synagoga Stará

Údaje

Popis památky

Dle stavebně historického průzkumu města, SÚRPMO 1980 - Velká synagoga v Plzni je druhou největší synagogou v Evropě a třetí největí na světě. Základní kámem byl položen 2. prosince 1888. Původní plány byly navrženy vídeňským architektem Fleischerem. Synagoga měla být vestavěna v gotickém slohu severského typu s vysokým průčelím a dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Stropní žebrová klenba se měla skládat ze železných žeber a žulových sloupů. Tehdejší městská rada však tento projekt zamítla. Oficiálním důvodem bylo, že věže jsou příliš vysoké a nevhodně soupeří s věží kostela sv. Bartoloměje. Radní odmítli i styl stavby, protože se jim zdál příliš podobný stylu křesťanských kostelů. Nové plány byly předloženy Emanuelem Klotzem v roce 1890. Klotz zachoval půdorys a celkovou koncepci stavby, ale změnil architektonický styl. Věže byly sníženy o dvacet metrů. V tomto projektu se také objevily prvky románského stylu a upravené verze monumentalistické novorenesance (převážně v bočních chodbách). Vše bylo vyzdobeno orientálními ornamenty. Vzhled stavby se snaží zdůraznit skutečnost, že nejde o křesťanský kostel. Tento projekt byl městskou radou schválen, a tak mohla být 6. června 1892 podepsána smlouva mezi židovskou obcí a stavitelem architektem Rudolfem Štěchem. Původní stavební rozpočet byl 162.138 zlatých. Výstavba synagogy byla dokončena v roce 1893 a byla financována z dobrovolných finančních darů členů židovské obce. Od roku 1893 pak synagoga sloužila svým účelům až do Holocaustu. Po 2. světové válce byla navrácena židovské komunitě. Ta však byla zdecimována Holocaustem a emigrací do Izraele a jiných zemí. V letech komunistického režimu byla synagoga uzavřena. Poslední pravidelná bohoslužba se zde konala v roce 1973. Židovská komunita neměla dostatek finančních prostředků, v důsledku čehož synagoga léta chátrala. Po roce 1989 zaslali představitelé obce stovky prosebných dopisů židovským komunitám v USA, aby získali finanční prostředky na rekonstrukci. Vše toto úsilí však bylo neúspěšné. Pouze díky příspěvku z Ministerstva kultury České republiky (asi 5. mil. Kč) bylo možné začít s částečnými opravami.