a to nejlépe méněstupňového. Pití piva podporuje diurézu velmi žádoucí u nemocných, kteří se podrobili léčbě ledvinových kamenů pomocí mimotělní rázové vlny, při které došlo k rozbití kamene na drobné fragmenty či písek. Navozený diuretický efekt napomáhá snadnějšímu odchodu těchto částic z močových cest. Pro nemocné je účelné udržování stálého příjmu tekutin během dne, aby byla zabezpečena dostatečná odpovídající 24hodinová diuréza minimálně v množství 2 litry nekoncentrované moče / 24 hod.
Vezmeme-li v úvahu skladbu potravin, stravovací návyky nemocných a způsob přípravy jídel české kuchyně obecně, považujeme pivo konzumované jako nápoj po obědě či večeři za nejvhodnější. Záleží na chuti jedince, zda upřednostňuje pivo 10ti stupňové, či 12ti stupňové, které některým nemocným pro svou – dle jejich mínění – větší hořkost vyhovuje lépe. Někteří nemocní, zejména při dlouhodobém průběhu nemoci, pozvolném zotavování po náročných operacích apod. vítají možnost pití piva spíše 12ti stupňového, které jim navozuje lepší chuť k jídlu a částečně také díky sedativnímu účinku piva navodí i krátkodobý spánek. Ten je pro takto vyčerpané jedince žádoucí a tím, že se dostaví bez nutnosti podání perorální aplikace hypnotik, je pro nemocného subjektivně přijatelnější. Využíváme také energetickou hodnotu piva, kterou odborníci uvádějí např. u 12ti stupňového piva 1850 kJ, u 10ti stupňového piva 1510 kJ.
Také nemocným, kteří trpí na opakující se infekty močových cest, avšak kteří již nejsou léčeni antibiotiky či chemoterapeutiky, doporučujeme konzumaci piva za účelem navození dostatečné diurézy, aby došlo k naředění moče a odplavení nežádoucích bakterií z těla. Pití piva doporučujeme také urologickým pacientům, kteří provozují pravidelnou sportovní činnost. Pivo svým vysokým obsahem vody, minerálů, vitaminů skupiny B a stopových prvků lze považovat z hlediska urologa za nejvhodnější hydratační nápoj. Je však nutné informovat pacienty také o množství alkoholu, které pivo obsahuje a nabádat je pouze ke střídmé konzumaci. Výzkumy týkající se konzumace piva přinesly opakovaně řadu pozitivních závěrů jak o antioxidantech obsažených v pivě, které likvidují volné radikály a blokují tak jejich škodlivé působení v organizmu, tak i o vlivu fytoestrogenů ve výživě. V potravě Středoevropanů je jich málo, čímž dochází k nárůstu některých typů nádorů. Fytoestrogeny jsou obsaženy v pivě a uvádí se, že snižují výskyt nádorů prostaty, dělohy a prsu. Urologickým pacientům s urátovou litiázou je třeba zdůraznit skutečnost, že alkohol obsažený v pivu redukuje vylučování kyseliny močové ledvinami, a proto u disponovaných jedinců narůstá hladina kyseliny močové v krvi a dochází k tvorbě urátové litiázy.
Důležité a nutné je informování nemocných s hypertrofií prostaty o možnostech vzniku akutní retence moči v souvislosti s pitím většího množství piva. Konzumace většího množství piva se může též negativně projevit u nemocných s erektilní dysfunkcí, u nichž může způsobit výrazný útlum sexuální aktivity. Ve shodě s ostatními odborníky z jiných medicínských oborů Toufarová připomíná, že pití kvalitního piva české provenience má a bude mít příznivý efekt za předpokladu, že bude našimi pacienty konzumováno v rozumné míře v souladu se starým českým příslovím: „Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti dlouhá léta“.
Obezitoložky Müllerová a Matějková připomínají, že každé „jedno pivo“ (500 ml) přináší kromě blahodárného pocitu osvěžení také poměrně velkou energetickou nálož (v průměru 800 kJ), kterou je třeba řádným způsobem - to jest zdatnou fyzickou aktivitou - vydat, aby nepřinášela škody. Obsažený alkohol vede organismus k tomu, aby ukládal přednostně tuk na břiše. Uložení tuku na břiše pak vede u dědičně vnímavých lidí k rozvoji tzv. metabolického syndromu. Je dobré si připomenout, jaká jsou kritéria pro diagnózu „metabolického syndromu“ :
Abdominální obezita ( měřen obvod pasu)
u muže více než 94 cm
u ženy více než 80 cm
+
přítomnost alespoň dvou ze čtyř následujících ukazatelů :
- triglyceridy větší než 1,7 mmol/l
- krevní tlak vyšší než 130/85 Torrů
- glykémie vyšší než 5,6 nebo oGTT 2 hod.
7,8 – 11,0 mmol/l
- HDL cholesterol méně než 1,1 mmol/l u ženy
méně než 0,9 mmol/l u muže
Jde o spojení rizik vysokého krevního tlaku, poruchy metabolismu tuků a cukrů, které vedou jak k cukrovce II. typu, tak k předčasnému rozvoji srdečně - cévních chorob.
Navíc se zvyšuje riziko vzniku nádorového onemocnění tlustého střeva. Jak se zdá, společným jmenovatelem pro rozvoj těchto život ohrožujících poruch je obezita s nadbytečným tukem uloženým na břiše. Také z pohledu léčby obezity není konzumace jakéhokoli alkoholu příliš žádoucí, protože se téměř vždy musí omezovat energetický příjem. Přestože pivo má poměrně vysoký obsah vitamínů skupiny B a minerálních látek, nepředstavuje optimální potravinu během redukčních diet. Takže pivo je možné konzumovat v přiměřeném množství v případě, že není potřeba redukce hmotnosti, a pokud jeho konzumaci předchází a nebo po ní následuje dostatečný fyzický výkon, aby tělo nabytou energii zdárně vydalo a nebyla mu na obtíž.
Diabetolog a dietolog Rušavý a Mudra sdělují, že umírněná konzumace alkoholu u žen je dle některých pozorování provázena snížením tělesné hmotnosti.Tato skutečnost bývá označována jako „francouzský paradox“. V přehledu 38 studií 12 nalezlo pozitivní korelace mezi příjmem alkoholu a tělesnou hmotností, 12 prokázalo negativní korelaci a ve 14 nebyl nalezen žádný vztah. Provedené studie prokazují, že energie přijatá v alkoholickém nápoji se přičítá k energii z potravy a nápojů a že není spojena s kompenzatorním snížením příjmu energie z jiných zdrojů.
Zatímco ve starších pracích byl alkohol označován za faktor zvyšující výskyt diabetu, dnes převažují práce prokazující pozitivní - ochranný efekt umírněného pití na výskyt diabetu. Častěji zjišťovaným vztahem mezi konzumací alkoholu a rozvojem diabetu je U nebo J křivka, podobně jako například u kardiovaskulární nebo celkové mortality. Chybění vzestupné části (negativní účinek vysoké dávky) této křivky v některých pracích bývá vysvětlován malým zastoupením skupin s vysokým příjmem alkoholu.
Epidemiologické studie poskytují relativně konzistentní důkaz o tom, že mírný příjem alkoholu zlepšuje inzulínovou senzitivitu a že tento mechanizmus je zodpovědný za část ochranného vlivu alkoholu na výskyt ischemické choroby srdeční. Dávková závislost mezi příjmem alkoholu a inzulínovou senzitivitou je v části prací popisována jako J nebo U křivka, podobně jako u kardiovaskulární mortality a morbidity, jindy je nacházen lineární vztah. Výsledky jsou protichůdné v otázce, zda vztah mezi příjmem alkoholu a inzulínovou senzitivitou je ovlivněn přítomností diabetu nebo obezitou. Americká diabetologická společnost - American Diabetes Association (ADA) doporučuje osobám, které se rozhodly pít alkohol, omezit jeho denní dávku na 2 alkoholické nápoje u mužů a jeden alkoholický nápoj u žen (jeden alkoholický nápoj odpovídá 15 g ethanolu). Dále doporučuje konzumovat alkohol současně s jídlem, aby bylo sníženo riziko hypoglykémie. Ohledně volby druhu nápoje ( pivo, víno nebo destilát ) nejsou dána žádná doporučení. Autoři připomínají, že alkohol by měly vedle těhotných žen a osob s rizikem abúzu vyloučit také např. nemocní s pankreatitidou nebo těžkou hypertriacylglycerolemií. Autoři připojují „Vyjádření výboru České diabetologické společnosti ohledně konzumace piva u diabetiků“, které cituji v celém rozsahu:
1. Pivo nesmí být konzumováno u nemocných s nedostatečnou kompenzací diabetu.
2. Pivo lze tolerovat v maximálním množství 1/3 l denně pro ženy a 1/2 l pro muže.
3. U pacientů s diabetem 2. typu je nutné zohlednit zejména energii obsaženou v pivu, započítat ji do celkového denního energetického přijmu a případně příjem této energie navíc kompenzovat pohybem, či snížením množství jiné potravy.
4. U pacientů s diabetem 1. typu je nutné zohlednit obsah sacharidů a po individuálním otestování glykémie pomocí glukometru upravit množství aplikovaného inzulínu.
5. Pivo nesmí být podáváno při poškození jater, což je u diabetiků 2. typu častý jev. Podkladem je jaterní steatóza.
6. Pivo pro diabetiky (DIA pivo) obsahuje minimálně sacharidů, ale o to více alkoholu. To je třeba zohlednit v příjmu energie.
7. Pivo není lék!
Autoři končí svoje sdělení podobně jako ostatní odborníci: pro pití piva u pacientů s diabetem platí to samé, co je obecně platné pro většinu lidského konání – chci-li si dát pivo, musím vědět, za jakých okolností mohu, musí mi být jasné důsledky a musím umět předcházet případným nežádoucím vlivům. I pro pivo platí – všeho s mírou.
Dermatovenerolog profesor Resl začíná svoji stať o pivu konstatováním, že již Goethe říkal, že „pokud se může pít, lze být ještě šťastným. Chronická spotřeba alkoholu však škodí různým orgánům. Rovněž kůže může být přímo nebo nepřímo postižena. Alkoholem mohou být manifestovány či zhoršovány i mnohé kožní nemoci.
Individuální rozdíly v nepříznivých účincích nadměrného požívání alkoholu jsou dány rozdíly v jeho vstřebávání, distribuci, v úrovni zpracovávání v metabolických procesech, ve vylučování a také v genetických faktorech, což vysvětluje i nestejnou toleranci alkoholu u lidí. Toxické účinky působí především vznikající acetaldehyd, ale i nedostatek glutathionu apod. Vznikají tak škody především na játrech a na nervové soustavě. Je narušován metabolismus tuků a hormonů.
Tak například nemocný muž, který trpí jaterní cirhózou, má příznačné hormonální poruchy, vedoucí ke změně původního charakteru kůže a vlasů, které jsou charakteristické pro ženské pohlaví. Kůže je jemná, tenčí, s řídkým ochlupením, vlasy ztenčelé a poléhavé. Dokonce dochází i ke gynekomastii. Naopak je tomu u ženy s tvrdnutím jater, u které jsou projevy virilizace (např. se objevuje klasická mužská pleš, je přítomný hirsutismus, zhrubne hlas apod.). To jsou symptomy, popisované v literatuře již po desítky let, avšak je nutné připomenout, že tvrdnutí jater má celou řadu příčin, nikoliv jen nadměrné požívání zejména nekvalitního alkoholu.
Nepřímo je také ovlivňováno vitamínové hospodářství, proces látkové výměny a imunitní soustava, což vede k poškození i buněčné imunity. Zmenšení počtu například granulocytů působí poruchu fagocytózy, tj. „uklízecí“schopnosti těchto bílých krvinek. Nízká produkce bílkovin v játrech má za následek hypoproteinémii a tvorbu viditelných otoků na dolních končetinách. Přítomnost volné tekutiny v dutině břišní (ascites) působí zvětšování břicha a má za následek tvorbu pajizévek, vznikajících někdy na kůži zvětšeného břicha jako průvodní jev fyziologického těhotenství. Následky nadměrného požívání alkoholu se projevují zejména také na cévách, nehtech a tukové tkáni, čímž může být postižen celý vzhled postiženého. K tomu přistupuje řada dalších alkoholem indukovaných chorob, včetně specifických kožních příznaků.
Habitus těžkého alkoholika je typickým příkladem poruchy tukového metabolismu s abnormální adipozitou (ztučněním) se současnou přítomností atrofií svalů, která je charakterizována štíhlýma nohama. Sklon k suchým dermatitidám může být podpořen zvýšenou diurézou. Vyskytuje se rozšíření obličejových cév se zjevným trvalým zčervenáním kůže (plethorou) obličeje. Je důsledkem trvalého rozšíření cév v rámci poškození cévních regulačních mechanismů. Dochází také někdy k projevům intolerance alkoholu, při které po podání alkoholu dojde ke svědění, příp. kopřivkové vyrážce, přičemž je sporná existence imunologicky zprostředkované alergické reakce.
K předním důsledkům na kůži lze počítat nepochybně vliv na cévy. Vedle již zmíněných barevných změn v obličeji jsou výrazem jaterního poškození obecně známé tzv. pavoučkové névy ( vyskytují se takřka výhradně nad úrovní prsních bradavek směrem vzhůru), právě tak jako palmární erytém (symetrické zčervenání kůže na dlaních). Rozšíření cév v okolí pupku se označuje jako caput Medusae . Je výrazem obchvatu oběhu v důsledku přetlaku ve vrátnicové žíle jako důsledku anatomických změn v játrech. Jen pro úplnost : podobné „křečové žíly“ jsou v dolních partiích jícnu, event. i v žaludku, a zejména pak i v oblasti konečníku (haemorrhoidy).
Změny bývají i na nehtovém lůžku, např. červené srpečky nehtů, dále lžičkovité nehty a bílé skvrny na nehtech. Dalším příznakem bývají kožní tečkovitá krvácení na kůži a sliznicích anebo až krevní výlevy na papírově ztenčené kůži. Porucha funkce jater totiž představuje poruchu krevní srážlivosti.Skoro polovinu pacientů s cirhózou trápí svědění kůže, které často dlouho předchází daleko zřetelnějším kožním příznakům. Přicházejí pak s typickými následky na kůži po jejím intenzívním škrábání až „do krve“.
Alkohol, který způsobil snížení imunity, má za následek zvětšenou náchylnost pro různé typy infekcí, včetně tuberkulózy plicní nebo mimoplicní.
Různá kožní onemocnění se manifestují nebo mění pod vlivem alkoholu. Platí to zejména u lupénky, ale i u ekzému a akne. Bývá přítomná zbytnělost mazových žláz anebo zhoršená původní. Rhinophyma ( zbytnělý červený nos) je často vnímán laiky jako stigma pro nos pijáků, ale tato forma kožního postižení není následkem nadměrného požívání alkoholu.
Běžný je negativní vliv alkoholu, který odstraní potřebné zábrany, zejména u mladých lidí, takže jsou častěji nakaženi pohlavními nemocemi. Především jde o kapavku a syfilis, příp. tragickou nákazu HIV/AIDS.
Závěrem autor konstatuje, že zkušenému dermatologovi ani některé tyto „drobné“ změny neuniknou. Nemocného zpravidla také odešle k internistovi, který pak často původní podezření na chronické toxické (etylické) poškození jater potvrdí.
Požívání alkoholu, a tedy i piva, by se měli vyvarovat zásadně lidé, kteří prodělali některé jiné jaterní onemocnění, především pak infekční žloutenku jakéhokoliv typu. U nich pak toxické poškození jater vzniká daleko snadněji a časněji. V tom se shoduje s gastroenterologem Hejdou. Ten konstatuje, že v současné době není znám žádný pozitivní ( protektivní) efekt, který by měl alkohol na játra a jejich funkci. Pro poškození jater je důležitý jen absolutní obsah alkoholu v nápoji, nikoliv forma jeho požití. Alkohol je téměř výlučně odbouráván v játrech pomocí několika skupin enzymů. Aktivita některých těchto skupin enzymů se může při pravidelné konzumaci alkoholu zvýšit, čímž lze vysvětlit lepší toleranci k alkoholu u některých jedinců a jejich možnost vypít větší množství „piva“ bez známek zřetelné opilosti (rychleji se odbourá více alkoholu). To však ale vůbec neznamená, že alkohol za této situace ( rychlejší odbourávání) játrům neškodí !
Alkohol poškozuje játra dvojím, na sobě nezávislým, způsobem. Alkohol je pro játra potenciální jed, který játra musí zlikvidovat a vyloučit z organizmu. Jeho konzumace v nepřiměřeném množství vede k zániku jaterních buněk a jejich pozvolnému nahrazování vazivovou tkání. Dalším důležitým faktorem je výrazný obsah cukrů, a tedy energie v alkoholu, a to především v pivu. Vypití tří piv tedy již znamená třetinový až poloviční denní přísun energie. Tato volná energie se nikam nemůže ztratit, proto je v organizmu přeměněna na zásobní formu, tuky, a ty jsou ukládány na „známá místa“, tedy tukový polštář na břiše a v břišní dutině. Kromě toho je však velké množství tuků deponováno v jaterní tkáni a vede ke steatóze. K tomuto stupni poškození jater vede především pravidelná konzumace několika piv denně bez potřebné fyzické aktivity. Je třeba připomenout, že steatóza jater však může vznikat i z jiných příčin, např. při familiárních poruchách tukového metabolismu. Pití alkoholu včetně piva bez dostatečné a pestré potravy, obsahující životu potřebné bílkoviny, může játra zcela zničit během několika měsíců. V podstatě lze říci,že nejlepší ochranou jater před toxickým účinkem alkoholu je pestrá a zdravá strava s dostatkem základních bílkovin (tedy nikoliv klasická „hospodská“ strava: bůček, ovar, párky, klobásy, sekaná apod.). Je známo, že obyvatelé Francie a středomoří pijí relativně velké množství alkoholu, jak vína, tak i piva. Před možným toxickým efektem je částečně chrání právě jejich pestrá a vyvážená „středomořská“ dieta.
Požívání alkoholu může vést k progresi jiných onemocnění jater, ať endogenního či exogenního původu, jejich průběh výrazně urychlit a vést časně k cirhóze jater.
Pacienti s jaterními chorobami by měli alkohol užívat velmi opatrně, či spíše vůbec ne.
Onemocnění jater a užívání alkoholu může odbourávání některých léků zvýšit (čímž se snižuje jejich účinnost) nebo naopak odbourávání některých léků snížit, což může vést k jejich větší toxicitě. Zde je nutné uvést na prvním místě paracetamol, běžně dostupný lék na teplotu a chřipku. Předávkování tímto lékem může být i smrtelné. U lidí s poškozenými játry a s užíváním alkoholu se potenciálně toxická dávka snižuje.
Autoři Rokyta a Králíčková se zabývají vlivem piva na zdraví žen. Ten je dán jeho složením, které bychom mohli pro zjednodušení rozdělit na alkoholovou a nealkoholovou složku. V rozumné míře je pivo užitečné především pro ženy po přechodu.
V reprodukčním věku jsou ženy chráněny proti rozvoji aterosklerózy vlastními estrogeny. Zatímco úmrtnost mužů na kardiovaskulární choroby začíná vzrůstat již od 35. roku věku, u žen vzrůstá až v období po přechodu. Chybění estrogenů u starších žen vede k celé řadě nepříznivých metabolických změn, jejichž následkem jsou nemoci oběhového systému. Předpokládalo se, že léčebné podávání hormonů povede ke snížení úmrtnosti žen na onemocnění srdce a cév. Ačkoliv se tato domněnka bohužel zatím nepotvrdila, přesto estrogeny, a zvláště ty přírodní, přirozeně se vyskytující ve stravě, zůstávají nadějí pro budoucnost.
V pivě jsou tyto fytoestrogeny přítomny. Jejich estrogenní aktivita není zanedbatelná, nejsilnější z nich je pravděpodobně 8-prenylnaringenin. Isohumulony, hořké substance pocházející z chmele, působí proti obezitě, zlepšují lipidový metabolismus a tím potlačují rozvoj aterosklerózy. Tyto biologické aktivity vedou nejen k ochraně cév, ale i k dalším efektům, jež fungují jako prevence až léčba příznaků přechodu, např. návalů či nastupující osteoporózy.
Pivo obsahuje dále řadu proteinů a spektrum B vitaminů (dokonce ve větším množství, než jsou přítomny ve víně), které zvyšují kvalitu vlasů, nehtů a pokožky. V pivu je obsažena i řada iontů (jsou zastoupeny v různém množství, některých je ale v pivu méně než ve víně, např. železa). Antioxidanty, které obecně řečeno zpomalují stárnutí organizmu, jsou obsaženy v pivu v přibližně stejném množství jako ve víně, liší se spíše typem (mají různý původ – chmel versus hrozny).
Naproti tomu je otázkou, jaký vliv má alkohol na reprodukční zdraví žen, to znamená na ženu v reprodukčním věku. plodnost pitím piva pravděpodobně ovlivněna není. Jiná situace ovšem nastává tehdy, pokud je žena léčená pro neplodnost. V roce 2003 bylo zjištěno, že pití alkoholu může vést k selhávání léčby neplodnosti. Studie byla provedena v USA na 220 neplodných ženách. Bylo prokázáno, že pokud ženy pily více než půllitr piva či více než 2 dcl vína denně pravidelně v období jednoho roku před léčbou neplodnosti, množství jim odebraných vajíček se snižovalo až o 13% a stejný příjem alkoholu v průběhu 1 měsíce před léčbou téměř trojnásobně zvyšoval možnost neúspěchu léčby a dvojnásobně zvyšoval riziko spontánního potratu.
Zdá se pravděpodobné, že zvýšení rizika potratu vlivem konzumace alkoholu se netýká jen žen, které otěhotněly po léčbě, ale i těch, které otěhotněly spontánně. K potvrzení či vyvrácení této domněnky byla provedena celá řada studií, jejich závěry jsou však zatím protichůdné. Italská studie z roku 1994, provedená na 462 ženách, jež potratily do 12. týdne těhotenství, s kontrolní skupinou 814 žen, které porodily donošené zdravé děti, neprokázala žádnou spojitost mezi pitím alkoholu a potraty. Problémem je, že faktorů, které vedou k potrácení (fyzické vypětí, stres apod.), je mnoho a jejich objektivní zhodnocení je obtížné.
Z toho vyplývá, že ačkoliv nemůžeme prokázat jasnou spojitost mezi alkoholem a potratem, měli bychom se na počátku těhotenství alkoholu rozhodně vyhnout. A to i proto, že konzumace alkoholu v těhotenství (v dávce 1 nápoj více než 4x týdně) vede k zvýšení rizika předčasného porodu a k možnosti poškození plodu (tzv. fetální alkoholový syndrom).
Všechny tyto poznatky je možno shrnout do konstatování, že pivo je v rozumné míře ženám rozhodně zdravotně přínosné. Vyšším dávkám alkoholu obecně by se však měly vyhnout ženy plánující otěhotnění či již těhotné.
Neonatolog Dort připomíná, že alkoholové poškození lidského plodu bylo definováno poprvé v 70. letech 20. století jako soubor poškození dětí alkoholiček, zahrnující odchylky utváření obličeje, poruchu růstu a postižení mozku a byl přijat název fetální alkoholový syndrom (FAS).
Alkohol v těle těhotné ženy může totiž způsobit u plodu v děloze poškození růstu a další poruchy, které se mohou projevovat po celý život zplozeného dítěte.
Děti, prenatálně vystavené takřka permanentní nízké až střední hladině alkoholu, mohou mít poruchy duševní činnosti či vrozené vady somatické. Pak se mluví o alkoholové vývojové poruše nebo alkoholové vrozené vadě.
Rizikové je zejména nárazové pití. Klíčovým ukazatelem je podle experimentálních výsledků vrcholová hladina alkoholu v krvi. Opakované epizodické pití představuje vysoké riziko pro plod. Z toho lze usuzovat, že není-li navozena významnější hladina alkoholu v krvi, pak by plod neměl být ohrožen. Po malém množství piva v podobě několika doušků, vypitých po jídle, lze předpokládat, že hladina alkoholu v krvi zůstane pod hranicí detekovatelnosti (0,2 promile).
Pro postižení plodu alkoholem také svědčí biochemické nálezy v pupečníkové krvi a smolce
Děti vystavené v děloze působení alkoholu mají narušený spánek, špatně sají. Neklid a neztišitelný křik mohou narušovat jak příjem stravy, tak vzájemnou vazbu matky a dítěte. Alkohol obsažený v mateřském mléce pozměňuje jeho chuť a může tak dále narušit kojení. Denní přívod alkoholu mateřským mlékem dále zhoršuje poškození mozku a vývoj dítěte.
V dalším vývoji postižené děti mohou jevit poruchy pozornosti s hyperaktivitou.
Nádorová onemocnění jsou často provázena narušeným stavem výživy, malnutricí, která se klinicky manifestuje jako nádorová kachexie. Ta se projevuje anorexií , ztrátou tělesné hmotnosti, úbytkem svalstva a podkožního tuku, celkovou slabostí a anémií. Tyto známky zhoršené výživy postihují polovinu nemocných se zhoubným nádorem. Nejčastěji jí trpí nemocní s nádorem horní části zažívací trubice. Porucha výživy narůstá s pokračujícím růstem nádoru a u řady zemřelých onkologicky nemocných je při pitvě zjišťována kachexie jako hlavní příčina úmrtí. Ztráta hmotnosti u onkologicky nemocného totiž výrazně zhoršuje prognózu onemocnění pacienta se zhoubným nádorem , neboť se projevuje na snížení jeho výkonnostního stavu (performance status) . Jako nejjednodušší se v léčbě nádorové podvýživy jeví zavedení vhodné diety, neboť normální příjem potravy ústy výrazně posiluje psychiku onkologicky nemocného. Samozřejmě podmínkou jejího úspěchu je zachycení nádorové malnutrice v iniciálním stavu.Ještě lepší je jí předcházet.
Prof. Vorlíček ve své monografii Obecná onkologie a podpůrná léčba stanovuje dietní rady pro udržení normálního přísunu potravy při nechutenství a zvracení. Docent Fínek, plzeňský onkolog z FN Plzeň, vybírá ta nejdůležitější :
· Zrušit veškerá neúčelná dietní omezení
· Jíst po malých porcích 6x – 8 x denně
· Upravit konzistenci stravy podle typu převažujících obtíží
· Omezit vliv intenzivní vůně teplé stravy při její přípravě a konzumaci
· Chlazené potraviny a nápoje mohou být nemocnými lépe tolerovány
· Přijímat jídla s větší energetickou hustotou, včetně tuků.
· Jíst v klidu, pomalu vsedě a ve společnosti blízkých
· Příjemné prostředí a atraktivní úprava jídla
Upozorňuje, že pokud si pozorně přečteme následující body a položíme si otázku, která potravina splňuje všechny podmínky, zjistíme ke svému překvapení, že je to pivo.
Pivo, zejména Plzeňský Prazdroj, svojí charakteristickou hořkou chutí a zásaditým charakterem zvyšuje výrazně chuť k jídlu. Doporučuje jej ke konzumaci nemocným s každým hlavním jídlem, minimálně 0,25 l ke každému jídlu. Pivo snižuje pocit pachutí v ústech, svojí energetickou hodnotou posiluje účinek stravy. Doporučuje jej podávat dobře vychlazené, nebrání jej podávat nemocným i při současné protinádorové léčbě.
Kromě vlivu na chuť nemocného, přísunu živin a vitamínů, přísunu tekutin ( nemocní lidé obecně málo pijí) , výrazně zlepšuje konzumace piva psychický stav onkologicky nemocných. Neboť: „ Když mi povolili pivo, nemůže to se mnou být tak hrozné“. Překvapivý je jeho závěr : pivo se asi nikdy nedostane mezi uznávaná léčiva v obecné medicíně, ovšem u onkologicky nemocných již jím je.
Psycholožka Šestáková uvádí, že jedním z důležitých prvků bazální stimulace je orální a olfaktorická stimulace. Znamená to u těžce nemocných pacientů poskytnout prožitkové a chuťové vjemy. Např. stimulace štětičkou namočenou v oblíbeném nápoji se známou vůní. Je vhodným stimulem také pivo? Posuďte sami:
Muž, dnes 60letý, před 4 roky onemocněl maligním tumorem jazyka, který byl neoperabilní. Podstoupil intenzivní radioterapeutickou léčbu, která mu významně ochromila tvorbu slin, polykání tekutin i jakékoliv potraviny. Radioterapie mu zachránila život, ale polykací schopnosti jsou natrvalo defektní.
Kvalita života byla svízelná, ale doporučená dieta ji pacientovi výrazně zlepšila. Dnes je spokojeným dvojnásobným dědečkem. Základem stimulace polykacího reflexu bylo pivo a míchaná vajíčka. Dodnes je to jeho hlavní energetický příjem.
Bazální stimulace orální a olfaktorická pivem vyvolala nejen pozitivní chuťové vjemy, ale i chemické složení piva celkově stimulovalo při dlouhém a obtížném stonání kvalitu života. Pokud člověk nemůže přijímat potravu a tekutiny, trpí nechutenstvím, pak upadá do reaktivní deprese a ztrácí motivaci k úzdravě. Pivo má jak stimulační, tak relaxační účinky a tím stabilizuje psychické i somatické funkce.
Pití piva nemá vliv jen na funkce orgánů tělesných, ale ovlivňuje v dobrém i zlém oblast psychosociální. O nepříznivém vlivu alkoholu je v tomto směru známo poměrně víc než o tom dobrém. Každý si snadno představí úpadek, k němuž dojde, když někdo propadne pití. Ale jak je to v tom případě, kdy pití piva může příznivě ovlivňovat sociální vztahy a napomáhat tak i k navození pocitu duševní spokojenosti, vyrovnanosti a stability? Takto uvádí svoji stať psychiatr docent Beran.
Sociální aspekt konzumace piva je úzce spjat s místem vlastní konzumace. K pití piva patří společnost a ta se schází v hospodě.Podrobněji soustřeďme pozornost na sociální funkci hospody, neboť zcela jistě to není místo sloužící jen k doplnění tekutin, případně k zahnání hladu. V hospodě se totiž lze dozvědět leccos nového, ale hlavně hospoda je místem, kde se každý může vyslovit k jakémukoli tématu. Je místem, kde si lidé tříbí své názory na politiku, společnost, na jiné lidi a na život jako takový. Samo vyjádření vlastního názoru, myšlenky, zkušenosti či pocitu je pro duševní zdraví jedince důležité. Neméně důležité je zažít to, že někdo mluvčímu věnuje pozornost, naslouchá mu a v podstatě s ním souhlasí. To má nepochybně blahodárný účinek na psychiku. Pro některé se to stává sociální závislostí, tedy závislostí na prostředí a společenství. Hospoda a lidé v ní mohou být pro literárně nadaného bohatou inspirací k tvůrčí činnosti. Příkladem za všechny je spisovatel Bohumil Hrabal. Pití piva je tedy činností společenskou, podporující rozvoj interpersonálních vztahů a sociálních dovedností. Facilituje pozitivní odezvu od okolí a přispívá tak k uspokojení jedné ze základních potřeb člověka, které jinak tak snadné nebývá. Podporuje duševní rovnováhu a stabilitu. To vše platí jen za toho předpokladu, že pití piva se děje v míře přiměřené a nevymkne se kontrole, jak to ostatně platí i o jiných směrech lidské činnosti.
Přednostka Kliniky pracovního lékařství Machartová konstatuje, že na první pohled se může zdát, že odpověď na otázku v jakém vztahu je pivo, práce a pracovní prostředí je velmi jednoduchá a ve své podstatě ošetřená zákonnými úpravami. Existovaly a dosud existují tzv. „horké“ provozy ( hutě, slévárny, apod.), kde bylo povoleno pití nízkostupňového piva. V současné době platí Nařízení vlády č.178/2001 Sb., které v §5 řeší problematiku poskytování ochranných nápojů. Množství alkoholu v těchto nápojích nesmí překročit 1 hmotnostní procento. Na zvýšený přísun tekutin je potřeba myslet i při práci, a to nejen v horkých provozech, v provozech s regulovanou teplotou, ale i v prostorách, kde jsou v provozu počítače, tiskárny, kopírky, ale i další přístroje. Vždyť každý z přístrojů produkuje teplo. Poslední výzkumy ukazují, že průměrné otopné těleso umístěné pod oknem vyprodukuje 0,3 kW tepla, kdežto 1 kopírka běžně užívaná v našich kancelářích vyprodukuje za stejnou dobu ve stejném prostoru 4 kW tepla. Zákonitě pak dochází k zvýšené ztrátě tekutin u osob, kteří v těchto prostorách pracují.
Pití piva nelze doporučit během žádného pracovního výkonu, nelze je doporučit ani při řízení motorových vozidel. Nic nám však nebrání pít pivo v rozumných dávkách mimo tyto činnosti.
Transfuzní lékařka Fronková konstatuje, že osoby závislé na alkoholu jsou z dárcovství krve trvale vyloučeny. Prvním příznakem poškození jater při alkoholismu může být i náhodné laboratorní zachycení zvýšené aktivity jaterních enzymů, což samo o sobě povede k vyloučení z odběrů krve. Jaterní testy jsou totiž u dárců krve pravidelně kontrolovány. Není bez zajímavosti, že na transfuzním oddělení FN v Plzni v roce 2005 na abnormality v jaterních testech bylo dočasně vyřazeno 500 dárců – převážně mužů, a trvale bylo vyřazeno z téhož důvodu 267 dárců. Z čehož ovšem nelze vinit vždy alkohol, podíl na tom má i typicky český způsob stravování, který je bohatý na tuky a je rizikovým faktorem pro rozvoj obezity a vyšších hladin tuků v krvi. To následně vede k již zmíněnému ztukovatění jater. Také nedodržení dietních opatření před darováním krve ( netučná snídaně ) může vést i u zdravého člověka k náhodnému mírnému zvýšení jaterních testů. Pití piva bezprostředně před a po odběru rovněž nelze doporučit. Alkoholem navozené rozšíření cév spolu s darováním cca 450 ml krve může snáze vést ke kolapsovému stavu a zároveň se může rychleji rozvinout stav opilosti
Soudní lékaři řeší problematiku pití piva a vůbec alkoholu v souvislosti s posuzováním osob, které mohli v alkoholovém opojení způsobit nějakou škodu až trestný čin. V naší republice platí tzv. nulová tolerance, tj zákaz pití alkoholu před jízdou motorovým vozidlem. Za pozitivní hodnotu, která prokazuje požití alkoholu, se považuje nejméně 0,21 g/kg alkoholu v krvi. Tato hodnota počítá jak s laboratorní chybou, tak i s endogenně vznikajícím alkoholem z požité stravy. Pivo se označuje procenty, která však neznamenají obsah alkoholu, nýbrž tzv. chlebnatost, to znamená množství zkvasitelných látek v mladině. Lze konstatovat, že po vypití jednoho piva 10 stupňového u muže s hmotností 80 kg, dosahuje za 30 minut hladina alkoholu nejvýše 0,26g/kg. Nulové hodnoty je pak dosaženo za dvě a půl hodiny ( 150 minut).
Stošestistránkovou knihu zakončil „doslovem“ pan profesor MUDr.Jaroslav Blahoš, DrSc., nestor našich internistů, předseda České lékařské společnosti J.E.Purkyně.
Pan profesor Blahoš uvádí, že projel doslova celý svět jako představitel české medicíny a že může zodpovědně konstatovat, že pivo je univerzálním nápojem na všech kontinentech.Novější terminologií by pití piva označil za „stabilní globální jev“. Nicméně nikde nepil pivo lepší, než je pivo plzeňské…
Po zhodnocení pozitivního přínosu chystané publikace nakonec přidává „šalamounsky“ výrok moudrého Šalamouna: „ Nezdolávej se pitím piva, aby nevycházela zmatená řeč z tvých úst tak, že bys nevěděl, co mluvíš“….
Literatura :
Kolektiv autorů (koordinátorka Emmerová M., odborný garant Racek J) :
PIVO A ZDRAVI
Plzeň 2007, nakladatelství NAVA, 106 stran.