Jste zde

Do Dvorany slávy hejtmana Plzeňského kraje vstoupily čtyři osobnosti

Pošesté se 30. září 2014 otevřela Dvorana slávy hejtmana Plzeňského kraje, aby do ní vstoupily další čtyři významné osobnosti regionu v oblasti umění, vědy, sportu a společenského života, které zároveň v letošním roce slaví významné životní jubileum.

Reprezentant v házené, stříbrný olympijský medailista a trenér Vladimír Haber, herec Pavel Pavlovský, pedagog, vědec a bývalý rektor Západočeské univerzity v Plzni docent Josef Průša a první biskup diecéze plzeňské Mons. František Radkovský. To je čtveřice osobností, kterou letos uvedl hejtman Plzeňského kraje do pomyslné Dvorany slávy a která z rukou hejtmana převzala pamětní list a charakteristický kámen – achát.

Všichni tito lidé se narodili nebo dlouhodobě žijí v Plzeňském kraji a svojí prací překračují hranice kraje. Navíc letos oslavili významné životní jubileum.

Jsem přesvědčen, že společnost potřebuje pozitivní vzory, že lidé si chtějí připomenout výjimečné osobnosti regionu. Pokračuji proto v tradici mých předchůdců - hejtmanky Milady Emmerové a hejtmana Milana Chovance," říká hejtman Plzeňského kraje Václav Šlajs, který zakladatelce Dvorany slávy Miladě Emmerové, jež v listopadu oslaví významné životní jubileum, předal na slavnostním ceremoniálu zvláštní ocenění za medicínskou, vědeckou a společensko-politickou činnost.

Slavnostní akce se konala v malém sále Měšťanské besedy v Plzni. V programu vystoupili studenti Konzervatoře Plzeň.

Fotogalerie:

               

Foto: Jindra Radová


Vladimír Haber 
(26. srpna 1949 v Třemošné u Plzně)

Reprezentant v házené, házenkářský trenér a hráč ledního hokeje.
Po základní škole v Třemošné u Plzně se vyučil Vladimír Haber ve Škodě Plzeň a pak vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu, obor trenérství. Je držitelem trenérské A licence, od roku 2002 pak držitelem nejvyšší trenérské licence udělované mezinárodní házenkářskou federací EHF Master Coach.
Stejně jako jeho starší bratr Zdeněk, hokejová legenda, zdědil třemošenský rodák sportovní geny po rodičích. Vladimír Haber začínal s házenou v Třemošné a s hokejem v Plzni. Povolávací rozkaz do Dukly Praha vlastně rozhodl o jeho sportovní - házenkářské kariéře. Za Československo odehrál 178 mezistátních utkání. Hrál za Škodu Plzeň, Duklu Praha a Baník Karviná. V roce 1983 začal hrát za německý HSC Bad Neustadt a pak HC Weiden.
Vladimír Haber si zahrál na dvou olympiádách, v Mnichově a Montrealu, a dvou světových šampionátech. Na olympiádě v roce 1972 v Mnichově se podílel na zisku stříbrné medaile, což je zatím poslední medailový úspěch české i československé házené. Účastnil se také v roce 1974 mistrovství světa v Německu a v roce 1978 v Dánsku. Jako hráč získal také dvakrát titul mistr republiky – v roce 1970 s Duklou Praha a v roce 1974 se Škodou Plzeň.
Vladimír Haber uspěl i jako trenér. 8 let působil jako trenér v Německu, 7 roků trénoval I. ligu v Plzni, 10 roků byl trenérem reprezentačního družstva ČR, 4 roky trénoval Duklu Praha a 4 roky trénoval Lokomotivu Plzeň – M.A.T. Talent Plzeň. V letech 1998 a 1999 dovedl Kovopetrol Plzeň ke dvěma českým titulům a čtyřikrát vedl reprezentaci na Mistrovství světa a třikrát na Mistrovství Evropy. Nejvýš dosáhl na 7. příčku na MS v roce 1993 ve Švédsku a na 6. příčku na ME v roce 1996 ve Španělsku. Trenéřinu neopustil dodnes. V současnosti působí jako šéftrenér Sportovního centra mládeže Plzeň.
Kromě trenérské práce je Vladimír Haber členem správní rady Nadačního fondu západočeských olympioniků a členem Rady Unie profesionálních trenérů při Českém olympijském výboru.

 

Pavel Pavlovský 
(narozen 11. prosince 1944 v Praze)

Po absolvování herectví na DAMU v roce 1966 nastoupil Pavel Pavlovský do svého prvního angažmá – Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde působí s krátkou přestávkou dodnes. V letech 1971 - 1972 působil dvě a půl sezony v Divadle Za branou, které bylo z politických důvodů zavřeno. Vrátil se do Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde byl členem činohry do roku 1982, kdy dostal nabídku stát se členem souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Zde působil 7 sezon, aby se v roce 1989 vrátil opět do svého prvního angažmá.
Před premiérou Shafferovy Černé komedie v Komorním divadle přečetl 18. listopadu 1989 prohlášení, které odsoudilo policejní zásah na Národní třídě 17. listopadu 1989, což byl počátek listopadových událostí v Plzni.
Od roku 1992 byl šéfem činohry Divadla J. K. Tyla. Po 20 letech požádal o uvolnění z funkce a nadále působí jako herec. Jeho role patří převážně do klasického repertoáru, hrál např. v Idiotovi, Zločinu a trestu, Othellovi, Hamletovi, Lakomci nebo ve veselohře Přišel na večeři.
Pavel Pavlovský získal jako první mimopražský herec v roce 1993 prestižní ocenění Cena Thálie v kategorii činohra za roli Kerženceva ve hře Pavla Kohouta „Ubohý vrah“. Dvakrát získal Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu a v listopadu 2011 získal Historickou pečeť města Plzně.
Vedle divadelního herectví se Pavel Pavlovský několikrát objevil ve filmech a televizi. Z jeho filmových rolí můžeme zmínit menší, ale výraznou roli pošťáka Bertina ve filmu Všichni dobří rodáci. Z dalších filmů se objevil v přepisu Arbesova románu Romaneto, kde si zahrál druhou hlavní roli Xaveria, nebo životopisném filmu Hodina života vyprávějícím o životě sociálního demokrata Josefa Hybeše. V televizi ztvárnil po boku Jany Brejchové hlavní roli mladého šlechtice v historickém filmu Dotek motýla, objevil se též jako básník a novinář Karel Toman v televizní inscenaci Radosti života, v hořké komedii Cesta na Borneo nebo v roli Paula Aubiéra v televizním přepisu opery Ples v opeře. Působí též v dabingu a velmi významná je jeho spolupráce s rozhlasem.

 

Doc. Ing. Josef Průša, CSc. 
(narozen 3. února 1939 v Plzni)

Téměř celý jeho život je spojen s plzeňským vysokým školstvím.
Josef Průša vyrůstal v Plzni, kde absolvoval veškerou školní docházku včetně elektrotechnické fakulty bývalé Vysoké školy strojní a elektrotechnické.
Na vysoké škole prošel několika katedrami a funkcemi – ještě jako student byl asistentem s polovičním úvazkem na Katedře elektrických strojů a po promoci krátce působil jako projektant v klatovském závodě podniku Škoda. Po absolvování vojenské služby se v říjnu 1963 na VŠSE vrátil jako asistent Katedry technické fyziky. Od února 1970 působil jako odborný asistent na Katedře automatizace a měření a od listopadu 1971 na Katedře technické kybernetiky. V roce 1975 byl nucen z politických důvodů přejít do kategorie odborných pracovníků. Souběžně s organizační, pedagogickou i výzkumnou prací na katedře krátce souběžně působil jako energetik a pak jako bezpečnostní technik VŠSE. To vše mu bylo velmi prospěšné v budoucích funkcích. Až v roce 1990 mohl obhájit kandidátskou disertaci a byl jmenován docentem v oboru technická kybernetika. Od ledna 1990 půl roku působil jako vedoucí Personálního odboru VŠSE a v červenci téhož roku byl jmenován kvestorem VŠSE. Od října 1991, po ustavení Západočeské univerzity v Plzni, až do září 1998 byl kvestorem ZČU. Dne 1. října 1998 byl jmenován náměstkem ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro vědu a vysoké školství. Po návratu na Západočeskou univerzitu v lednu 2003 působil 14 měsíců jako kancléř ZČU až do jmenování rektorem této univerzity. Ve funkci rektora působil Josef Průša po dvě období až do roku 2011.
Za svou práci získal Josef Průša řadu ocenění - Medaili I. stupně MŠMT a Pečeť města Plzně.
Po „sametové revoluci“ také působil ve veřejných funkcích. Šestnáct let byl členem Zastupitelstva města Plzně a Zastupitelstva MO Plzeň 2 - Slovany a členem řady jejich komisí a výborů. Po dvě volební období nyní pracuje ve Výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost Zastupitelstva Plzeňského kraje a Komisi pro správu majetku Rady Plzeňského kraje. Je rovněž členem Monitorovacího výboru ROP Jihozápad.

 

Mons. František Radkovský 
(narozen 3. října 1939 v Třešti)

První biskup nově zřízené diecéze plzeňské, nositel duchovních hodnot, šiřitel demokracie a osobnost upozorňující na krizi morálky.
František Radkovský se narodil v Třešti na Jihlavsku. Po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Telči začal v roce 1957 studovat na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Specializoval se na matematickou statistiku a promoval v roce 1962.
V letech 1962 - 1964 vykonával základní vojenskou službu na východním Slovensku, poté pracoval jako matematický statistik ve Státním výzkumném ústavu pro výzkum automatizace sklářského průmyslu a později v Pedagogickém ústavu ČSAV, kde se podílel na přípravě modernizace výuky matematiky.
V roce 1966 nastoupil František Radkovský do kněžského semináře a začal studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal v Praze 27. června 1970. Po vysvěcení působil dva roky jako kaplan v Mariánských Lázních a od roku 1972 byl duchovním správcem Římskokatolické farnosti Povýšení sv. Kříže ve Františkových Lázních.
František Radkovský byl 17. března 1990 papežem Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem aggarským a světícím biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal v Praze z rukou pražského arcibiskupa kardinála ThDr. Františka Tomáška v dubnu 1990. Za biskupské heslo si zvolil slova z 1. listu apoštola Jana: "Uvěřili jsme v lásku".
Prvním biskupem diecéze plzeňské, nově zřízené papežem Janem Pavlem II., byl jmenován František Radkovský v květnu 1993 a 10. července 1993 se ujal jejího řízení.
Od založení Biskupské konference ČSFR byl jejím generálním sekretářem. Tuto funkci zastával i po rozdělení státu a vzniku České biskupské konference až do 7. července 1993. Při České biskupské konferenci je odpovědný za laiky a ekumenismus.
 



doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc. 
(narozena 4. listopadu 1944 v Plzni)

Po jedenáctileté střední škole absolvovala Milada Emmerová obor všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. V sedmdesátých letech úspěšně složila atestace z vnitřního lékařství I. i II. stupně, v roce 1993 získala titul docentka vnitřního lékařství a v roce 2005 získala atestaci z hyperbarické medicíny a oxygenoterapie.
Milada Emmerová nejprve působila jako sekundární lékařka na I. Interní klinice Fakultní nemocnice Plzeň. Od roku 1978 byla 14 let vedoucí lékařkou metabolické a hyperbarické jednotky intenzívní péče na I. Interní klinice Fakultní nemocnice Plzeň, potom zde byla rok odbornou asistentkou a od roku 1993 je docentkou vnitřního lékařství na I. a II. Interní klinice Fakultní nemocnice Plzeň.
V letech 1996 až 2002 byla místopředsedkyní Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující dva roky mu předsedala. Od 5. srpna 2004 do 12. října 2005 byla Milada Emmerová ministryní zdravotnictví vlády České republiky. Další tři roky působila na pozici náměstkyně ředitelky Fakultní nemocnice v Plzni pro vzdělávání a styk s Lékařskou fakultou v Plzni. První hejtmankou se stala v říjnu 2008, kdy byla jmenována hejtmankou Plzeňského kraje. V roce 2009 založila Dvoranu slávy Plzeňského kraje. V září 2010 tuto pozici opouští a nastupuje do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako poslankyně a v září následujícího roku byla zvolena místopředsedkyní Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V podzimních senátorských volbách roku 2012 byla zvolena do Senátu Parlamentu České republiky. Zde až do těchto dnů je členkou Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, členkou Stálé komise pro sdělovací prostředky a členkou Rady vlády pro seniory a problematiku stárnutí.
Milada Emmerová je autorkou nebo spoluautorkou 130 odborných publikací a více než 120 přednášek převážně na téma intenzívní péče ve vnitřním lékařství a léčba kyslíkem v přetlaku.
Je spoluzakladatelkou Asociace pracovníků v hyperbarické medicíně České republiky a v letech 1997 až 2004 její předsedkyní. Dále je pozorovatelkou komise pro vyšetřování veteránů z Perského zálivu s následnou publikací mezinárodního významu pod názvem "Je skutečně záhadou onemocnění veteránů z Perského zálivu?". Milada Emmerová je od roku 2000 členkou New York Academy of Science a v roce 2005 založila Českou společnost hyperbarické a letecké medicíny České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.