Jste zde

Dvorana slávy 2013 hejtmana Plzeňského kraje

Do pátého ročníku Dvorany slávy 2013 hejtmana Plzeňského kraje vstoupilo 23. září 2013 dalších pět osobností.

Již popáté se letos otevřela Dvorana slávy hejtmana Plzeňského kraje. Letos do ní vstoupilo 5 osobností – trojnásobná olympijská vítězka ve střelbě Kateřina Emmons, básnířka a překladatelka Hana Gerzanicová, herec, dramatik a divadelní režisér Antonín Procházka, stíhací pilot gen. Miroslav Štandera a lékař a pedagog prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc.

Všichni tito lidé se narodili nebo dlouhodobě žili v Plzeňském kraji a svojí prací překračují hranice kraje. Navíc letos oslavili významné životní jubileum.

Jsou to osobnosti, které nás ostatní inspirují, lidé, od nichž se můžeme učit a kteří nás posunují o kousek dál. Je mi proto velkou ctí a potěšením uvést je do pomyslné Dvorany slávy našeho kraje," uvedl hejtman Milan Chovanec, který pětici osobností do Dvorany slávy 2013 hejtmana Plzeňského kraje společně se zakladatelkou této tradice senátorkou a bývalou hejtmankou Miladou Emmerovou uvedl.


vpředu: gen. Miroslav Štandera, Kateřina Emmons, Hana Gerzanicová, Antonín Procházka, prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc.,
vzadu: hejtman Milan Chovanec, senátorka Milada Emmerová

Slavnostní akce se konala v atriu Měšťanské besedy v Plzni. V programu vystoupili studenti Konzervatoře Plzeň a vokální skupina Hlasoplet.

Fotogalerie:

            

Foto: Jindra Radová

Kateřina EMMONS,     narozena 17. listopadu 1983 v Plzni

Kateřina Emmons se narodila v rodině dvojnásobného mistra světa ve střelbě z malorážky Petra Kůrky. Jako malá závodně plavala, poté však střelba zvítězila a v roce 1997 se Kateřina pustila stejně jako mladší sestra Alena do tohoto sportovního odvětví naplno.
Parádní disciplínou Kateřiny Emmos je střelba ze vzduchové pušky. Na mistrovství Evropy juniorů v roce 2001 ji sice zastínila malorážka, ve které získala zlato, jinak však získává úspěchy právě ve vzduchovce. Ten doposud největší přišel v roce 2002 v Lahti, kdy ještě jako juniorka dokázala zvítězit v seniorské kategorii a převrátila tak celý střelecký svět naruby. V témže roce získává Kateřina Emmons ocenění Nejlepší sportovní střelec České republiky.
Od té doby Kateřina Emmons několikrát dokázala, že její vítězství zdaleka nebylo náhodné. V roce 2003 zvítězila na Akademickém mistrovství světa, které se konalo v pro ni dobře známé Plzni a na Mistrovství Evropy ve švédském Göteborgu obsadila druhé místo. V následujícím roce na Mistrovství Evropy po napínavém souboji s Němkou Pfeilschifterovou získala zlato a na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách pak bronzovou medaili. Zároveň, již podruhé, získala ocenění Nejlepší sportovní střelec České republiky. V roce 2006 si přivezla stříbro z Mistrovství světa a bronz z Mistrovství Evropy. Následující rok na Mistrovství Evropy obsadila první a druhé místo. Z Letních olympijských her v Pekingu 2008 si Kateřina Emmos přivezla dvě medaile – zlatou za vzduchovku a stříbrnou za malorážku.
Na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně skončila ve střelbě ze vzduchové pušky na 10 metrů na čtvrtém místě a z Mistrovství Evropy si přivezla stříbrnou medaili.
Kateřina Emmons se provdala za amerického střelce Matthewa Emmonse, s nímž má dceru Julinku a syna Martina Henryho. Po několika letech života v USA se rodina Emmonsových přestěhovala do Plzně.
 

Hana GERZANICOVÁ,     narozena 11. 5. 1928 v Plzni

Básnířka a překladatelka Hana Gerzanicová, celým vlastním jménem Hana Gerzanic-Hons, se od čtyř let učila německy, od osmi let francouzsky, ve dvanácti anglicky a ve třinácti skládala privátní maturitu z latiny. Po gymnáziu vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a vzápětí emigrovala přes Německou spolkovou republiku do Austrálie, za což byla v nepřítomnosti odsouzena k sedmnácti letům vězení. Zpět se trvale vrátila v roce 1999.
V Austrálii Hana Gerzanicová pracovala manuálně, později dostala zaměstnání v kanceláři a privátně vyučovala jazyky. Poté se stala pedagožkou a posléze zástupkyní ředitele školy. Získala diplom z teologie a pracovala jako náboženský koordinátor. Přitom také psala a překládala pro tamní českou rozhlasovou stanici a aktivně pracovala v české komunitě.
Poezii začala Hana Gerzanicová psát v Austrálii. Je zastoupena ve více než deseti amerických básnických antologiích. Její česky psané verše vycházely v australských novinách, po návratu publikovala v Plzeňském deníku, MF Dnes či Plzeňském literárním životě. Z angličtiny vybrala a přeložila texty australských písní Andrewa Bartona Patersona „Balady z buše“, vydala sbírky veršů „Ve stínu eukalyptů – básně“, „Nová epocha“, „Kam cesty vedou“, „Words only“, „Otisky v mlze“, „Neznámé ruce“, „Hrozny okamžiků“ a soubor vzpomínkových próz v „Kalendáři plzeňském 2005“. Úvahy a verše obsahuje kniha „Procházka se slunečnicí“.
Roku 2004 převzala pamětní Historickou pečeť města Plzně. Je držitelkou International Poet of Merit Award, udělované Mezinárodní společností básníků v USA, a řady dalších cen udílených anglicky píšícím zahraničním autorům. Mezinárodním koordinačním výborem zahraničních Čechů ve spolupráci se Stálou komisí Senátu pro krajany a Odborem kulturních a krajanských vztahů Ministerstva zahraničí ČR byla oceněna uznáním Významná česká žena ve světě. Hana Gerzanicová obdržela v březnu 2010 od prezidenta organizace Evropský kruh Franz Kafka Praha Prof. PhDr. Miroslava Klivara Evropskou medaili Franze Kafky s diplomem za dosavadní uměleckou tvůrčí práci v oblasti literatury (poezie).
 

Antonín PROCHÁZKA,     narozen 25. prosince 1953 v Kroměříži

Český herec, dramatik a divadelní režisér Antonín Procházka pochází z hudební rodiny. Po maturitě na střední ekonomické škole byl přijat na DAMU, kterou absolvoval rolí Klubka ve „Snu noci svatojánské“. Jeho divadelní kariéra je spjata především s angažmá v Divadle J.K.Tyla v Plzni , kam v roce 1977 nastoupil a kde působí dodnes. Jako herec i režisér hostoval i v pražském Národním divadle. Pravidelně pracuje pro Český rozhlas a věnuje se dabingu. Dlouhodobě spolupracuje s televizemi i filmovými produkcemi. Antonín Procházka je také osobitým moderátorem.
Na prknech plzeňského divadla ztvárnil řadu rolí. Jmenujme Hrmu v „Ostře sledovaných vlacích“, Mozarta v Shafferově „Amadeovi“ nebo Kočkareva v „Ženitbě“. Vynikající výkon podal také jako Ligurio v „Mandragoře“, Fistula v „Pokoušení“ či sluha Jakub v dramatizaci „Jakub a jeho pán“. Dále ztvárnil například postavu abbé Rocha v „Rozmarném létu“, dramatika Antona Pavloviče v „Čechovovi na Jaltě“ či Šaška v „Králi Learovi“. V posledních letech své herecké umění plně rozvinul v roli Jana Dítěte v dramatizaci Hrabalova „Obsluhoval jsem anglického krále“.
Antonín Procházka si zahrál například v Herzově psychologickém díle „Den pro mou lásku“, Kachyňově filmu „Oznamuje se láskám vašim“ či Kleinově „Konec básníků v Čechách“. Do podvědomí širšího diváckého publika se vryl několika seriálovými rolemi. Jmenujme roli v seriálu „Malý pitaval z velkého města“, „Život na zámku“ nebo „Vyprávěj“.
Kromě hereckých schopností je Antonín Procházka vybaven i autorským talentem. Pro činohru Divadla J.K.Tyla dosud vytvořil řadu komedií, jejichž tématem je nejčastěji krize středního věku spojená s různými manželskými trojúhelníky a touhou po změně a dobrodružství. Mezi nejznámější patří „Klíče na neděli“, „S tvojí dcerou ne“, „Věrní abonenti“. V poslední době se v jeho textech objevují i politické a společenskokritické motivy. Napsal také hudební komedie, inscenované souborem operety Divadla J.K.Tyla, a hru „Muzikvariát“ pro Divadlo Miroslava Horníčka. Své hry Procházka většinou sám s úspěchem režíruje.
 

gen. Miroslav ŠTANDERA,     narozen 5. října 1918 v Praze

Letec Miroslav Štandera se narodil v Praze. Jeho rodina se pak odstěhovala do Dobrušky. Po absolvování grafické školy stal typografem ve zdejší tiskárně. V roce 1936 byl přijat do Školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou za dva roky dokončil a nastoupil jako desátník na letiště v Pardubicích.
V červnu 1939 odešel přes Polsko do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie a byl přidělen ke stíhačům francouzského letectva.
O rok později mu při leteckém souboji německý protivník prostřelil nádrže letounu a při nouzovém přistání si Miroslav Štandera vážně poranil páteř. Ještě v sádrovém krunýři odjížděl jako jeden z posledních lodí do Anglie, kde pak byl přidělen k 312. československé stíhací peruti RAF. Zde létal až do srpna 1942.
Přeškolil se na nočního stíhače a před spojeneckým vyloděním v Normandii hlídkoval nad tímto tehdy utajovaným prostorem. V okamžiku vylodění vojsk zajišťoval bezpečnost vzdušného prostoru. Pak zneškodňoval nacistické létající pumy V1. V bojích za války nalétal 1 320 hodin.
V srpnu 1945 se Miroslav Štandera vrátil do Čech. O rok později se v Anglii přecvičoval na nový typ letounů. Po návratu byl převelen do Plzně, pak na Slovensko.
Po únoru 1948 ho tehdejší režim donutil odejít od letectva i z armády a tak se Miroslav Štandera živil sběrem železného šrotu na Tachovsku. Když jej pak komunistická StB stále pronásledovala a pokusila se ho zatknout, podařilo se mu ještě uprchnout přes hranici do Německa a vrátit se do Anglie. Až do roku 1955 sloužil u tamního vojenského letectva.
Miroslav Štandera se pak vyučil stříbrotepcem a v roce 1983 odešel do důchodu. Odstěhoval se do Bavorska a v roce 1994 se vrátil zpátky do Čech k dceři, která žije v Plzni.
Miroslav Štandera se účastní mnoha setkání a vzpomínkových akcí. Je členem Svazu letců ČR, předsedou Svazu zahraničních letců a významným členem Sdružení československých zahraničních letců. Je čestným členem Aeroklubu Plzeň – Letkov a čestným občanem města Plzně. V roce 2006 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
 

Prof. MUDr. Jiří VALENTA, DrSc.,     narozen 22. března 1933 v Klatovech

Po Vrchlického reálném gymnáziu v Klatovech Jiří Valenta promoval s vyznamenáním v roce 1957 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni.
Už v roce 1953 působil jako asistent Anatomického ústavu LF UK v Plzni, po vysoké škole nastoupil jako sekundární lékař Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Od roku 1964 působil na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni jako odborný asistent, v roce 1978 získává Jiří Valenta titul docent, v roce 1999 titul profesor a stává se přednostou Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, a zároveň na čtyři roky děkanem Lékařské fakulty UK v Plzni. V letech 2001 až 2008 působil Jiří Valenta na částečný úvazek jako prorektor na Vysoké škole v Plzni, o.p.s. Od roku 2000 až dosud též na částečný úvazek působí jako profesor v Anatomickém ústavu LF UK v Plzni.
Jiří Valenta absolvoval několik dlouhodobých pracovních pobytů v zahraničí, především v šedesátých letech - dva roky jako expert ministerstva zdravotnictví v Ghaně, šest měsíců na stipendijním pobytu ve švédském Stockholmu, rok ve Spojených státech amerických na Surgical Research Fellow, The Johns Hopkins Hospital v Baltimore a v roce 1976 šest měsíců ve švédské Uppsale jako transplantační chirurg.
Významná je také jeho publikační a výzkumná činnost. Je autorem 150 článků v odborných časopisech a 8 obhájených státních výzkumných úkolů.
Je autorem knih „Náhlé příhody v chirurgii pro praktické lékaře“,“ Introduction to Surgery“ a „Základy chirurgie“, a několika medicínských skript v češtině a angličtině.
Jiří Valenta je i členem několika odborných společností - The Johns Hopkins Medical and Surgical Association, České chirurgické společnosti, České gastroenterologické společnosti, České transplantační společnosti a České společnosti kardiovaskulární chirurgie.
Jiří Valenta získal několik zvláštních ocenění - Zlatou medaili Univerzity Karlovy, Jubilejní medaili Univerzity Karlovy, Maydlovu medaili České chirurgické společnosti, Medaili Západočeské univerzity v Plzni, Medaili Lékařské fakulty LF UK v Plzni, Medaili Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, a čestných členství - České chirurgické společnosti, České transplantační společnosti a České lékařské společnosti J.E. Purkyně.

Aktualizováno dne 01.10.2013 - 10:59