Klášter Kladruby

Údaje

Název památky:
Klášter Kladruby
Rejstříkové číslo:
21710 /4-1775
Obec:
Kladruby
Adresa:
Kladruby, Pozorka, 34961, Tachov
Katastr:
Pozorka u Kladrub

Popis památky

prohlášené za národní kulturní památku nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. června 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb. Dle pasportizace okresů SÚRPMO Praha z prosince 1976 - Rozsáhlý areál ležící západně od rozcestí silnic Kladruby-Heřmanova Huť-Nýřany a odbočky na Skapce. Hlavní brána je orientována proti rozcestí. Severní část areálu v rozsahu původního středověkého kláštera leží na hřebeni návrší, prudce spadajícího na severní straně do údolí Úhlavky. Jižní část až barokního původu, je položena poněkud níže. Jižně od objektů kláštera se nachází zpustlá klášterní zahrada, obehnaná původní barokní zdí, zčásti rozvalenou. Západní, lesnatý díl parku byl připojen až v 19. století. Jádrem středověkého kláštera byl kostel P. Marie ležící na nejvyšším místě návrší. Jižně od něj se nacházely původní středověké klášterní budovy v místech dnešních objektů tzv. staré prelatury a starého konventu. Nádvoří sevřené na severu trojlodím kostela, na východě tzv. spojovacím křídlem mezi novým konventem a kostelem, na jihu východní části severního křídla nového konventu a na západě tzv. starým konventem, se nachází na místě původního rajského dvora středověkého kláštera a podržuje si přibližně jeho rozměry. Severně od kostela, na dnes parkově upraveném prostranství byly hospodářské budovy. Nejpozději od přestavby v polovině 14. století byl klášter opevněn. Za husitských válek došlo ke značnému poškození celého kláštera včetně kostela. V polovině 16. století na jihovýchodní straně navázala na středověký klášter budova tzv. klášterní školy. V baroku, po dalších poškozeních za třicetileté války, byl klášter rozsáhle přestavován a značně rozšířen směrem k jihu. V polovině 17. století byl objekt školy rozšířen směrem k severu. V 60. letech 17. století raně barokně znovuvystavěn konvent a tzv. stará prelatura (která zůstala z větší části zachována). Před r. 1700 byl postaven objekt tzv. nové prelatury a s ním sousedící tzv. malé stáje navázaly na tuto stavbu. V letech 1712-26 byl barokně goticky rozsáhle přestavěn klášterní kostel. po požáru konventu v r. 1729 bylo přikročeno k výstavbě mohutného objektu nového konventu, v jejímž rámci posléze bylo přestavěno tzv. spojovací křídlo a znovu postavena budova na místě někdejšího západního křídla starého konventu (mylně nazývaná "starý konvent" nebo "fara".). Barokní výstavba byla ukončena novým řešením konventní zahrady. V současném stavu se areál skládá ze čtyř velkých celků: kostela, tzv. staré prelatury včetně křídla tzv. st. konventu, nového konventu a celku východního bloku, tvořeného: hospodářskou budovou, tzv. klášterní školou, tzv. novou prelaturou a objektem malých stájí. Jižně od východního bloku na kraji zahrady je původem rovněž barokní zahradnický domek. Kostel P. Marie Monumentální trojlodní staba bazilikálního typu s transeptem ve středu délky a kupolí nad křížením. Východně od transeptu navazuje hluboký mnišský chor s postranními chodbami, navazujícími osově na boční lidi trojlodí. Závěr je na půdorysu trojlistu. Všechna průčelí mají kamenný obklad. Hlavní průčelí je osově komponované. Závěrová stěna hlavní lodi má ve spodní části před hlavním portálem představenu barokně-gotickou předsíňku baldachýnového typu s bohatým dekorem fiál. Portál i osové okno zaklenuty lomeným obloukem. Ve štítu průčelí barokně goticky řešeném je v nice nadživotní barokní plastika P. Marie. Stěna rámována dekorativně pojatými opěráky barokně gotickými. V západních, nižších zdech bočních lodí jsou lomeně klenutá okna, nad nimi menší trojlistá okénka. Obrys celku průčelí bohatě pročleněn barokně-goticky řešeným, dekorativně chápaný opěrným systémem katedrálního typu. Boční průčelí členěna do polí odstupněnými plochými opěráky, v jednotlívých polích jsou okna s lomenými oblouky. V barokním kameném obkladu na stěně severní boční lodi je několik řádek původních románských kvádříků. Severní boční průčelí transeptu s barokně gotickým bočním portálem je komponováno jako jednodušší varianta střední části hlavního průčelí. Ve štítu je barokní plastika sv. Benedikta. Boční průčelí mnišského choru a paralelních chodeb jsou řešena shodně jako boční průčelí trojlodí. Na styku zdí mnišského choru a ramen závěru jsou vloženy válcové, schodišťové věžice. Pole polygonálních ramen trojlistého závěru jsou oddělena odstupněnými opěřáky. V polích stěny jsou dvě etáže okenních otvorů s lomenými oblouky. V krajních polích ramen ve spodní etáži jsou okna původní slepá. Jižní boční průčelí jsou členěna shodně jako severní, transept, ke kterému přiléhá spojovací křídlo, nemá dekorativně členěnou boční fasádu. Střecha nad hlavní lodí je sedlová, nad bočními jsou střechy pultové. Nad závěrem jsou střechy zvalbeny na složitém půdorysu, střechy ramen transeptu jsou valbové. Kupole nad křížením je bohatě barokně-goticky řešena, na oktogonálním půdorysu. Pole tamburu jsou vázána oblouky o profilu oslího hřbetu. Tambur zdoben opěráky s fiálami a křížovými kytkami. Nad lucernou je vysoká stříška osazená symbolickým motivem Mariánské koruny. Nad středem závěru je původní barokně-gotická sanktusová vížka. Interier chrámu je jednotně barokně-goticky řešen. Barokní cihelné klenby mají bohatou žebrovou dekoraci. V hlavní lodi a mnišském choru jsou valené klenby s tříbokými výsečemi, v bočních lodích a ramenech transeptu jsou plackové klenby, v kněžišti plochá kupolka, pronikaná složenými klenbami nad třemi listy závěru. Stěny hlavní lodi jsou členěny barokně-goticky modelovanými příporami snad se staršími jádry. Arkády do bočních lodí jsou neseny původními románskými křížovými pilíři, barokně povrchově modelovanými, stejně tak ve hmotě původní jsou masivní pilíře křížení. Na stěnách hlavní lodi pod okny jsou freskové výjevy z cyklu mariánské legendy, na stěnách mnišského choru cyklus na téma hymnu TE DEUM LAUDAMUS, v kupoli výjev Nanebevzetí P. Marie (všechny fresky C.D:Asam). Na bočních stěnách transeptu jsou dva výjevy z legendy sv. Benedikta (T.Supper, po polovině 18. století). Interier má mimořádně hodnotnou původní, barokně gotickou řemeslnou i uměleckou výbavu. Kostel je většinou zdiva původní románská stavba: nálezy románského členění na vnější stěně jižní boční lodi při transeptu. Na půdách bočních lodí byly nalezeny čelní pasy jejich původních kleneb, které ležely výše než dnešní barokní. Pilíře arkád bočních lodí i pilíře křížení jsou ve hmotě původní románské. Ve zdech hlavní lodi je románská celá jižní stěna, severní jen zčásti, románské zdivo lze sledovat v celém transeptu a až do poloviny hloubky mnišského choru. Západní obvodová zeď kupole a trojlistý závěr jsou zcela barokní. Románská stavba, svěcena r. 1233. V původním stavu byla zřejmě celá klenutá a trojlodí vázaného půdorysu bylo na západní straně o jedno pole delší. Stará ikonografie zachycuje při východní stěně ramen transeptu dvojici románských věží, které byly při barokní přestavbě zbořeny. Ve třetí čtvrtině 14. století bylo kněžiště nově uzavřeno gotickým polygonálním závěrem. Za husitských válek kostel poškozen a zničeny všechny klenby. V 16. a 17. století byl kostel několikrát provizorně opravován. V letech 1712-26 přestavěn do dnešní podoby G.B. Santinim. Architektura mimořádné hodnoty. Tzv. starý konvent. Jednokřídlý objekt připojující se v pravém úhlu ke středu severního křídla nového konventu a dosahující k hlavnímu průčelí kostela. Objekt je dvouetážový. Na úrovni přízemí nového konventu jsou pod jižní částí budovy sklepy, v úrovni patra nového konventu jedno podlaží. Průčelí jsou jednoetážová, nečleněná, velká okna v plochých šambránách. Na východní nádvorní straně šambrány téhož typu jako na vnějších průčelích nového konventu. Střecha sedlová, konstrukce krovu barokní. Objekt na západní straně vymezuje prostranství někdejšího rajského dvora, jehož úroveň byla novodobě snížena. Sklepy pod jižní částí křídla i podlaží na úrovni prvého patra nového konventu s ním propojené, jsou disponovány jako dvoutrakt s chodbou při nádvorní obvodové zdi a prostory v západním traktu. Všechny prostory vrcholně barokně klenuty valenými, neckovými a plackovými klenbami, shodnými jako v novém konventu. V severní části křídla barokní vřetenové schodiště ke kruchtě klášterního kostela. Na půdy na jižní obvodové zdi kostela patrny otisky klenebních čel starší raně barokní stavby a zachován malý fragment její západní zdi, která ležela východněji zhruba v polovině hloubky stávajícího křídla. Totéž dokládá i dnešní stavbou utopený barokně-gotický opěřák jihozápadního nároží hlavního kostelního průčelí. V dnešním stavu vrcholně barokní stavba vzniklá kolem r. 1740 dle projektu K.I.Dienzenhofera (sloužila jako infirmatorium). Nachází se přibližně na místě původního západního křídla středověkého kláštera, nahrazeného raně barokní stavbou v 60. letech 17. stol. Z raně barokní stavby zachovány malé zbytky zdiva v úrovni sklepů. Raně barokní křídlo destruované požárem r. 1729 bylo sneseno a nahraženo stávající stavbou. Dispozice patra narušena četnými příčkami z 19. a počátku našeho století. Nový konvent. Monumentální čtyřkřídlá budova s hlavním průčelím obráceným do vnějšího nádvoří areálu proti hlavní bráně. Střed hlavního průčelí východního křídla je jedenáctiosý se středním pětiosým rizalitem. Rizalit osazen plnou atikou s křivkově profilovaným štítem. Přizemí členěno pásovou rustikou, patra provázána pilastry monumentálního řádu na nároží sdruženými. Šambrány oken v přízemí rustikovány, v patrech bohatě profilovány, osazeny bohatě dekorovanými suprafenestrami. Na severní straně přiléhá k budově jižní křídlo staré prelatury, na jižní straně průčelí uzavřeno tříosým nárožním rizalitem, s rustikou v přízemí a patry členěnými monumentálními lisenami s čabrakovými hlavicemi. V ose středního rizalitu portál s atlanty v podobě Herkula a Mucia Scaevoly (A.Kuen). Plastiky P. Marie, sv. Benedikta a sv. Scholastiky ve štítu jsou poněkud mladší, autorsky neurčené. Boční průčelí jsou řešena jednodušeji: vnější - jižní osmnáctiosé a západní sedmnáctiosé - mají nárožní a střední razality, členěné do polí monumentálními lisenam. Nádvorní průčelí jsou všechna jedenáctiosá se středními pětiosými rizality s uplatněním monumentálních lisenových vertikál. Na nádvorním průčelí východního křídla vystupuje rizalit výrazněji než na ostatních. Objekt je nepodsklepen, všechna křídla ve všech podlažích disponována jako příčné dvoutrakty, s chodbami při nádvoří a jednotlivými prostory ve vnějším traktu, pouze východní čelní křídlo je řešeno opačně. Všechny prostory mají barokní klenby, s výjimkou druhého patra v jižním křídle, které po požáru 1875 sceleno ve velký sál. Původní barokní schodiště jsou v severozápadním a jihovýchodním nároží. V původní dispozici byly větší prostory v rizalitu východního křídla, kde původní refektář letní v 1. patře novodobě propojen s přízemím (sál knihovny). Nad ním v druhém patře byl rovněž velký sál, značně poškozený. Ve východní části severního křídla v 1. patře zimní refektář. V severozápadním nároží dnes přepatrovaný prostor konventní kaple, dále menší sálky v rizalitech křídel, jinak pravidelná dispozice jednoosých cel. Mimořádně hodnotná vrcholně barokní stavba vzniklá od r. 1729 dle projektu K.I.Dienzenhofera. Stavba dokončována a dekorována ještě po polovině 18. století. Od druhé poloviny minulého století až do r. 1933 sloužila jako pivovar, destruujícími zásahy poškozena dispozice a interiery především východního a jižního křídla. Hospodářské stavení je krajní severní stavbou tzv. východního bloku. Malý objekt s nekomponovanými průčelími a valbovou střechou. Objekt je přízemní, podsklepený. V úrovni sklepů a částečně i přízemí je obvodové zdivo gotické. Na východním vnějším průčelí jsou v úrovni sklepů zachována dvě gotická okonka. Skarpy podpírající východní obvodovou zeď jsou barokní a klasicistní. Zahradnický domek Přízemní domek na hraně terasy oddělující zahradu od hospodářského dvora. Východní průčelí se nachází v linii barokní obvodové zdi zahrady - členěno lisenovými rámy, dvouosé, zbytek původního barokního stavu. Ostatní průčelí i interiery podstatně novodobě upraveny, pozdně barokní jsou pouze obvodové zdi objektu. Sklípek zřízen v prvé polovině minulého století. Krov a střecha z konce minulého století. Původně pozdně barokní objekt z doby před polovinou 18. století, výrazně novodobě upraven. Kamenná váza Z doby po polovině 18. století, v:140 cm. Na nádvoří kláštera přenesena. Dle evidenčního listu památkového ústavu: Areál budov skládajících se z chrámu Panny Marie, staré prelatury, starého konventu, nového konventu, staré školy, hospodářských traktů, nové prelatury. Chrám Panny Marie: Je trojlodní basilika s křížovou lodí, třídílným trojlistě uzavřeným presbytářem, předsíní a hrobkou, krytá valbovou střechou. Nad křížením lodí je osmiboká kupole s lucernou, ukončená měděnou a zlacenou knížecí korunou. Okna chrámu a v kopuli lomená, na konci bočních lodí jsou vřetenová schodiště. Strany hlavní lodi jsou z dob. fiálami a kolem kupole jsou fiály. Ve štítě bohatě zdobeného záp. průčelí je nika s monument. sochou P. Marie. Před průčelím stojí předsíň, jejíž střechu ukončují dva lví chrliče. Ve vsleně klenutém interiéru předsíně s nikami je lomený portál do lodi. Severní průčelí příčné lodi je zdobeno sochami P. Marie, sv. Benedikta. Interiér hlavní lodi členěný pilíři a polosloupy, které oddělují boční lodi, má valenou klenbu s dekor. žebrovou štukovou drtí, v záp. části je vložená podklenutá kruchta s balustrádou. Boční lodi s poloviční výškou, se stěnami členěnými pilastry jsou sklenuty plackami se žebrovou sítí. Příčná loď má uprostřed pole se čtyřmi pilíři s kopulí zdobenou freskami štukovými andílky. K jižní příčné lodi přiléhá sakristie s portálem zdobeným kartuší a lilií a s reliéfy sv. Benedikta a Scholastiky. Vedlejší portál pak vede do spojovací chodby nového konventu. Presbytář má klenbu se žebrovou štuk. sítí, nad bočními kaplemi jsou vsazeny empory s dřevěnou balustrádou. Před hlavním oltářem je kámen z červeného mramoru do hrobky. Sakristie členěna pilastry a nikami má valenou klenbu s lunetami. Hrobka, původně gotická, je přístupná schodištěm, v jejím presbytáři a lodi je valená klenba. V hlavní a příčné lodi chrámu je na stěnách ve štuk. rámech cyklus fresek oslavujících Boha, život P. Marie a sv. Benedikta, v kupoli je obraz Nanebevzetí P. Marie, v lucerně Boží Trojice. Starý konvent: Patrová budova se 2 křídly, krytá valbovou střechou. Konvent je spojen s příčnou lodí kostela chodbou členěnou pilastry a sklenutou kříž. klenbou. Stará prelatura: Patrová dvojkřídlá budova s pětibokou věží na nároží, krytá valb. střechami, věž stanem. Nad pravoúhlým portálem je kartuš datovaná 1644, latinský nápis a kartuš s klášterními znaky a andílčí hlavou. V interiéru je valená chodba s nikami a chodba na dvůr s kříž. klenbou. Místnosti vesměs klenuté. Nový konvent: Čtyřkřídlá dvoupatrová budova kolem čtvercového dvora, v průčelí členěna středním a nárožními risality. Segment. portál má po stranách na podstavcích sochy Herkula a Mucia Scaevoli, v nadpraží plastickou kartuš se znakem. Okna v přízemí jsou vsazena do bosáže, průčelí člení vysoký pilastrový řád. s atikou. V jejím středu je socha P. Marie a dvou andílků na zvlněné římce kryjící nástavec s hodinami. Po stranách jsou postaveny sochy sv. Benedikta a světice a na bocích vázy s anděly. Na bocích v rizalitu v atice jsou tepané chrliče. Postranní křídla konventu člení mělké risality. Ve vých. křídle nádvorní fasády byl umístěn letní regektář, nyní přestavěný na knihovnu. V interiéru přízemí jsou mnišské cely a klenutý průjezd, v obou patrech obíhá ambit. Všechny místnosti jsou klenuté. Nová prelatura: Patrová budova členěná pilastry s hlavním vjezdem do dvora. Nad půlkruh. portálem je umístěn znak Windischgrätzů. Stará škola: Patrová budova navazující na prelaturu, se znakem kláštera a opatskými znaky nad portálem. Rokoková váza: Žulová plastika vysoká 140 cm z doby po polovině 18. století. Byla na zámek přenesena z místa u hřbitova na rozcestí.