Zámek Manětín

Údaje

Popis památky

prohlášené za národní kulturní památku nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne 28. března 2001, o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky Zámek půdorysu L, pojímající do nynější barokní podoby i starší části gotické a renesanční. Byl přestaven po požáru v r. 1712 podle projektu T. Hafeneckera. Protáhlé průčelí má 33 okenních os a je členěno třemi vchody a vjezdy. Na západní straně je zámek spojen vysutou chodbou s kostelem, která pohledově kryje přilehlý, téměř čtvercový, původně renesanční hospodářský dvůr s mohutnou nízkou kruhovou věží s cibulovou bání. Schodiště zdobené alegorickými soškami živlů (Vody, Země, Vzduchu a Ohně) a freskou představující ideální podobu zámku v 18. stol. V zámeckém sále najdeme bohatou freskovou výmalbu od Julia Luxe z Plzně a z dílny Filipa Bornschlegla z Wurzburku. Tématem stropní fresky datované r. 1730 je oslava ctností a múz (Hudba, Historie, Láska, Moudrost, Síla, Štěstěna), které doprovázejí rokokové alegorie ročních dob a mytologické výjevy představující živly. Jižní průčelí zámku se otevírá do zámecké zahrady, obnovené podle barokní koncepce, na níž navazuje park s potokem napájejícím rybníček. Patrová budova na půdorysu "L" spojená s kostelem sv. Jana Křtitele krytou zvýšenou chodbou. Střechy valbové s eternitovou krytinou. Na střeše levého a pravého křídla průčelí jsou dva velké vikýře a malé obdélné vikýřky. Čelní průčelí na náměstí člení dvě hranolové věže zvýšené o polopatro, kryté helmicí s eternitovou krytinou, tvořící mělké rizality, vystupující z fasády. Mezi věžemi je nástavba polopatra o šesti okenních osách. Levé křídlo má dvanáct okenních os, věžové rizality dvě, střední část mezi věžemi deset okenních os, pravá často pět. Historie: Středověká johanitská komenda nestávala poblíž dnešního zámku, ale mimo jeho areál, pravděpodobně někde západně resp. severozápadně od kostela sv. Jana Křtitele, směrem k řece. Komenda dožila po husitských válkách někdy ve 2.pol. 15. století. Tehdy získali město a panství Švamberkové, kteří běžně sídleli mimo Manětín a v Manětíně pro případy přechodného pobytu zakoupili dům poblíž, který zaujímal podstatnou část dnešního hlavního křídla zámku (od jeho západního konce) a také podstatnou část navazujícího západního křídla, rovněž dnešní hospodářský dvůr (z něho se zachovaly základy rondelu v nároží, pravděpodobně i základy pivovaru a stodola). Ke konci třicetileté války byl zámek pravděpodobně ještě jednou pozdně renesančně upraven. Další úprava raně barokní proběhla někdy v 70.letech 17.století (datuje ji částečně nápis na portálu do hospodářského dvora na průčelní straně, přistavěna krytá chodba ze zámku do kostela sv. Jana Křtitele, osazen nový výpravný portál do hospodářského dvora s letopočtem 1678), kdy byla zvýšena zeď hospodářského dvora na průčelní straně, přistavěna krytá chodba ze zámku do kostela sv. Jana Křtitele, osazen nový výpravný portál do hospodářského dvora a zahrada upravena na barokní park s oranžerií a vzácnými stromy a keři. Celý zámek byl tehdy pokryt modrou břidlicí z nedalekého lomu. Další velmi pravděpodobné zásahy, které změnily sídlo z tvrze na zámek, již nelze dobře zjistit pro ničivý požár v roce 1712, který zničil většinu zámku i města. Následující velké stavební úpravy probíhaly nejdříve na blízkém kostele sv. Jana Křtitele (původně gotickém, patřícím ke komendě johanitů), který byl přestavěn v l. 1712 - 1717 polírem J.J. Hessem z Tyrolska podle plánů původem rovněž tyrolského architekta Tomáše Haffeneckera, který se od poč. 18.století usadil v Praze. Zámek byl přestavován zhruba od r. 1715 a téměř současně s ním i navazující hospodářský dvůr s pivovarem, rondelem a stájemi. Projekt dodal rovněž Tomáš Haffenecker. Při této přestavbě bylo hlavní křídlo zámku rozšířeno východním směrem a spojeno se starým původně gotickým domem, který byl prvním sídlem Švamberků a pak Hrobčických v Manětíně, připojeny rizality po jižní straně, lehce prodlouženo západní křídlo na jižním konci. Hmota zámku dostala nové členění s dominantními dvěmi věžemi (původně měly být tři). V hospodářském dvoře bylo ubouráno zdivo rondelu, požárem zřejmě narušené, a rondel dozděn na původním půdoryse nově v jednopatrovou stavbu opatřenou nahoře barokní cibulovitou bání. Pravděpodobně na starých základech nově tehdy vystavěli i barokní pivovar s pravoúhle zalomeným půdorysem. Stáje navazující na obou stranách na rondel byly postaveny tehdy zcela nově, přičemž musela být ubourána stará ohradní zeď dvora. Poměrně nepoškozená se zachovala budova stodoly, která byla tehdy asi jen povrchově upravena.Tehdy také vznikla budova sýpky při jižním obvodu zámeckého parku, s dobře zachovaným profilovaným portálem (slohově orientovaným jihoněmecky), byl upraven a asi i rozšířen park a budova skleníku. K těmto úpravám také patří úprava celého prostoru před hlavním průčelím zámku, se složitě tvarovanými terasami z cihlového zdiva (v nich jsou zřízeny zčásti sklepy) a sochami většinou od sochaře J.J. Herschera ze 30.let 18.století, zčásti i od Š. Borovce (o něco starší). Budova fary v sousedství kostela sv. Jana Křtitele je podle sklepů možná ještě pozdně gotická, nadzemní části ukazují ale na nejdříve barokní původ. Podle zprávy k r. 1805 se budova fary tehdy nacházela ve stavu rozestavěnosti. 1) Zámek s čestným dvorem. Okna jsou obdélná, osmidílná, v přízemí lemována štukovými a trojúhelnými nadokenními římsami a rovnými římsami se štukovými klenáky. Okna rizalitů mají půlkruhové nadokenní římsy. Parapetní výplně jsou zdobeny geometrickými zrcadly. Polopatra věžových rizalitů mají dvě menší obdélná šestidílná okna ve štukových šambránách s ušima a architektonicky obdobně je řešeno šestiosé polopatro. Rizality člení v přízemí podélná bosáž, v levém je půlkruhově zaklenutý vjezd, s mělkým štukovým klenákem na vrcholku archivolty. V levé části křídla je prostý obdélný vchod, v pravé části průčelí mezi dvěma slepými okny velký kamenný portál. Portál, zaklenutý segmentem je u paty oblouku oblomen volutovými křídly a na vrcholu s volutovým klenákem. Vjezd lemují diagonálně pilíře, osazené na hranolových soklech, zdobené růžicemi a festony, ukončené velkými volutami, nesoucími segmentovou profilovanou nadpražní římsu s kartuší a znakem uprostřed, zdobenou korunkou. Paty římsy jsou zdobeny velkými kamennými vázami, částečně vsazenými do výplně fasády. Ve výši 1. patra obíhá fasádu plochá pásová kordonová římsa, kterou protínají ve střední části dvě bosované lisény, prostupující svisle přízemí a patro po korunní římsu. Patro a polopatro věžových rizalitů lemují nárožní plastiky s římsovými hlavicemi, podpírající nadokenní římsu okének polopatra. Pilastry ukončuje mohutná korunní římsa, po všech čtyřech stranách segmentově vzdutá. Korunní římsa křídel je jednoduchá. Dva velké vikýře na střeše mají kasulová okna v prosté ploché šambráně, ukončené klenákem, prostupujícím segmentově vyklenutou římsu valbové stříšky. Pravou část průčelí ukončuje nižší přístavba spojovací kryté chodby, zvýšené pro vyrovnání terénu a připojené ke kostelu. V přízemí je renesanční kamenný půlkruhově zaklenutý portál s odrazníky. Ostění a cvikly jsou zdobeny motivy ovoce, klenák na vrcholku je zdoben maskaronem. Portál kryje rovná nadpražní římsa, pod kterou je latinský nápis. Vedle portálu je hluboká nika, uzavřená segmentem s novodobou sochou a dva půlkruhově zaklenuté vjezdy. Okna v patře jsou šestidílná, obdélná v plochém rámování. V místě přechodu chodby na zvýšený terén je chodba podklenuta půlkruhovým průjezdem. Zahradní průčelí má čestný dvůr, jehož střed tvoří věž ke které půlkruhově přiléhají postranní čtyřosá křídla, ze kterých vystupují hranolové rizality. Fronta pokračuje za rizality vpravo i vlevo trakty s pěti okenními osami. Na západní straně pak k průčelí přiléhá kolmo postranní dvorní křídlo. Průčelí čestného dvora zdobí v přízemí dvě kamenné sochy atlantů, které lemují vjezd a nově podpírající balkón s kovaným barokním zábradlím. Balkón je dále podepřen čtyřmi zaoblenými konzolami. Na balkón vede vysoký, segmentem uzavřený vstup se štukovým klenákem na vrcholu, vložený do fasády s pásovou bosáží. Věž nad korunní římsou má dvě čtvercová okénka v plochém rámování. Přízemní zahradní fasády zdobí pásová štuková bosáž, ve výši podlaží 1. patra prochází plochá kordonová římsa, kterou přetínají velké klenáky obdélných oken. V boční stěně pravého rizalitu je prostý, pravoúhlý vchod. Patro podélné nárožní bosáže, okna jsou vložena do plochých šambrán s velkými klenáky, pod okenními římsami jsou ploché parapetní výplně. Pravé nároží ukončuje křídlo s nástavbou polopatra s jedním obdélným oknem. V levé části průčelí je prostý štukový portál průjezdu s klenákem a kamennými odrazníky u patek, po stranách se slepými obdélnými okny. Západní kolmé křídlo, je zvnějšku architektonicky obdobné a hlavním průčelím ze zahradní strany jsou v přízemí tři slepá okna v plochých šambránách, ve výši podlaží 1.patra prochází prostá kordonová římsa, šestidílná okna mají ploché rámování. V přízemí je moderní vchod. Fasáda prostá, nečleněná. Interiér : Po levé straně hlavního vchodu do zámku při ústí do chodby v přízemí je umístěno těleso hlavního schodiště zámku, které bylo při barokní přestavbě objektu na počátku 18. století pojato monumentálně jako výrazný architektonický i sochařský prvek. Schodiště bylo zakomponováno konstrukčně do obdélného prostoru systémem jednoramenné konstrukce s podestou, přičemž toto pohodlné a široké schodiště je lemováno po levé straně pískovcovým zábradlím velmi kvalitní uměleckořemeslné úrovně s bohatou sochařskou výzdobou. Toto zábradlí plně respektuje tvar schodiště i v horní partii, kde tvoří přirozené zakončení podesty v patře, která je zároveň již hlavní komunikací v této části objektu. Zábradlí je vlastně typem zdobené, masivní zídky s hladce ukončenou krycí horní plochou, jejíž povrch je členěn rytmickými oválnými otvory s orámováním stylizovanými listy. Monumentální charakter prostoru schodiště je zvýrazněn tělesy kamenných, pískovcových váz a dvěma skupinami putti, které představují alegorie Živlů. Na střední podestě schodiště je na masivním sloupku kamenné zídky zalomeného zábradlí osazena skupina putti, znázorňující Vodu a Zemi, při horní podestě pak Oheň a Vzduch. Sochařská výzdoba kamenné zídky zábradlí velmi citlivým způsobem řeší vztahy mezi obdélným, nepříliš členěným prostorem, v němž je schodiště komponováno a mezi masivní, kamennou zídkou zábradlí ve vyvážených prostorových vztazích. Konstrukce barokního schodiště patří k výrazným architektonickým prvkům zámeckých interiérů a je vrcholným dílem Josefa Herschera z období 30. let 18. století. Interiér : V patře západní části je velký sál s fabionovým stropem s bohatými malbami z mytologie. Uprostřed v oblacích jsou tři alegorické postavy "Lásky", "Moudrosti" a "Síly". Malbu doplňuje perspektivní sloupová architektura se znakem Lažanských Spankovských, skupina bohyní hrajících na hudební nástroje, přilétající Merkur, postava "Historie" s lístkem v ruce, na kterém je datum ANNO 1730. Na fabionu jsou alegorické a mytologické postavy. Malbou jsou zdobena i ostění dveří. Na východní a západní straně lemují vstupy malovaní atlanti podpírající římsu. K západní straně sálu přiléhá bývalá zámecká knihovna. Byla zaklenuta klášterní klenbou s koutovými lunetami, přičemž celý tento útvar byl vyzdoben malbou představující mytologický výjev, situovaný v iluzivní architektuře s bohatým ornamentálním členěním. Malba je zřejmě dílem Bornschlügela z Mnichova z let 1725-30, kterému je připisována i výzdoba stropu nad hlavním schodištěm a malířská výzdoba velkého sálu manětínského zámku. 1/ a) sluneční hodiny Barokní freska slunečních hodin je umístěna na fasádě západního křídla zámku v Manětíně, na ploše mezi dvěma okenními otvory v paspartách v patře schodišťového přístavku z jižní nádvorní strany. Na ploše je vyvedena ozdobná kartuš oválného tvaru s volutovým a rozvilinovým rámováním, zdůrazněným v horní partii šlechtickým erbem Lažanských s korunkou a v partii spodní typickým volutovitým ukončením se zvýrazněním monumentálního pojetí malby. V ploše kartuše je ústředním motivem mužská postava - zřejmě alegorie Času, vznášející se nad dnes již nezřetelným prostorem (krajina). Postava je oděna pouze rouchem v dolní části postavy. V pravé, před sebe natažené ruce drží stínovou tyč slunečních hodin, která je kovová a pevně zabudovaná do omítky. V horní části těla jsou patrné zbytky křídel postavy a dále pak tyč nezřetelných tvarů, nesená levou rukou. Plochu výjevu rámuje ze tří čtvrtin páska s vepsanými římskými číslicemi pro určování času podle stínové tyče. Freska tvoří jeden z mála dochovaných zdobných prvků fasády objektu z období jeho barokní přestavby v 1.třetině 18.století. 1/ b) socha sv. Karla Boromejského Nachází se v nice zahloubené do obvodové zdi zámku vedle vchodu do hospodářského dvora. Na profilovaném podstavci s nápisy socha světce v jezuitském rouchu s kvadrátkem na hlavě. V levé ruce drží před tělem krucifix, pravou má pozdviženou v žehnajícím gestu. U pravé nohy mu klečí anděl držící oválný portrétní medailon. Socha a podstavec na paměť Karla Lažanského, který zemřel 28.8.1914 za 1.sv.války na úplavici. Socha včetně plůtku od sochaře Čeňka Vosmíka, 1918. 1/c) napájecí kašna na čestném dvoře (transfer z HD Osojno) Kašna z osmi pískovcových dílů, spojených zámky a stažených železnými kramlemi. Nárožní kamenné díly jsou po obou stranách zdobeny velkým obdélným polem s motivem na výšku postaveného psaníčka. Boční desky jsou zdobeny zrcátky. Kašna po restaurování nově osazena na čestný dvůr na místo bývalé napájecí kašny (jedno křídlo čestného dvora tvoří stáje). Je osazena na hladkém soklu a celá zakončena kamennou plochou římsou. Jde pravděpodobně o dílo stejného kameníka, který zhotovoval kamenické prvky pro manětínský zámek. Prohlášeno rozhodnutím MK ČR čj. 4630/2000 ze dne 16.6.2000 jako součást zámeckého areálu. 2/ Hospodářský dvůr K západní straně zámku přiléhá hospodářský dvůr, sestávající z přízemních kamenných budov.Hospodářské budovy mají sedlové břidlicové střechy, obdélné vikýře, kryté valbičkami a malá pravoúhlá okna. Chlévy se sýpkou - v křídle kolmo navazujícím na hlavní budovu zámku, patrová budova obdélného půdorysu, v přízemí částečně přestavěná na obytný objekt (nad touto částí střecha opatřena plechovou krytinou). V části přízemí sloužícím dodnes hospodářským účelům je podlaha pokryta kamennými dlaždicemi, na zbytku podlahy pouze udusaná hlína. Stropy klenuté. Stodola I. - v jižním křídle hospodářského dvora, s dvěma pravoúhlými vjezdy a obdélným podávacím otvorem do podstřešního prostoru , krytým valbovou stříškou. Chlévy I. - navazují na stodolu, jsou ukončeny objektem kruhové bašty, jejíž zatočená klenutá chodba po obvodu zřejmě do chlévů ústila. Půdorysně i výškově odpovídají stodole, do dvora jsou proraženy čtyři obdélné otvory okenní a jeden vchodový, všechny zakončené segmentem. Chlévy II. - z druhé strany kruhové bašty v pravém úhlu na chlévy I., od nichž se liší jednak vikýřem zakončeným valbičkou, druhotně opatřeným přesahem střechy (vlnitý plech) a délkou. Tyto chlévy je zakončeny zhruba na úrovni, kde na protější straně začíná objekt chlévů se sýpkou. Část střechy pokryta taškami (v této části kus krovu zcela chybí). Z uliční strany jsou patrné okenní otvory (také zakončené segmentem), jejichž částečné zapuštění pod úroveň silnice napovídá, že kdysi byl okolní terén o něco níže. Hospodářský objekt - navazuje na chlévy II. v úhlu asi 45o, vnitřek dvouprostorový, do levé části ústí obdélná okna a vjezd zakončený půlkruhovým obloukem, pravá část přístupná prostým obdélným vchodem s nadsvětlíkem. Z obou částí objektu vyvedeny komíny. Ve střeše s břidlicovými šablonami vikýře volská oka. Stodola II. - Obdélný objekt zakončující západní křídlo hospodářského dvora s dvěma vikýři krytými valbičkou, vedoucími do podstřešního prostoru. V ose dvorního průčelí veliký čtvercový vjezd zakončený segmentem. Na severním kraji objektu proražen ještě jeden pravoúhlý vjezd, jehož výška odpovídá výšce zdiva. 2/ a) kruhová bašta V jihozápadním rohu stojí kruhová bašta, opatřená cibulovitou střechou, krytou plechem, pozůstatek bývalého opevnění tvrze. V přízemí jsou dva pravoúhlé vchody, které ústí do kruhové místnosti, v patře prostý obdélný otvor seníku, po stranách se čtvercovými okny. V přízemí po vnějším obvodu situována širší chodba s valenou klenbou. 2/ b) kašna v hospod. dvoře Čtvercového půdorysu, betonová, obezděná, s profilovanou římsou pod oblounovou krycí deskou. Uprostřed hranolový sloupek. 3/ sýpka (bývalý pivovar) Barokní objekt situovaný v nejzašší části parku, protilehlý zámeckým a hospodářským budovám. Mohutná budova na obdélném půdorysu, jednopatrová, s typickými čtvercovými větracími okénky v kamenném ostění s vnější lištou. Plocha mezi zámkem a potokem ztvárněné do podoby barokní zahrady na základě nálezů o terénu i ze SHP. Zahrada je členěna ve dvou úrovních s terasou předělenou v úrovni příčné osy mezi oranžérií a stájemi. Horní část tvoří ornament. barokní parter s akcentem zachovalé čtvercové kašny před schodištěm na zámeckou terasu. Obnovená terasa u zámku zdobena řadou původních váz.Centrum celé zahrady tvoří velký oválný bazén obnovený dle nálezů, ve kterém je znova instalována socha "putti s mušlí".Spodní část zahrady se rozvíjí kolem hlavní podélné osy v jednodušším tvarosloví. Hlavní osa prochází celou zahradou přes potok a dnešní krajinářským parkem až k portálu sýpky na protilehlém svahu. ( Sýpka tvoří kompoziční protipól zámecké budově.) a) bazén před průčelím zámku - sousoší putti s labutí Uprostřed čtvercového bazénku sousoší dvou putti hrajících si s labutí. Jeden sedí opřen o levou ruku, pravou vztaženou ke krku ptáka, druhý klečí a pravou rukou objímá labuť kolem krku, levou má vztaženou k její hlavě. b) bazén uprostřed zahrady, oválný - socha s putti s mušlí Pískovcová socha putti, nesoucí velkou mísu mušlového tvaru. Putti stojí na levé noze, pravá je ukončena vpravo, stojí u osekaného kmene, z něhož jedna ratolest se mu vine kolem levého boku kupředu. Putti mírně nachýlen, levou ruku v bok, pravou nad hlavou, přidržuje velkou mísu tvaru mušle, jíž nese na levém rameni a zádech.Jde o kvalitní pozdně barokní práci z doby před polovinou 18. stol (autor Štěpán Borovec ?) c) bazének šestihran. u květ. zahradnictví - zcela zapuštěný v zemi, betonový, o průměru cca 1,5m. d) zahradní terasa zámku s vázami - překonává výškový rozdíl mezi barokní zahradou a vstupem do zámecké budovy. Její čelo je vyzděno lomovým kamenem a je zakončeno jednoduchými kamennými deskami. V ose zámeckého vstupu je umístěno několik širších schodišťových stupňů z terasy dolů do zahrady. Na terase při vyústění schodiště dvojice kamenných váz. e) kov. plot oddělující zahradu od čestného dvora Je tvořen hranolovými sloupky s kamennými nízkými stanovými stříškami. Sloupky tvořící vjezd jsou mohutnější, na každém z nich je situována kamenná váza. Prostor mezi sloupky vyplňují kované mříže. 5/ skleník (oranžérie) a býv. domek zahradníka Bývalá oranžérie - s malovanou zadní stěnou (zachovány pouze fragmenty). Střecha nesená původně dřevěnými sloupy na kamenných soklech byla zčásti skleněná, zčásti šindelová. Přední, jižní šikmá stěna skleněná. Oranžerie je důležitou součástí zahradní kompozice jako protipól protilehlých stájí, se kterými vytváří nástupní kulisu k hornímu parteru zahrady zámku. Domek zahradníka - (čp. 117 a čp. 166) přízemní objekt s valbovou střechou krytou eternitovými šablonami. Okna obdélná, osazená v líci fasády, dvojitá, šestitabulková. U dvou z pěti oken uličního průčelí dochovány původní šambrány. Dva jednoduché obdélné vstupy z ulice. 6/ park Na jižní straně Manětínského potoka vznikl v 19. století krajinářský park s rybníčkem napájeným náhonem z Manětínského potoka. 7/ ohrazení areálu Ohradní zeď areálu (s branami a brankou) z lomového zdiva, původně kryta taškami - nyní koruna zdiva místy narušena, místy zarůstá drnem. Ohradní zeď je otevřena celkem asi 4 vstupy, pouze 1 je udržovaný, ale ne hodnotný. Součástí je i zahradní domek (E 24) přiléhající k ohradní zdi areálu na východní straně. Ze strany od silnice je obehnán plaňkovým plotem. Objekt je zčásti zděný, zčásti roubený, s pavláčkou, střecha sedlová krytá eternitovými šablonami, štít svisle šalovaný prkny. Vstup s kovanou mříží Kovaná brána - vsazena mezi cihlové sloupky, uzavírá zámecký park směrem k restauraci. Dvoukřídlá, v dolních výplních stáčené a propletené rostlinné úponky tvořící smyčky a boltce. Hlavní výplň tvořena vertikálními pruty ve středu kříženými a uzavíranými boltcovými ornamenty. V půlkruhovém závěru brány úponky stáčené do závitů. Nástavec brány je tvořen oválným erbem s korunkou, po jeho stranách podél půlkruhu sestupující zavíjené akantové rozviliny s poupaty a šiškami. Kovaná branka - dvoukřídlá, vytažená do tvaru oslího hřbetu. V dolní části křídel čtvercové diamantové plechové výplně, střední část tvořena svislými pruty a esovitými závity, horní část tvoří mřížka s rozetkami v místě křížení pásků. 8/ terasa Nástupní prostor před zámkem architektonicky řešený a členěný v souladu s pojetím zámecké budovy, esteticky řešící značnou úrovňovou disproporci mezi zástavbou města a položením zámeckého areálu. Sochařská výzdoba od sochaře, jehož dílem jsou i další sochy a soch. práce osazené v zahradě, na bráně. 8/ a) kašna sv. Václava Pískovcová kašna ve tvaru trojlístku s esovitě probranými stěnami, ukončenými jednoduše profilovanou, mírně převislou římsou. Uprostřed stojí šestiboký hranol s konkávně probranými stěnami, ukončenými profilovanou deskou. Na stylizovaném kvádru stojí socha světce ve zbroji, s knížecí korunou na hlavě, držící v levé vztyčené ruce praporec a v pravé u nohy štít s orlicí. Tvář, lemovaná plnovousem, se dívá zbožně vzhůru, kolem krku má okruží, přes ramena a záda má přehozený plášť, který tvoří na pravém stehně nad štítem velký záhyb. Pravá noha je v kontrapostu. 8/ b) kašna sv. Floriána Pískovcová kašna ve tvaru trojlístku s esovitě probranými stěnami, ukončenými jednoduše profilovanou, mírně převislou římsou. Uprostřed stojí šestiboký hranol s konkávně probranými stěnami, ukončený profilovanou deskou. Na stylizovaném kvádru stojí světec v odění římského vojína s přilbou na hlavě, pancíři a suknicí, držící v levé ruce rozevlátý praporec, konev, ze které lije vodu na oheň u pravé nohy. Světec má obuté polovysoké boty, přes ramena a ruce má přehozen řasnatý plášť. 8/ c) - n) alegorické sochy Spravedlnost - dívčí postava, oděná v lehký splývavý šat, který padá z pravého ramene a obnažuje hruď, a v plášť tužší modelace. V levé ruce drží váhy, v pravé meč a v mírném předklonu zhlíží z terasy. Kadeřavé vlasy splývají na záda a zepředu přiléhají k hlavě a vytvářejí typickou kulatou siluetu obličeje s rovným nosem a plnými rty. Na rozdíl od obvyklých alegorií nemá zavázané oči. (1740, Josef Herscher) Statečnost (Síla) - dívčí postava oděná do lví kůže, která jí splývá ze zad, spodní lehký šat sahá do poloviny lýtek. Opírá se o přeražený sloup a levou ruku má položenou na prsou gestem typickým pro Herscherovi světice. Modelace shodná s jinými alegoriemi, spíše kamenické podání šatu, členěného velkými přehlednými záhyby. (kolem 1740, Josef Herscher) Víra - představována mladou dívkou držící v pravé pozdvižené ruce křížek, levou má zbožně položenou na prsou. Prostovlasá hlava je otočena vzhůru, kolem pasu vytváří šat výrazné diagonální záhyby rozevláté na obě strany, které ve velkých skladech padají na nohy. (1740, Josef Herscher) Láska - sousoší umístěno uprostřed ctností v ose zámku i náměstí, čímž je zdůrazněn jeho význam. Mladá žena, bosá, v prostém šatě sedí na kolébce (někdy celé sousoší nazýváno "Kolébka") vystlané polštáři, zakloněná dozadu, u jejích nohou sedí dvě objímající se děti, v levé ruce drží nahé malé děcko, na pravém koleni jí sedí druhé, které ji objímá. Přes kolébku vzadu splývá plášť. Celek je koncipován do pyramidální kompozice. Alegorie Caritas je obvykle zobrazována se dvěma nebo nejvýše se třemi dětmi. Počet čtyř dětí byl zřejmě analogií samotné kněžny Marie Gabriely Lažanské s jejími čtyřmi dětmi. (kolem 1740, Josef Herscher) Naděje -je představována mladou dívkou, bosou, v bohatém splývavém šatě, která stojí ve výrazném kontrapostu, opírá se o kotvu a v levé ruce drží holubici. Typově analogická s ostatními alegoriemi i podáním šatu v tuhých velkých záhybech. (kolem 1740, Josef Herscher) Opatrnost - dívčí postava v bohatém splývavém šatě, lijící ze džbánku vodu do misky, kterou drží v pravé ruce před sebou. Se soustředěným výrazem sleduje proud vody. Oválný obličej s výraznými lícními kostmi typicky Herscherovský. Nazývána také alegorií Vody.(kolem 1740, Josef Herscher) Architektura( Moudrost) - je představována dívčí postavou esovitě prohnutou, opírající se o část architektonických článků, nad nimiž drží pravou rukou olovnici. Bohatá draperie v širokých tuhých záhybech odstává od těla, levé rameno odhalené. Zamyšleně hledí před sebe, obličej typově shodný s ostatními alegoriemi. Podle atributů je socha alegorií architektury, která zřejmě v tomto případě představuje moudrost, která by chyběla do počtu základních ctností. (kolem 1740, Josef Herscher Obchod ( Fortuna ) - alegorická postava Fortuny představována postavou dívky oděné v lehkou draperii, stojící na okřídléném globu. Doplňuje skupinu ctností. V levé pozdvižené ruce drží okřídlenou hůlku, pravá ruka je v tanečním pohybu opřena o bok. Pojetí šatu odlišné lehkostí od ostatních plastik na terase. (kolem 1740, Josef Herscher) Podzim - pískovcová plastika v podživotní velikosti. Z hranolového soklu vyrůstá kvádr rozšiřující se vzhůru a měnící se v bustu muže. Tvář, lemovaná dlouhým vousem, je mírně nakloněna vlevo, splývavé řasnaté roucho přehozené přes hlavu spadá na záda. Levá ruka je položena na prsou a drží cíp oděvu, pravá je položena vodorovně pod zády, krytá šatem. Na čelní stěně kvádru je reliéfní kytice tulipánů. Zima - plastika v životní velikosti, ženská postava stojící na obdélném soklu, oděná ve splývavé roucho s vyhrnutými rukávy, s pancířem na prsou a s přilbou na hlavě, z níž vybíhají dva prameny vlasů na záda a přes levé rameno. Tělesná osa esovitě prohnutá. Z podstavce vyrůstá hranol, na kterém jsou položena hořící polena. Žena vkládá do ohně pravou ruku, levá je opřena o horní hranu hranolu za ohněm. Léto - stojící postava ženy ve splývavých šatech, drží v levé ruce u boku snop obilí, pravá drží srp a cíp roucha. Prostovlasá hlava mírně vztyčená, nakloněná k pravému rameni. Nohy bosé. Od levého boku splývají k noze velké záhyby roucha, na zádech splývá od levého ramene k pravému boku a k nohám. Jaro (Hygie) - z hranolového soklu vyrůstá kvádr, rozšiřující se vzhůru a měnící se v bustu ženy. Hlava prostovlasá, vlasy splývají na záda. Pravou rukou drží u pasu misku, levá ruka drží džbán. Přes podstavec se okolo džbánu vine ženě na prsa had. Přes pravou ruku je přehozen cíp roucha, které na levé straně splývá podél hranolu. Na zádech je roucho ovinuto kolem pasu a spadá dolů. 8/ o) soubor dekorativních pískovcových váz - pískovcové, cca 100 cm vysoké Terasa je kromě ctností vyzdobena i vázami, které se rovněž objevují jako výzdoba schodiště zámku, zahradní terasy a u kostela sv. Barbory. 25 velkých pískovcových váz na terase je zřejmě dílenskou prací. Jsou zdobeny střídavě dekorem rostlinným a párem maskarónů ženských a mužských tváří. (kolem 1740,práce dílny) 9/ sousoší Nejsvětější Trojice Materiál pískovec. Na čtyřikrát odstupňovaném soklu trojúhelníkového půdorysu je osazen trojúhelníkový podstavec se zploštělými hranami, zdobený na konkávně probraných stěnách reliéfními, vykrajovanými zrcadly a na čelech úseky profilované římsy s výraznými kapkami. Podstavec je ukončen profilovanou deskou, na které je vztyčen hranol obdobného tvaru s jedním odstupňovaným soklem, u jehož paty na straně k zámku sedí andílek, opírající se o kamennou lucernu. Hranol, zdobený uprostřed na čelech širokou plochou páskou, je ukončen profilovanou deskou, která je na bočních stěnách segmentově prohnutá. Na obalu je postavena velká zeměkoule, na jejímž vrcholu je vztyčen velký kamenný kříž s kovovým symbolem Ducha svatého (holubicí ve svatozáři) v křížení. Po levé straně kříže sedí na zeměkouli Bůh otec v dlouhém rouchu s hlubokými záhyby, obloukovitě nakloněn dopředu. Na prostovlasé hlavě má trojúhelníkovou svatozář, tvář dívající se dolů, lemuje dlouhý vous. Pravou rukou dvěmi prsty žehná, v levé drží kovové žezlo. U bosých nohou má postavičku letícího andílka, po pravé straně u paty kříže andílčí hlavičku. Po pravé straně kříže sedí polonahá postava Krista s pláštěm, přehozeným v dlouhých přes záda a boky. Tělesná osa je vyhnuta obloukovitě vpřed, na prostovlasé hlavě má paprskovitou kovovou svatozář ve tvaru kříže. Kristus levou rukou objímá dolní břevno kříže, pravou má položenou na prsa. Levou bosou nohu má pokrčenou v koleni. U jeho nohy sedí na římse nahý andílek, s pláštěm, přehozeným přes ruku, držící v pravici štít se znakem Lažanských. . 10/ kostel sv. Jana Křtitele- areál Orientované sálové jednolodí se západní předsíní a podélným polygonálním chórem, k němuž na jihu přiléhá patrová sakristie, na severu symetricky věž. Střechy jsou valbové (břidlice), nad chórem doplněné polygonálním sanktusníkem s nízkou cibulí (plech). Na věži je protáhlá cibule s lucernou (břidlice, plech). Průčelí lodi se zaobleným západním nárožím člení lisénové rámování ve 4 pole, vyplněná okny s půlkruhovými záklenky, s klenáky, a vloženými do štukových obdélných rámů. Hlavní římsa navazuje na římsu chóru. Západní průčelí po celé výši až k hlavní římse se širokým lisenovým rámem, se zaoblenými nárožími, má v ose představenou předsíň, nad níž velké pravoúhlé obdélné okno se štukovým plochým rámem, na stranách přepásaným, s klenákem a konkávně prohnutými horními rohy. Nad hlavní římsou trojúhelníkový štít ploše rámovaný, v němž dvě slepá, obdélná, půlkruhem ukončena okna s plochými štukovými rámy, nad nimi uprostřed půlkruhové okénko s podobným orámováním. Předsíň v ose kostela má čtvercový půdorys, krytá valbovou střechou (břidlice). Západní strana na nárožích členěna lisenami a velikým obdélným oknem uprostřed, se štukovým profilovým rámem s klenákem a boky nad přepásáním vlnovitě (esovitě) prohnutými. Na bocích předsíně pravoúhlé obdélné vchody s pravoúhlým kamenným ostěním. Na 1.patro sakristie navazuje zděná patrová chodba, spojující oratoř se zámkem. Je nesena 2 arkádami, z nichž jedna překlenula komunikaci mezi oběma objekty, je hladce omítaná, členěná plochou kordonovou římsou a římsou hlavní. Má jednoduchá pravoúhlá okna a sedlovou střechu, krytou břidlicí. Chór je hladce omítaný, s opěrnými pilíři, které ukončují konkávní římsy, navazující v ploché lisény, okna jsou stejného typu jako v lodi. Sakristie je také hladce omítaná, severní dvoupatrová hranolovou věž se skosenými odstupněnými nárožími člení kordonová římsa ve dvě části: spodní člení lisénové rámy a je opatřena pravoúhlými okny v rámech, horní část je hladká, s okny s půlkruhovými záklenky v obdélných rámech a ukončuje ji do půlkruhu vypnutá hlavní římsa, pod kterou jsou vloženy hodiny. Interiér lodi, osvětlený třemi páry oken, člení do zaoblených koutů vložené široké lisény, nesoucí římsu a rovný strop s fabionem. Plochu stropu vyplňuje štukové prolamované zrcadlo. Západní kruchta se zvlněným dřevěným kuželkovým zábradlím je nepodklenutá a nesou ji postavy dvou andělů, stojících na vysokých podstavcích. Je přístupná po dvou symetrických dřevěných schodech z lodi. Nečleněný prostor chóru je sklenut jedním polem české placky, oddělené dvěma pasy od lodi i závěru, opatřeného valenou klenbou s lunetami. V přízemí jsou pravoúhlé portály do křížově sklenutého podvěží a sakristie, sklenuté rovněž valenou klenbou. V 1. patře jižní stěny je půlkruhové okénko na oratoř, umístěnou nad sakristií. Oratoř je spojena se zámkem zděnou patrovou chodbou. Chodba je nesena dvěma arkádami, z nichž jedna překlenula komunikaci. Je hladce omítaná, členěná plochou kordonovou římsou a římsou hlavní. Má jednoduchá pravoúhlá okna a sedlovou střechu, krytou břidlicí. Mobiliář prohlášen kulturní památkou. Stavba původně gotická , přestavěna po ohni v letech 1712-1717 J.J-Hessem z Tyrolska, plastiky kruchty od Š.Borovce z r. 1716. Kostel renovován r. 1787, 1875. Stávající stav areálu v r. 2001 Krytiny jsou v uspokojivém stavu; vnější omítky poškozeny v lícní vrstvě od vlhkosti; místy praskají a odlupují se. V interiéru se jen ojediněle projevuje zemní vlhkost rozrušováním lícní vrstvy omítek (sakristie); na stropním podhledu lodi místy vlasové trhliny; jinak interiér udržovaný. Krovy se zdají být v pořádku; na půdě dost značné množství nepořádku (jsou zde netopýři); okolí kostela udržované. 10/ kostel sv. Jana Křtitele- Exteriéry Loď Obdélná s výrazně zaoblenými západními rohy; do SV rohu vtěsnáno schodiště do 1. a 2. patra věže a do JV rohu pak schodiště na oratoř. Střecha sedlová se strmou valbou na východě a pozvolnější valbou na západě; na západě ještě nižší sedlo u štítu; krytina z pásů měděného plechu položeného na plné bednění; několik vikýřů s valbovou stříškou. Sokl obložen pískovcovými deskami. V rozsahu přímé části západní fasády zděný trojúhelný štít s vrcholem níže než hřeben střechy; hladce omítnutý; nenadvýšený nad krytinu; v ploše tři niky pyramidálně uspořádané; spodní dvě obdélné s půlkruhovým ukončením a horní půlkruhová; okolo nik lišty. Korunní římsa zděná s deskovým základem a omítkovým profilem; obíhá Z, S a J stranu. Omítky hladké štukové; podélné fasády rozděleny lisénovými rámci do čtyř polí; na západní fasádě jeden rám; v místě lisén zalomen sokl. V západní části podélných stěn obdélný pískovcový portál se čtvrtkruhově vykrouženými rohy nadpraží; každý doplněn hladkými soklíky, složitější lištou, patečními klenáky a vrcholovým klenákem protaženým do přímé supraporty se záclonovými konci; dveře dvoukřídlové na pásových závěsech a s diagonální výplní (18. století). V J a S zdi po třech stejně řešených oknech; na výšku obdélná s půlkruhovým záklenkem; dvakrát odsazené kolmé ostění; lištové šambrány s ušima, kapkami, střapci a klenáky; dřevěné dělené rámy (asi poč. 19. století). Ve východním poli jižní stěny na výšku obdélné okno s tesaným ostěním s lištou; v kolmém ostění proplétaná mříž; dřevěný dělený rám se zasklením šestihrany do olova (asi poč. 19. století). Okno osvětluje schodiště k oratoři. V západní zdi iluzivní okno v podobě lištové šambrány s klenáky; do rohů vodorovného nadpraží vloženy obloučky. Schodišťový prostor u věže se projevuje mírným půdorysným vychýlením části obvodové zdi lodi; v tomto pásu situován obdélný portál s pískovcovým olištovaným ostění; dřevěné dveře s diagonální výplní (18. století); po výšce dvě pravoúhlá okna osazená pískovcovým ostěním s lištou (20. století). Presbytář Podélné stěny odsazeny od lodi; trojboký závěr zesílen čtyřmi opěráky. Střecha sedlová s valbami nad závěrem; hřeben níže než na lodi; krytina z měděného plechu; ve východní části hřebene osmiboký sanktusník s cibulovou stříškou; opatřen obdélnými otvory s půlkruhovým zakončením; opláštěn mědí. Sokl z pískovcových desek. Korunní římsa ve stejné výšce jako na lodi; stejná profilace. Opěráky mají svislá čela i boky; projmuté pultové stříšky blíže korunní římse; sokly z pískovcových desek; plochy hladce omítnuty; ve spodní části přepásány páskem. Stěny bez členění; pouze nad opěráky provedeny v nárožích pilastry; v jejich místě zalomena spodní část profilu korunní římsy. Prostor osvětlen čtyřmi obdélnými okny s půlkruhovým završením (S, J, SV a JV strana); dvakrát odsazené ostění; lištové šambrány obdobné jako u oken lodi; dřevěné dělené rámy s šestihrany do olova (poč. 19. století). Věž Rohy čtvercového půdorysu okoseny s odsazením. Střecha v podobě cibulové báně usazené na nízkém náběhu; osmiboká lucerna s půlkruhově ukončenými otvory a cibulovou stříškou; na hrotnici makovice a kříž; krytina z měděného plechu. Sokl sestaven z pískovcových desek. Korunní římsa s omítkovým profilem o deskovém základu; ve střední části stěn segmentově zvednutá. Hladké štukové omítky; v úrovni korunní římsy lodi kordónová římsa oddělující věž na dvě etáže; ve spodní etáži na každé stěně jeden lisénový rámec; v horní polovině pouze průběžný pás nad římsou. Žádný vchod. V přízemí na S a V straně jedno na výšku obdélné okno s dvakrát odsazeným ostěním; lištová šambrána; dřevěný dělený rám se zasklením šestihrany do olova (asi 18. století); před mříž. V úrovni patra jsou dvě shodně řešená okna (V a S zeď). Druhé patrno nemá žádné okno. Ve třetím patře na V, S a Z straně jedno obdélné okno s půlkruhovým záklenkem; kolmé ostění; dřevěný žaluziový rám (asi poč. 20. století); okolo oken edikuly s vyznačenými klenáky a vyžlabenými horními rohy; v patě oken římsa. V úrovni 4. patra je na jižní straně malé obdélné okénko a na ostatních stranách kruhové ciferníky. 10/ kostel sv. Jana Křtitele- Sakristie s oratoří Obdélného půdorysu; k jižní zdi přiložen spojovací zděný most s budovou zámku. Střecha valbová krytá měděným plechem; hřeben pod korunou presbytáře. Sokl obložen deskami pískovce. Korunní římsa s maltovým profilem. Stěny mají hladkou omítku. Ve východní zdi přízemí naležato obdélné okno se segmentovým záklenkem; kolmé ostění; dřevěný dělený rám (asi 1. polovina 19. století); před mříž; vloženo do bývalého vchodu (patrno ostění). V úrovni patra je jedno na výšku obdélné okno ve východní zdi; kolmé ostění; dřevěný dělený rám (konec 19. století). Předsíň Osově předsazena západní fasádě lodi; rohy obdélného půdorysu okoseny s odsazením. Střecha valbová kryta pásy měděného plechu. Sokl obložen pískovcovými deskami. Korunní římsa zděná s omítkovým profilem. V S a J zdi obdélný portál s olištovaným pískovcovým ostěním; dvoukřídlové dřevěné dveře s kazetami na stáčených závěsech (1. polovina 20. století). V západní zdi obdélné okno se sedlovým nadpražím; pískovcové ostění šambrána s klenáky a parapetní římsou; dřevěný rám dělený křížem; šestihrany do olova (poč. 19. století). Interiéry Loď Obdélná s široce zaoblenými rohy odskočenými od povrchu stěn. Dlažba teracová. Vodorovný omítnutý podhled s velkým vykrajovaným zrcadlem a malým oválným otvorem uprostřed; výrazný fabion oddělen na obou koncích omítkovým páskem. Vítězný oblouk je posunutý od západního okraje redukovaných podélných stěn presbytáře; do vzniklé půdorysné plochy ještě plynule přechází podhled s fabionem; vítězný oblouk má kolmé nečleněné boky a půlkruhový pas (částečně zasahuje do fabionu). Kruchtu podepírají dva kamenné sloupy ztvárněné jako sochy na podstavcích; podhled kruchty dřevěný vodorovný a olištovaný; poprsnice ze soustružených baluster obloukovitě zvlněná; v každém rohu jedno dřevěné schodiště s balustrovým zábradlím; podlaha kruchty dřevěná. Niky všech tří vchodů překlenuty segmentem. Okna mají mírně rozevřené niky půlkruhově ukončené; u východní čtveřice oken odsazené parapety. V západní zdi na kruchtě velká půlkruhově ukončená slepá arkáda (vrchol částečně zasahuje do fabionu) a v ní uprostřed nika překlenutá segmentem. Schodiště do 1. patra věže na cca kruhovém půdorysu; stěny pokryty hrubou omítkou; místy vidět smíšené zdivo z lomového pískovce, cihel a kamene; schodiště dřevěné s podstupnicemi a válcovým šnekem; okna nemají špalety; v úrovni 1. patra obdélný portálek do místnosti; dřevěné dveře pobité plechem, pásové závěsy (18. století); schodiště ukončeno v úrovni 2. patra věže; odtud lze odbočit na půdu lodi nebo segmentově sklenutým průchodem projít do věže. Presbytář Podlaha o stupeň výše než v lodi; velké desky s glazovaným povrchem; ve východní polovině balustráda oddělující prostor oltáře. V západní části prostoru placková klenba oddělená pasem od vítězného oblouku i východní poloviny klenby; ve východní části úzký pás valené klenby s trojbokými výsečemi a nad závěrem část klášterní klenby s trojúhelnými výsečemi a radiálními pásy; z patek zbývají jen krátké úseky podložené římsovými konzolkami se střapci. V západní části jižní zdi obdélné kazetové dveře na schodiště k oratoři; ve střední části jižní zdi obdélný pískovcový portál s lištou do kaple; naproti shodný vstup do sakristie (podvěží); v obou těchto portálcích dvoukřídlové dveře s kazetami na pásových závěsech (18. století). Okna mají téměř kolmé niky s půlkruhovým záklenkem; okno oratoře zhruba půlkruhové s dřevěným děleným rámem v líci (poč. 19. století). Po levé straně severního vchodu mosazná deska v tesaném rámu; pokryta reliéfy světců (prý kryje vstup na schodiště do hrobky). 10/ kostel sv. Jana Křtitele- Přízemí (sakristie) Rohy půdorysu otupené; dlažba teracová; klášterní klenba se čtyřmi pětibokými výsečemi, které ponechávají diagonální pasy vybíhající z rohů; ve vrcholu kvadrilobové zrcadlo; v patách klenby pásky; nika vchodu z presbytáře uzavřena segmentem; v západní zdi obdélný olištovaný portálek s dřevěnými kazetovými dveřmi na rozvilinových závěsech (18. století); špalety obou oken překlenuté segmentem, parapety uskočené; v západní zdi vpadlina rozměrově odpovídající oknům; v JZ rohu pravoúhlý výklenek s dřevěnými dvířky. V průchodu na kazatelnu je ve stěnách několik výklenků; schody cihelné; podhled v horní části omítnut a ve spodní části podhledu vidět schodiště do věže. 1. patro Řešení dispozice, klenby a špalet oken odpovídá do detailů situaci v přízemí; dlažba cihelná; v jižní zdi hluboká, dvakrát odsazená nika se segmentovým záklenkem. 2. patro Prostor má rohy zkosené; výška kolem 2,5 m; podlaha dusaná; strop nesou tři trámy v S - J směru (jeden půdorysně šikmo); na Z a V zdi ještě položeny další trámy (jeden z nich ohořelý); schodiště do 3. patra schodnicové s deskovými stupni; zdivo neomítnuté z lomového pískovce, cihel a lomového kamene; v západní zdi pískovcový pravoúhlý portálek s lištou; v S, J a V zdi výklenek (kolem 60 cm hluboký) s půlkruhovým cihelným záklenkem; vybíhá od podlahy. 3. patro (zvonové) Půdorys zůstává stejný; výška kolem 5 m; podlaha prkenná; strop má čtyři trámy v S - J směru; dřevěné schodnicové schodiště při jižní zdi; zdivo opět smíšené; záklenky okenních špalet půlkruhové cihelné; v jižní zdi rozměrově shodná nika zazděná cihlami. Zvonová stolice má čtyři vazby uložené přes stropnice ve V - Z směru; v každé vazbě dva sloupy ztužené ondřejským křížem; u větších středních dvou vazeb ještě vnější vzpěry; navzájem vazby spojené v místě sloupů rozpěrami, diagonálami a kříži; dřevo ručně tesané; spoje plátované a čepované jištěné kolíky; značky v podobě čárek a trojúhelníčků; jeden velký zvon z r. 1918. 4. patro (hodinové) Rohy půdorysu i zde okosené; výška kolem 2,5 m; prkenná podlaha; strop není; do půdy vede žebřík; zdivo smíšené neomítnuté; umístěn zde hodinový stroj (datován 1717); v každé zdi slepá nika s půlkruhovým zakončením; v jižní obdélné okénko; v ostatních stopy po malých zazděných otvorech. Kaple Obdélný prostor; teracová dlažba; klenba valená s vrcholnicí ve V - Z směru; dvě pětiboké výseče; čelo klenby stlačené; na ploše obdélné páskové zrcadlo s ušima; v patách klenby pásky; vstup z presbytáře má segmentem překlenutou niku; špaleta východního okna uzavřena segmentem; odsazený parapet. Oratoř Je zde dřevěný strop s omítnutým podhledem; v patě fabionu pásek; podlaha prkenná; na most se vstupuje dvoukřídlými dveřmi s kazetami (18. století); okno východní má vodorovně ukončenou niku; špaleta výhledového okna do presbytáře půlkruhová s vysunutými volutami na spodní části záklenku. Přístupové schodiště je obloukově zalomené; dřevěné stupně s podstupnicemi; v úrovni patra osazeny dřevěné dveře; jižní okénko má šikmou špaletu. Předsíň Obdélný prostor s vyžlabenými rohy. Dlažba teracová. Prostor zaklenut plackovou klenbou; v patě klenby probíhá štukový pásek obloukově zvednutý v rozích; ve vrcholu zrcadlo v podobě kvadrilobu. Do lodi vede obdélný pískovcový portál; rohy nadpraží nahrazeny obloučky; dveře dvoukřídlové svlakové s diagonální výplní (18. století); před mříž s volutami. Niky bočních vchodů z exteriéru mají přímé nadpraží. Špaleta okna má vodorovné nadpraží. 10/ kostel sv. Jana Křtitele- Podkroví lodi Přístup ze schodiště u věže. Podhled stropu přichycen přímo k vazným trámům. Obvodové zdivo nevystupuje nad vazné trámy. Západní štít cihelný; zesílený pilířky, hrubě omítnutý. Východní štít není. Hambalkový krov podélně vázaný ležatou stolicí s věšadlovými sloupy v plných vazbách; celkem čtyři příčné plné vazby a dvě paprskové na západní straně; v každém poli tři mezilehlé vazby. Plná vazba obsahuje vazný trám, šikmé sloupky stolic, rozpěru (odsazenou od hambalku, čepovanou do sloupků), hambalek (plátovaný s krokvemi), pásky (plátované i přes krokve a hambalek), věšadlový sloup a krokve. V mezilehlých vazbách je vazný trám, hambalek a krokve. V podélném směru uložena jedna pozednice (ze stran obezděná), střední čtyřboká vaznice (ve svislé rovině) a mezilehlá vaznice; v každém poli jeden ondřejský kříž v rovině střechy. Dřevo je ručně tesané; v plátových a čepových spojích hřeby; prvky značeny štípanými trojúhelníčky a přímými záseky. Zřejmě dodatečně byly vazné trámy vyneseny třemi průvlaky (jeden ve středu a dva blíže stěnám) vytaženými přes věšadla umístěná do plných vazeb; součástí věšadel jsou oboustranné kleštinové sloupky přiložené ke sloupkům plných vazeb a pásovými botkami spojené s průvlakem; v horní etáži jednoduché věšelo; některá zhlaví vazných trámů byla v té době protézována a paty krokví zesíleny příložkami nebo podchyceny stojkami; ve střední rovině proveden pod hambalky nosník začepovaný do věšadlových sloupů, které byly zdvojeny; ve východním poli jeden ondřejský kříž; ve spojích všech těchto konstrukcí svorníky nebo botky se čtvercovými maticemi. Krov západního sedla u věže tvořen jen krokvemi. Podkroví presbytáře Klenba vyzděna z cihel a zesílena pasy. Zdivo vystupující nad klenbu smíšené z cihel, lomového kamene a pískovce. Krov hambalkové soustavy s ležatou stolicí; celkem tři plné vazby. Plná vazba má vazný trám (nebo krátče), šikmé sloupky stolic, rozpěru (těsně pod hambalkem), hambalek (plátovaný s krokvemi), pásky (plátované i přes krokve a hambalek) a krokve. V mezilehlých vazbách jsou jen vazné trámy či krátčata, hambalek a krokve. V podélném směru uložena jedna pozednice, výměny, lichoběžná střední vaznice ve směru sklonu a mezilehlá vaznice; v rovině střechy ondřejský kříž v každém poli. Dřevo je ručně tesané; ve spojích dřevěné hřeby; prvky značeny trojúhelníčky a čárkami. Pultová stříška u věže podepřena jednoduchou stojatou stolicí. Osmipaprskový rošt sanktusníku položen přes vazné trámy; sloupy ztuženy prostorovými ondřejskými kříži a vzpěrami; dřevo ručně tesané. Podkroví věže Osmipaprskový rošt vazných trámů podepřen jedním úhlopříčným průvlakem; na vazných trámech přímo postaveno osm sloupů lucerny; některé ztuženy prostorovým ondřejským křížem, jiné vzpěrami; při líci obvodových zdí stojí na každém vazném trámu sloup; horní konce těchto sloupů spojeny obvodovým rámem; na čtyřech stranách sloupy zajištěny ondřejským křížem; fošnové ramenáty podepřeny v největším místě vypnutí vodorovným trámem spojeným se sloupy; pod patou lucerny hvězdový trámový rám; dřevo ručně tesané; spoje plátované a čepované jištěné dřevěnými hřeby; značky v podobě záseků a štípaných trojúhelníčků. Ohrazení a vstupní brány Hradba vymezuje nevelký prostor nepravidelného obrysu; na západě hradba nahrazena budovou fary a nové budovy školy. Na jižní straně plní opěrnou funkci; zde zhruba 0,5 m nadvýšena nad vnitřní úroveň terénu; vystavěna z lomového kamene a pískovce; hrubě omítnutá; na pultové koruně betonové desky. Na S a V straně je hradba kolem 2 m vysoká; terén na vnější straně zhruba o 1 m výše než na straně vnitřní; výškový rozdíl vyrovnán kamennými schodišti v místě vstupních branek; zeď tady hladce omítnutá; na koruně tašky bobrovky. Jedna branka se nachází na severní straně; průchod ukončen půlkruhovým záklenkem; v patě pásky; nahoře branka ukončena segmentovou římsou s přímými náběhy a vrcholovým klenákem; překryta prejzy. Obdobná branka je i na východní straně. Po stranách východní branky v hradbě dvě konchy se sochami (po severní straně socha Piety a po jižní pak socha Krista); v patách konch opět štukový pás a ve vrcholu segmentová římsa nadvýšená nad korunu hradby. Malý vchod se ještě nachází v JZ rohu areálu. 10/ a) fara Obytná budova dvoupodlažní s částečným podsklepením; vystavěna na půdorysu "L"; hlavní osy křídel cca ve směru V - Z a S - J; k západní fasádě jižního křídla přiložena jednopodlažní hospodářská budova stejné šířky. Exteriéry Obytná budova Střecha valbová krytá bobrovkami; dva neomítnuté cihelné komíny; plechové vylézáky; sokl není proveden; korunní římsa zděná s omítkovým profilem; nad střední částí jižní fasády obloukovitě zvednutá; omítky hladké bez členění; místy vidět smíšené zdivo z lomového kamene, pískovce a cihel. Východní fasáda - v ose obdélný vchod s pískovcovým ostěním s lištou; dvoukřídlové dveře s diagonální výplní na rozvilinových závěsech (barokní); vlevo od dveří nad terénem pravoúhlé okénko ze sklepa; lemováno pískovcovým ostěním; v přízemí tři naležato obdélná okénka se segmentovým záklenkem; v hloubce zdi osazen trámkový obdélný rám s pásovou mříží s trny; okolo šambrány s ušima; v patře čtyři na výšku obdélná okna s dřevěným děleným rámem (asi 19. století); okolo šambrány s ušima a klenákem; mezi středními okny konchový výklenek. Jižní fasáda - nad terénem dvě okénka ze sklepů; levé úzké štěrbinové a druhé naležato obdélné; v přízemí i patře pět obdélných oken se šambránami; rámy dřevěné dělené; v některých oknech přízemí mříže z pásoviny. Západní fasáda jižního křídla - téměř celá zakryta hospodářským stavením. Severní fasáda jižního křídla - v přízemí obdélný vchod osazený tesařskou zárubní a obdélné okno po jeho levé straně; rám dřevěný dělený; v patře dvě okna se šambránami. Západní fasáda východního křídla - obdélný vchod s trámkovou zárubní a svlakovými dveřmi; po levé straně dvě obdélná okna s dřevěným rámem; v patře dvě okna se šambránami (rámy zde dřevěné novodobé). Severní fasáda západního křídla - v přízemí naležato obdélné okno s dřevěným trámkovým rámem a mříží; v patře jedno na výšku obdélné okno s šambránou (výplň nová ze skleněných tvarovek); po pravé straně dva malé obdélné větrací otvory. Hospodářská budova Střecha sedlová s eternitovými šablonami; jeden cihelný neomítnutý komín a plechové vylézáky; západní štít hladký prolomený dvěma páry sdružených okének s půlkruhovým zakončením a půlkruhovým okénkem při vrcholu; sokl není; korunní římsa cihelná fabiónová; stěny hladce omítnuty bez členění; místy obnaženo zdivo z lomového kamene a pískovce. Severní fasáda - ve východní části obdélný vstup s nadsvětlíkem; osazen hladkým pískovcovým ostěním; dveře barokní s diagonální výplní; v pravé části ještě obdélný vchod s novými plechovými dveřmi; dvě naležato obdélná okénka se segmentovým záklenkem; v jednom dřevěný rám a ve druhém skleněné tvarovky; v půdním polopatře dva páry sdružených okének s půlkruhovým záklenkem; uprostřed dřevěnými dveřmi uzavřený manipulační otvor. Jižní fasáda - vlevo novodobá dřevěná vrata a vpravo nevelké okénko uzavřené skleněnými tvarovkami; v půdním patře tři dvojice shodně řešených okének jako na severní straně. Prohlášeno rozhodnutím MK ČR čj. 9424/92 ze 4.4.1995. 10/ a) fara - Interiéry Obytná budova Sklep - situovaný do JV nároží dispozice; vstup z jižní místnosti po dřevěných schodech z masivních trámů; obdélný prostor v S - J směru zaklenut cihelnou valenou klenbou o vyšším segmentovém čelu; zdivo jinak lomové neomítnuté; ve východní zdi vchod do druhého sníženého sklepa; nad vstupem v klenbě pětiboká výseč; špaleta jižního okénka nálevkovitá; nadpraží z kvádrů; druhý sklep má podlahu cca o 1,2 m níže; klenba plná valená z lomového kamene; slabé otisky šalování; zdivo lomové; při východní zdi šikmá dutina větracího otvoru a v jižní zdi špaleta okénka; v obou sklepech podlahy z valounů. Přízemí - mezi Z a V vstupem chodba, ze které lze vstoupit do dvou místností obdélnými pískovcovými portály s lištou a také na schodiště do patra; schodiště vřetenové s dřevem obloženými stupni; podhled zde omítnutý, šikmo zalamovaný; v chodbě dřevěný strop s omítnutým podhledem; severní místnost opatřena valenou klenbou s pětibokými výsečemi; odtud ještě vchod do úzké obdélné prostory s plnou valenou klenbou a trojbokými výsečemi; jižní místnost má dřevěný strop s viditelnými obílenými trámy; mezi dvěma stropnicemi souběžný stlačený pas; v podlaze dřevěný poklop kryjící schody do sklepa; odtud ještě troje dveře do dalších prostor; zárubně tesařské; místnost v JZ rohu má prkenný nebílený podhled; druhá místnost při dvorní severní stěně plochostropá s omítnutým podhledem; mezi jižní zdí a podhledem uložen dřevěný trám (možná došlo k předělení původně jedné velké prostory); podlahy vesměs z novějších keramických dlaždic nebo betonové; některé dveře barokní s kazetami; niky oken a dveří překlenuty segmentovými záklenky. 1. patro - za schodištěm síň, ze které možno vstoupit do třech prostor a také na schodiště do půdy; v jižním křídle při síni velký sál s vodorovným omítnutým podhledem doplněným vykrajovaným zrcadlem; profilovaný fabion; při západním okraji jižního křídla ještě dvě plochostropé místnosti; v JV nároží také dva pokoje s vodorovným stropem; ve východním křídle úzký prostor při nádvorní zdi (kuchyně a hygienické zařízení) a dvě místnosti s dřevěným trámovým stropem a podhledem; podlahy zde prkenné, někde překryté linem; niky oken i dveří mají segmentové záklenky; u většiny dveří deštěné zárubně s kazetovými křídly (barokní). Hospodářská budova Obsahuje tři prostory oddělené příčnými stěnami (jednotrakt); ze střední místnosti dostupné obdélnými portály prostory boční; východní portál osazen pískovcovým ostěním a západní tesařskou zárubní; v podlahách valounová dlažba nebo cihly; střední místnost má valené klenby do traverz a východní cihelnou valenou klenbu o segmentovém čelu; z této prostory vede dřevěné schodnicové schodiště do půdy; špalety vstupů i oken opatřeny segmentovým záklenkem. 10/ a) fara Podkroví obytné budovy Po celé ploše prkenná podlaha; přístupové schodiště dřevěné z chodby v 1. patře; ve zlomu půdorysu do krovu vestavěna místnost z příček lehčí konstrukce; přístupná dveřmi s kazetami. Nad východním křídlem je hambalkový krov se dvěma stojatými stolicemi pod okraji hambalků; celkem tři plné vazby. Plná vazba má vazný trám, sloupky stolic, hambalek (plátovaný s krokvemi), rozpěru (odsazenou od hambalku), dvě šikmé vzpěry (plátované s hambalkem) a krokve. V mezilehlých vazbách asi vazné trámy, hambalek a krokve. V podélném směru pod vaznicemi pásky (plátované); dřevo ručně tesané; ve spojích dřevěné hřeby; prvky značeny čárkami a trojúhelníčky. Nad jižním křídlem hambalkový krov vázaný ležatou stolicí. V plné vazbě je vazný trám, šikmé sloupky stolice, hambalek (plátovaný s krokvemi), rozpěra (těsně pod hambalkem), pásky (plátované s krokvemi i hambalkem) a krokve. V mezilehlých vazbách najdeme jen vazný trám (asi), hambalek a krokve. V podélném směru lze předpokládat pozednice, dále jsou tu mezilehlé vaznice a střední lichoběžné vaznice ve směru sklonu; charakter dřeva i způsob značení stejný jako na východním křídle. Podkroví hospodářské budovy Podlaha prkenná celoplošná; západní štít celocihelný; půdní nadezdívky také cihelné. Krov hambalkový se stojatými stolicemi pod středními vaznicemi. Plná vazba zjevně obsahuje sloupky pod vaznicemi, šikmé vzpěry (čepované do sloupku a dole do vazného trámu ?), hambalek (čepovaný do krokví a kampovaný přes vaznice), postranní sloupky pod pozednicemi, paždíky (jeden konec plátovaný se sloupkem pod vaznicí a druhý čepovaný do sloupku pod pozednicí) a krokve (patrně zadrápnuté do pozednice). V mezilehlé vazbě je hambalek a krokve. V podélném směru jsou pozednice (uložené na půdní nadezdívce) a střední vaznice; pod vaznicemi oboustranné pásky (čepované oběma konci); dřevo ručně tesané; ve spojích dřevěné kolíky; prvky značeny na severní straně štípanými trojúhelníčky a na jižní vyštípnutými úzkými obdélníčky a vyseknutými římskými číslicemi. Ohrazení a vstupní brány Jižní předzahrádka ohraničená novodobým plotem z keramických tvarovek; obdélný dvůr vymezený délkou křídel budov uzavřen ze Z a S strany drátěným pletivem; na západě pak železná vrata. Stavební vývoj Obytná budova postavena asi kolem poloviny 18. století; sklepy a část obvodového zdiva mohou být starší; z doby výstavby pochází dispoziční dělení s rozmístěním vstupů a oken, některé klenby, výplně otvorů a také snad krov jižního křídla; v 19 století proběhly některé dílčí úpravy (rozdělení místnosti v přízemí a postaven krov východního křídla?); ve 2. polovině 20. století provedeny zásahy do dispozice 1. patra (zřízeno etážové vytápění, výměna některých oken. Hospodářská budova snad z konce 18. století; v 19. století možná nadstavěno půdní patro, vztyčen štít a krov; ze závěru 19. století valená klenba střední prostory; novodobé úprava vjezdu a okenních výplní. 10/ b) socha sv. Jana Křtitele, zhruba 6 m severně od SZ nároží lodi kostela Na omítaném hranolovém hladkém podstavci je osazen kamenný, na nárožích okosený a římsou ukončený sokl, jehož čelní stranu zdobí vpadlá výplň s reliéfním maltézským křížem s kartuší ve středu. Na soklu je osazena esovitě prohnutá prostovlasá postava světce, zahaleného ve splývavý kožišinový plášť. Pravicí žehná, levice, opírající se o prsa, přidržuje vysoký kovový kříž. U pravé nohy světcovy ležící, vzhůru shlížející beránek. 10/ c) socha sv. Otýlie Nachází se v areálu kostela, 3 m před JV stěnou závěru presbytáře. (původně vedena při Vysoké cestě) Pískovcová plastika v životní velikosti. Vysoký hranolový podstavec, po stranách s vydutými křídly, zdobený na horní římse lažanským znakem s přilbou, pod kterým je velká rolverková kartuše s latinským nápisem. Stojící postava světice s esovitě prohnutou tělesnou osou, levá noha ve výrazném kontrapostu. Oděna je ve splývavém šatě s vlajícím cípem pláště u pravého boku. Levou ruku má zbožně položenou na prsou, pravá drží misku s očima. Na hlavě, dívající se mírně vzhůru, má diadém. Přes pravé rameno a levé předloktí má přehozen plášť s výraznými záhyby. Objednatelem byl Maxmilián Václav Lažanský zřejmě ze slibu za uzdravení syna.(1760, Václav Ondřej Herscher) 10/d) skupina smírčích křížů I., II., III. Smírčí kříž I. - po pravé straně u ohradní zdi hřbitova (při vstupu). Kamenná obdélná deska s pozitivním čtyřramenným křížem, na koncích se rozšiřující do tzv. berličkového tvaru, doplněné sedmi řádky textu negativním tesaným písmem. Sokl je mírně rozšířen. Materiál : pískovec s hrubšími zrny.(transfer z Lipí u Manětína) - opřen o severní stěnu lodi (nejblíže k věži); Smírčí kříž II. - Kamenná deska s obloukovitým závěrem, čelní plochu vyplňuje pozitivně tesaný čtyřramenný kříž. Sokl hrubě opracován. Materiál : pískovec s hrubšími zrny. - opřen o severní stěnu lodi (vpravo od kříže III.) Smírčí kříž III. - Kamenná kruhová deska s pozitivně tesaným čtyřramenným křížem v pozitivním orámováním podél okraje desky. Ramena kříže se na konci nezřetelně rozšiřují, pravděpodobně půjde o kříž ze skupiny kamenných desek s berličkovým křížem z oblasti Kralovicka a Kožlan. Materiál : pískovec. (transfer z Rabštejna) - opřen o severní stěnu lodi kostela (vpravo od kříže I.) 10/ e) skupina kovaných křížů I., II. Kovaný kříž I. - těsně při severní ohradní zdi (zhruba před SZ nárožím věže); (kříž transferovaný ze Stvolen))železný kovaný litinový kříž s jetelovým ukončením ramen, původně zasazený v kamenném soklu. Křížení ramen zdobené plochým paprskem a esovitými závitnicemi. Nad patou obdélná nápisová tabulka s letopočtem 1802. Kovaný kříž II. - (2 m před severní stěnou lodi (zhruba před třetím oknem od západu) na hranolovém, v profilu konkávně prohnutém soklu deska se zaoblenými stranami. V desce zapuštěn tepaný železný kříž, jehož dřík byl u paty doplněn 3 esovitými závitnicemi /1 chybí/ s vloženými listy. Nad nimi bývala umístěna nápisová deska /nedochována/. Vrcholek i ramena kříže tvoří symetricky řešená pásková rozvilina s tepanými listy, v jejímž středu bývala zasazena kovová schránka /nezachována/. Kříž byl původně situován na hřbitově u kostela sv. Barbory. 10/ f) ohradní zeď se dvěma branami Uzavírá areál kostela, zčásti nasedá na terasu. Z lomového zdiva , krytá stříškou, omítaná. V severozápadní části ohradní zdi z terasy na náměstí vede první zděná brána , ukončená do segmentu vypnutou římsou, s mohutným klenákem uprostřed, krytá prejzovou stříškou. Po obou stranách jsou stejně upravené, symetricky řešené niky. 1) socha Piety Na pravé straně /severní/ je na polygonálním hladkém soklu umístěna sedící postava Bol. P. Marie, držící na klíně mrtvého Krista. 2) socha Krista V levé /jižní/ je umístěn hranolový, na nároží skosený a římsou ukončený sokl se sedící postavou Krista - Trpitele s trnovou korunou na hlavě. Obě niky jsou uzavřeny jednoduchou nízkou železnou mříží. Druhá brána umístěna v ohradní zdi ze severu. Po stavební stránce řešená stejně jako brána z náměstí.