bývalý rabínský dům čp. 518

Údaje

Popis památky

Bývalý rabínský dům čp. 518 se zahradou (p.č. 371, 372/1, 372/2) a oplocením. Bývalý rabínský dům čp. 518 je situován v jižní části městského jádra, na jižní straně ulice K.H.Borovského. V této části města se pravděpodobně již od konce 15. století rozkládalo židovské ghetto. Na dům na jižní a východní straně navazuje zahrada, vymezená původním oplocením na kamenné podezdívce. V jejím prostoru stávala do roku 1938 tzv. nová synagoga, vypálená při „křišťálové noci“ v roce 1938. Při jižní hranici zahrady (parc.č. 371 a 372/1) probíhá městská hradební zeď s vybíhající baštou, které jsou nedílnou součástí tachovského městského opevnění (nemovitá kulturní památka r.č. ÚSKP 45608/4-1659). Ze západní strany přiléhá dům čp. 125, severní průčelí se obrací do ul. K.H.Borovského, východní a jižní průčelí je orientováno do zahrady. Dům byl postaven spolu se sousední synagogou v letech 1911-12 podle návrhu architekta Alfreda Grotteho jako jeden komplex, který měl nahradit tzv. starou synagogu zničenou požárem v roce 1911. Rabínský dům a synagoga byly projektovány v moderním slohu, vycházejícím z pozdní secese, vyznačovaly se shodnými architektonickými prvky a byly vzájemně propojeny. V bývalém rabínském domku byla umístěna úřadovna rabinátu, zasedací síň, učebna a byty zaměstnanců náboženské obce. 1) býv. rabínský dům čp. 518 Bývalý rabínský dům je nárožní zděná omítaná podsklepená dvoupodlažní stavba s obytným podkrovím na zhruba obdélném půdorysu. Budova je kryta dvěma souběžnými nepravými mansardovými střechami (sedlové střechy o dvou sklonech střešních rovin), rovnoběžnými s ulicí, prostor úžlabí kryje plochá střecha (plech). Krytina: tašky bobrovky. Do hlavní hmoty objektu prorůstá z východní strany přízemní mělký přístavek, probíhající v šíři celého průčelí, chráněný pultovou střechou o dvou sklonech střešních rovin, zakončenou na severní straně valbou, na jižní štítem, krytina tašky bobrovky. Na jižní straně vystupuje mělký tříosý rizalit se zaobleným východním nárožím, ve střeše nad ním dvojice dřevěných pultových vikýřů, na bocích krytých plechem. Architekturu domu zvýrazňuje dvojice strmých trojúhelných štítů na východní straně a trojúhelný štít v severním uličním průčelí. Fasády člení nízký kamennými kvádry obložený sokl a vysazená jemně profilovaná korunní římsa. Na severním a východním průčelí v úrovni soklu na šířku obdélná okna suterénu, opatřená kovovými mřížemi s přetínajícími se pruty. Původní okenní výplně v nadzemních podlažích byly s výjimkou oken schodiště a štítů vyměněny za novodobé plastové (dělené na kříž). Většina oken v severním a východním průčelí má podokenní římsy. Severní uliční průčelí o 4 okenních osách. Levou dvouosou část člení vysazená kordonová římsa (přecházející z východního průčelí, kde plní funkci korunní římsy), chráněná pásem bobrovek, a římsa korunní. V přízemí na sokl nasedá dvojice obdélných vpadlin se segmentovým záklenkem, v nich na podokenních římsách po jednom novodobém okně (trojdílné, plastové, vrcholky záklenků vyplněné zazdívkou). Okna v patře obdélná (novodobá plastová, dělená na kříž). Pravá dvouosá část průčelí je hladká, završená trojúhelným štítem s rameny ve spodní části skosenými. Štít kryje sedlová střecha, krytina pálená (taška bobrovka). Pod spodními okraji štítu probíhají krátké úseky korunní římsy. Okna v obou podlažích obdélná s novodobými plastovými výplněmi (dělená na kříž). Dle starší dokumentace byla v této části přízemí trojice štíhlých obdélných oken. Ve štítu dvojice obdélných oken, nad nimi na výšku oválné okénko bez výplně. Východní průčelí kryje v úrovni obou podlaží mělký přístavek s pultovou střechou, pročleněný jednoduchým pilastrovým řádem. Nad přístavkem vyrůstá dvojice vysokých vzájemně spojených trojúhelných štítů. V levé části přízemí obdélný vstup se segmentovým záklenkem do otevřené předsíně, opatřené teracovou dlažbou (šedá s černým obvodovým rámem). V předsíni dvojice původních dveří (dvoukřídlé dřevěné kazetové s prosklenou horní výplní) – čelní vstup vede na domovní schodiště, pravý do prostor bývalé školy. Nad vstupem do bývalé školy oválný světlík. V nadsvětlíku a horní prosklené části dveří jsou příčky uspořádané do geometrických tvarů, dveře do bývalé školy mají původní kování. Na východním průčelí vpravo od vstupu do předsíně dvoukřídlé obdélné okno a dvojice drobných čtvercových okének. V horní části pultové střechy trojice menších střešních oken. Oba štíty shodně řešené jednou odstupněné s dvojicí štíhlých obdélných oken s podokenními římsami a společnou nadokenní římsou, nad nimi na výšku oválné okénko. Ramena štítů rámuje po obvodu vystupující hladká římsa, částečně zabíhající pod spodní okraje štítů. Okna v levém štítu osvětlují schodiště, okna v pravém štítu vedou do podkrovního bytu. Jižní průčelí čtyřosé. V levé části vystupuje trojosý rizalit se zaobleným východním nárožím, okna v obou podlažích jsou obdélná (v levých dvou osách užší), výplně novodobé plastové, dělené na kříž. V pravé části průčelí otvory osvětlující schodiště: v přízemí zadní vstup novodobými dveřmi s nadsvětlíkem ze skleněných tvárnic, nad nimi původní obdélné dřevěné dvoukřídlé okno (mezi přízemím a patrem), dělené na kříž, příčky v horních tabulkách skládány obdobně jako na vstupních dveřích do kosočtverců; výše menší obdélné dvoukřídlé okno. Ze suterénu vede dvojice obdélných oken. K jihovýchodnímu nároží přiléhá přízemní zděná garáž s plochou střechou, pravděpodobně obsahující zbytky spojovacího krčku do bývalé synagogy (pozůstatky kamenného soklu v západní stěně, zbytky teracové dlažby s později vyjmutou kruhovou mozaikou s motivem Davidovy hvězdy, která je od roku 2007 umístěna v Muzeu Českého lesa v Tachově). V interiéru dochováno původní dvouramenné schodiště s kamennými stupni a kovovým zábradlím (pruty tvarované do geometrických tvarů) s dřevěným madlem. Podesty mají teracovou dlažbu (šedé plochy s černým obvodovým rámem). Byt v patře má zachované původní vstupní a interiérové dveře (dřevěné kazetové) s mosazným kováním a dřevěným deštěním (s kazetami a nadpražními profilovanými římsami). Sklepy jsou zaklenuté segmentovými klenbami do válcovaných profilů. Vaznicový krov opatřený stojatou stolicí podélného vázání. Spodní partie krovu nedostupná, neboť je zde obytné podkroví. V horní části střechy mají plné vazby sloupek zavětrovaný v příčném směru šikmou vzpěrou, v podélném směru pásky. Sloupky nesou středovou vaznici. Patní partie skryty pod prkennou podlahou. Vikýřky mají vrcholovou vaznici nesenou na volném konci svislým sloupkem. Plochá střecha mezi hřebeny souběžných střech je tvořena hranolovými trámy nesenými podélnými vaznicemi a podporovanými středovou podélnou vazbou (sloupky s pásky, vaznice). Vazby značené vyseknutými trojúhelníčky a římskými číslicemi. 2) zahrada Zahrada navazuje na dům z východní a jižní strany. V minulosti zde stála budova bývalé synagogy, která se přímo napojovala na jihovýchodní nároží rabínského domu a byla s ním spojena vnitřním průchodem. Dnes je plocha z velké části zatravněná, porostlá na severní straně vzrostlými listnatými stromy. Na jižní straně zahrady nedaleko bašty městského opevnění se nachází stará studna. Na místě vypálené synagogy, přibližně uprostřed někdejšího hlavního sálu, roste velká hrušeň. Podél východního průčelí domu prochází od vstupní branky chodník, dlážděný masivními žulovými deskami. 3) oplocení Pozemek zahrady vymezuje na severní a východní straně původní oplocení se zaobleným severovýchodním nárožím. Oplocení bylo zřízeno v letech 1911-12 v době výstavby synagogy a rabínského domku. Využívá secesní geometrické motivy. Na kamenné podezdívce z masivních kvádrů, chráněné nahoře zaoblenou betonovou krycí deskou, je osazeno kovové zábradlí s drobnými hranolovými sloupky, mezi sloupky jsou vloženy obdélné drátěné výplně. Na severní straně zahrady při severovýchodním nároží domu umístěna branka pro pěší s vjezdovou bránou, vymezené pilíři, opatřené kovovými vrátky a vraty. Pilíře jsou ve spodní části vyzděné z masivních kamenných kvádrů, v horní části betonové s mírně přesahující krycí deskou. Vrátka obdélná, ve spodní části plná, v horní z kovových prutů, tvarovaných do geometrických tvarů (kosodélníky ve středním poli, závitnice v rozích). Dvoukřídlá vrata řešena obdobně, ve střední části doplněna pletivem, horní strana konkávně probrána. Ve východním úseku ohradní zdi proti vstupu do domu prolomena drobná pilířová dvoukřídlá branka shodného řešení. Na jižní straně východního úseku novodobá dvoukřídlá vrata, vymezená původními pilíři. Na jižním okraji zahrady probíhá původní městská hradební zeď s hranolovou baštou, vystupující k jihu. Na hradební zeď s baštou nasedá mladší ohrazení s cihelnými hranolovými sloupky, mezi které jsou vloženy plně vyzděné výplně a výplně z planěk. Slohové a časové určení Rabínský domek vystavěn spolu s novou synagogou v Tachově podle projektu architekta Alfreda Grotteho z roku 1911. Impulsem ke stavbě nové synagogy byl rozsáhlý požár Židovské ulice (dnes ul. K. H. Borovského) v roce 1911, při němž byla kromě řady obytných domů zničena i stará synagoga, stojící na jižní straně dnešní zahrady. Ještě v témže roce se Grotte ujal vypracování projektu bez nároku na honorář. Tato stavba byla pro Grotteho prestižním úkolem, neboť byla určena pro kraj, z něhož pocházela jeho rodina (rodiče žili před jeho narozením v Chodové Plané, na tachovském hřbitově pohřbena jeho matka). V projektu nebyla nová synagoga pojata jako samostatná stavba, ale jako součást komplexu budov společně s rabínským domem a zahradou. Celý komplex byl vypracován v účelném pozdně secesním slohu s modernistickými prvky. Plány schválila městská radnice v listopadu 1911, základní kámen byl položen 2.12.1911, dne 9.9.1912 se v synagoze uskutečnila první slavnostní bohoslužba. Původní plánová dokumentace pro výstavbu synagogy a rabínského domku se dochovala dodnes. Jednalo se o členitou stavbu v pozdně secesním slohu, s neobvyklou dispozicí, završenou vysokou valbovou střechou s vížkou. Na východním průčelí vystupovala apsida se sloupy. Hlavní sál synagogy ukončovala na východě široká příčná loď s řadou úzkých oken ve štítech, v západní části navazovala hlavní loď se stupňovitou galerií pro ženy, pod níž byla umístěna předsíň se dvěma vestibuly po stranách. Hlavní sál synagogy měl kapacitu 124 míst a jeho podlaha byla v úrovni terénu. V přízemí se kromě něj nacházela ještě jedna menší modlitebna s kapacitou 25 míst, klubovna sloužící jako schůzovní místnost, šatna a toalety. Synagoga byla orientována na východ, hlavní vchod měla od severu, ze zahrady, a v západní zdi byl zřízen nouzový východ. Stupňovitá ženská galerie v prvním patře poskytovala dobrý výhled na bohoslužbu probíhající v hlavním sále, měla kapacitu 120 míst a byl k ní připojen prostor pro zpěváky s varhanami a vlastní toalety. Na ženskou galerii se vystupovalo po dvou bočních točitých schodištích. Ve vnitřní výzdobě synagogy se uplatnily figurální mozaiky, zobrazující Mojžíše s deskami Desatera a Arona s dýmající kadidelnicí. Ze starší zničené synagogy byla do novostavby zakomponována mosazná pokladnička na milodary v podobě natažené ruky a kamenné rituální umyvadlo s letopočtem 1738-39. Nejvýraznějším prvkem interiéru se stal aron ha-kodeš z 18. stol., přenesený ze zrušené synagogy v Novém Sedlišti. Rabínský dům obsahoval tři byty, z nichž nejprostornější patřil rabínovi a nacházel se v prvním patře, a školní třídu. Ta měla okna do ulice i do zahrady a děti se v ní učily hebrejštině a židovskému náboženství. V suterénu byla projektována mikve, která nakonec nebyla realizována. Novou synagogu užívala židovská obec pouhých 26 let. Během protižidovského pogromu, tzv. Křišťálové noci v listopadu 1938 byla synagoga vypálena nacisty. Plastický model synagogy si lze prohlédnout v Muzeu Českého lesa v Tachově, kam byla přenesena i část zrekonstruované podlahové kamenné mozaiky s Davidovou hvězdou. Alfred Grotte (1872 – 1943) – architekt, znalec synagogální architektury; narodil se a vyrůstal v Praze, v roce 1897 zakončil studia na vídeňské Technice, poté praktikoval ve Vídni, v Praze a Lipsku. Většinu svého života působil jako pedagog na odborných stavebních školách v Poznani a Vratislavi. Projektoval řadu obchodních, nájemných a rodinných domů, nejméně dvě synagogy a řadu židovských náhrobků. Napsal téměř stovku odborných studií a populárních článků, jeho nejvýznamnějším dílem je práce „Typy německých, českých a polských synagog od XI. do počátku XIX. století“ z roku 1915, věnovaná vývoji synagogální architektury ve střední Evropě v dosud málo probádaném období raného novověku. Zemřel v Terezíně. Rabínský dům čp. 518 v Tachově se zahradou a původním oplocením je významným dokladem židovského osídlení na Tachovsku. Je jediným pozůstatkem komplexu nové židovské synagogy v Tachově, vystavené v prostoru bývalého židovského ghetta na jižním okraji městského jádra. Stavba synagogy s rabínským domkem a oplocením byla realizována podle projektu architekta Alfreda Grotteho v letech 1911-12 ve stylu pozdní secese s modernistickými prvky. Budova synagogy byla v listopadu 1938 vypálena a srovnána se zemí, plocha po ní je dnes součástí zahrady, vymezené původním secesním plotem. Připomínka významného židovského architekta a znalce středoevropských synagog Alfréda Grottteho (1872 – 1943), který zahynul v roce 1943 v terezínském ghettu. Návrh na prohlášení vzešel z podnětu Občanského sdružení Synagoga Tachov, které připravuje celkovou rekonstrukci a rehabilitaci areálu a jeho následnou prezentaci. V rabínském domku se i přes některé nevhodné novodobé úpravy dochovala většina původních konstrukcí i řada umělecko-řemeslných prvků (zábradlí schodiště, některé okenní a dveřní výplně s původním kováním, teracová dlažba, dřevěné obklady dveří v bývalém bytě rabína). Navrhovaný komplex je situován v centru městské památkové zóny Tachov. Na jižním okraji zahrady probíhá městské opevnění s baštou, nemovitá kulturní památka vedená v ÚSKP pod r.č. 45608/4-1659.