drážní vodárna

Údaje

Popis památky

Dle Památkového katalogu (8/2022): Vodárna je součástí železniční stanice Kasejovice, situované cca uprostřed trati č. 191 Nepomuk - Blatná. Jedná se o volně stojící objekt nad obdélným půdorysem, orientovaný podélnou osou cca ve směru S-J. Stavba sestává ze dvou odlišných hmot, severní část půdorysu je patrová (vodojem) a jižní přízemní (kolna na uhlí). V přízemí vodojemu bývala kotelna vybavená původně pravděpodobně parním kotlem, v patře se dochovala nýtovaná otevřená nádrž na vodu o objemu 30 m3. V jižní přízemní části se nacházela kolna na uhlí. Voda se čerpala ze studny (situované před severním průčelím) do nádrže v patře vodojemu, ze které byla samospádem přiváděna do vodního jeřábu v kolejišti - dodnes je kompletně zachováno přívodní a spádové odběrné potrubí s ventily a částečně dochovanou izolací). Přízemí je v celém rozsahu zděné (pálená cihla), hladce omítané, patro vodojemu pak tvořeno hrázděnou konstrukcí (s cihelnou vyzdívkou) bedněnou na líci svisle kladenými prkny se segmentově vykrojenými spodními stranami. Střechy sedlové, o malém sklonu, pokryté keramickými pálenými taškami bobrovkami položenými na husté laťování. Hřeben střechy u přízemní části je souběžný s podélnou osou budovy, u patrového vodojemu pak orientován příčně. Fasády přízemí jsou hladké, členěné po obvodu nízkým kvádrovaným kamenným soklem, přízemí vodojemu ukončeno mohutnou cihelnou římsou s prostým maltovým profilem, která obíhá celé jeho těleso a je cca v úrovni hřebene střechy kolny. Koruna zdiva přízemní kolny je tedy situována níže než u vodojemu a není ukončena žádnou římsou. Jižní štítové průčelí kolny má ve střední ose vysoko situovaný malý na výšku obdélný okenní otvor lemovaný v nátěru fasády a s plastickými klenáky (střední zvýrazněný) z hrubé omítky v nadpraží. Za lícem zdiva osazeno dřevěné jednoduché jednokřídlé okénko dělené příčlemi do čtyř tabulek. Štít neoddělený, hladký, s výrazným přesahem střechy neseným protaženými pozednicemi a vrcholovou vaznicí krovu, jejichž zhlaví jsou opatřena profilací. Krajní krokve mají okosené hrany, podhled bedněný prkny a střešní plášť v čele ukončuje „štítové“ prkno s profilací, okosenou hranou a volutovým koncem. Západní podélné průčelí (orientované směrem ke kolejišti) má v přízemí dvě vstupní osy (do kolny a do kotelny v přízemí vodojemu). Vstupní otvor kolny je ukončený segmentem oblouku lemovaným plastickými klenáky (střední zvýrazněný) z hrubé omítky. Za lícem fasády je obdélný vstup uzavřený dodatečně vloženými jednokřídlými prkennými dveřmi s prostými vnějšími pásovými závěsy a ocelovou zárubní. Před líc průčelí kolny výrazně přesahuje okap nesený krokvemi s okosenými hranami a profilací zhlaví. Podhled bedněný prkny a na krokvích dochovány háky se zbytkem okapního žlabu. V patě zdiva mezi kolnou a vodojemem, je zachováno kovové kruhové zaústění okapního svodu. Přesah střechy před líc průčelí je ukončen „štítovým“ prknem s koncovým volutovým motivem, které je na straně k žlabu opatřeno oplechováním. Vstup do přízemí vodojemu je na výšku obdélný, s tesařským ostěním s obložkami a půlkruhovým nadpražím lemovaným plastickými klenáky (střední zvýrazněný) z hrubé omítky. Otvor dnes uzavřen provizorní pevnou výplní sbitou z prken a zbytků patrně původních dveří. Vlevo od vstupu je do zdiva ukotven původní stavoznak - ukazatel vodní hladiny a vlevo od něj betonový rám komínových dvířek. Dnes je stavoznak poškozen, kovové pásky se stupnicí jsou zkorodované, mechanicky poškozené, stupnice zcela nečitelná a podkladní dřevěná konstrukce zteřelá. V korunní římse nad středovou osou stavoznaku je malý kruhový otvor a v patře vedle okna kladka, tudy procházelo lanko ukazatele, které bylo protaženo přes druhou kladku na hraně nádrže, a na jeho konci býval plovák. Vpravo od vstupu jsou dodatečně zasekané elektroměrové rozvaděče. Fasáda patra s jednou středovou okenní osou je tvořena svisle kladenými prkny s lištami kryjícími spáry. Korunu římsy přízemí, přesahující před líc bednění patra, kryje plech (dříve asi tašky). Okenní otvor je na výšku obdélný, v parapetu dnes chybí bednění a je odhalen paždík (značně narušený hnilobou včetně okenního rámu) hrázděné konstrukce a její cihelná vyzdívka. Původně se jednalo o dvojité okno, dnes vnější okno (v líci fasády) zcela chybí. Vnitřní okno je dřevěné dvoukřídlé se zapuštěnými válcovými závěsy ukončenými kuželkou a kuličkou, křídla členěná příčlemi celkem do šesti tabulek, vlysy mají prosté průřezy, truhlářské spoje jištěny dřevěnými kolíčky (snad mladší okno s druhotně užitými závěsy). Na lícní straně zachovány jen zbytky prkenné obložky se zapuštěnými válcovými závěsy se zaoblenými konci (fragmenty okna leží v interiéru), křídla byla dělena příčlemi do šesti tabulek (patrně stejné prvky jako na vnitřní straně). Vlevo od okna, ve výšce jeho nadpraží, vystupuje z průčelí malá kovová kladka, situovaná v ose stavoznaku, jedná se o pozůstatek mechanismu ukazatele vodní hladiny (viz výše). Štít je od průčelí oddělený tak, že jeho bednění mírně předstupuje před líc patra a svisle kladená prkna štítu jsou na spodní straně segmentově vykrojená. Přesah střechy nesou prodloužené vaznice krovu (prahové a vrcholová), opatřené profilací zhlaví. Střešní plášť v čele ukončen „štítovým“ prknem s volutovým motivem na spodním konci - severní pult střechy výrazněji destruovaný, pozednice uhnila a štítové prkno chybí. Severní průčelí vodojemu je bez otvorů, členění soklem a korunní římsou v přízemí přechází, patro opatřeno stejně řešeným bedněním. Před líc patra výrazně přesahuje okap nesený profilovanými zhlavími krokví. Dříve zde byl osazen okapní žlab (na některých krokvích zůstaly háky). V západní části ze střechy vystupuje fragment pobořeného koutového na koso natočeného komínového tělesa (cihelné zdivo se zbytky oplechování). Východní podélné průčelí, má v přízemí dvě okenní osy (v každé části po jedné), sokl a korunní římsa jako v protějším podélném průčelí. V obou osách jsou stejné na výšku obdélné okenní otvory s půlkruhovým nadpražím lemovaným plastickými klenáky (střední zvýrazněný) z hrubé omítky a tenkým orámováním v nátěru fasády. Otvor kolny je však slepý, se zazdívkou mírně za lícem fasády. V okenním otvoru kotelny vodojemu je za lícem osazen dřevěný rám a v něm kovová dílenská výplň členěná do obdélných tabulek orientovaných na výšku (zasklení do tmelu dnes rozbité). Ve středu spodní části dvě otvíravé tabulky s válcovými závěsy, nýtovanými madly a uzavíráním pomocí plochého obrtlíku. Bednění patra provedeno stejně jako na protější straně a se zbytky dožilého hnědookrového nátěru. Ve středové ose jedno sdružené okno s prostou přibíjenou obložkou na lícní straně. Výplň tvořena dvěma dvojitými dvoukřídlými šestitabulkovými okny osazenými v líci stěny. Křídla jsou dělena příčlemi, mají klapačku, prosté rohovníky a truhlářské spoje jištěné dřevěnými kolíčky. Pravé vnější okno má zapuštěné závěsy s válcovými pouzdry se zaoblenými konci, ostatní okna pak závěsy s kuželkami ukončenými kuličkou. Výplně s bambulkovými závěsy mají složitější profilaci a zástrče s pevnými úchopkami. Uzavírání pomocí jednoramenných kliček na smýkací drátek. V nadpraží okna je na bednění patrně otisk po dekorativním prvku, který respektují i zkrácené krycí lišty. Štít a přesah střechy řešený stejně jako na protější straně. Při nárožích fasády vedeny okapní svody procházející korunní římsou. Technická stavba provedená dle typového projektu, vystavěná při budování železničních tratí Strakonice-Blatná - Březnice s odbočkami Blatná - Nepomuk a Březnice - Rožmitál. Stavba začala v listopadu 1897, realizaci prováděla firma Životský a Hrabě. Jednalo se o firmu významného železničního projektanta a stavitele Osvalda Životského. Pravidelný provoz na trati Blatná - Nepomuk byl zahájen v červnu roku 1899. Původní součástí trati byla dosud existující železniční stanice Kasejovice, sestávající z typizovaných objektů, které se dochovaly dodnes. Jednalo se o výpravní budovu lokálkového typu, skladiště s rampou a předmětnou vodárnu, dále býval ve stanici osvětlený vodní jeřáb, čistící jáma, studna, záchody, jáma na smetí ad. Na trati Blatná - Nepomuk byly zbudovány dvě samostatné drážní vodárny, ve stanicích Blatná a Kasejovice, provedené podle stejného normového projektu. Stavební podoba vodárny ve stanici Kasejovice se od doby výstavby významněji nezměnila a dochovala v autentické podobě. Původní technologické vybavení sestávalo z nádrže o objemu 30 m3, parního kotle, pulsometru (parního čerpadla), rozvodů a dalších drobnějších součástí. Od 20. l. 20. stol. probíhala elektrifikace, tehdy hypoteticky mohlo být parní čerpadlo nahrazeno elektrickým (?). 1. 1. 1925 došlo k zestátnění zdejších tratí. V r. 1928 byly na trati pro osobní dopravu zavedeny motorové vozy, čímž bylo odstraněno zdlouhavé zbrojení vodou a uhlím a došlo ke zvýšení počtu spojů za den. Nákladní doprava zůstávala v parním provozu. Úplná motorizace provozu zahájena již v r. 1969, od 70. l. 20. stol. tedy drážní vodárna přestala sloužit svému původnímu účelu. V r. 1982 provedena kompletní výměna kolejového svršku, při této úpravě byl snad odstraněn již nepotřebný vodní jeřáb (?). Pulsometr (parní čerpadlo) a parní kotel byl odstraněn neznámo kdy, podle sdělení pamětníka bývalo ve studni elektrické čerpadlo, to se rovněž nedochovalo. Typový objekt obsahující strojovnu s vodojemem a kolnu na uhlí. Původní součást trati Nepomuk Blatná uvedené do provozu v r. 1899. Dobře dochovaná hodnotná technická památka a doklad historické železniční stavby nezbytné pro provoz parních lokomotiv.