Vchynicko-Tetovský plavební kanál

Údaje

Popis památky

prohlášené za národní kulturní památku nařízením vlády č. 106/2014 Sb. nařízení vlády ze dne 28.05.2014 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky Technická památka zahrnuje vlastní těleso kanálu, opěrné zídky, upravené břehy, těleso komunikace (zpravidla zpevněná cesta na náspu), násyp vedle cesty, zpevňovací zídky a odvaly vytěženého materiálu, můstky nebo příbřežní pilíře pro mosty, hradlový most včetně příjezdové komunikace, jezu a tělesa zaústění do kanálu, zaústění vedlejších příležitostných nebo stálých posilujících vodotečí, přepady pro regulaci hladiny vody, nové těleso odvodu vody pro elektrárnu (vtokový objekt Mosau), nově upravený skluz do řeky Křemelné a plošiny vybudované v některých úsecích pro shromáždění a skladování dřeva před splavením. Pro posílení možnosti plavby bylo vybudováno osm plavebních nádrží (zv. švele ci klausy) o celkové akumulaci 90000 m3. Systém nádrží byl vybudován na horním toku Modravského a Roklanského potoka, čímž vznikl velice výkonný plavební systém umožňující těžbu a plavení dříví z dosud nevyužitých lesů a nepřístupných oblastí Šumavy do Otavy a odtud pak dále vnitrozemím až do Prahy. Z těchto nádrží byla podle potřeby vypouštěna voda a vzniklá přílivová vlna tak napomáhala dopravit polenové dříví do plavebního kanálu. 1) plavební kanál s mostky - Plavební kanál spojuje řeky Vydru a Křemelnou, začíná u hradlového mostu u Rechlí a končí podzemním potrubním skluzem u Sedla. Celková délka 14,4 km, šířka 1-5 m, průměrný spád pouze 2-3 ‰, výškový rozdíl 190 m. 2) hradlový most - Původní hradlový most z r. 1801 (zakreslen již v plánech Ing. Josefa Rosenauera) přes řeku Vydru, v místě zvaném Rechle, u začátku Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu, byl do r. 1959 jedinou spojnicí silnice Rokyta-Modrava. Po výstavbě mostu pod Antýglem původní hradlový most chátral, až se zcela zřítila jeho dřevená konstrukce. V letech 1999-2000 opraveny nejprve mostní pilíře a pak zhotovena replika dřevené konstrukce, dle plánu z r. 1920. Most slavnostně otevřen pro pěší 28. července 2000. Postavena navíc menší konstrukce tvořící rybí přechod. Celý most je 72 m dlouhý a 3,5 m široký. Mostní pilíře (celkem šest) vyzděny ze žulových kvádrů, nad lichoběžníkovými půdorysy se skosenou hranou, pilíře skoseny ve směru toku řeky Vydry. V nárožích a korunách zdivo ztuženo ocelovými skobami. Mezi pilíři jezové prahy tvořené dřevěnými rošty z hranolových dřevěných trámů, čtvercová pole vyplněna valouny. V podélných trámech ze strany přítoku řeky ocelové trny, nad nimi ve vazných trámech dřevěné mostní konstrukce zazubení pro osazení hradel. Hradla zabraňovala plavenému dříví, aby se nedostala dále do Vydry. Replika dřevěné konstrukce tvořena hranolovými řezanými dřevěnými trámy. Lávky mezi pilíři tvořeny vždy čtveřicí podélných vazníků, na pilířích uložených na dřeveném prahu, na krajních podélních vaznících dvojitá věšadla, na věšácích osazené podvaly oběma konci přečnívají lávku a podporují podélné vazníky. V polích věšadel ondřejské kříže, sloupky jištěny šikmými vzpěrami z podvalu a podélnými šikmými vzpěrami. Mezi podélnými šikmými vzpěrami zábradelní trámy, pod nimi osazena ocelová sít. Tesařské spoje jištěny ocelovými svorníky a ocelovými pásky. Pochozí plocha lávek z diagonálně kladených fošen, nad pilíři žulové kostky v podezdívce z lomového kamene. 3) vtokový objekt “Mosau” - Vtokový objekt je situován na 9,5 km Vchynicko–Tetovského plavebního kanálu, cca 750 m severně od osady Mechov. Architektura této stavby vychází z místních zvyklostí, je pojednána tak, aby nenarušovala ráz starého vodního díla. Je to stavba přízemní, na nepravidelném půdorysu (L, do kterého je vsazena polovina kruhové výsece). Zčásti je postavena přímo nad korytem plavebního kanálu. Tato část je zakryta polovalbovou střechou (její hřeben je totožný s osou kanálu), na ni navazuje sedlová střecha vybíhající JZ směrem, JZ štít opatřen lomenicí. Zbývající část na půdorysu kruhové úseče je zakryta střechou pultovou, která – včetně pultového vikýře je upravena tak, že sleduje její půdorys (není to rovinná plocha). Krytina: původně šindel, dnes eternit a ocelový plech. 4) soubor 8 plavebních nádrží: 1. Rokytská nádrž - Rokytská (Weit-fällerská) nádrž se nachází na území Rokytecké Slatě poblíže státní hranice se Spolkovou republikou Německo, protéká jí potok Rokytka, který vtéká do Roklanského potoka. Nádrž o objemu 18 000 m3 má složitější lichoběžníkový tvar, je bez vody, zamokřené dno je pokryto travním porostem, protéká jí meandrující potok Rokytka. Společně s Luzenskou byla největší ze všech nádrží. 2. Javoří nádrž - Javoří nádrž je situována v údolí mezi vrchem Javoří (1139 m n.m) a Smrkovým vrchem (1112 m n.m.), jižně od cesty z Vchynice – Tetov I. na vrch Poledník, asi 1250m západně od Javoří Pily. Nádrž o objemu 16.000 m3 je protáhlého tvaru a protéká jí Javoří potok, který vtéká do Roklanského potoka. Nádrž je bez vody, zamokřený povrch je porostlý travinami. Hráz - parc.c. 458 (část), 1010/5 (část), 1434/1 (část) - je umístěna na východní straně nádrže. Její délka je 47 m, podélná osa je orientovaná ve směru SSSZ – JJJV. Je uměle sypaná, lichoběžníkového průřezu. V místě bývalé propusti je uměle široce prokopána. V místě původní paty vnitřní strany hráze se dochovalo torzo stavidla, pravděpodobně z doby pozdější úpravy. Stavidlo má podobu betonového portálu zesíleného krajními pilířky s bočními svislými zářezy, s dolním propouštěcím otvorem, uzavíraným deskou na železném táhlu z I profilu, které se pohybovalo směrem nahoru a dolů v železných pouzdrech, připevněných k železnému sloupku, osazenému v betonovém portálu. Na otvor v portálu navazuje asi 20 m dlouhé uzavřené koryto, pravděpodobně z monolitického betonu. Strop tohoto kanálu je v současné době překryt zeminou, v níž je uchycen travní porost. Protékající voda pak volně opouští kanál. Na jižním konci hráze se dochoval bezpečnostní přepad, s navazujícím kanálem - parc.c. 1010/5 (část), ústícím zpět do Javořího potoka. Stěny kanálu od přepadu byly roubeny dřevěnými hranoly a dochovalo se i torzo výdřevy dna s velkými kovanými hřeby. 3. Roklanská nádrž - Roklanská nádrž se nachází jižně od Medvědí hory a západně od Novohuťských močálů v nadmořské výšce 1.173 m. Velká nádrž o obsahu cca 14.000 m3, vybudovaná na čtrnáct kilometrů dlouhém Roklanském potoce, který se u Modravy vlévá do Vydry. Nádrž je nepravidelného tvaru, na západní straně její hranice vytváří ostrou špičku. Zamokřené dno nádrže je porostlé nízkou vegetací. Společně s Rokytskou nádrží byla největší ze všech nádrží. Dodávala vodu po dobu 10 až 12 hodin. 4. Luzenská nádrž - Luzenská nádrž (zvaná též nádrž Březník) byla vybudována v zamokřeném Luzenském údolí, jižně od levostranného přítoku Březového a Březnického (Černého) potoka, severozápadně od vrchu Velká Mokrůvka, poblíže státní hranice se Spolkovou republikou Německo. Nádrž ani hráz nejsou geodeticky zaměřeny a zakresleny v katastrální mapě, její hranice byla vyznačena pomocí GPS přímo v terénu. V mapových podkladech z let 1876 – 88 není tato nádrž zakreslena, přičemž ostatních sedm nádrží označených jako „schwele“ v mapě zakresleno je. Nádrž, jejíž objem je udáván na 21 000 m3, má protáhlý tvar s delší stranou ve směru S – J. Severním směrem jí protéká Luzný potok, který se v dolní části toku přejmenovává na Modravský potok. Nádrž je bez vody, její povrch je porostlý vysokými travinami. 5. Ptačí nádrž - Ptačí nádrž se nachází na území Filipohuťského lesa u Ptačí slatě, severně od vrchu Malá Mokrůvka, v nadmořské výšce 1.137 m n.m. Nádrž o objemu 1 000 m3 má zhruba trojúhelný tvar, její okraj je ohraničen lesem, v současné době je bez vody, silně zamokřeným dnem, porostlým vysokými travinami protéká meandrující Ptačí potok, vtékající do Modravského potoka. Hráz je umístěna zhruba na severní straně nádrže, v její koruně vede cesta se živičným povrchem z Filipovy Hutě na křižovatku s Novou březnickou cestou, vedoucí do Modravy. Hráz je přímá, zhruba 65 m dlouhá, orientovaná ve směru SSV – JZZ. Její těleso lichoběžníkového tvaru je uměle sypané, koruna má šířku 4,0 m. Přibližně ve středu hráze je umístěn odtok, jímž protéká Ptačí potok. Úprava odtoku - propusti skrz hráz je novodobá, tvořená betonovými prefabrikovanými rámy o vnitřní šířce 210 cm, není předmětem ochrany. Na východní straně hráze se dochoval bezpečnostní přepad s odtokem - parc.č. 1410/1 (část) a 1276/5 (část), ústícím do potoka. 6. Černohorská nádrž - Černohorská nádrž se nachází na území Filipohuťského lesa, v severní části místa zvaném Bahniště, u silnice do Filipovy Hutě, severně od křižovatky této silnice s Vltavskou cestou, v nadmořské výšce 1.110 m. Nádrž (parc.č. 1271) o objemu cca 2.200 m3 má lichoběžníkový tvar, protéká jí Černohorský potok, který se vlévá do Modravského potoka, okraj nádrže je ohraničen lesem. Hráz - parc.č. 1410/1 (část) je situována na západní straně nádrže, její délka se pohybuje mezi 60-70 m, je přímá, na severním konci se zakrucuje k východu, s podélnou osou převážné délky hráze situovanou ve směru zhruba SSV – JJZ. Koruna hráze má šířku 4,5 m, po ní prochází silnice s živičným povrchem, hráz bude pravděpodobně novodobě rozšířená, výška hráze v nejnižším bodě nádrže je cca 2 m. Zhruba ve středu hráze je umístěn odtok s novodobou úpravou z betonových trub vnitřního průměru 150 cm s betonovým čelem na obou stranách hráze. Tato úprava odtoku je bez památkové hodnoty a není předmětem ochrany. 7. Novohuťská nádrž - Novohuťská nádrž - parc.č. 1337/1 (část) o objemu 15 000 m3 byla vybudována na Novohuťském potoce v Modravském polesí, pod severozápadním svahem Studené hory, severovýchodně od Novohuťských močálů. Je lichoběžníkového tvaru, bez vody, zamokřené dno je porostlé vysokými travinami a náletovými dřevinami. Protéká jí meandrující koryto Novohuťského potoka, který níže vtéká do Roklanského potoka. Hráz - parc.č. 1337/1 (část) je dlouhá asi 57 m, je uměle sypaná, lichoběžníkového průřezu, s horní korunou širokou 3,0 m s dolní základnou cca 13,0 m, její největší výška je cca 4,0 m. Vedena je v přímé linii, s podélnou osou orientovanou ve směru V – Z. Propust nádrže byla uměle protržena, potok nyní volně protéká. Na levé straně otvoru se dochovala ve vegetaci zarostlá část železného mechanismu původního ovládání stavidla. Zhruba 6,5 m od hráze v ose bývalého odtoku je koryto potoka silně rozšířeno a prohloubeno, přepad do něho je vydřevněný. Při západním konci hráze se dochoval bezpečnostní přepad o dolní šířce 120 cm a horní šířce 300 cm s dochovaným bedněným dnem fošnami. Úroveň dna přepadu je 110 cm pod nynější korunou hráze. Tato pevná úroveň přepadu určovala výšku hladiny vody v nádrži. Pokračující koryto od přepadu - parc.č. 1337/1 (část) se velkým obloukem napojuje do rozšířeného a prohloubeného pokračujícího koryta potoka. 8. Studená nádrž - Studená nádrž (parc.č. 1011) o objemu 3 000m3 byla vybudována pod severním svahem Studené hory, jižně od Cikánské slatě, na Studeném potoce, který vtéká do Roklanského potoka. Hráz nádrže v délce zhruba 70 m je uměle sypaná, lichoběžníkového tvaru, její koruna má šířku cca 2,5 m. Linie hráze je přímá, podélná osa je situovaná ve směru SSZ – JJV. V nejnižším místě nádrže je umístěn odtok, v současné době je však hráz v tomto místě jako u většiny akumulačních nádrží Vchynicko-Tetovského kanálu široce protržena. Na JJV straně destrukce se dochovalo torzo výdřevy propusti z trámu rozm. 20 x 20 cm. Viditelné jsou dvě roubené komory hloubky 210 a 220 cm, do šířky se trámy dochovaly jen do 130 cm a z výšky sten se dochovalo jen 150 cm. Část nízké roubené stěny v délce 290 cm je viditelná i na levém čele hráze ze strany nádrže. Sroubená konstrukce dřevěné propusti byla zakotvena do hmoty hráze, toto ukotvení je obnaženo na SSZ straně protrženého otvoru, skládá se ze tří čtverhranných trámů, spodní část tvoří silná kláda o průměru 48 cm. Při JJZ konci hráze se dochoval bezpečnostní přepad dolní šířky 130 cm a horní 240 cm. Dno přepadu je 80 cm pod úrovní koruny hráze a dochovala se v něm část fošnové výdřevy dna. Tato pevná úroveň přepadu určovala výšku hladiny vody v nádrži. Pokračující koryto od přepadu - parc.č. 1015/7 (část) s částečně dochovanou výdřevou dna se velkým obloukem napojuje do rozšířeného a prohloubeného pokračujícího koryta potoka.