bývalá sirkárna SOLO Sušice

Údaje

Název památky:
bývalá sirkárna SOLO Sušice
Rejstříkové číslo:
105813/
Obec:
Sušice
Adresa:
Sušice, Sušice II, , Klatovy
Katastr:
Sušice nad Otavou

Popis památky

Popis dle Evidenčního listu památky (2016): Objekt je situován v jihovýchodní části areálu při Nádražní ulici. Na jižní straně je drobným spojovacím krčkem propojen s býv. zahradnickým domkem čp. 226, na jihozápadě přímo sousedí s výrobní halou. Při jeho severním štítovém průčelí prochází hlavní vjezd do továrního areálu. Zděný patrový objekt na obdélném půdorysu o 14 x 3 okenních osách s delší osou probíhající rovnoběžně s Nádražní ulicí ve směru JZ-SV. Střecha sedlová s polovalbou na jižní straně, na obou stranách střechy vložena řada střešních oken, krytina pálená taška. Fasády původem klasicistní, členěné horizontálně průběžným plochým parapetním pásem, oddělujícím obě podlaží; na fasádách se uplatňuje pásová rustika a rustikované lisény. V pravé části západního dvorního průčelí trojice vysokých štíhlých oken, rámovaná částečně rustikovanými lisénami, osvětlující prostor schodiště, okna jsou dělena do drobných čtvercových polí. Hlavní vstup je situován v pravé ose uličního průčelí, za ním se nachází vstupní hala. Interiér je řešen v úrovni obou podlaží jako podélný trojtrakt se střední chodbou, z níž vedou vstupy do jednotlivých místností, umístěných při podélných stranách domu (většina místností plochostropá, v některých segmentové nebo plackové klenby do pasů). Ve střední části dispozice se při západním dvorním průčelí nachází ústřední prostor objektu – hala s trojramenným reprezentativním schodištěm do patra, osvětlená trojicí vysokých oken, dělených do čtvercových tabulek. Nad schodištěm plochý strop s výrazným obdélným štukovým rámem. Stupně schodiště jsou kamenné, zábradlí z kovových svislých trubek a plochých podélných pásů, madlo dřevěné. Vstupy do místností mají dochováno původní dřevěné deštění. Historie sirkárny SOLO Sušice: Základy sušického sirkařství položil sušický rodák truhlář Vojtěch Scheinost, který zde zahájil v roce 1839 výrobu fosforových zápalek podle receptury vídeňského lékárníka Štěpána Röhmera. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků navázal v roce 1840 spolupráci se sušickým židovským obchodníkem Bernardem Fürthem. Spojení obou schopných mužů přinášelo skvělé výsledky – Fürth se stal v roce 1843 majitelem podniku a Scheinost jeho ředitelem a technickým vedoucím. Výroba měla v počátcích manufakturní charakter (převažovala ruční práce, případně se používaly jednoduché stroje podle Scheinostova návrhu), postupně se přecházelo k výrobě průmyslové. V prvních letech byla výroba rozptýlena v domech po celém městě, v roce 1844 bylo vydáno povolení ke stavbě továrny při silnici na Dobršín, kde se později rozrostl celý průmyslový areál. V roce 1844 byla jako první postavena hlavní budova při dnešní Nádražní ulici (čp. 166/II) a za ní souběžně další budovy, ve kterých probíhala výroba fosforu (fosfor se začal vyrábět se z vlastních zdrojů, neboť dovoz byl velmi drahý). V letech 1847 a 1849 byla továrna dále rozšířena (např. kolmé křídlo při silnici k Hrádku). V roce 1865 Scheinost pro spory s Fürthovou rodinou z továrny odchází a zakládá vlastní sirkárnu, zvanou Hořejší továrna, situovanou v severní části města. Obě sušické sirkárny ovládly do konce 19. století světový trh. Fürthova sirkárna se stala největší v celém Rakousko-Uhersku a kromě švédských podniků i největší sirkárnou na světě. Sušické sirky pronikly nejen na evropský trh, ale také do zámoří a Orientu. Jako reakce na světovou konkurenci byl v roce 1903 vytvořen koncern SOLO, továrny na zápalky a leštidla, akc. spol. se sídlem ve Vídni. Podoba původní sušické sirkárny je patrná z vyobrazení, zachycující areál v 80. letech 19. stol. Ze zde zachycených objektů dodnes stojí bývalé ředitelství čp. 166/II, za ním paralelně situované „švédské“ křídlo a vlevo navazující bývalá administrativní budova čp. 226/II se zahradou, postavená v roce 1889 podle projektu plzeňského stavitele Eduarda Kroha. Stavební rozvoj průmyslového areálu pokračoval během 20. století. V roce 1913 vypracoval městský stavitel v Sušici Franz Lenk projekt na řešení nové čtyřpodlažní provozní budovy, kolmo navazující na bývalé ředitelství. V roce 1915 následovala výstavba západního křídla při Hrádecké ulici, zvaného jednoslovně „panský“, na místě vyhořelého objektu rovněž podle návrhu Franze Lenka. Po druhé světové válce byla v roce 1951 postavena západní část hlavní provozní budovy podle návrhu Karla Houry z roku 1947, přičemž v interiéru došlo ve všech podlažích k propojení obou objektů. Zdůvodnění PO: Významný doklad industriálního dědictví, dokumentující historii výroby zápalek v Sušici. Sirkárna založená v roce 1839 je nejstarším podnikem svého druhu na území Čech, do konce 19. století ovládla světový trh, stala se největší v celém Rakousko-Uhersku a kromě švédských podniků i největší sirkárnou na světě. Objekt je nejstarší budovou areálu, byl postaven v roce 1844 jako vůbec první účelová budova pro výrobu sirek v Sušici a celých Čechách. Budova se dochovala v původních konstrukcích s kvalitně řešenými mladšími stavebními úpravami ze 40. let 20. století, s celou řadou původních umělecko-řemeslných prvků. Stav zachování: Z původní klasicistní výrobní budovy dochováno obvodové zdivo, část vnitřní dispozice a klenby. V rámci rekonstrukce na administrativní budovu v roce 1940 upraveny exteriéry (uliční průčelí v historizujících formách, dvorní průčelí v duchu moderny, změna umístění vstupu, zvětšení oken, prosvětlení prostoru schodiště), částečně změněna dispozice a upraveny interiéry, z této doby dochovány dveřní a okenní výplně včetně zárubní a kování. V 90. letech 20. století provedena půdní vestavba se střešními okny (v podkroví zřízeny kanceláře).