Klášter Plasy

Údaje

Název památky:
Klášter Plasy
Rejstříkové číslo:
40940 /4-1507
Obec:
Plasy
Adresa:
Plasy, Plasy, 33101, Plzeň-sever
Katastr:
Plasy

Popis památky

prohlášené za národní kulturní památku nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. června 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb. Konvent založen na dubových pilotách v bažinaté půdě,v r. 1144 tehdejším panovníkem knížetem Vladislavem II. (1140-1172). (Účastnil se tažení římského císaře Fridricha Barbarossy v r. 1158 proti Milánu. Za tuto službu mu byl udělen královský titul Vladislav I.). Klášterní konvent je dominantou plasského údolí. První objekt této funkce stál v Plasích již r. 1214, byl ale pobořen za husitských válek a po opravách za třicetileté války dosloužil. Posléze byl nahrazen nynější čtyřkřídlou patrovou budovou se čtvercovým dvorem, s nárožními pavilony a středními rizality na třech stranách. K jz. křídlu napojen trakt nemocničního křídla. Konvent byl postaven za opata Eugena Tyttla. Stavbu podle plánů J. Santiniho a K. I. Dienzenhofera provedl v letech 1701 - 1740 Matěj Ondřej Kondel. Zastavěná plocha 6 000 m2. V prvním poschodí na chodbách malby s cisterciáckými náměty z let 1732 - 1739 od malíře J. A. Pinka a J. Kramolína. Výzdoba druhého patra zničena za požáru konventu r. 1894. Dochována výzdoba klášterní knihovny. Kaple sv. Benedikta, sloužící původně za kapitulní síň je oválná, sklenutá kupolí s lucernou se symbolickým hadem na břevně ve tvaru písmene T (čteno jako monogram opata Eugena Tyttla). Freska na klenbě s řeholním námětem od F. Millera. Menší kaple sv. Bernarda kruhová, interier členěn ionskými pilastry, nikami a freskami. V základech budovy rošt z 5 100 dubových pilot pro zpevnění zdejšího bažinatého terénu. Zároveň zde byl vybudován rozsáhlý vodní systém několika podzemních kanálů určených pro trvalé zavodňování roštu, zabraňující jeho zvětrání a zničení. Původní projekt nebyl nikdy zcela realizován. Stavba, která pohlcovala 25% příjmu kláštera, byla zastavena za 1. slezské války. Sýpka s královskou kaplí. Budova obdélného půdorysu na vysokém soklu o třech patrech, ve střední ose se čtvercovou hranolovou věží s hodinami (stroj z r. 1686 dokladem mistrné kovářské práce, dvojitý ciferník - horní ukazuje hodiny, spodní minuty) a dvojitou lucernovitou střechou. Ve věži je dvoupatrová královská kaple, na východ vystupující polygonálním závěrem, postavená kol. r. 1280 z pískovcových kvádrů. Kaple, z vnější strany zdobena slepými arkádami, je zasvěcena sv. Václavu (spodní kaple) a sv. Magdaleně (horní). Okna hrotitá, v dolní kapli křížová klenba, v horní žebrová s tesanými vegetabilními hlavicemi. Kaple sv. Magdaleny opatřena freskovou výzdobou. Barokní sýpky přistavěny za opata Ondřeje Trojera v letech 1685 - 1686 podle projektu J. B. Matheye. Dvouramenné kamenné schodiště s balustrovým zábradlím, v průčelí znak opata O. Trojera. Barokní kované železné dveře. Postaveno v místě předpokládané královské rezidence při klášteře. Čtyřdílná dvoupatrová budova kol čtvercového dvora s nárožními pavilony a středními risality na třech stranách. Na západní straně vybíhá ve středu oválná kaple sv. Bernárda. K jihozápadnímu pavilonu se napojuje podélný trakt. Sedlová střecha, střední risality mají mansardovou, ostatní pavilony jehlancovou, kaple kopuly. Stavbu podle plánu Giovaniho Santiniho provedl 1701-40 Matěj Ondřej Koudel. Dle evidenčního listu památkového ústavu: Čtyřkřídlá dvoupatrová, k východu orientovaná dispozice o 13 x 11 osách, se 4 nárožními polygonálními pavilony a centrální kaplí v ose záp. křídla; k jihozáp. pavilonu se připojuje k jihu položené dvoupatrové křídlo býv. klášterní nemocnice o 2 x 10 ok. osách. Střechy jsou sedlové a mansardové, nad pavilony stanové, kryté taškami; nad kaplí je plechem pobitá báň s lucernou, ukončenou zvoncovou bání (plech). Průčelí, zdůrazněná v ose křídel risality v šíři 5 os, člení v přízemí svazkové a jednoduché (u pavilonů) bodované lysény. Od 1. patra je odděluje průběžný vlys a kordonová římsa, na které spočívají společnou římsou spojené sokly pilastrového řádu spojujícího obě patra a ukončeného hl. římsou. V risalitech - z nichž vých. vystupuje v šíři 1 ok. osy - ukončují pilastry bohaté kompositné hlavice nesoucí vlys a hl. římsu doplněnou nízkým trojúhelným tympanonem. Vých. vstupní risalit, ukončený vysokou mansardou, má v tympanonu středního risalitu vložen kovový symbol sv. Ducha na malovaném pozadí, ve vlysu hl. římsy je kovová deska s pamětním nápisem; v ose risalitu je vložen kamenný vstupní portál, svým tvarem souhlasný s okny; v 1. patře je střední okno zdůrazněno znakem stavebníka, okna boční doplňují v nadpraží písmena letopočtu "DCCX". Kostel P. Marie Růžencové: stával při severovýchodním rohu konventu u brány kláštera, r. 1828 zbořen. Výpis z cesty J. Q. Jahna z r. 1797: ve velmi starém kostele P. Marie jsou ještě dva oltáře a na nich staré sochařské práce v německém gotickém slohu z dob Vladislava II. a stejně stará malba (viz "Minulostí Západočeského kraje", 23, 1987, str. 219). Areál kláštera - konvent: Výpis z cesty J. Q. Jahna z r. 1797: ... Když si prohlížíme budovu konventu v Plasích, postavenou na pilotech (v něm. Preschen), ... krytou navíc zčásti mědí ... (viz. "Minulostí Západočeského kraje", 23, 1987, str. 221). Klášterní zahrada: Plocha bývalé klášterní zahrady je vymezen úseky a zbytky ohradní zdi a jejich logickým pokračováním, které vázalo na hradbu u nemocničního křídla a opěrnou zeď pod sýpkou. Patřila k nejnádhernějším barokním kompozicím v západních Čechách s dvěma hlavními osami na vchod do konventu a na střed nemocničního křídla. Byla rozdělena výškově do dvou úrovní, z nichž vyšší byla v centru akcentovaná velkou kašnou a oddělená terasou s plastickou výzdobou a měla osovou vazbu na rizalit konventu. Dnes plocha narušena silnicí Kralovice - Plzeň a Plasy - Nebřeziny, stavbou obytného domu a památníku Rudé armády. Ostatní plocha porostlá vzrostlými stromy a pokrytá travním porostem. Zeď konventní zahrady zachována místy v torzálních úsecích, kolmi k silnici na Nebřeziny tvoří dosud kompaktní celky. Byla zbudována z lomového zdiva s použitím starších pískovcových fragmentů stavebních článků. Bývalý hospodářský objekt: Objekt z lomového zdiva zbudovaný na půdorysu k sobě přiléhajícího velkého a menšího čtverce. Větší prostory plochostopé, menší prostor klenutý. Převýšená střecha krytá tvrdou pálenou krytinou. Od roku 1989 slouží jako veřejné WC. Rekonstrukce pro tento účel nenarušila hmotové působení objektu v rámci klášterního areálu. (pozn. st. p. 1/2; vlastník: Jednota Plasy - 02/2000 - OKÚ PS - souhlasí s prodejem) Bývalý klášterní konvent: K nároží křídla je připojeno býv. křídlo nemocnice o 9 osách, kryté valbovou střechou (tašky), členěné obdobně. V ose severního risalitu vystupuje těleso oválné opatské kaple sv. Bernarda, kryté plechem pobitou kupolí s polygonální lucernou ve vrcholu. Vnější polygonální plášť kaple se zaoblenými nárožími je opatřen vysokými dvoudílnými průběžnými římsami dělenými soklem, na něm spočívají dvojice toskánských pilastrů nesoucích průběžný vlys a hl. římsu. Okna v úrovni 1. p. mají půlkruhové záklenky, s klenáky a bohatším rámováním s půlkruhovými římsami; okna 2.p. jsou pravoúhlá v rámech s ušima. Těleso lucerny člení nárožní pilastry a průběžná hl. římsa; půlkruhová okna doplňují segmentové římsy. Ve vrcholu lucerny je kovový znak kláštera. Dvorní průčelí konventu o 11 x 11 osách, se zaoblenými nárožími zdůrazňující na sev. a jihu mělké risality, na vých. a záp. vysunuté schodišťové pavilony o 3 x 1 ose. Fasády, řešené jednotně mají vysoký sokl s obdélnými okny, ukončený kamennou římsou. Risality člení pilastry nesoucí kladí; křídla jsou hladká, členěná jen průběž. římsami. Okna 1. p. mají půlkruhové záklenky a kamenné, ve vrcholu lomné rámy s klenáky; okna 2. p. se segmentovými odsazenými záklenky jsou vložena do vykrajovaných rámů s ušima. Hl. východ. portálem se vstupuje dnes do úzké chodby, klenuté 2 českými plackami: vznikla spolu se sousedními místnostmi vestavěním příček do původního pětilodního vstupního prostoru, sklenutého do středních sloupů 10 českými plackami a otevřeného dnes zděnými 3 velkými oblouky do chodby ambitu. Mezi oblouky byly ve stěnách vysoké niky. Chodba, sklenutá křížovými klenbami, je osvětlena vysoko položenými okny; z ní vedou kamenné portály s ušima do prostor přízemí, opatřených valenými klenbami s lunetami. Proti vstupní hale položené schodiště zabírá celý střední risalit vých. křídla; do ambitu je otevřeno 3 arkádami, z nichž oběma krajními se vstupuje na jednotlivá ramena schodiště a střední je uzavřena balkonem s mříží. Střed schodiště v přízemí zabírá kamenná nádrž napuštěná původně vodou. Schody, volně zavěšené, v prostoru jsou podklenuty lunetami a opatřeny tepaným původním zábradlím. Ve výši 2. p. kryje prostor necková klenba spočívající na průběžné římse, stěny tu člení lysénové rámování. Chodba 1. p. je členěna svazkovými pilastry, jejichž toskánské hlavice nesou pasy dělící české placky, jejich plochu doplňují bohatě vykrajovaná štuková zrcadla. V místech, kde chodba prochází risality, jsou pilastry postaveny na koso a ukončeny zvlněnými římsami: plochy kleneb pokrývají fresky znázorňující scény z historie cisterckého řádu nebo se vztahující k adoraci P. Marie. V ose vých. risalitu je v chodbě umístěň kamenný pravoúhlý portál do býv. refektáře (zničeného ohněm v r. 1894). Je to rám s ušima, v nadpraží má pamětní desku v bohatém rámu. Pokoje jsou klenuté, v nárožních pavilonech jsou polygonální prostory. V sev. křídle byla umístěna klášterní knihovna, podélný sál, sklenutý 3 plackami, s částečně zachovanou malbou. K záp. křídlu přiléhá schodiště řešené stejně jako vých.; v 1. p. se z chodby ambitu chodí do křížově klenuté předsíně otevřené do chodby 3 arkádami, z níž vede portál do kaple sv. Bernarda. Interiér kaple má hladký jednou odstupněný sokl nesoucí sdružené jonské pilastry dělící vnitřní ovál kaple v 8 polí, v nichž se střídají niky s dvojicemi oken. Hlavice pilastrů nesou průběžné zalamující se kladí; na jeho římse leží segmentové štíty, vložené do volutových nástavců, se štíty půlkruhovými doprovázenými vztyčenými esovitými římsami. Na kopuli kaple je freska znázorňující cistercké mnichy shromážděné v sloupové architektuře a P. Marii, v lucerně letící holubice na oblaku mezi anděly. Chodba 2. patra i pokoje jsou neklenuté s rovnými fabionovými stropy. Zeď: probíhá od zadního vstupu do konventu v sousedství kostela Nanebevzetí P. Marie k novému objektu sodovkárny. Je vysoká cca 4 m, omítaná, krytá tvrdou pálenou krytinou. Z obou stran jsou ve zdi čtyři niky lemované štukovou paspartou, pod konchami protnuté kordonovou římsou. V sousedství vstupu do konventu je zeď prolomena novější převýšenou branou se štítem ve tvaru nahoře okoseného trojúhelníka. Následuje další brána respektující výšku zdi, opatřená štukovým klenákem. Za zmíněnými čtyřmi nikami na konci zdi je malá pravoúhlá branka (novější) s dřevěnými zárubněmi. Založení kláštera bylo součástí kolonizačních snah vládnoucího rodu Přemyslovců v této oblasti Čech. (Kolonizační snahy v této oblasti nebyly první, je zde doloženo osídlení již z doby železné, později knížecí dvůr). Vzhledem ke svým kvalitám byl pro tento úkol vybrán tehdy poměrně mladý cisterciácký řád. Řád cisterciáků byl založen r. 1098, kdy část mnichů (- mnich-monachus-ten, kdo žije sám, jsou to lidé, kteří se samostatně věnují rozjímání-- z benediktinského opatství - benediktini řád založený Benediktem z Nursie -480-547 n.l.-- ) opustila komunitu a pod vedením opata Roberta založili nový řád. Otcem kolektivního mnišství - cenobitství-byl Pachonius, který žil v letech 251-356 n.l. Významnou osobou řádu byl Bernard z Clairvaux, který za své vlády upevnil vnitřní řád cisterciáků. Každý klášter se vyznačoval svými pravidly - regula-řehole. Zakladatelé toužili po návratu k mnišským ideálům, byli proti okázalosti a přepychu, ctili střídmost a úctu Panně Marii. Oslavovali Boha společnou modlitbou několikrát denně. Celý řád se stal úspěšný díky vyváženosti programu a činností, kde se v denním programu střídaly modlitba, práce a studium. Nový řád zakládal kláštery na odlehlých , ba přímo izolovaných místech (klid, soustředění na Boha), v údolích, kde byla blízkost vodního toku. Cisterciáci byli mistry ve využívání vody. Voda se stala základním živlem cisterciáků od úrovně mystické, až po ekonomickou. Veškeré kláštery byly propojeny pevnou vazbou na mateřský klášter v Citeaux-Z počátku se lokalita nazývala claustrum novum, později se pro opatství ujalo latinské jméno Cistercium, francouzská forma názvu zní Citeaux. Podle jedné verze získal klášter své pojmenování po milníku staré římské cesty (Cis tercium lapidem miliarem), podle jiné se v jeho názvu odráží močálovitý terén, v němž mniši své opatství založili, místo se stojatou vodou tvořící nádrže cisterny, používali stejné liturgické knihy, jednotnou architekturu, stejné modlitby, stejná pravidla života v klášteře, stejný oděv - hábit z nebarveného sukna + černý škapulíř - proto šedí či bílí mniši, všechny kaple byly zasvěceny Panně Marii. Život v klášteře nebyl snadný, cisterciáci vycházeli z loga sv. Benedikta "ORA ET LABORA", a to znamená "MODLI SE A PRACUJ". Denní program konventu začínal v 01:45 hod. budíčkem, následovalo "noční bdění" do východu slunce, dále se v průběhu dne střídaly modlitby, nauka a fyzické práce. Ve 20:00 hod. nastal čas na spánek. I v jídle byli mniši střídmí. V létě jedli dvakrát denně, v zimě pouze jednou. Maso s výjimkou ryb bylo zakázáno, pili víno a vodu, časem v zaalpských zemí přibylo tradiční pivo. Při každém jídle jeden z mnichů předčítal stolovníkům pasáže z náboženství. Plasy - klášter čp. 2, areál 16) bývalý pivovar čp. 5 a) objekt bývalého pivovaru čp. 5 (sladovna, hvozd, varna, kotelna, komín) b) bývalá garáž Areál bývalého pivovaru je situován na západní straně klášterního areálu, na levém břehu řeky Střely. Západní průčelí pivovaru je orientováno k řece Střele a k mlýnskému náhonu, dvůr při východním průčelí pivovaru se obrací směrem ke konventu. Hlavní část pivovaru tvoří mohutný zděný omítaný třípatrový objekt na obdélném, tupě zalomeném půdorysu, sledujícím tok řeky Střely a mlýnský náhon. Objekt obsahuje v celém suterénu a v přízemí konstrukce původního barokního pivovaru, který byl v l. 1869-70 a následně v r. 1900 přestavěn, zvýšen a opatřen novými fasádami. Do dvora na jihovýchodní straně vybíhá třípatrové křídlo hvozdu a severně od něj přízemní kotelna s 24 m vysokým cihelným komínem. Na východní straně dvora pivovaru samostatně stojící bývalá garáž. Na jižní konec západního křídla hlavní budovy pivovaru plynule navazuje bývalý barokní přízemní klášterní mlýn, na SV dvůr uzavírá patrový dům sládka. Zdůvodnění PO: Doklad postupného vývoje a stavebních úprav klášterního areálu po zrušení kláštera v době držení rodem Metternichů. Příklad na svou dobu moderní stavby industriálního charakteru 2. poloviny 19. a počátku 20. století, obsahující v obvodových zdech suterénu a přízemí původní barokní klášterní pivovar. Fasády jsou řešeny jednotně ve stylu anglické novogotiky s romantizujícími štíty s cimbuřím. V interiéru dochovány prostory bývalé barokní spilky. Výrazná dominanta klášterního areálu, uplatňující se při pohledech od severu a západu z Velké louky. a) objekt bývalého pivovaru čp. 5 (sladovna, hvozd, varna, kotelna, komín) Třípatrové křídlo, přiléhající ke střední části zadní budovy - bývalý hvozd, obsahuje v sobě dvouramenné schodiště se žulovými schody (v ose při čelní stěně), prostor bývalé šalandy (západně od schodiště), prostor vlastního hvozdu (východně od schodiště), později upravený na kanceláře, a trojici nákladních výtahů. Schodiště a výtahy procházejí celým kubusem budovy od suterénu až po půdu, kde jsou umístěny strojovny. Stropy jsou rovné, v části segmentové do traverz, ve třetím patře bývalého hvozdu (východní místnost) je patrné zužující se zaústění do dnes již zrušeného komína. Kotelna Realizována spolu s přestavbou pivovaru, v ní v r. 1908 osazeny dva kotle firmy Novak & Jahn, při ní fungovala parní lokomotiva na výrobu vlastní el. energie. Zděný omítaný přízemní objekt na obdélném půdorysu, vybíhající do dvora při jižním průčelí varny. Střecha sedlová o malém sklonu, doplněna nad střední částí světlíkovým nástavcem, krytým sedlovou střechou. Čela světlíku jsou zděná, boky tvoří dřevěná konstrukce s čtveřicí sdružených obdélných oken, dělených do šesti tabulek. Krytina: alukryt. Fasády jsou hladké, členěné pouze nízkým soklem, omítkovým pásem sledující obvod jižního štítu a jednoduchým kordonem na východním bočním průčelí. Na jižním průčelí vpravo vyústění dvojice původních kotlů firmy Novak & Jahn (nakládací otvory s poklopy - kotle se nedochovaly), rámované keramickým obkladem. K jižní části západního průčelí kotelny přiléhá 26 m vysoký komín kruhového průřezu, usazený na polygonálním soklu, s cihelným ozdobným zubořezem a římsami. Interiér kotelny tvoří vysoký obdélný prostor, na bocích zastropený plochým trámovým stropem, ve střední části otevřený do krovu. Prostor osvětluje dvojice oken na východním průčelí a především sdružená okna světlíku. Krov nad střední částí s vrcholovou vaznicí, v plných vazbách věšadla s pásky, ve spodní části s dvojicí kleštin. b) bývalá garáž Zděný přízemní objekt na obdélném půdorysu s delší osou orientovanou ve směru SZ-JV, krytý polovalbovou střechou (alukryt). Zdivo cihelné, omítané, na bocích a v celé ploše zadní stěny doplněné nepravým hrázděním, vytvářejícím úzká obdélná pole (na jižním bočním průčelí dřevěné prvky chybí, pouze otisky v omítce). Ze západní dvorní strany čtveřice rozměrných obdélných vjezdů. Původní obdélná okna, umístěná na bocích objektu (po jednom) a na zadním průčelí (dvojice) byla druhotně zazděna, stejně jako obdélný vstup pro pěší se segmentovým záklenkem v ose zadního východního průčelí. Na plánu stavby od Franze Vodicy z roku 1912 je na obou stranách střechy navržena trojice trojúhelných vikýřů a na hřebenu střechy vysoké korouhvičky. Interiéry plochostropé. 17) nadzemní ležácké sklepy čp. 34 Objekt je situován v prostoru severozápadně od konventní budovy v místech, kde do požáru konventu v r. 1894 stávala stará sladovna, patrně ještě renesančního původu. Samostatně stojící mohutný zděný omítaný dvoupatrový podsklepený objekt na obdélném půdorysu s delší osou probíhající ve směru SV - JZ. Střední dvoupatrová část, obsahující vlastní sklepní prostory, vystupuje ze severního průčelí v podobě trojosého rizalitu se schodištěm. Ke střední části po stranách přiléhají mohutné převyšující hmoty bývalých lednic, završené trojúhelnými štíty, obsahující v sobě původně jediný vysoký prostor procházející ze suterénu až do 2. patra. Střecha je srostlicí valby a kolmo položené dvojice sedlových střech (nad lednicemi), krytina alukryt, původně tašky. Střed střechy je nadvýšen větrací vikýřovou nástavbou se žaluziemi, krytou sedlovou střechou na sloupkové konstrukci. Při západním průčelí objektu navazuje nižší patrový přístavek, krytý pultovou, takřka plochou střechou. K severnímu a západnímu průčelí objektu přiléhá dvoukřídlý přízemní zděný trakt bývalé bednárny na půdorysu písmene L, krytý poměrně mohutnou pultovou střechou (alukryt), doplněnou na každé straně jedním rozměrným dřevěným vikýřem se žaluziemi a sedlovou střechou. Zdivo převážně cihelné, omítané, klenby cihelné. Architektonické členění stěn používá prvky opožděného romantismu, projevující se v gotizujících formách oken, arkýřů, štítů a dřevěných štítků (jakýsi "alpský styl"). Ve vrcholech štítů a na hřebenech střech byly původně osazeny dřevěné profilované pylonky. Severní průčelí obrácené k bývalému pivovaru člení po stranách dvě mohutné hmoty lednic, ukončené trojúhelnými štíty, mezi nimiž vystupuje z půdorysu budovy nižší trojosá střední část - dvoupatrová, o 3 okenních osách, obsahující ve střední ose schodiště a po stranách obdélné místnosti. Okna ve střední části obdélná, zčásti původní dělená do 9 tabulek, zčásti novodobá. Střední osa (schodiště) je završena do střechy vystupujícím sedlovým štítem, po stranách navazují takřka ploché střechy. Boční části objektu jsou jednoosé, členěné pouze v úrovni přízemí a 1. patra plochými gotizujícími arkýři s obdélným oknem v několikrát odstupněné špaletě (část oken zaslepena), zastřešené sedlovými stříškami; v ploše trojúhelného štítu ve štuku provedený kruh. Jižní průčelí obrácené ke konventu je řešeno obdobně s dvouosou střední částí a dvojicí bočních hmot zakončených trojúhelnými štíty. Fasády jsou hladké, jednoduše členěné pouze nízkým soklem a lisénovými rámy. Postranní převyšující bloky jsou dvouosé, s obdélnými okny se segmentovým záklenkem v úrovni 1. a 2. patra, nad nimi ve štítu štukové kruhové pole; v přízemí v krajních osách proražené široké obdélné vjezdy. Střední část má v úrovni patra dvojici arkýřů stejného typu jako v severním průčelí, pod střechou řada novodobých trojdílných oken. Východní průčelí zcela hladké bez okenních otvorů. Západní přístavek má v každé stěně (severní, západní a jižní) opět po jednom stejně řešeném arkýři. Přízemní trakt na půdorysu písmene L, probíhající při severním a západním průčelí (bývalá bednárna a plnírna lahví) má jednoduché hladké fasády většinou s novodobými výplněmi, členěné pouze na části severního průčelí lisénovými rámy. Severozápadní nároží je okosené. Západní část severního průčelí byla původně otevřená s dřevěnou sloupkovou konstrukcí a s představenou nákladovou rampou, druhotně zazděná (sloupky jsou dodnes patrné v interiéru). Interiér: Interiér je řešen jako podélný dvoutrakt s komunikační chodbou při severním průčelí a sklepními prostorami na jižní straně. Oba boční rozlehlé prostory bývalých lednic, vyzděné z cihelného, v interiéru neomítaného zdiva, prostupovaly přes 3 podlaží celou budovou až po půdní prostor, ve 2. patře jsou zaklenuty segmentovými klenbami do traverz. Východní prostor byl dodatečně do úrovně dvora zavezen a překryt betonovými panely; západní prostor byl zastropen nad přízemím a vložen do něho nákladní výtah. Protože se jedná o lednice, jižní strana směrem ke konventu byla otevřena pouze malými okénky. Na severní straně v úrovni přízemí a 1. patra probíhá chodba valeně zaklenutá půlkruhovou klenbou, z níž vedou vchody do jednotlivých dílů stavby (původně valená klenba i v suterénu, byla nahrazena plochým stropem). V suterénu ve vchodu na schodiště umístěno kamenné neprofilované pískovcové ostění. V předsazené severní části je umístěno žulové dvouramenné schodiště, místnosti při schodišti zaklenuty segmentem do traverz (původně ve východním prostoru vložen výtah, západně od schodiště - v přízemí písárna, v 1. patře šalanda a v úrovni 2. patra byl umístěn chladicí stroj). Střední část objektu mezi lednicemi má v přízemí dva prostory valeně zaklenuté mohutnými cihelnými omítanými klenbami (původně i v suterénu, tam dnes nahrazeno plochými stropy), stejně je zaklenut i západní přístavek v přízemí. V úrovni 1. a 2. patra byla původně střední část objektu provedena jako jednotný prostor v celé šíři, v patrech dělený stropy. V 1. patře jsou vloženy mohutné cihelné segmentové klenby do nýtovaných nosníků napříč, podpírané 3 subtilními středními ocelovými sloupy s konsolami (prostor dodatečně rozdělen příčkou na 2 prostory; dochovány původní betonové kvasicí kádě). Ve 2. patře na šíři celé střední části jeden rozlehlý prostor (bývalá chladírna), opatřený rovným stropem s ocelovým nosníkem, podepřeným 1 subtilním ocelovým sloupem s toskánskou litou hlavicí. Krov původní dřevěné konstrukce, kombinované věšadlové a vzpěradlové s vaznicemi; do prostoru půdy byla vestavěna strojovna výtahu. Zdůvodnění PO: Doklad postupného vývoje a stavebních úprav klášterního areálu po zrušení plaského kláštera v době držení rodem Metternichů. Příklad na svou dobu moderní stavby industriálního charakteru závěru 19. století, řešené v exteriéru v duchu opožděného romantismu (gotizující forma oken, arkýřů, štítů a dřevěných štítků), jakýsi "alpský styl". Výrazná dominanta klášterního areálu, uplatňující se při pohledech od severu a západu z Velké louky.