19
Enviromentální vzdělávání v Řecku
V Řecku v souladu se zákonem 1892/90 z roku 1990 a následnými oběžníky tvoří environmentál-
ní vzdělávání integrální součást výuky na základních (dimotiko scholio: 1. – 6. třída, jimnasio: 7. – 9. třída)
i na středních školách. Jedná se o relativně mladý pokus o vzdělávání nové generace v oblasti životního
prostředí, jeho ochrany a sepětí člověka s přírodou. Nejedná se o povinnou výuku, její absolvování záleží
na konkrétním učiteli, zda se mu návštěva centra hodí do plánu či konkrétního programu. Tak se může stát,
že některé děti projdou environmentálním programem třeba třikrát za dva roky, zatímco jiné ani jednou.
Žáci navštěvují tzv. environmentální centra (kendra perivalondikis ekpedevsis, zkratka KPE), která zři-
zuje ministerstvo školství a kterých bylo k roku 2013 po celém Řecku celkem 50 (v důsledku ekonomické
krize se některá centra musela sloučit a některá přímo zanikla). Tato pak disponují celou řadou učebních
pomůcek (map, obrazů, ukázek fauny, flóry, mineralogie apod.), jež potom zaměstnanci center využívají
k názorné výuce. Centra se nacházejí často v přírodě (stranou velkých městských aglomerací), případně dis-
ponují i vlastní zahrádkou. Žáci absolvují nejen přírodovědné vycházky, ale pedagogové je s okolní faunou
a flórou seznamují i prostřednictvím různých interaktivních her. Tyto návštěvy žáků trvají většinou jeden celý
den. V případě, že centrum navštíví třída ze vzdálenějšího konce Řecka, může se případně ubytovat v samot-
ném centru (tedy pokud disponuje ubytovacími kapacitami) a konkrétní program pak může trvat dva dny.
Kromě výuky orientované na žáky zde probíhají i semináře ohledně environmentálního vzdělávání určené
speciálně pro pedagogy.
Enviromentální centra rovněž připravují speciální programy, zaměřené na určitou součást místní tradiční
gastronomie, historie, tradičního způsobu života. V posledních letech tak v některých environmentálních
centrech proběhly kurzy orientované na pěstování a zpracovávání oliv a olivového oleje (doprovázeno vý-
robou bylinkového oleje), život pastýřů (seznamování se s prací pastýřů ovcí a výrobou tradičních mléčných
výrobků s názornými ukázkami), či mínojská kuchyně (na Krétě se v rámci tohoto programu seznamovali
a pokoušeli se vyrobit podle starých receptů mínojské pokrmy a nápoje, vycházející samozřejmě ze zde pěs-
tovaných surovin).
Závěr
Jak již bylo zmíněno v samotném úvodu sborníku, hlavním tématem projektu„Environmentální turismus
– alternativní cesty“ byla environmentální výchova a její začleňování do všech úrovní vzdělávacího systému.
Cílem pak byla vzájemná výměna poznatků a zkušeností ve výše zmíněné oblasti. Tento cíl byl postupně
naplňován během jednotlivých mezinárodních setkání, která byla pro účastníky z obou zapojených regionů
velice přínosná. Při vzájemných jednáních si obě strany vyměnily mnoho cenných informací týkajících se ne-
jen environmentální výchovy a vzdělávání, ale měly rovněž možnost porovnat vzdělávací systémy obou zemí
a prodiskutovat aktuální problémy v oblasti školství. Projekt tedy naplnil svoji podstatu a zároveň se díky
navázání vřelého partnerství podařilo vytvořit půdu pro diskusi o možné další spolupráci v oblasti školství
a vzdělávání.
Odkaz na webové stránky projektu:
